Filozofie

Filozofie, ve stylově příznakové podobě také filosofie, řecky φιλοσοφία, z φιλειν (filein, mít rád, toužit po něčem) a σοφια (sofía, moudrost, zdatnost) je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje (metafyzika). Hledá pravdivé poznání světa a smysl lidského života prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse, která vyžaduje určité pojmy. Není to tedy jen akademická disciplína, ale také způsob života, který začíná údivem nebo zklamáním nad tradičními výklady věcí (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.

Rafael Santi: Hérakleitos z Efesu. Detail z fresky „Athénská škola“ ve Vatikánu (1510).

Filozofové o filozofii

Myšlenky velkých filozofů nezastarávají a tím nejcitovanějším je dodnes Platón. Někteří filozofii charakterizovali takto:

„Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filozofie než tento.“ Platón

„Údiv vedl lidi k filozofování - na počátku i dnes - a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Aristotelés

„Kdo chce hledat radost sám v sobě, nenajde ji jinde než ve filozofii.“ Aristotelés

„Filozofie je péče (starost) o duši.“ Cicero

„Studium filozofie není k tomu, abychom věděli, co se lidé domnívali, ale jak se to má s pravdou věcí.“ Tomáš Akvinský

„Žít a nefilozofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ René Descartes

Immanuel Kant vymezil úlohu filozofie třemi otázkami: „Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat?“, které lze shrnout do jediné: „Co je člověk?“

„Úkolem filozofie je pochopit to, co jest.“ G. W. F. Hegel

„Filozofové svět dosud jen různě vykládali, teď jde o to jej změnit.“ Karl Marx, These o Feuerbachovi 11.

„Zachytit hranice rozumu - jen to je pravá filozofie.“ Friedrich Nietzsche

„Velká filozofie není filozofie bez chyb, ale beze strachu.“ Charles Péguy

„Filozofie není nauka, nýbrž činnost. Filozofické dílo sestává podstatně z objasnění.“ Ludwig Wittgenstein

Co je filozofie?

Od věd, které kdysi z filozofie vzešly, se filozofie liší jednak širší, vlastně neomezenou oblastí témat, jednak volnější metodou. Moderní vědy se omezují na to, co lze bezpečně doložit, vyzkoušet experimentem, modelovat a měřit, a co tedy platí úplně pro každého (pokud příslušné metodě rozumí). +more Nemohou tedy hodnotit, ptát se na smysl své činnosti ani odpovídat na prosté otázky, jaké kladou třeba děti - například, co je věda, co je to pravda nebo proč se nemá lhát. Naopak od poezie a literatury se filozofie liší tím, že se musí snažit o určité pojmové vyjadřování, ale hlavně tím, že každé své tvrzení musí umět nějak obhájit, tedy vysvětlit, proč říká to, co říká.

Všechny lidské kultury měly a mají svoji tradiční moudrost, vyprávění, básně a přísloví, která se v dané společnosti přijímají jako autorita. Na to, co říkají, se nelze zeptat „proč. +more“ Potíž začíná tam, kde na sebe dvě různé moudrosti narazí: která z nich teď platí. Právě v takové situaci řeckých měst vznikl někdy v 6. století př. n. l. nový způsob hledání či „touhy po moudrosti“ (filo-sofie), který se neopíral o Homéra ani Hésioda, nýbrž snažil se přijít věcem na kloub pozorováním, přemýšlením a argumentací, zkrátka vlastním rozumem a diskusí. Rozum je totiž všem lidem společný a - jak říká Descartes - „mezi lidi nejlépe rozdělen“. Pokud je ale kritický i sám k sobě, nedělá si nárok na definitivně platnou moudrost, nýbrž ví, že ji bude vždycky jen hledat.

Filozofie v tomto užším slova smyslu se tedy vyznačuje tím, že žádný názor ani tvrzení nemůže přijmout jako nepochybný a musí se vždycky ptát: je to opravdu tak. A proč. +more Na druhé straně jí nic nebrání zabývat se jakýmkoli tématem, využívat jakýchkoli pramenů a inspirací, nejen poznávat a popisovat, ale také kritizovat a hodnotit.

