Cesko.wiki Antonín Heveroch
Author
Albert Flores
Život
Rodina a studia
Narodil se v Minicích (dnes součást Kralup nad Vltavou jako syn Františka Heverocha a jeho manželky Magdalény, rozené Štěpničkové. Gymnázium absolvoval ve Slaném. +more Absolvoval gymnázium ve Slaném. Původně studoval právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, v roce 1889 přešel na lékařskou fakultu, kterou dokončil roku 1894.
Dne 17. 7. +more 1902 se oženil v Praze u sv. Jiljí s Kamilou Heverochovou, rozenou Cirklovou (18. 7. 1883 - 25. 12. 1965), dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný.
Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce (1886-1983).
Profesní kariéra
Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu choromyslných v Kateřinkách. +more Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praze Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis (Valentinum). Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné.
Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. +more Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla (přičemž herce nechával pro některé své role studovat psychózy na svém oddělení).
Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkách spiritistických aj.
Dílo
Významná byla jeho kniha „Diagnostika chorob duševních“ (1904), která se společně s knihou „Psychiatrie“ (1897) Karla Kuffnera (1858-1940), stala na několik desítek let základními učebnicemi československé psychiatrie. Připomenout je třeba i spisek „O podivínech a lidech nápadných“ (1901), ve kterém živě vykresluje portréty pacientů z dnešního pohledu trpících psychopatií či poruchou osobnosti. +more Tato kniha byla prý oblíbenou inspirací Jaroslavovi Haškovi při psaní Švejka.
V šestidílném seriálu „O poruchách jáství“ (1910), se v Čechách jako první zabýval fenoménem depersonalizace (i když právě toto označení nepoužíval). Věnoval se také psychologii a psychiatrii denního života a neúnavně psychiatrii popularizoval mezi laiky. +more Jeho jméno se díky tomu stalo známým natolik, že zlidovělo jako synonymum psychiatra. A tak se říkalo: „zavoláme na tebe Heverocha“ apod. , podobně jako se později strašilo Myslivečkem nebo Vondráčkem.
Ve svém terapeutickém úsilí uplatňoval principy psychoterapie (psychagogika, persuase), nepoužíval ale hypnózu a tvrdě odmítal Freudovu psychoanalýzu. Existenci podvědomí ale uznával. +more Z filosofického hlediska měl blízko vitalismu. Odmítal psychofyzický paralelismus.
Jeho přímými žáky byli např. Vladimír Vondráček (1895-1978) či Otakar Janota (1898-1969). +more Sám byl žákem např. Josefa Thomayera (1853-1927).
Vondráček Heverocha popisuje jako člověka spořádaného, šetrného, střídmého se zájmem o matematiku a filozofii, se smyslem pro humor, jako výborného přednašeče, školitele, debatéra a organizátora.
Ostatní
Heverochova medaile Česká psychiatrická společnost uděluje jako jedno ze svých ocenění Heverochovu medaili.
Dílo
O podivínech a lidech nápadných (1901). Dostupné online [url=https://cs. +morewikisource. org/wiki/O_podiv%C3%ADnech_a_lidech_n%C3%A1padn%C3%BDch]zde (Wikizdroje)[/url] nebo [url=https://kramerius. lib. cas. cz/uuid/uuid:84f01c3b-29ff-4290-95f9-6e5b8df0d1eb]zde[/url] (Kramerius ČAV).
Inspirace v umění
Postava profesora Heverocha vystupuje humornou formou v závěru povídky Zahrada vonných úsměvů Karla Poláčka (Povídky pana Kočkodana), která vyšla ještě za Heverochova života (1922). * Historky z jeho života se vyskytují ve vzpomínkových publikacích pamětníků, např. +more ve vzpomínkách Karla Viky či Vladimíra Vondráčka a mnoha dalších. * Profesora Heverocha portrétoval též Max Švabinský.
Reference
Literatura
Vondráček, V. (1969): Osobnost Antonína Heverocha (1869 - 1927) a jeho význam pro české vědy psychologicko-psychiatrické, In: Časopis lékařů českých, strana 571 - 574 * Janota, O. +more (1969): Heverochovy zásady a postupy v terapii psychických poruch, In: Časopis lékařů českých, strana 575 - 576.
Externí odkazy
[url=http://depersonalizace.info/depersonalizace-a-derealizace/heveroch/]Článek O poruchách jáství (1910)[/url]
Kategorie:Čeští psychiatři Kategorie:Psychiatři 20. +more století Kategorie:Čeští neurologové Kategorie:Neurologové 20. století Kategorie:Čeští profesoři lékařství Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození 29. ledna Kategorie:Narození v Kralupech nad Vltavou Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí 2. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Muži.