Jan Scotus Eriugena

Eriugena. Vyobrazení z irské bankovky. Jan Scotus Eriugena nebo Erigena (asi 810/815-877) byl filosof a theolog irského původu, nejvýznamnější myslitel karolinské renesance. Eriugena působil ve Francii na dvoře Karla Holého. Jeho význam spočívá především v další aplikaci novoplatónismu na křesťanské myšlení a v tom, že přeložil do latiny spisy Pseudo-Dionysia Areopagity.

Život

Stejně jako je tomu u většiny středověkých filosofů, ani o Eriugenově životě nemáme mnoho informací. Jméno Scotus v jeho době znamenalo nejen skotský, ale také irský či galský. +more Přízvisko Eriugena si zvolil dle své vlasti: znamená zrozen Irskem. Na pozvání Karla Holého přišel po roce 845 do Francie, kde snad zůstal až do své smrti. Dle některých pramenů byl ubodán mnichy, kteří nenáviděli učenost.

Myšlení a dílo

Ve Francii byl Eriugena požádán biskupem Hinkmarem z Remeše o vyvrácení Gottšalka, německého mnicha, jenž vyhrotil myšlenku predestinace a popíral svobodnou vůli. Eriugena se úkolu rád ujal, nicméně příslušný spis De divina praedestinatione zaskočil dobovou ortodoxii svou spekulativností a sylogistickou formou, přestože se odvolává na samého Augustina a jeho rané dílo De libero arbitro. +more Od té doby se Eriugena nezbavil podezření z heterodoxie; již v letech 855 a 859 byly jeho názory odsouzeny církevními koncily.

Překlad Pseudo-Dionysia Areopagity

Zatímco řecký křesťanský platónismus na rozdíl od latinského čerpal myšlenkové motivy také z pohanských nauk, inspirace evropského Západu se víceméně zastavila u Porfyria a jeho spisu Eisagogé. Ve středověké západní Evropě byla znalost řečtiny mimořádnou výjimkou, mezi něž Eriugena patřil. +more Proto bylo uvedení areopagitik do latinského prostředí převratnou událostí, neboť jejich autor, neznámý Pseudo-Dionysios Areopagita, čerpal nejen z řeckých Otců (zejm. Řehoř z Nyssy), ale také z Plótina a především Prokla. Dionysiovy novoplatónské motivy tak působily i na převážně aristotelskou scholastiku a později zejména na křesťanskou mystiku a na renesanční filosofy; v neposlední řadě jimi byl silně zasažen sám Eriugena.

Periphyseon

V době, kdy Eriugena překládal Dionysia, měl již rozepsáno vlastní hlavní dílo, spis Periphyseon (z řec. peri fyseón - o přírodě/přirozenosti), který je však známý spíše pod latinským názvem De divisione naturae. +more Zde Eriugena předkládá rozdělení přírody do čtyř skupin, z nichž první tři nacházíme již v novoplatónismu či u Augustina, avšak čtvrtá je Eriugenovo novum: :1) co není stvořené a tvoří - Bůh „bez počátku“, jakožto první příčina :2) co je stvořené a tvoří - inteligibilní svět idejí :3) co je stvořené a netvoří - smyslový svět :4) co není stvořené a netvoří - Bůh jakožto finální příčina; k němu vše směřuje a do něj se vrací; „božský kruh“ se uzavírá.

Vycházení z Boha a návrat všeho k Bohu

Eriugenova theologie, resp. onto-theologie se vyznačuje do té doby nevídaným využitím dialektiky. +more Její principy irský myslitel ztotožňuje s pojmy proodos a epistrofé, (vycházení a návrat), známé z novoplatónské tradice. Tak jako se Bůh zjevuje, tj. vychází ve svých teofaniích, tak se celek jsoucího dělí na rody a druhy a následně se vrací. Vše je stopami Boží přirozenosti; Eriugena dospívá k pojetí Boha, který (slovy L. Karfíkové) „se děje a je tvořen v procesu světa. Ve všem, co tvoří, je tvořen a sám se děje a obsahuje vše, v čem je tvořen a v čem se děje. “.

Dějinné místo Eriugenovy filosofie

O Eriugenovi bylo řečeno, že „píše latinsky, ale myslí řecky“ a že je posledním plodem onoho ramene antické filosofie společné pohanům a křesťanům (J. Jolivet); to znamená, že pokračuje v christianizaci platónismu (či v platonizaci křesťanství), čímž je blízký např. +more Boëthiovi.

V období vrcholného středověku (1210, 1225) byl Eriugena posmrtně obviněn z panteismu a jeho učení zakázáno a zařazeno na Index zakázaných knih; přesto působil na pozdější platónsky orientované myslitele, zejména Mikuláše Kusánského a jeho prostřednictvím na přední filosofy renesance (Pico della Mirandola a další), u kterých nacházíme Eriugenovu myšlenku, že právě v člověku (mikrokosmu) se nejlépe vyjevuje dokonalost universa makrokosmu.

České a slovenské překlady

ERIUGENA, Jan Scotus. Homilie a Komentář k Janovu evangeliu, přel. +more I. Zachová, Praha: Vyšehrad 2005. * MARTINKA, Jaroslav, ed. a HRUŠOVSKÝ, Igor, ed. Antológia z diel filozofov Sv. 3. , Patristika a scholastika. Bratislava: Pravda, 1975. 545 s. [Výňatky ze spisu De divisione naturae (Perifphyseon) ve slovenském překladu jsou na str. 165-195. ].

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. +more Překlad Břetislav Horyna. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 351 s. [Oddíl „Jan Scotus Eriugena" je na str. 125-139. ] * LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. . [Oddíl „Jan Scotus Eriugena" je na str. 272-277. ] * * TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 3. , církevní řády - Ezzo (sešity 42-82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Viz heslo „Erigena" na str. 825; autorem hesla je prof. ThDr. Josef Kachník. ].

Externí odkazy

[url=http://plato.stanford.edu/entries/scottus-eriugena/]Článek na Stanford Encyclopedia of Philospohy[/url]

Kategorie:Irští filosofové Kategorie:Irští teologové Kategorie:Středověcí filozofové Kategorie:Středověcí překladatelé Kategorie:Překladatelé z řečtiny Kategorie:Překladatelé do latiny Kategorie:Narození 9. +more století Kategorie:Úmrtí 877 Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na irských bankovkách.