Vitalismus
Author
Albert FloresVitalismus (z latinského vita = život) je označení pro filozofický a přírodovědecký směr, který soudí, že fungování živých organismů nelze vysvětlit pouze fyzikálními a chemickými mechanismy, nýbrž vykazuje jakousi zvláštní životní sílu či energii, latinsky vis vitalis, u Henri Bergsona élan vital.
Vědecký a filozofický vitalismus
Za předchůdce vitalismu se považuje Aristotelés, který všem živým bytostem přisuzoval jakési vnitřní směřování k dokonalosti, jež nazýval entelechie. Zárodek a mládě se rozvíjí k dokonalosti svého druhu, rostlinám a některým živočichům doroste dokonce i ztracená část těla. +more Principem života je duše, u rostlin vegetativní, u živočichů senzitivní (vnímavá) a u člověka rozumná.
Za zakladatele novověkého vitalismu se pokládá vlámský chemik a přírodovědec Jean-Baptiste van Helmont (1677-1744), za hlavní představitele německý lékař a přírodovědec Georg Stahl (1659-1734), francouzský lékař Paul-Joseph Barthez (1734-1806) a zoolog Johann Friedrich Blumenbach (1752-1840). Vitalisté byli přesvědčeni, že i chemie živých organismů je jiná a zavedli rozlišení organické a anorganické chemie. +more Když se německému chemikovi F. Wöhlerovi roku 1828 podařila syntéza močoviny, tato hranice padla. Koncem 19. století vitalismus oživil biolog a filozof Hans Driesch (1867-1941).
Vitalismus jako vědecký názor se dnes pokládá za překonaný a rozdíl mezi živým a neživým hledají vědci spíš v organizaci a zacházení s informací. Ve filozofii jej však v jiné podobě obnovil francouzský filozof Henri Bergson (1859-1941), zejména v knize „Vývoj tvořivý“, která ovlivnila řadu dalších vědců a filozofů, jako byli například Georges Canguilhem, Gilles Deleuze nebo Hans Jonas. +more Nejsou vitalisté v klasickém smyslu slova, ale odmítají také mechanismus a zdůrazňují, že každý organismus je celek, který nelze vysvětlit jen z jeho částí, a život je proces, který nelze zastavit a zase spustit. K vitalistickým filozofům bývá řazen Emanuel Rádl (1873-1942).
Vitalistická teorie
Vitalistická teorie byla teorie, která se zakládala na myšlence, že organické sloučeniny vznikají za přispění tzv. vis vitalis (životní síla). +more Tato teorie byla vyvrácena Friedrichem Wöhlerem v roce 1828, který pomocí zahřívání kyanatanu amonného (anorganická sloučenina) připravil karbonyldiamid neboli močovinu (organická sloučenina).
Odkazy
Literatura
Ottův slovník naučný, heslo Vitalismus. Sv. 26, str. 766
Související články
Externí odkazy
[url=http://plato.stanford.edu/entries/life/]Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Life[/url]
Kategorie:Dějiny biologie Kategorie:Filozofie vědy Kategorie:Překonané vědecké teorie Kategorie:Pseudověda Kategorie:Filozofické směry Kategorie:Umělecké směry