Cesko.wiki Starec (mnich)
Author
Albert FloresStařec (mnich) je český termín používaný k označení starého mnicha, který žije v klášteře nebo poustevně. Stařci jsou známí pro svou moudrost a zkušenosti, které získali během svého dlouhého monastického života. Obvykle se jedná o muže, kteří se rozhodli věnovat svůj život Bohu a věnovat se modlitbě a meditaci. Stařci jsou často považováni za duchovní vůdce ve svém klášteře a jsou vyhledáváni ostatními mnichy a lidmi, kteří hledají radu a povzbuzení ve své duchovní praxi. Stařci jsou také známí svou skromností a pokorou, které jim pomáhají dosáhnout hlubšího spojení s Bohem. Stařci se většinou věnují tiché meditaci a často se stávají svědky a poskytují duchovní rady ostatním mnichům. Jejich přítomnost je považována za požehnání a mnoho lidí se k nim obrací se svými problémy a otázkami. Stařci jsou spojeni s dlouhými monastickými tradicemi a jsou nositeli moudrosti, kterou předávají dalším generacím mnichů. Jejich život je založen na křesťanských hodnotách lásky, soucitu a modlitby. Celkem se jedná o důležitou a respektovanou postavu v životě klášterní komunity a mají významné místo i v duchovním životě lidí, kteří hledají inspiraci a vedení na své duchovní cestě.
Starec (z ruského стаҏец, česky kmet) je v ruské tradici zkušený (většinou pravoslavný) mnich, který je schopen duchovně vést jak mnichy, tak laiky. Vyznačuje se přísným životem a dlouhodobou praxí. Lidé se na něj obracejí se svými problémy. Pokud se jej někdo rozhodne následovat, zpravidla se vzdává vlastní vůle a napodobuje způsob starcova života.
Historie
svatého Silvána, athoského starce Postavy asketických duchovních vůdců se v křesťanství objevují jako eremité (poustevníci) od 3. +more-4. století. Pro pravoslavnou církev měly velký význam kláštery na hoře Athos. V nejvýznamnějších pravoslavných klášterech (například Kyjevskopečerská lávra u Kyjeva) patrně působili starci už od 12. století, koncem 14. století se do severního Ruska (například Trojicko-sergijevská lávra u Moskvy) rozšířil vliv hésychysmu, zvláštní větve asketické mystiky, pěstované na hoře Athos. Významnými představiteli byli Gregorios Palamas, Řehoř Sinaita a tak zvaní zavolžští starci, Pavel Obnorský, Nil Sorský a jejich žáci. Počátkem 16. století však převládla jiná představa mnišského života, reprezentovaná Josifem Volockým. Tradici zavolžských starců znovu oživil moldavský archimandrita Paisij Veličkovskij (1722-1794), který pozvolna ovlivnil i kláštery ve středním a severním Rusku. Roku 1828 převládl jeho vliv i v klášteře Optina Pustyň v kalužské oblasti, který pak hrál klíčovou roli ve vývoji ruského pravoslaví v 19. století. Do kláštera pravidelně dojížděli lidé jako Ivan Kirejevskij, Vladimir Sergejevič Solovjov, Konstantin Nikolajevič Leonťjev, Nikolaj Vasiljevič Gogol nebo Fjodor Michajlovič Dostojevskij, který zde našel inspiraci pro portrét starce Zosimy v románu Bratři Karamazovi. Mezi živé nositele tradic starců patřil také sv. Serafim Sarovskij.
Obraz v literatuře
O životě starců pojednává část románu F. M. +more Dostojevského Bratři Karamazovi, kde se původně jeden z hrdinů, Aljoša Karamazov, u starce Zosimy připravuje na duchovní dráhu, kterou však po jeho smrti opouští.
Odkazy
Reference
Literatura
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Starci. Sv. 11, str. 294. * M. C. Putna, Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Praha: Vyšehrad 2015. Obraz VII.