Alexej Chomjakov

Alexej Stěpanovič Chomjakov (- ) byl ruský filozof, spisovatel, básník a malíř, jeden ze zakladatelů ruského filosofického směru slavjanofilství. Bývá považován za prvního pravoslavného teologa.

Život

Pocházel ze šlechtické rodiny. Jeho matka byla z rodu Kirejevských a byl tak příbuzný s Ivanem Vasilijevičem Kirejevským. +more Studoval na Moskevské univerzitě, kde patřil do literárně filosofického kroužku okolo spisovatele Nikolaje Vladimíroviče Stankeviče. Ten se snažil do ruského prostředí interpretovat německou klasickou filosofii, která si v Rusku získala řadu stoupenců. Na univerzitě se Chomjakov stal kandidátem matematických věd. Po studiích působil chvíli v armádě jako důstojník kavalerie. Mezi lety 1826-27 cestoval po Evropě. Pobýval v Paříži, kde se učil malířství a začal se věnovat psaní poezie. Kromě toho měl Chomjakov zálibu v teologii; byl fascinován učením východních otců. Moskvu a Rus považoval za přirozeného nástupce Byzantské říše a ochránce pravoslavné (té pravé) víry. A. S. Chomjakov (konec 50. let 19. století).

Při svých evropských cestách navštívil i německé a rakouské země, kde poznal západní Slovany. Roku 1829 bojoval v husarském pluku carské ruské armády v osmé rusko-turecké válce. +more Během ní přišel do kontaktu se Srby a Bulhary a až do konce života vzpomínal, jak jej tyto národy vítaly jako bratra - byl to pro něj určující zážitek, který jej definitivně naklonil pravoslavnému slovanskému světu.

Později, ve 40. letech, literárně přispíval do slavjanofilských časopisů a provládního časopisu Michaila Pogodina Moskviťjan. +more Po roce 1848 („jaro národů“) se Chomjakov začal zajímat více o západní Slovany, ale takové sympatie jako k Srbům či Bulharům k nim nezískal. Bránila mu v tom jejich katolická či protestantská víra a přílišná „německost“ ducha. Po Krymské válce, kdy se Rusko dostalo do izolace a bylo mu znemožněno stát se osvoboditelem Slovanů v tureckém státě, se Chomjakov stáhl do ústraní a věnoval se jen hospodářství na svých statcích. Utvrdil se v tom, že Rusko na venkově uchovávalo ideální obraz soužití společnosti. V rodinném sídle jej také zastihla smrt ve věku 56 let.

Ve své filozofii nejvíce propojil slavjanofilský proud se slovanstvím. Byť sám inklinoval jen k Slovanům pravoslavným, věřil, že slovanská rodina opět jednou nalezne jednotu. +more Chomjakovovo učení nacházelo odezvu i po jeho smrti a jak poznamenal Nikolaj Alexandrovič Berďajev, jeho odkaz je cítit dodnes. Přímou štafetu prvního pravoslavného teologa převzal Jurij Fjodorovič Samarin, který Chomjakova označil jako „Učitele církve“.

Názory a učení

Alexej Stěpanovič Chomjakov přilnul k představě, že Rusko a Slované jsou charakterem vyvoleni určovat správný směr lidstva. Tuto skupinu později zúžil na pravoslavné Slovany. +more Podnětem k formování jeho myšlenek byl zejména první filosofický list Petra Jakovljeviče Čaadajeva, který Rusko velmi ostře kritizoval. Chomjakov na něj zareagoval spisem O starém a novém, který se pak stal jedním z pilířů slavjanofilského učení. Následovaly další reakce a spisy, v nichž se zformovaly dvě názorově nesmiřitelné skupiny, a to „slavjanofilové“ a „západníci“. Toto označení jim bylo dáno zvenčí od inteligence, která pobaveně sledovala jejich vášnivé diskuze. Za zmínku stojí, že obě skupiny si tato označení provokativně ponechaly. Chomjakov byl člověk s přirozenou autoritou a jako takový určoval směr slavjanofilů. Jeho kvality byly ceněny jak stoupenci, tak odpůrci jeho učení. „Západník“ Alexandr Ivanovič Gercen jej charekterizoval slovy:.

Chomjakov byl přesvědčen, že Rusko vytvořilo ideální společnost v institucích občiny a věče. Dalo by se říci, že Rusko považoval za ideální, ale obraz tomu nenapovídal, protože do něj bylo příliš mnoho zásahu zvenčí. +more Proto také kritizoval Petra Velikého za to, že narušil organický vývoj země importem západních vlivů (jedním ze symbolů této éry bylo založení nového hlavního města říše, Petrohradu) a žádal překonání tohoto období dějin a návrat k tradicím Rusů a Slovanů. Jednotu národa a církve prosazoval jako myšlenku tzv. sobornosti. Tento pojem použil jako protiklad k západnímu individualismu a katolictví. V teologických spisech (např. Katechetický výklad učení o církvi, Pár slov pravoslavného křesťana o západních věrovyznáních, Pár slov na list pařížského biskupa) se snažil poukázat, že katolická církev není jednotná a že svému přívlastku dala již dehonestující nádech, který již nemůže souviset s všeobecnem. Byl přesvědčen, že pouze pravoslavná církev jako jediná žije v souladu s lidmi i státem a je tedy sobornaja. Důkazem mu byl fakt, že na rozdíl od římské, ortodoxní církev nepodlehla reformačnímu štěpení. Tak jako všichni ideologové ovšem neporovnával dvě skutečnosti, ale ideu (o pravoslavné církvi) a skutečnost (o církvi katolické).

