Řeckokatolická církev

Technology

12 hours ago

Author

Řeckokatolická církev (katolická církev byzantského obřadu, uniaté) je společné, souhrnné označení autokefálních (samosprávných) východních katolických církví, které mají liturgií byzantského obřadu. Římskokatolická církev s nimi úzce spolupracuje a považuje je za součást jediné katolické církve ve smyslu rovnosti příslušnosti k církvi - společenství křesťanů. Řeckokatolické církve uznávají autoritu papeže a sdílejí s římskokatolickou církví dogmatickou nauku. Liturgie je však sloužena a slavena nikoli v latinském ritu, ale v ritu byzantském.

Tyto církve působí zejména ve střední a východní Evropě - Polsko, Slovensko, Ukrajina atd. , jde především o tu část pravoslavných církví, která se v polsko-litevském státě na základě brestlitevské unie roku 1596 odštěpila od pravoslaví a podrobila Římu. +more Ale také dalších církví, které se k řeckokatolictví dodatečně připojily dalšími uniemi s římskokatolickou církví.

Pravoslavné církve nazývají řeckokatolické církve (nyní již hanlivě) uniatskými církvemi a považují je za odpadlíky od pravoslaví. Proto není nyní pojem uniatství oficiálně katolíky užívaný.

Historie

Velkým schizmatem roku 1054 bylo trvale narušeno společenství mezi východní a západní církví. V následujících staletích vznikaly pokusy obnovit jednotu církve. +more Snažil se o ni především 2. lyonský koncil v roce 1274 nebo ferrarsko-florentský koncil (florentská unie, 1439).

Ke sjednocení menší části východních křesťanů s římskokatolickou církví došlo až brestlitevskou unií v roce 1596, následně potvrzenou apoštolskou konstitucí papeže Klementa VIII. +more o unii východních křesťanů s římskou církví. Tímto krokem, který byl proveden na základě florentské unie, měli být pravoslavní žijící na území polsko-litevského státu podřízeni Římu (při zachování východních obřadů). Unie nesplnila svůj cíl, neboť ji uznala pouze menšina pravoslavných, kteří poté vytvořili řeckokatolickou církev. Ve svém důsledku vedla brestlitevská unie k rozštěpení pravoslavného obyvatelstva v Litvě a Polsku a k jejich rozmíškám.

Řeckokatolická církev se později rozšířila do Itálie, na Sicílii, do Řecka a Turecka.

Řeckokatolická církev v zemích Československa

Na území pozdějšího Československa se tato církev začala formovat po roce 1649 na základě tzv. užhorodské unie, v níž se část pravoslavných duchovních a věřících na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi podřídila Římu. +more Zdejší řeckokatolíci spadali nejprve do pravomoci lvovské eparchie (diecéze). Roku 1818 byla papežem Piem VII. ustanovena eparchie v Prešově. Pod pravomoc prešovského biskupa patřili po vzniku samostatného Československa řeckokatolíci celého státu. Dne 16. prosince 1933 byla zřízena v Praze ústřední farnost při kostele sv. Klimenta, později vznikla moravskoslezská farnost v Brně a po druhé světové válce pomocné duchovní správy v dalších 6 městech v českých zemích.

Po inscenovaném Prešovském soboru 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a její představitele pronásledoval (biskup Pavol Peter Gojdič, který zemřel ve vězení a byl dokonce blahoslaven, biskup Vasiľ Hopko byl také ve vězení, poté v internaci v klášteře v Oseku u Duchcova a svého úřadu se mohl ujmout zase až roku 1968). +more Řeckokatolická církev byla roku 1968 obnovena, avšak byla velmi omezována až do roku 1989. Ke dni osamostatnění České republiky byl 1. ledna 1993 zřízen v Praze zvláštní vikariát pro české katolíky byzantského obřadu, 13. března 1996 apoštolský exarchát.