Ve 20. +more století se začal název filozofie používat v širším slova smyslu i pro vypracované systémy náboženské a školy moudrosti, a mluví se tedy i o filozofii indické, čínské nebo africké. V anglicky mluvící oblasti se běžně hovoří i o „filozofii“ ve významu např. firemní strategie nebo záměru a tento zvyk se přenáší i k nám.

Co není filozofie?

Filozofie nejsou definitivní odpovědi, ale přesto se po filozofii někdy vyžaduje, aby se neptala po smyslu života, ale rovnou jej stanovila. Jiří Michálek o tom píše: „Hovoří se také o filosofickém světovém názoru, ba dokonce si mnozí myslí, že takové vytvoření světového názoru je nejvyšším úkolem filosofie. +more Toto pojetí filosofie je v nefilosofické veřejnosti tak zakořeněno, že, pokud tomuto požadavku filosofie nedostojí, je považována za zbytečnou. Světový názor vždy nějak pozitivně a definitivně určuje jsoucna (říká, co jsou) včetně člověka, uspořádává zkušenost zcela určitým směrem a tomu vše podřizuje, a tím zužuje a uzavírá lidský život a odnímá mu jeho nesamozřejmost. Filosofie je naopak vždy tím, co otvírá, začátkem a svým tázáním staví člověka do otevřeného pole možností a překonává přitom vždy zároveň sebe samu. “.

Filozofická metoda

Na rozdíl od jednotlivých věd, které se zpravidla vymezují také svojí specifickou metodou (matematickou, experimentální, historickou apod. ), je filozofická metoda daleko volnější a začátečníkovi se může zdát, že žádná ani není. +more To je pravda potud, že filozofická práce se nedá popsat návodem, který by automaticky vedl k cíli. Na druhé straně filozofie vznikla právě tím, že na myšlení klade určité nároky. Tak filozofické myšlení má např. * vytvářet a používat pevné pojmy, * každé cizí tvrzení podrobit kritice, * každé vlastní být schopno racionálně zdůvodnit. Naopak zde neplatí žádné jiné autority než přesvědčivost racionálního argumentu. Filozofie nedělá experimenty a neměří; snaží se spíš chápat a rozumět. Jejím zdrojem může být přímá zkušenost, ale často jsou to třeba staré texty, které se snaží pochopit a vykládat - někdy se mluví o hermeneutické metodě. Bývá pozadu za skutečností, kterou chce pochopit - proto říká Hegel, že „Minervina sova létá za soumraku. “ Filozof se může snažit postupovat deduktivně jako Sókratés, Spinoza nebo Kant, může pozorovat a srovnávat jako Aristotelés a může klást proti sobě protikladná stanoviska jako Tomáš Akvinský, nemůže se ale zbavit závislosti na jazyku: záleží i na tom, jak věci říká. Některá filozofická díla, například Platónova, Nietzschova, Sartrova nebo Heideggerova, mají blízko ke krásné literatuře. Někteří filozofové vytvářeli nová slova, aby se jejich pojmy nepletly, většina se ale snaží vystačit s běžným jazykem, protože se chce odvolávat na společnou lidskou zkušenost.

Protože nevytváří definitivní a nepochybná tvrzení, nemá ani povahu kumulativního vědění, kde se jednotlivé poznatky prostě skládají k sobě. Na druhé straně by ale mělo být samozřejmé, že filozof zná stav diskuse k dané otázce, a to ne jen za posledních několik let. +more Pro dnešní medicínu má Hippokratés jen historický význam, kdežto pro filozofii je Platón stále aktuální; britský filozof Whitehead dokonce napsal, že celá filozofie je jen komentář k Platónovi. Tak je filozofie vždycky diskusí, často napříč staletími. Málokdy se stane, aby se nějaký skutečný problém filozoficky „vyřešil“; spíš se udržuje a možná prohlubuje, přizpůsobuje měnícím se podmínkám našeho života.