Chomjakov svět filosoficky rozděloval na řecko-slovanský a římsko-germánský. S tím, že tomu prvnímu světu vévodí cit a intuice a tomu druhému rozum a disciplína. +more Byl přesvědčen, že člověk s citem a intuicí žije v souladu s Bohem více, než ten s rozumem a disciplínou. Přednosti prvního světa pak přisoudil jen Rusům a Slovanům, kteří prý jsou jako jediní schopni pochopit veškerenstvo (všejedinstvo).

Své filosofické koncepci podřídil i svůj pohled na dějiny. I v nich získal velice solidní přehled, ale interpretoval je tak, aby mu pasovaly do jeho vidění světa. +more Chtěl napsat světové dějiny, ale dílo nedokončil, dochovaly se jen fragmenty v sebraných spisech. Zabýval se také západními Slovany. Velkou Moravu označil za říši, která se jako slovanská přirozeně obrátila do Cařihradu, odkud přijala dar víry. Západní svět prý ale Moravu i Čechy násilně vytrhl z láskyplného objetí pravoslaví a uvrhl do své propasti zkaženosti. V husitství a české reformaci pak viděl jen snahu Čechů a Moravanů o návrat k pravoslaví. Jako vodítko k této tezi mu posloužil Jeroným Pražský, který byl pravoslavím unešen a také fakt, že pravděpodobně pravoslavná církev motivovala české reformátory k přijímání podobojí.

Západní Evropu Chomjakov viděl jako svět, který podlehl zkáze a který stojí v ostrém kontrastu s Ruskem. Nutno však podotknout, že Chomjakov nebyl jako moudrý člověk jednostranný. +more Choval např. sympatie k Anglii a dopisoval si s teologem Williamem Palmerem. K Rusku a jeho atmosféře dokonce jednou napsal: „…všude je plno bezbožného lísání, lži prohnilé, pak lenost zmrtvělá a hanebná a vše mrzkosti je plné …“.

Dílo

Chomjakov, A. S. +more, Katechetický výklad učení o církvi, Přerov 1895 * Chomjakov, A. S. , Jedna církev, Olomouc 2008. * Chomjakov, A. S. , Polnoje sobranije sočiněnij I, Praga 1867. * Chomjakov, A. S. , Stichotvorenija i dramy, Leningrad 1969.

Kromě svého teologicko-filozofického díla napsal také několik básnických sbírek, které jsou všeobecně hodnoceny jako průměrné. V nich také dával hojně najevo své slovanství.

Odkazy

Poznámky

Literatura

Annenkov, V. , Litěraturnyje vospominanija, Moskva 1960. +more * Beneš, E. , Úvahy o slovanství, Praha 1947. * Bělinskij, V. G. , Vybrané stati, Praha 1950. * Bělinskij, V. G. , Literárne súboje, Bratislava 1961. * Berďajev, N. A. , Ruská idea. Základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století, Praha 2003. * Berďajev, N. A. , Nový středověk: úvaha o osudu Ruska a Evropy. Červený Kostelec 2004. * Cimbajev, N. I. , Slavjanofilstvo. Iz istorii russkoj obščestvěnno-političeskoj mysli XIX veka, Moskva 1986. * Černý, V. , Vývoj a zločiny panslavismu, Praha 1995. * Granovskij, T. N. , Bibliografija 1828-1967, Moskva 1969. * Herzen, A. I. , S onoho břehu, Praha 1908. * Ivantyšynová, T. , Češi a Slováci v ideológii ruských slavianofilov, Bratislava 1987. * Jakovenko, B. V. , Dějiny ruské filosofie, Praha 1938. * Klimakov, J. , Dmitrij Valujev - Načala slavjanofilstva, Moskva 2010. * Losskij, N. O. , Dějiny ruské filosofie, Olomouc 2004. * Macůrek, J. , Dějiny východních Slovanů III. Od poloviny XIX. století do počátku XX. století, Praha 1947. * Masaryk, T. G. , Rusko a Evropa I. Studie o duchovních proudech v Rusku, Praha 1930. * Masaryk, T. G. , Slovanské studie I. , Slavjanofilství Ivana Vasiljeviče Kirejevského, Praha 1889. * Miljukov, P. N. , Obrazy z dějin ruské vzdělanosti, část 2. Církev a škola, Praha 1902. * Špidlík, T. , Ruská idea. Jiný pohled na člověka, Řím 1995. * Špidlík, T. , Spiritualita křesťanského východu, Řím 1983. * Špidlík, T. , Duchovní jednota Evropy, Olomouc 2007. * Valujev, D. A. , Sbornik istoričeskich i statističeskich svědenij o Rossii i narodach jej jedinověrnych i jedinoplemennych, Moskva 1845. * Vlček, R. , Ruský panslavismus - realita a fikce, Praha 2002. * Zavitněvič, V. Z. , Alexej Stěpanovič Chomjakov. Tom I, II, Kyjev 1902.

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození 13. +more května Kategorie:Úmrtí v roce 1860 Kategorie:Úmrtí 5. října Kategorie:Muži Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Ruští básníci Kategorie:Ruští filozofové Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Zemřelí na choleru Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově.