Alžběta Falcká

Busta Alžběty Falcké v Herfordu Alžběta Falcká (také Alžběta Česká, Alžběta z Herfordu; 26. prosince 1618, Heidelberg - 8. února 1680, Herford) byla rodem falcká princezna a později abatyše z Herfordu.

Biografie

Původ, mládí

Alžběta se narodila jako nejstarší dcera/třetí dítě „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596-1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596-1662). Jejími prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt +more_Falcký'>Fridrich IV. a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská.

Alžbětina výchova byla v rukou její babičky, kurfiřtky Luisy Juliany Oranžské a později, od roku 1627 její matky Alžběty Stuartovny. Kolem devátého roku věku byla se svými sourozenci poslána do Leidenu, kde studovala jazyky a starou i moderní literaturu; vynikala v nich natolik, že získala přízvisko "Řekyně". +more Obzvláštní zájem projevovala o filosofii a vytvořila si vážné a hluboké životní názory. Po studiích se připojila ke svým rodičům v Haagu, kde byl jejich exilový dvůr.

Filosofické zájmy

Byla v kontaktu s Annou Marií von Schürmann (holandská vzdělankyně, přezdívaná holandská Minerva či hvězda z Utrechtu) a o něco později s francouzským vědcem a filosofem René Descartesem (s nímž se setkala roku 1643 v Leidenu); byla jejich nejhorlivější žákyní a do konce jejich života s nimi vedla čilou korespondenci o filosofických otázkách. Poslední publikované Descartesovo dílo Les Passions de l'âme (Vášeň duše, 1649), je výsledkem vědeckého a filosofického úsilí systematizovat odpověď na otázky nastíněné Alžbětou, přes interakci res cogitans a res extensa.

Alžběta je známa svou rozšířenou korespondencí s René Descartesem a tyto dopisy opravdu sestávají z jejích existujících filozofických spisů. V této korespondenci Alžběta přitlačuje Descarta k vztahu mezi dvěma opravdu odlišnými substancemi mysli a těla a zejména k možnosti jejich kauzální interakce a povaze jejich spojení. +more Korespondují také na Descartesovu fyziku, na vášně a na jejich regulaci, na povahu ctnosti a největšího dobra, na povahu lidské svobody - vůle a její slučitelnost s božským příčinným odhodláním a na politickou filozofii. Descartes věnoval Alžbětě své principy filozofie a na její žádost napsal své Vášně duše.

Alžběta byla zapojena do vyjednávání kolem Vestfálské smlouvy a v úsilí obnovit anglickou monarchii po anglické občanské válce. Jako Abatyši z Herfordu (Německo) se jí podařilo přestavět tuto komunitu, postiženou válkou, a také poskytla útočiště marginalizovaným protestantským náboženským sektám, včetně Labadistů a Quakerů. +more[https://plato. stanford. edu/entries/elisabeth-bohemia/#CorRenDes].

Po uzavření vestfálského míru, když byl jejímu bratrovi Karlu Ludvíkovi navrácen falcký trůn, se vrátila na svůj rodný dvůr do Heidelbergu. Ten však záhy opustila kvůli manželským problémům svého bratra. +more Strávila dlouhý čas na dvoře svého bratrance, braniborského kurfiřta Fridricha Viléma a poté v Kasselu u své sestřenice Hedviky Žofie, provdané lankraběnky hesensko-kasselské. Při návštěvě jedné ze svých tet v Krosně se setkala s kalvinistickým teologem Johannesem Cocceiem, s nímž v následujících letech rovněž vedla čilou korespondenci.

Abatyše

Roku 1661 zvolena koadjutorkou říšského kláštera v Herfordu a roku 1667 jeho abatyší. V této pozici nahradila svou sestřenici Alžbětu Luisu Julianu Falcko-Zweibrückenskou, která devět let předtím klášter opustila a odešla do Francie. +more Alžběta klášter vedla jako protestantský, na principech pietismu. Protože se mezitím stále více přikláněla k zapálenému mysticismu, přijala k sobě do Herfordu roku 1670 Jeana de Labadie s malou skupinou jeho přívrženců; jejich vztah byl problematický a roku 1672 Labadie klášter opustil, zanechav v něm zarmoucenou princeznu a své přívržence pod její ochranou. Roku 1677 přijala v klášteře kvakery Williama Penna a Roberta Barclayho, kteří na ni hluboce zapůsobili. O rok později 1678 navštívil klášter i Gottfried Leibnitz. Alžbětin mystický excentrismus ovšem vzbudil u luteránského obyvatelstva velké pobouření.

Neuskutečněný sňatek

Plánován byl její sňatek s polským králem Vladislavem IV. +more Vasou, který o její ruku žádal opakovaně. Vladislav ovšem zamlčel polskému senátu papežské zamítnutí tohoto sňatku (listopad 1634) a dostal k němu od senátu souhlas (březen 1635). V důsledku toho žádal (červen 1635) - ovšem marně - princezninu konverzi ke katolické víře; Alžběta, konzistentní a pevná ve svých názorech, konverzi i s královou rukou striktně odmítla.

Alžběta zemřela 8. února roku 1680 v klášteře v Herfordu, kde byla i pohřbena.

Literatura

Helga Bei der Wieden: Ein Schloß auf dem Mond und eine Versorgung in Westfalen. Der Weg der Pfalzgräfin Elisabeth nach Herford. +more In: Historisches Jahrbuch für den Kreis Herford 1998 (1997), S. 7-38. * Helge Bei der Wieden (Hg. ): Elisabeth von der Pfalz, Äbtissin von Herford, 1618-1680. Eine Biographie in Einzeldarstellungen (= Veröffentlichungen der Historischen Kommission für Niedersachsen und Bremen; 245), Hahn, Hannover 2008, ([url=http://www. sehepunkte. de/2010/05/16186. html]Rezension[/url]).

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

[url=://www. thepeerage. +morecom/p10276. htm#i102758 * [url=https://web. archive. org/web/20110716055803/http://www. ac-nice. fr/philo/textes/Descartes-Elisabeth/Descartes-Elisabeth. htm]url=://plato. stanford. edu/entries/elisabeth-bohemia/#CorRenDes.

[[Kategorie:Abatyše]url=http://www. lwl. +moreorg/westfaelische-geschichte/portal/Internet/ku. php. tab=per&ID=1517]Online-Biographie zu Elisabeth von der Pfalz[/url] *[/url]Correspondance complète d'Élisabeth de Bohême et de René Descartes (Kompletní korespondence Alžběty Falcké a Redé Descartesa[/url] *[/url]] Kategorie:Wittelsbachové Kategorie:Falcké princezny Kategorie:Narození 1618 Kategorie:Úmrtí 1680 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 26. prosince Kategorie:Úmrtí 8. února Kategorie:Úmrtí 11. února Kategorie:Narození v Heidelbergu.