Někdy se rozlišuje mezi historickým a systematickým přístupem k filozofii. Ve skutečnosti nejsou ani dějiny filozofie pouze dějinami, nýbrž také inspirací k vlastnímu myšlení, kdežto systematický výklad nějakého tématu obvykle vyžaduje vyložit i jeho minulost, původ. +more Vedle dějin filozofie k tomu často slouží i rozbor původu slov (etymologie), protože jazyk a slova jako stopy či sedimenty staleté lidské zkušenosti a přemýšlení často odhalují pozoruhodné souvislosti.

Citování filozofické literatury

Na rozdíl od většiny empirických věd, které kumulují nové poznatky a kde se tedy zpravidla pracuje jen s nejnovější, většinou časopiseckou literaturou, udržuje filozofie diskusi s celou svou historií. Klasická díla vycházejí znovu a znovu, v původním jazyce i v překladech, a problém s jejich citováním je tedy podstatně odlišný. +more I když se většina filozofické literatury cituje běžným způsobem (např. autor, název, vydavatel, místo a rok, stránka), u některých nejvýznamnějších autorů se cituje způsobem, který na vydání nezávisí.

V antice se básně a divadelní hry citovaly např. číslem zpěvu a verše (Homér), podobně se dodnes cituje i Shakespeare (název, jednání, výstup) nebo Bible (kniha, kapitola, verš). +more Díla Tomáše Akvinského se také citují názvem díla, případně svazkem, a u jeho sum se uvádí číslo otázky (q. nebo quaest. ), článku v ní (a. nebo art. ), případně i bližší určení místa (např. resp. = odpověď); např. „STh Ia. IIae, q. XV. , a. 2“ znamená: Summa theologica, první část druhého dílu, otázka 15, článek 2. Totéž místo lze citovat také stručněji jako „STh II. I. XV. 2“.

Pro díla Platónova a Aristotelova se za základ bere tzv. editio princeps (hlavní vydání), jeho stránky příp. +more sloupce. U Platóna je to vydání pařížského vydavatele H. Étienne (latinsky Stephanus) z roku 1578, jehož stránkování se u lepších vydání a překladů uvádí na okraji (in margine). Přesnější určení místa umožňují buď písmena a - e, která zhruba označují pětiny stránky, nebo údaj sloupce a řádku podle oxfordského vydání J. Burneta. Tak na začátek dialogu Prótagorás se odkáže citací „Prot 309a“ nebo „Prot 309a1“. Pro dílo Aristotelovo je základem berlínské vydání A. I. Bekkera z let 1816-1823. Na začátek Etiky Nikomachovy se odkáže jako „Et. Nic. (nebo EN) 1094a1“, což znamená stranu 1094, první sloupec, první řádek. Starší literatura ovšem cituje číslo knihy, kapitoly a věty.

Podobně je tomu i s dalšími významnými autory. Tak se Descartes cituje podle souborného vydání Adama a Tanneryho z let 1897-1913 (AT díl, stránka), Kant podle „Akademie-Ausgabe“, Berlín (AA svazek, stránka), Nietzsche podle kritického vydání díla a dopisů (KGW, KGB) nebo podle příručního vydání (KSA, KSB), obojí od Colliho a Montinariho. +more Zvyk uvádět na okraji stránky prvního vydání se zachovává také u Heideggerova „Bytí a času“ (1927).

Rozdělení filozofie

Tradiční

metafyzika - „první filozofie“, nauka o základech bytí; * logika - nauka o správném myšlení, řeči a argumentování; * etika - nauka o správném jednání.

