Alexandr Porfirjevič Borodin

Alexandr Porfirevič Borodin ( 12. listopadu 1833, Petrohrad - 27. února 1887 Petrohrad) byl ruský hudební skladatel období romantismu, člen Mocné hrstky, povoláním profesor chemie a významný vědec ve svém oboru.

Život

Mládí

Alexandr Porfirevič Borodin se narodil v Petrohradě 31. října (12. +more listopadu) 1833 z nemanželského svazku 62letého gruzínského knížete z Imeretie Luky Stěpanoviče Gedianova (původním jménem Gedevanišvili) a 25leté Abdoty Konstantinovny Antonovové. Při křtu byl zapsán jako syn nevolníka Porfirije Jonoviče Borodina a jeho manželky Taťány Grigorijevny. Do svých osmi let byl Alexander nevolníkem svého otce. Kníže před svou smrtí v roce 1840 dal synovi svobodu a pro něj a jeho biologickou matku koupil dům. Matka se vdala za vojenského lékaře Kleineke a svého syna vydávala za synovce.

Vzhledem ke svému původu nemohl Alexander navštěvovat gymnázium, ale díky domácímu vyučování získal rovnocenné vzdělání. Byl všestranně nadaný, měl vynikající paměť. +more Hudební nadání projevoval od dětství. Již v devíti letech zkomponoval polku „Helena“. Učil se hrát na flétnu a na klavír. Od 13 let také na violoncello. V té době také složil první vážnou skladbu - Koncert pro flétnu a klavír a další drobné skladby. Vedle toho se od deseti let zajímal o chemii, která se později stala jeho celoživotním zaměstnáním.

S pomocí Tverské obchodní komory se podařilo získat souhlas s vykonáním maturitní zkoušky. V roce 1850 maturoval na Prvním petrohradském gymnáziu a v září téhož roku byl přijat na Lékařskou akademii v Petrohradě. +more Studoval botaniku, zoologii, anatomii a chemii. Pod vedením slavného profesora N. N. Zinina pracoval jako jeho pomocný asistent v laboratoři. Absolvoval v roce 1856. Ilji Repina.

Medicína a chemie

V březnu 1857 byl jmenován stážistou 2. vojenské polní nemocnice, kde se seznámil s důstojníkem a hudebním skladatelem Modestem Petrovičem Musorgským, který se tam léčil. +more Z nemocnice přešel jako asistent na katedru chemie Lékařské akademie. Absolvoval své první studijní cesty do Paříže a Bruselu. V následujícím roce získal titul doktora lékařství obhajobou disertační práce: „O analogii fosforečné a arseničné kyseliny z chemického a toxikologického hlediska“. V témže roce vyslala Vojenská lékařská vědecká rada Borodina do Soligaliče, aby provedl chemický rozbor minerálních vod, které tam v roce 1841 objevil místní kupec V. A. Kokorev. Borodinova práce se stala jednou ze základních vědeckých prací v oboru balneologie a přinesla mu širokou známost.

Vědecká dráha

V říjnu roku 1859, se Borodin rozhodl rozšířit své znalosti chemie v zahraničí. Nejprve navštívil Ruprechto-Karlovu univerzitu v Heidelberku. +more V září roku 1860 se spolu se svým učitelem Zininem a spolužákem Mendělejevem zúčastnil mezinárodního chemického kongresu v Karlsruhe. Po návštěvě Janova a Říma pobýval několik měsíců v Paříži.

Na jaře roku 1861 se Borodin vrátil do Heidelberku. Zasnoubil se s klavíristkou Jekatěrinou Sergejevnou Protopopovou, která přijela do Heildelbergu na léčení tuberkulózy. +more V září se její stav zhoršil a lékař jí doporučil změnit klima. Spolu s Borodinem odcestovali do Pisy v Itálii. Borodin tam získal možnost pracovat v chemické laboratoři místní univerzity.

Po návratu do Petrohradu v létě 1862 se stal asistentem profesora Lékařsko-chirurgické akademie. V dubnu roku 1863 se konečně s Jekatěrinou Sergejevnou oženil. +more Jejich materiální situace nebyla příliš dobrá. Borodin si přivydělával přednáškami na Lesnické akademii a překlady. Současně pečoval o svou nemocnou manželku. Jeho vědecká kariéra však byla úspěšná. V roce 1864 byl jmenován řádným profesorem a v roce 1868 se stal jedním ze zakládajících členů Ruské chemické společnosti. V roce 1874 se stal vedoucím chemické laboratoře a v roce 1877 akademikem. Od roku 1883 byl čestným členem Společnosti ruských lékařů. Publikoval více než 40 vědeckých prací a je autorem několika unikátních chemických metod.

