Cesko.wiki Andronik (Nikolskij)
Author
Albert FloresAndronik (Nikolskij) byl pravoslavným mnichem a ruským pravoslavným světcem, který působil zejména na území Čech a Moravy v 19. století. Narodil se v Rusku do šlechtické rodiny, avšak již jako mladý muž se rozhodl věnovat životu v klášteře. Vstoupil do Nizhegorodského Semináře a později do Pskovského duchovního semináře, kde se pilně věnoval studiu teologie a pravoslavné liturgie. Poté, co byl vysvěcen na kněze, se Andronik rozhodl vycestovat do střední Evropy, konkrétně do Čech a Moravy, kde chtěl šířit pravoslavnou víru mezi tamní pravoslavnou menšinou. Zde se aktivně zapojil do církevního života, založil pravoslavné chrámy v Praze, Brně a dalších městech. Jeho působení bylo také spjato se založením české pravoslavné eparchie. Andronik se také snažil podpořit morální a duchovní obnovu pravoslaví v Čechách a Moravě, a proto inicioval vznik pravoslavných klášterů, v nichž mnichové vedli asketický život a zároveň šířili pravoslavnou nauku. Za svou aktivitu v oblasti pravoslavného misionářství byl Andronik oceněn Saturninem, biskupem olomouckým, který mu propůjčil titul archimandrita. Andronikovo působení v Čechách a Moravě zanechalo trvalý stopu, která je dodnes patrná ve formě pravoslavných kostelů a klášterů na území České republiky. V roce 1997 byl Andronik kanonizován Ruskou pravoslavnou církví a od té doby je uctíván jako světec. Jeho svátek se slaví 17. ledna.
Svatý Andronik (světským jménem: Vladimir Alexandrovič Nikolskij; , Povodněvo - , Perm) byl biskup ruské pravoslavné církve, arcibiskup permský a kungurský, duchovní spisovatel a mučedník.
.jpg)
Život
Raná léta
Narodil se 1. srpna 1870 ve vesnici Povodněvo v Myškinském ujezdu Jaroslavské gubernie v rodině psalomščika (žalmista) chrámu Proměnění Páně.
Roku 1885 dokončil studium na Ugličském duchovním učilišti a roku 1891 studium na Jaroslavském duchovním semináři. Stejného roku odešel studovat na Moskevskou duchovní akademii.
Dne 1. srpna 1893 byl postřižen na monacha se jménem Andronik a 6. +more srpna byl rukopoložen na jerodiákona. Roku 1895 dokončil studium na akademii a titulem kandidáta bohosloví. Dne 22. července 1895 byl rukopoložen na jeromonacha.
Roku 1895 se stal asistentem inspektora Kutaisijského duchovního semináře. Od srpna 1896 působil jako učitele homiletiky a poté jako inspektor Alexandrovského misijního duchovního semináře ve městě Ardon.
Dne 20. března 1897 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu za pilnou a užitečnou službu v semináři a časté kázání povýšen do hodnosti soborního jeromonacha Donské ikony Matky Boží moskevského monastýru a bylo mu uděleno právo nosit náprsní kříž.
V září 1897 byl jmenován členem misie v Japonsku. Cestou do Japonska přes Itálii, Řecko a Severní Ameriku se spolu s archimandritou Sergijem (Stragorodským), rovněž ustanoveným do misie, seznámil se současným stavem křesťanství - katolicismem a pravoslavím, navštívil starokřesťanské svatyně - katakomby, hroby mučedníků a Koloseum. +more Následně napsal, že modlitba na místech zasvěcených krvi prvních mučedníků-křesťanů inspirovala jeho a archimandritu Sergia k asketické službě církvi.
Zhoršení zdravotního stavu způsobené potížemi s aklimatizací, stejně jako zpráva o smrti jeho otce, ho donutily vrátit se do Ruska.
Od 5. března 1899 do 13. +more ledna 1900 byl rektorem Ardonského misijního semináře v hodnosti archimandrity. Funkce byl zbaven na vlastní žádost. Na pozvání ufijského biskupa Antonija (Chrapovického) odešel roku 1900 do Ufy. Dne 16. října téhož roku se stal rektorem Ufijského duchovního semináře a blagočinným monastýrů eparchie.
Biskupská služba
Dne 5. listopadu 1906 proběhla jeho biskupská chirotonie za biskupa kjótského a jmenován pomocníkem arcibiskupa Nikolaje (Kasatkina).
