Adolf Dubský z Třebomyslic

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Adolf Dubský z Třebomyslic byl český šlechtic a politik žijící v 16. století. Narodil se do významné šlechtické rodiny Dubských a pocházel z Třebomyslic. Po studiích na univerzitě v Lipsku se vrátil do Čech a začal se angažovat ve veřejném životě. Zastával několik významných funkcí, jako například hejtman na hradě Švihov, zemský sudí nebo zemský hejtman. Měl také titul královského rady a získal šlechtický řád zlatého rouna. Dubský byl zapojen do politických událostí své doby. Byl stoupencem českých stavů a jejich boje proti Habsburkům, kteří se snažili o rozšíření své moci v Čechách. Dubský byl jedním z organizátorů odbojného tažení proti císaři Rudolfu II. v roce 1618, které započalo tzv. Pražskou defenestrací. Dubského politická kariéra však skončila tragicky. Po bitvě na Bílé hoře byl spolu s dalšími českými stavovskými předáky popraven v roce 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho majetek byl zabaven a rodina byla donucena opustit Čechy. Adolf Dubský z Třebomyslic patřil ke významným osobnostem české šlechty a politiky. Své šlechtické privilegia využil k podpoře českých stavů v jejich boji za zachování svobod. Je důležitou postavou české historie a jeho jméno je stále uctíváno památníky.

Adolf Dubský z Třebomyslic, též německy Adolf Dubsky von Třebomyslic, plným jménem Adolf Jan Křtitel František Serafinský Evžen z Třebomyslic (6. března 1833, Vídeň - 2. srpna 1911 tamtéž) byl rakouský a moravský šlechtic a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Redový erb Dubských z Třebomyslic Pocházel z hraběcího rodu Dubských z Třebomyslic. +more Jeho matka Evženie Dubská z Třebomyslic pocházela z rodu svobodných pánů z Bartensteina, jeho otec František Dubský z Třebomyslic byl císařským komořím a majorem rakouské armády.

Také Adolf sloužil v armádě u jízdy, kde se v poměrně krátké době stal rytmistrem u kyrysníků (regiment číslo 4). Roku 1857 byl jmenován +more_k. '>c. k. komořím. 15. srpna 1862 byl povýšen na majora u kyrysníků (5. regiment) a adjunkta generála Františka Jáchyma z Lichtenštejna. V roce 1865 vystoupil v hodnosti nadporučíka z aktivní služby. Koncem 60. let žil na svém panství v Skaličce na Moravě.

Jeho první manželkou byla Sophie von Stockau z rodu pánů ze Stockau, vdova po vojevůdci a chorvatském bánovi Josipu Jelačićovi. Se Sophií měl 3 děti: Marie Gislinda Žofie, Viktor František Adolf, Evžen August Adolf. +more Sophie von Stockau zemřela v roce 1877 ve Vídni.

Jeho druhou manželku byla Mária Gizella Gabriella Mauritia Pálffyová z Erdődu, dcera Mořice Pálffyho z Erdődu a vzali se roku 1880 v Bratislavě. S ní měl jednoho syna Františka Mořice Adolfa.

Po odchodu z armády byl aktivní politicky. V roce 1865 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou. +more Byl sem znovu zvolen v zemských volbách v březnu 1867. Zastupoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Zemský sněm ho 10. dubna 1867 zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou na Moravě. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován i v roce 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou na Moravě. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.

V zákonodárných sborech byl členem provídeňsky orientované Strany ústavověrného velkostatku. Na zemském sněmu pronášel projevy výlučně německy. +more Mezi českými politiky ale požíval respektu. Označovali ho sice za člověka rázné ruky, ale zároveň pilného a znamenitého odborníka. Po volbách v roce 1879 se uvádí jako příslušník ústavověrného tábora. V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho. Za člena Coroniniho klubu se uvádí i po volbách do Říšské rady roku 1885. V jednom zdroji z roku 1887 je řazen mezi poslance Německorakouského klubu, ale v roce 1890 se uváděl opět coby člen Coroniniho klubu.

V zemském sněmu zasedal i ve funkčním období od roku 1870. V zemských volbách v roce 1871, kdy během dočasného vládního obratu za vlády Karla von Hohenwarta zvítězila historická šlechta a český státoprávní blok, zvolen nebyl. +more Jako zástupce centralistické provídeňské menšiny sněmu tehdy spolupodepsal protest proti volbě ve II. sboru velkostatkářské kurie. Do sněmu se ale vrátil již v opakovaných volbách téhož roku, stejně jako v zemských volbách roku 1878, 1884, 1890 a 1896.

Po delší dobu zastával funkci předsedy správní rady banky Union a správní rady duchcovsko-podmokelské dráhy.

Roku 1902 byl povolán do Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady) jako její doživotní člen. V Panské sněmovně náležel do klubu Strany středu.

Zemřel v roce 1911 ve Vídni poté, co se vrátil z cesty po Švýcarsku.