Cesko.wiki Ústřice jedlá
Author
Albert FloresÚstřice jedlá, vědecky Crassostrea gigas, je druh mlžů, který je známý svou schopností produkovat chutné a žádané maso, které je konzumováno po celém světě. Jedná se o jednožaberního mořského živočicha, který žije zejména ve slaných vodách oceánů, ale lze jej nalézt i v mořských zálivech nebo na skalnatých pobřežích. Ústřice jedlá je jedním z nejčastěji chovaných druhů ústřic a je oblíbená pro svou vynikající chuť a texturu masa. Její požadavky na prostředí jsou poměrně nízké, což usnadňuje její chov a kultivaci. V posledních desetiletích došlo k zvýšení poptávky po ústřicích jedlých, zejména díky rostoucí popularitě mořských plodů a zájmu o gastronomii. Během svého života ústřice jedlá prochází několika stadii vývoje, které jsou charakterizovány vytvářením schránek. Její maso je bohaté na bílkoviny, minerály a vitamíny, což z ní činí zdravou potravinu s mnoha výživovými výhodami. Její chov a produkce se liší v různých částech světa, ale většina ústřic je konzumována buď čerstvá, nebo po krátkém tepelném zpracování. Ústřice jedlá má také významné ekologické dopady. Její filtrátorová aktivita pomáhá očišťovat mořské vody od znečištění a přispívá k udržení ekosystémů. Je také významnou součástí akvakultury, která přináší ekonomické výhody pro chovatele a regiony, kde se ústřice pěstují. Celkově je ústřice jedlá významným mořským živočichem pro lidskou spotřebu i pro ekosystémy oceánů. Ještě před několika desetiletími byla považována za exkluzivní delikatesu, ale dnes je přístupná širšímu publiku a využívá se v gastronomii po celém světě.
Ústřice jedlá (Ostrea edulis; Linnaeus, 1758) je mořský mlž z čeledi ústřicovitých, který je hojně chován pro gastronomii. Konzumuje se maso, které je chráněnou dvojicí skořápek dorůstající velikosti až 20 cm. Původně se vyskytovala v oblasti severovýchodního pobřeží Atlantského oceánu, ale v 40. a 50. letech 20. století byla zavlečena i na východní pobřeží USA, kde se její populace uchytila a úspěšně zabydlela.
Synonyma
Ostrea adriatica, Lam.-Middendorff, 1848 * Ostrea crynusi Payraudeau, 1826 * Ostrea taurica Krynicki, 1837
Výskyt
Pro svůj přirozený výskyt ústřice vyhledává nepříliš chladné vody. V Evropě, kde se původně vyskytovala, se nacházela ve vodách Atlantského oceánu, ve Středozemním moři, v kanálu La Manche. +more Nevyskytuje se v Baltském a Černém moři kvůli jejich nízké salinitě. Vyskytuje se tak na pobřeží západní Evropy, respektive od Maroka po Norsko v oblasti severního a východního Atlantiku.
Ve 40. a 50. +more letech 20. století došlo k zavlečení ústřice jedlé do vod okolo východní části Severní Ameriky od oblasti Maine až po Rhode Island, kde se populace ujala a v současnosti se zde volně šíří a žije.
Historie
Ústřice patří již několik století na jídelníček lidí. Již antičtí Římané vytvářeli „rybníky“ pro chování ústřic a jejich následnému sběru. +more Od 17. století probíhal ve Francii na pobřeží Atlantiku sběr ústřic ze skal a jejich následné umisťování do slaných rybníků budovaných ve slaných mokřadech, kde ústřice rychleji dorůstaly, což je zapříčiněno tím, že ústřice rostou rychleji ve slanější vodě. Následný rozvoj rybolovu v 18. a 19. století vedl k nadměrnému lovu ústřic, který měl za následek vyčerpání přírodních kolonií ústřic, k čemuž přispělo značnou mírou i několik chladných zim. Následný nedostatek ústřic vedl k tomu, že se začaly hledat způsoby, jak zabezpečit zásobování ústřicemi trh a pravidelné výnosy a taktéž obnovit zdecimované populace ústřice.
Popis
Ústřice jedlá je mlž, který povrch svého těla chrání vápnitou skořápkou tzv. lasturou, která má obvykle protáhlý až hruškovitý tvar a skládá se ze dvou rozdílných částí. +more Povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý se šupinatovou stavbou, často mléčný, šedý, bílý až dožlutova zbarvený. Je zakončen nepravidelným okrajem, který na jedné straně je spojen s druhou částí lastury elastickým kloubem a na opačné straně je volně otevíratelný. Lastura směřující k podloží je silně konkávní. Vnitřní část lastury je hladká a často má perleťový vzhled, často se uvnitř lastury ale vyskytují tmavé plochy. Lastura ústřice dorůstá velikosti okolo 10 cm až maximálně 20 cm, může se dožívat věku i více než 20 let.
Otevírání a zavírání lastury je kontrolováno silným centrálním svalem ústřice. Uvnitř lastury se pak nachází samotné tělo, které mívá barvu od béžové až po světle šedou.
Potrava
Ústřice se živí drobnými organickými částečkami, které filtruje z okolní mořské vody.
Rozmnožování
Jedná se o dimorfní druh, tudíž má jak pohlavní orgány samčí tak i samičí a střídavě se mezi těmito pohlavími mění. Ke změně mezi samčí a samičí sadou orgánu dochází v průměru dvakrát za jedinou sezónu.
Využití
Ústřice jedlá v Cancale Ústřice patří mezi hospodářsky hojně využívané mořské plody, které se chovají na mořských farmách a to převážně pro využití v gastronomii, kde se servíruje jako delikatesa. +more V akváriích se její rozmnožování nedaří. V Evropě je rozšířený způsob konzumace ústřice živé, kdy je syrová ústřice pokapána pár kapkami citrónu. Maso ústřice má lehce slanou až žádnou chuť. V Evropě se chovají dva druhy ústřic a to ústřice jedlá a ústřice obrovská (častější) a to hlavně ve Francii a Nizozemsku.
Mezi největší celosvětové producenty ústřice jedlé patří v současnosti USA, Maroko, Španělsko, Francie, Spojené království, Irsko, Norsko, Holandsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko a Jihoafrická republika.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.fao.org/fishery/culturedspecies/Ostrea_edulis/en]Podrobně o ústřicích[/url]