Aimé Césaire

Aimé Césaire (vpravo) Aimé Césaire, celým jménem Aimé Fernand David Césaire (26. června 1913 Basse-Pointe - 17. dubna 2008 Fort-de-France), byl martinický francouzsky píšící básník a politik, jeden z nejvlivnějších černošských intelektuálů 20. století. Spolu s Léopoldem Sédarem Senghorem ze Senegalu je nejznámějším představitelem literárního a duchovního hnutí négritude.

Život a dílo

Aimé Césaire se narodil na antilském ostrově Martinik. V roce 1931 dostal vládní stipendium do Paříže, kde nejprve vystudoval lyceum a posléze byl přijat na École normale supérieure. +more Hned na počátku svého studijního pobytu se seznámil se senegalským básníkem Léopoldem Sédarem Senghorem, jenž se stal jeho přítelem. V pařížských intelektuálních kruzích se Césaire zapojil do aktivit antilských a černošských studentů. Podílel se na vzniku časopisu L'Étudiant noir (Černošský student), který vycházel v letech 1934-1935 a v němž poprvé otiskli své texty nejen Césaire se Senghorem, ale i Léon-Gontran Damas z Francouzské Guyany, třetí nejznámější představitel pozdějšího hnutí négritude. Byl to právě Césaire, kdo použil výraz négritude poprvé, a to v jednom ze článků otištěných v tomto časopise.

V roce 1939 vydal slavný básnický text Sešit o návratu do rodné země (Le Cahier d'un retour au pays natal), který však proslul až o osm let později, když jej vydal knižně André Breton, Césairův obdivovatel. Toto dílo je pozoruhodným textem na pomezí veršů a prózy, plné originální básnické imaginace. +more Roku 1939 se Césaire vrátil na Martinik a stal se učitelem v Schoelcherově lyceu (Lycée Schoelcher). V roce 1941 byl spoluzakladatelem literární revue Tropiques (vycházela 1941-1945).

V roce 1945 se s podporou Komunistické strany Francie stal starostou Fort-de-France a poslancem za Martinik ve francouzském Národním shromáždění. V roce 1956 vystoupil z KS a založil Martinickou pokrokovou stranu (Parti progressiste martiniquais), ve francouzském parlamentu byl veden jako nezávislý. +more Césaire zůstal poslancem nepřetržitě až do roku 1993 (od roku 1978 za Socialistickou stranu), tj. celkem 48 let; starostou martinické metropole dokonce až do roku 2001, tj. celých 56 let.

V roce 1950 vydal esej Rozprava o kolonialismu (Discours sur le colonialisme), důraznou obžalobu evropského kolonialismu a rasismu, o deset let později pak studii o slavném vůdci haitského boje za národní nezávislost Toussaint Louverture: Francouzská revoluce a problém kolonialismu (Toussaint-Louverture: la Révolution française et le problème colonial). Počátky haitské nezávislosti ho inspirovaly i k napsání často citované divadelní hry Tragédie krále Christopha (La Tragédie du roi Christophe) z roku 1963. +more Tři roky nato vydal hru o dalším legendárním černošském vůdci, konžském Patrici Lumumbovi, nazvanou Sezóna v Kongu (Une Saison au Congo). Třetí důležitou Césairovou hrou je pak „černošská“ variace na Shakespearovu Bouři (Une tempête) z roku 1969. Kromě esejů a divadelních her vydal za svůj život několik básnických sbírek, mj. Zázračné zbraně (Les Armes miraculeuses, 1946), Slunce s podříznutým krkem (Soleil cou coupé, 1948), Okovy (Ferrements, 1960), Já, čepelatka (Moi, laminaire, 1982).

Césairovo literární dílo vzbudilo značný ohlas ve Francii (obdivovali jej zejména surrealisté) a v celém frankofonním a také černošském světě (jeho hry se hrály po celé Africe). Stal se klasikem už za živa, svými postoji představoval silnou morální autoritu. +more V roce 2005 se ohradil proti návrhu francouzského zákona, který měl prosadit do školních programů zmínku o positivních aspektech francouzské kolonizace a odmítl v té souvislosti přijmout Nicolase Sarkozyho - nakonec se s ním však setkal o rok později, kdy už byla ovšem zmínka vyškrtnuta. Sarkozy se už jako prezident zúčastnil osobně Césairova pohřbu.

Césaire přispěl výraznou měrou ke kritice evropského kolonialismu i k rehabilitaci cti všech kolonizovaných, přesto neprosazoval nezávislost Martiniku na Francii a i díky němu má tento ostrov od roku 1946 status francouzského zámořského departementu.

Ještě za Césairova života bylo po tomto nejznámějším Martiničanovi nově pojmenováno letiště v Le Lamentin u Fort-de France (Aéroport Martinique Aimé Césaire).

Literární dílo

Poezie * Cahier d'un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodné země, 1939) * Les Armes miraculeuses (Zázračné zbraně, 1970) * Soleil cou coupé (Slunce s podříznutým krkem, 1948) * Ferrements (Okovy, 1960) * Cadastre (Katastr, 1961) * Moi, laminaire (Já, čepelatka, 1982)

Divadelní hry * Et les chiens se taisaient (A psi ani neštěkli, 1958) * La Tragédie du roi Christophe (Tragédie krále Christopha, 1963) * Une saison au Congo (Sezóna v Kongu, 1966) * Une tempête - d'après La Tempête de William Shakespeare, adaptation pour un théâtre nègre (Bouře - podle Bouře Williama Shakespeara, adaptace pro černošské divadlo, 1969)

Další texty * Esclavage et colonisation (Otroctví a kolonialismus, 1948) * Discours sur le colonialisme (Rozprava o kolonialismu, 1950) * Toussaint Louverture - La révolution Française et le problème colonial (Toussaint-Louverture: Francouzská revoluce a problém kolonialismu, 1962) * Discours sur la négritude (Rozprava o négritude, 1987)

Překlady do češtiny

Césaire, Aimé: Trpký čas. (výbor veršů) Odeon, Praha 1968

Literatura

Malela, Buata B: Les écrivains afro-antillais à Paris (1920-1960). Stratégies et postures identitaires, Paris, Karthala, coll. +more Lettres du Sud, 2008. * Malela, Buata B: Aimé Césaire. Le fil et la trame: critique et figuration de la colonialité du pouvoir, Paris, Anibwe, 2009.

Externí odkazy

Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Narození 1913 Kategorie:Úmrtí 2008 Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi École normale supérieure Kategorie:Nacionalisté Kategorie:Narození 26. +more června Kategorie:Úmrtí 17. dubna.