Cesko.wiki Ruská prozatímní vláda
Author
Albert FloresRuská prozatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. až do nástupu bolševiků k moci.
Počáteční formace
Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. +more odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.
Počáteční složení Prozatímní vlády:
| Funkce | Jméno | Strana |
|---|---|---|
| Premiér a ministr vnitra | Georgij Lvov | Kadet |
| Ministr zahraničí | Pavel Miljukov | Kadet |
| Ministr války | Alexandr Gučkov | Okťabrista |
| Ministr dopravy | Nikolaj Někrasov | Kadet |
| Ministr průmyslu a obchodu | Alexandr Konovalov | Pokrokář |
| Ministr spravedlnosti | Alexandr Kerenskij | Eser |
| Ministr financí | Michail Těreščenko | Bezpartijní |
| Ministr školství | Andrej Manujlov | Kadet |
| Ministr zemědělství | Andrej Šingarev | Kadet |
| Oberprokurátor nejsvětějšího synodu | Vladimir Lvov | Pokrokář |
Dubnová krize a první koaliční vláda
Dne 18. +more dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.
Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.
Složení první koaliční vlády:
| Funkce | Jméno | Strana |
|---|---|---|
| Premiér a ministr vnitra | Georgij Lvov | Kadet |
| Ministr zahraničí | Michail Těreščenko | Bezpartijní |
| Ministr války | Alexandr Kerenskij | Eser |
| Ministr dopravy | Nikolaj Někrasov | Kadet |
| Ministr průmyslu a obchodu | Alexandr Konovalov | Pokrokář |
| Ministr spravedlnosti | Pavel Perevezev | Eser |
| Ministr financí | Andrej Šingarev | Kadet |
| Ministr školství | Andrej Manujlov | Kadet |
| Ministr zemědělství | Viktor Černov | Eser |
| Ministr pracovní síly | Matvej Skobelev | Menševik |
| Ministr stravy | Alexej Pešechnov | Národní socialista |
| Ministr pošty a telegrafů | Iraklij Cereteli | Menševik |
| Oberprokurátor nejsvětějšího synodu | Vladimir Lvov | Pokrokář |
Červencová krize a druhá koaliční vláda
Červencová krize trvala 16. +more až 20. července, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.
Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.
Druhá koalice:
| Funkce | Jméno | Strana |
|---|---|---|
| Premiér a ministr války | Alexandr Kerenskij | Eser |
| Náměstek premiéra a ministr financí | Nikolaj Někrasov | Kadet |
| Ministr vnitra | Nikolaj Avksentjev | Eser |
| Ministr dopravy | Pjotr Jurenev | Kadet |
| Ministr průmyslu a obchodu | Sergej Prokopovič | Bezpartijní |
| Ministr spravedlnosti | Alexandr Zarudnij | Národní socialista |
| Ministr financí | Andrej Šingarev | Kadet |
| Ministr školství | Sergej Oldenburg | Kadet |
| Ministr zemědělství | Viktor Černov | Eser |
| Ministr pracovní síly | Matvej Skobelev | Menševik |
| Ministr jídla | Alexej Pešechnov | Národní socialista |
| Ministr zdravotnictví | Ivan Jefremov | Pokrokář |
| Ministr pošty a telegrafů | Alexej Nikitin | Menševik |
| Oberprokurátor nejsvětějšího synodu | Vladimir Lvov | Pokrokář |
Třetí koalice:
| Funkce | Jméno | Strana |
|---|---|---|
| Premiér a ministr války | Alexandr Kerenskij | Eser |
| Náměstek premiéra a ministr průmyslu a obchodu | Alexandr Konovalov | Bezpartijní |
| Ministr vnitra a pošty a telegrafů | Alexej Nikitin | Menševik |
| Ministr zahraničí | Michail Těreščenko | Bezpartijní |
| Ministr války | Alexandr Verchovskij | Bezpartijní |
| Ministr námořnictva | Dmitrij Verderevskij | Bezpartijní |
| Ministr spravedlnosti | Pavel Maljantovič | Menševik |
| Ministr financí | Michail Bernackij | Bezpartijní |
| Ministr dopravy | Alexandr Liverovskij | Bezpartijní |
| Ministr školství | Sergej Salazkin | Bezpartijní |
| Ministr zemědělství | Semjon Maslov | Eser |
| Ministr pracovní síly | Kuzma Gvozdev | Menševik |
| Ministr jídla | Sergej Prokopovič | Bezpartijní |
| Ministr zdravotnictví | Nikolaj Kiškin | Kadet |
| Ministr pošty a telegrafů | Alexej Nikitin | Menševik |
| Ministr náboženství | Anton Kartašev | Kadet |
Kornilovův puč
Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. +more Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.
Říjnová revoluce
Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.
Revoluce začala 7. +more listopadu, což je 25. října dle starého, pravoslavného kalendáře - odtud označení říjnová. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.