Luisa Juliana Oranžská

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Princezna Luisa Juliana Oranžsko-Nasavská (31. března 1576 Delft - 15. března 1644 Königsberg) byla rodem oranžsko-nasavská princezna a sňatkem falcká kurfiřtka.

Biografie

Původ, mládí

Luisa Juliana se narodila jako nejstarší ze šesti dcer, které vzešly za třetího manželství prince Viléma I. +more Oranžského (1533-1584) s princeznou Šarlotou Bourbonskou (1546-1582), dcerou vévody Ludvíka III. a Jacqueline de Longwy, hraběnky de Bar-sur-Seine. Její matka zemřela v roce 1582, když bylo Luise Julianě šest let, a otec se hned následujícího roku znovu (počtvrté) oženil s Luisou de Coligny (1555-1620), dcerou slavného admirála Coligny, vůdce francouzských hugenotů, jež mu porodila jediného syna, Frederika Hendrika (1584), pozdějšího nizozemského místodržitele. Poté, co byl Vilém I. roku 1584 zavražděn, vyrůstala Luisa Juliana se svými sestrami v Delftu u nevlastní matky.

Manželství, potomci

Kurfiřtka Luisa Juliana von der Pfalz Jako hlava nejvýznamnější protestantské rodiny se Luisa de Coligny snažila najít pro své nevlastní dcery vlivné manžele stejného vyznání. +more 23. června roku 1593 se princezna Luisa Juliana jako první ze šesti sester provdala v Dillenburgu za falckého kurfiřta Fridricha IV. (1574-1610), syna kurfiřta Ludvíka VI. Falckého a jeho manželky, princezny Alžběty Hesenské (1539-1582). Po svatbě se odebrala v doprovodu své mladší sestry Emilie Antverpiany do Heidelbergu.

Po nuzném dětství a mládí bylo zbožné kurfiřtce přivyknout relativně bohatému dvoru a manželovi, jenž se neodříkal radostí života. Manželství však bylo šťastné a Luisa Juliana se věnovala své rodině. +more Z manželství vzešlo osm potomků - čtyři synové a čtyři dcery, tři z nich však zemřeli v útlém dětství.

* Luisa Juliana (16. +more července 1594 - 28. dubna 1640), ⚭ 1612 Jan II. Falcko-Zweibrückenský (26. března 1584 - 9. srpna 1635), vévoda falcko-zweibrückenský * Kateřina Žofie (10. června 1595 - 28. června 1626), * Fridrich Falcký (26. srpna 1596 - 29. listopadu 1632), falckrabě Rýnské Falce, císařský kurfiřt, vévoda bavorský, markrabě moravský, vévoda slezský a markrabě obojí Lužice, český "zimní" král (1619-1620), ⚭ 1613 Alžběta Stuartovna (19. srpna 1596 - 13. února 1662) * Alžběta Šarlota (19. listopadu 1597 - 25. dubna 1660), ⚭ 1616 Jiří Vilém Braniborský (3. listopadu 1595 - 1. prosince 1640) * Anna Eleonora (4. ledna 1599 - 10. října 1600) * Ludvík Vilém (5. srpna 1600 - 10. října 1600) * Mořic Kristián (18. září 1601 - 28. března 1605) * Ludvík Filip (23. listopadu 1602 - 6. ledna 1655), ⚭ 1631 Marie Eleonora Braniborská (1. dubna 1607 - 18. února 1675) :.

Po předčasné manželově smrti (zemřel roku 1610 ve věku 36 let) byla Luisa Juliana ustavena poručnicí svého nejstaršího syna, v té době teprve čtrnáctiletého (jeho hlavním poručníkem byl však vévoda Johann II. von Pfalz-Zweibrücken). +more Po roce byl Fridrich prohlášen za plnoletého a Luisa Juliana jej poslala na dvůr své sestry Alžběty Flandriky do Sedanu, aby si zde doplnil vzdělání.

České dobrodružství syna Fridricha a jeho důsledky

Když zemřel v roce 1619 císař Matyáš Habsburský, zvolily české stavy 24. +more srpna téhož roku jejího syna, kurfiřta Fridricha Falckého, za českého krále. Luisa důrazně, avšak bezvýsledně svému synovi radila českou korunu nepřijmout. České dobrodružství trvalo jen krátce, po jeho porážce v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu roku 1620, jedné z prvních a zároveň nejdůležitějších bitev třicetileté války, musela kurfiřtská rodina opustit Čechy. Před císařskými jednotkami, jež obsadily Rýnskou Falc, musela i Luisa Juliana se zbytkem rodiny uprchnout z vlastní země.

Luisa Juliana pak již svého syna neviděla. Odebrala se dvěma svými vnuky nejprve do Württemberska, avšak zdejší vévoda Jan Fridrich žádal, ze strachu před císařovým hněvem, aby zemi opustili. +more Luisa Juliana tedy přesídlila do Berlína na dvůr braniborského kurfiřta Jiřího Viléma ke své dceři Alžbětě Šarlotě, jež byla jeho manželkou. Vřavě Třicetileté války však neunikla ani tam - Braniborskem pochodovaly cizí armády a často docházelo k bezuzdnému drancování zasaženého území. Roku 1638 rozhodl Jiří Vilém o přesunutí celého braniborského panovnického dvora do Königsbergu (Královce) ve válkou nezasaženém a relativně klidném Pruském vévodství. Zde Luisa Juliana dne 15. března roku 1644 zemřela a ve zdejší katedrále byla i pochována.