Jiné dělení

Teoretická filozofie

metafyzika a ontologie - o celku bytí, o jeho počátku, povaze a smyslu; * logika - o správném myšlení, vyvozování a argumentování; * teorie poznání (epistemologie, gnozeologie) - o možnostech a podmínkách poznávání; * filozofie vědy - o podmínkách, metodách a cílech vědy; * filozofie jazyka - o vztahu jazyka k myšlení a skutečnosti, o komunikaci. * filozofie mysli - o vědomí, vnímání a mozku;

Praktická filozofie

etika - o správném jednání a morálce; * metaetika - o zdůvodnění morálky a etiky; * estetika - o vnímání, umění, kráse a vnímání krásy; * axiologie - o hodnotách a hodnocení. * filozofie práva - o spravedlnosti, o smyslu a cílech práva; * politická filozofie - o občanovi a svobodě, o vládě a státu; * sociální filozofie - o povaze, smyslu a funkci společnosti;

Další disciplíny

dějiny filozofie - o filozofech, filozofických školách a směrech minulosti; * filozofická antropologie - o člověku, jeho možnostech a společnosti; * filozofie dějin - o dějinných procesech a tendencích, o jejich smyslu; * filozofie náboženství - o Bohu, o náboženství a mravnosti; * filozofie výchovy - o výchově a vzdělávání, o úloze učitele a školství; * filozofie matematiky - o předpokladech, základech a důsledcích matematiky;

Západní filozofie

Antika

Předsókratici: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Hérakleitos, Xenofanés, Parmenidés, Zénón z Eleje, Empedoklés, Anaxagorás, Leukippos z Milétu, Démokritos * Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés * Sofisté * Kynismus * Stoicismus * Epikureismus, Skepticismus, Eklekticismus * Novoplatonismus

Středověk

Patristika: svatý Augustin, Pseudodionysios, Boëthius, Joannes Scotus Eurigena * Raná scholastika: Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Bernard z Clairvaux, Chartreská škola * Islámská filozofie: al-Kindí, Al-Fárábí, Avicenna, Averroes * Maimonides (Moše ben Maimon) * Vrcholná scholastika: Siger Brabantský, Boethius z Dácie, sv. Albert Veliký, sv. +more Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura, Roger Bacon * Pozdní scholastika: Mistr Eckhart, Jan Duns Scotus, William Ockham, Jan Buridan, Mikuláš Oresme, Tomáš Bradwardine, Vilém Heytesbury, Petr z Ailly.

Raný novověk

Renesanční filozofie * Mikuláš Kusánský, Erasmus Rotterdamský, Mikuláš Koperník, Giordano Bruno * Reformace: Jan Hus, Martin Luther, Philipp Melanchthon, Ulrich Zwingli, Jan Kalvín * René Descartes, Baruch Spinoza, Blaise Pascal, Gottfried Leibniz * Thomas Hobbes, John Locke, George Berkeley * Isaac Newton

Osvícenství

Charles Louis Montesquieu, Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, David Hume, Immanuel Kant

19. století

Německý idealismus: Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel * Jeremy Bentham, Auguste Comte, Herbert Spencer, John Stuart Mill, Ludwig Feuerbach * Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard * Dialektický materialismus: Karl Marx, Friedrich Engels * Tomáš Garrigue Masaryk

20. století

Vitalismus: Henri Bergson, Wilhelm Dilthey, Hans Driesch, Oswald Spengler * Pragmatismus: William James, John Dewey * Fenomenologie: Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur, Jan Patočka, Eugen Fink * Existencialismus: Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Karl Jaspers * Pierre Teilhard de Chardin * Filozofie jazyka: Ferdinand de Saussure, Ludwig Wittgenstein, Noam Chomsky, Umberto Eco * Analytická filozofie: George Edward Moore, Bertrand Russell, Rudolf Carnap * Filozofie vědy: Karl Raimund Popper, Paul Karl Feyerabend, Thomas Kuhn

Východní filozofie

Indická filozofie: Védy, Upanišady, Bhagavadgíta, buddhistická filozofie (Buddha), Mahávíra (Džina), Pataňdžali, Bódhidharma, Ánanda * Čínská filozofie: Konfucius (Kchung-fu-c', Kongfuzi), Lao-c' (Laozi), Čuang-c' (Zhuangzi), Mo-c' (Mozi) * Japonská filozofie: Zen, Kúkai, Dógen * Korejská filozofie : Son

Hlavní filozofické pozice

atomismus vs. holismus * monismus vs. +more dualismus a pluralismus * materialismus vs. idealismus * empirismus vs. racionalismus vs. iracionalismus * nominalismus vs. realismus * antropocentrismus vs. biocentrismus.