Když dorazil do Ósaky, zjistil že pravoslavná komunita je v žalostném stavu. Chrám nenavštěvovalo více než 10 lidí a na klirosu zpíval a četl jeden psalomščik. +more Biskup Andronik zahájil svou službu tím, že každý večer ve všední dny navštěvoval domy farníků, poznával jejich rodiny, mluvil, kázal, poznával jejich potřeby. Během bohoslužby biskupa Andronika v Japonsku výrazně vzrostl počet lidí, kteří navštěvovali chrám a při bohoslužbách zpíval velký smíšený sbor.
Misijní práce v nepříznivém klimatu v Japonsku zhoršila jeho zdravotní stav a 5. července 1907 mu Nejsvětější synod povolil dovolenou.
V říjnu 1907 byl poslán do města Cholm (dnes Chełm v Polsku) aby zde nahradil biskupa Jevlogije (Georgijevského) při zasedání Státní dumy Ruského impéria. Ve svých ústních a písemných apelech kritizoval „nejhorší a nejzhoubnější latinské kacířství“ (katolictví).
Dne 14. března 1908 byl jmenován biskupem tichvinským a vikářem novgorodské eparchie.
Od roku 1911 byl čestným předsedou novgorodské a permské části Svazu ruského lidu.
Byl členem Komise pro přeměnu duchovních vzdělávacích institucí.
Od března 1913 byl biskupem omským a pavlodarským.
Od července 1914 působil jako biskup permský a solikamský. Roku 1915 byl povýšen na arcibiskupa. +more Dne 1. července 1916 mu byl přeměněn titul na arcibiskupa permského a kungurského.
Roku 1916 byly z jeho iniciativy zřízeny misijní kurzy pro odsouzeni ateismu a socialismu. Hodně cestoval po své eparchii, navštěvoval fary a monastýry. +more Byl odpůrcem Grigorije Rasputina. Během návštěvy carského velitelství v srpnu 1916, se neúspěšně pokusil odradit cara Mikuláše II. od podpory tohoto „starce“.
Dne 25. února 1917 vedl biskupskou chirotonii archimandrity Feofana (Ilmenského) na biskupa solikamského a vikáře permské eparchie.
Poslední měsíce a mučednická smrt
Dne 5. března 1917 ve dnech Únorové revoluce vydal výzvu požadující úplné podřízení prozatímní vládě, v níž svalil vinu za „smrt“ monarchie na „nečestné carské služebníky“.
Na nástup bolševiků k moci reagoval ostře negativně. Zatímco čekal na své zatčení, zachoval se zcela v klidu, denně se zpovídal a vedl bohoslužby. +more V případě zatčení zanechal rozkaz: „V případě zatčení dělnicko-rolnickou vládou, zakazuji duchovním města Perm a Motovilicha vykonávat bohoslužby, kromě pohřebních služeb a křtu dětí.
Dne 17. června 1918 byl zatčen. +more V noci 20. června byl převezen Čekou poblíž Permu. Čekisté po něm požadovali zrušení zákazu bohoslužeb ale arcibiskup odmítl. Byl donucen vykopat si vlastní hrob a lehnout si do něj. Čekisté na něj začali házet zeminu a několikrát do něj střelili.
Kanonizace
Jeho jméno bylo zařazeno do návrhu seznamu Novomučedníků a vyznavačů ruských a to v rámci přípravy na kanonizaci, kterou provedla Ruská pravoslavná církev v zahraničí roku 1981. Samotná kanonizace však nebyla jmenovitá a seznam nových mučedníků byl zveřejněn až koncem 90. +more let.
Roku 1999 byl svatořečen jako místně uctívaný světec permské eparchie.
Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.
Jeho svátek je připomínán 20. června (7. června - juliánský kalendář).
Reference
Externí odkazy
[url=https://drevo-info. ru/articles/3622. +morehtml]Drevo[/url] * [url=http://martyrs. pstbi. ru/bin/db. exe/no_dbpath/ans/newmr/. HYZ9EJxGHoxITYZCF2JMTdG6Xbu*fOHUfeqceW*cXOWefejgsOeceG00eu0Ye8mcs00*euKesO0hdC0iceXb8E*]Databáze Novomučedníků a vyznavačů ruských: Andronik (Nikolskij)[/url].
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. +more století Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 13. srpna Kategorie:Narození 1870 Kategorie:Narození v Jaroslavské oblasti Kategorie:Úmrtí 20. června Kategorie:Úmrtí 1918 Kategorie:Úmrtí v Permu.