Zemřel náhle v Petrohradě 27. února 1887 a je pochován na Tichvinském hřbitově v klášteře Alexandra Něvského. +more Nedaleko je hrob jeho přítele Musorgského. Manželka ho přežila jen o pět měsíců.

Hudební dílo

Hrob Alexandra Borodina v Petrohradě Seznam Borodinových skladeb je v článku Seznam skladeb Alexandra Porfirjeviče Borodina.

Ještě v době studia na Lékařsko-chirurgické akademii začal Borodin psát romance a klavírní a komorní skladby, což vzbuzovalo nelibost u jeho vědeckého školitele Zinina. Domníval se, že hudba odvádí Borodina od seriózní vědecké práce. +more Po návratu ze zahraničí v roce 1862 se seznámil se skladatelem Milijem Balakirevem a vstoupil do jeho kroužku, který později získal název Mocná hrstka. Stal se stoupencem ruské národní školy a aktivně účastnil i na práci Běljajevského kroužku, skupiny skladatelů, která se vytvořila okolo publicisty a filantropa Mitrofana Petroviče Běljajeva.

Vzhledem k tomu, že musel spojit svou vědeckou a pedagogickou činnost s hudbou, není jeho dílo nijak rozsáhlé, ale přesto tvoří cenný vklad do ruské klasické hudby. Jeho dílo zahrnuje tvorbu komorní, písňovou a klavírní a dvě významné symfonie. +more Práci na své III. symfonii a moll již nedokončil.

Nejvýznamnějším dílem je jeho opera Kníže Igor, která je příkladem ruského národního hrdinského eposu v hudbě. Námět si zpracoval sám podle starého ruského eposu Slovo o pluku Igorově, o boji ruského lidu proti Polovcům koncem 12. +more století. Na svém životním díle pracoval Borodin 18 let, ale ani za tuto dobu operu nedokončil. Po Borodinově smrti ji na základě zápisků a poznámek dokončili a uvedli na scénu Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov a Alexandr Glazunov. Premiéru měla v roce 1890 v Petrohradě. Sklidila nesmírný úspěch a stala se trvalou součástí světové operní tvorby.

Borodin je rovněž pokládán za jednoho ze zakladatelů ruské symfonické tvorby a smyčcového kvarteta.

Reference

Literatura

 Schonberg, Harold C. : Životy velkých skladatelů. +more 1. vyd. Praha : BB/art, 2006.  . S.  387.   * Письма А.  П.  Бородина. Полное собрание, критически сверенное с подлинными текстами. С предисловием и примечаниями С.  А.  Дианина.  - Вып. 1-4.  - М. -Л. , 1927-1950: ** Вып. 1 (1857-1871). М. : Гос. издательство, Музыкальный сектор, 1927-1928. 420 с. ** Вып. 2 (1872-1877). М. : Музгиз, 1936. 316 с. ** Вып. 3 (1878-1882). М. -Л. : Музгиз, 1949. ** Вып. 4 (1883-1887). М. -Л. : Музгиз, 1950. 480 с. * Сохор, Арнольд Наумович: Александр Порфирьевич Бородин: Жизнь, деятельность, муз. творчество.  - М. -Л. : Музыка, 1965.  - 826 с. * Фигуровский Н. А. , Соловьев Ю. И. : Александр Порфирьевич Бородин.  - М. -Л. : Изд-во АН СССР, 1950.  - 212 с. * Kuhn E. : Alexander Borodin. Sein Leben, seine Musik, seine Schriften.  - Berlin: Verlag Ernst Kuhn, 1992. * Vijvers Willem G. : Alexander Borodin; Composer, Scientist, Educator. Amsterdam: The American Book Center, 2013, . * Volkov Solomon: Svědectví-Paměti Dmitrije Šostakoviče, Praha: Akademie múzických umění, 2006. . str. 236-238.

Externí odkazy

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé romantismu Kategorie:Ruští operní skladatelé Kategorie:Ruští hudební skladatelé Kategorie:Ruští chemici Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Narození 12. +more listopadu Kategorie:Narození 1833 Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí 1887 Kategorie:Pohřbení na Tichvinském hřbitově Kategorie:Muži.