Cesko.wiki Akční výzkum
Author
Albert FloresAkční výzkum je forma aplikovaného výzkumu v sociálních vědách. Usiluje o změnu, není hodnotově neutrální a má politické konotace (Hendl, 2005). Je považován za důležitý prostředek změn v sociální realitě. Výzkumník v akčním výzkumu má rovnocenné postavení s aktéry výzkumu. Na rozdíl od tradičního výzkumu je cílem řešení konkrétního problému a hledání cesty k žádoucí změně v měnící se realitě. Jde o cyklický proces, který obsahuje fázi akce, vyhodnocení a reflexe a vždy se přizpůsobuje aktuální situaci a potřeby výzkumu i aktérů. Tato forma výzkumu se nejvíce uplatňuje v řízení organizace, ve zdravotnictví a pedagogice. Často akční výzkum slouží jako předvýzkum či pilotáž pro sociální výzkum. (Bargal, 2008).
Validita, reliabilita a zobecnitelnost
Někteří autoři pojednávající o akčním výzkumu (Carr, Kemmis, Zuber-Skeritt) používají místo tradičního pojmu validity a reliability pojmem 'autenticita', tedy že výsledky výzkumu jsou validní a reliabilní, jestliže je výzkum autentický a přínosný pro účastníky. James a Worrall (2000) používají nové pojmy, které lépe odpovídají povaze akčního výzkumu. +more Na rozdíl od tradičního výzkumu je kladen důraz na hodnocení procesu. Obsahová validita řeší, zda situace proběhla podle popisu autora. Interpretativní validita řeší autenticitu a interpretaci situace. Demokratická validita řeší hlavně postavení aktérů výzkumu a jejich délku zapojení. Katalytická validita řeší míru zapojení účastníků, jejich postoj a vnímání vlastní role. Procesní validita řeší, zda byl výzkum veden v souladu s cíli a přinesl nové poznatky. Výsledná validita řeší, jak byl daný výzkumný problém vyřešen.
Modely
Jedním z nejčastějších modelů je jednoduchý model Stephena Kemmise, obsahující 4 fáze - plánování, akci, pozorování a reflexi. Další model nabízí Gerald Susman, v jehož cyklu probíhá 5 fází - identifikace problému a sběr dat, vypracování akčního plánu na základě kolektivního řešení, vypracování a implementace akčního plánu, sběr, analýza a interpretace dat, následuje vyhodnocení akce. +more Tento cyklus se opakuje, dokud není problém definitivně vyřešen. Jednotlivé fáze dále rozpracovala Jean McNiff. Ta uvádí 7 fází - zhodnocení a reflexe dosavadní vlastní praxe; identifikace oblasti, kterou chceme zlepšit; představit si cestu vpřed; zkusit změnu; udělat si přehled, co se stalo; upravit náš plán s ohledem na to, co jsme zjistili a pokračovat dál; zhodnotit upravenou oblast. Tento cyklus se neustále opakuje až do vyřešení celé situace.
Hodnocení kvality
Otázka monitorování kvality není jednoduchá, neboť jde o individuální výzkum pro specifické potřeby. V roce 1989 proběhlo První sympozium o akčním výzkumu v Brisbane, kde byly definovány znaky kvalitního akčního výzkumu následovně: * lidé reflektují a zlepšují praxi ve svém přirozeném prostředí * propojená akce a reflexe * nabyté zkušenosti jsou sdíleny s účastníky, ale také se všemi ostatními, kteří mají zájem * data jsou sbírána samotnými účastníky výzkumu a řeší se jejich otázky * patrná spolupráce všech účastníků ve všech fázích výzkumu * jsou upozaděny rozdíly v postavení jednotlivých účastníků * funguje spolupráce mezi všemi účastníky a komunita dokáže kriticky vyhodnocovat situaci * jsou členové připraveni na sebereflexi, autoevaluaci a sebeřízení * probíhá efektivní (a společné) učení prostřednictvím chyb * je podporována myšlenka, že každý je sám sobě nejlepším učitelem (Zuber-Skerrit, Fletcher, 2007, s. +more 415).
Jedním z nejznámějších modelů je Greenův model, který hodnotí akční výzkum v oblasti zdravotnictví. Tento model je přenositelný na další vědní obory. +more Zde se hodnotí účastníci výzkumu a povaha jejich zapojení, vznik a kořeny výzkumné otázky, účel a smysl výzkumného šetření, proces a kontext výzkumu, příležitost k učení a povaha výzkumných zjištění.
Literatura
BARGAL, D. Action Research A Paradigm for Achieving Social Change. +more Small Group Research, 2008. * CARR, W. ; KEMMIS, S. Becoming critical: education knowledge and action research. Routledge, 2003. * GREEN, K. Defining the field of literature in action research: a personal approach. Educational Action Research, 1999, 7. 1: 105-124. * HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. * JAMES, M. ; WORRALL, N. Building a reflective community: development through collaboration between a higher education institution and one school over 10 years [1]. Educational Action Research, 2000. * JANÍK, T. Akční výzkum jako cesta ke zkvalitňování pedagogické praxe. In: Maňák, J. , * ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004. * MCNIFF, J. Action research: Principles and practice. Routledge, 2013. * NEPUSTIL, J. Spolupracující přístupy ve výzkumné praxi. In M. Šucha, M. Charvát, V. Řehan (Eds. ). Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku VIII. Olomouc: Univerzita * Palackého, 2009, 400 s. * PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2002. * NEZVALOVÁ, D. Akčním výzkumem k zlepšení kvality školy. e-Pedagogium [on-line], 2002, roč. 2, č. 4. [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: . ISSN 1213-7499. * PRŮCHA, J. ; WALTEROVÁ, E. ; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2001. * SUSMAN, G. I. Action research: a sociotechnical systems perspective. Beyond method: Strategies for social research, 1983, 95-113. * WALTEROVÁ, E. Akční výzkum v podmínkách české školy. In Český pedagogický výzkum v současných podmínkách. Praha: CERM, 1997, s. 26-29. * WHITEHEAD, J. , McNIFF, J. Action Research: Living Theory. London: SAGE, 2006. 182 s. . * ZUBER-SKERRITT, O. , FLETCHER, M. The quality of an action research thesis in the social sciences. Quality Assurance in Education, 2007.