* hédonismus * historicismus * humanismus * naturalismus * perspektivismus * pozitivismus a novopozitivismus * pragmatismus * psychologismus

Odkazy

Reference

Literatura

Slovníky a příručky

Durozoi - Roussel: Filozofický slovník. Praha 1994. +more . * Filosofický slovník. FIN Olomouc 1998. . * Brugger, W. : Filosofický slovník. Praha 1994. . * Störig, H. -J. : Malé dějiny filosofie. Praha 1995. . * Nicola, Ubaldo: Obrazové dějiny filozofie. Praha 2006. . * Tretera, I. : Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha 1999. .

Literatura k úvodu

(od nejpřístupnější k náročnější) * Encyklopedický atlas filosofie. NLN Praha 2001. +more . * Law, S. : Filozofická gymnastika. Praha 2007. * Sokol, J. : Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. Praha 2004. . * Petříček, M. : Úvod do (současné) filosofie. Praha 1997. * Anzenbacher, A: Úvod do filosofie. Praha 2004. . * Peregrin, J. : Kapitoly z analytické filosofie. Filosofia, Praha 2005. . * Jaspers, K. : Úvod do filosofie. Praha 1996. . * Deleuze - Guattari: Co je filosofie. Praha 2001. . * Fiala, J. : Analytická filosofie 1 - Úvod. Plzeň 2005.

Související články

Seznam filozofů * Seznam politických filozofů

Externí odkazy

Slovníky

[url=http://plato. stanford. +moreedu/]Stanford Encyclopedia of Philosophy - en[/url] * [url=http://www. iep. utm. edu/]Internet Encyclopedia of Philosophy - en[/url] * Rudolf Eisler: [url=http://www. textlog. de/eisler. html]Wörterbuch der philosophischen Begriffe (1904)[/url] * F. Kirchner: [url=http://www. textlog. de/907. html]Wörterbuch philosophischer Grundbegriffe - de[/url] * [url=http://www. jozefpiacek. info/filozoficke-encyklopedie-a-ine-zdroje/]Filosofické encyklopedie a jiné zdroje - sk[/url].

Dějiny filozofie

Karl Vorländer, [url=http://www.textlog.de/vorl_philosophie.html]Geschichte der Philosophie (1902) - de[/url]

Texty ke stažení

[url=http://www. gutenberg. +moreorg/wiki/Main_Page]Project Gutenberg: Klasická literatura - en[/url] * [url=http://gallica. bnf. fr/]Gallica, knihovna el. textů - fr[/url] * [url=http://www. perseus. tufts. edu/hopper/collection. collection=Perseus:collection:Greco-Roman&redirect=true]Perseus Antická literatura (Tufts University) - en, gr, la[/url] * [url=http://www. georgetown. edu/labyrinth/library/latin/latin-lib. html]Antika, patristika, středověk (Georgetown University)- en, la[/url] * [url=http://www. thelatinlibrary. com/]Latinské texty - la[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20071018054836/http://krystal. op. cz/sth/sth. php. STh=]Tomáš Akvinský, Summa theologiae - cs, en, la[/url] * [url=http://www. korpora. org/Kant/]Immanuel Kant - de[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070819095649/http://oll. libertyfund. org/Home3/AuthorsAll. php]Politická filosofie - en[/url] * [url=http://www. hejdanek. eu]Ladislav Hejdánek - cs[/url].