Josef Thomayer

Pamětní deska Josefa Thomayera v Trhanově Josef Thomayer (23. března 1853 Trhanov - 18. října 1927 Praha) byl český lékař - profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách. Jde o tvůrce českého lékařského názvosloví a autora populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, podílel se na založení odborných lékařských časopisů. Vedle svého povolání se zabýval literární tvorbou, psal beletrii, cestopisné fejetony a črty do časopisů. Své beletristické práce publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot (fonetický anagram slova Thomayer).

Jeho bratr František Josef Thomayer byl český zahradní architekt.

Život a kariéra

Narodil se v Trhanově na Chodsku. Studoval na gymnáziu v Klatovech, kde byl jeho spolužákem a přítelem Emil Frida, pozdější známý spisovatel Jaroslav Vrchlický. +more Sblížila je láska k literatuře a společně se pokoušeli uplatnit své literární pokusy v časopisech. Po maturitě studoval na lékařské fakultě ještě nerozdělené univerzity v Praze.

Stal se jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. +more Vydal hodně používanou příručku Úvod do drobné lékařské praxe. V roce 1893 vyšla jeho Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Josef Thomayer se věnoval vnitřnímu lékařství, v roce 1883 byl docentem, roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty UK. V roce 1886 se stal přednostou polikliniky české lékařské fakulty. V letech 1902 až 1921 byl po profesoru Emerichu Maixnerovi druhým přednostou II. interní kliniky, kterou neobyčejně povznesl. Pěstovaly se na ní všechny obory interny, pneumologie, kardiologie, endokrinologie, ba i neurologie jako konkurence brzy nato vzniklé Haškovcově neurologické kliniky.

On sám se angažoval ve více interních oblastech. Významné úspěchy však docílil zejména ve studiu břišního poklepu, jejž důkladně popsal. +more Byl vynikající diagnostik. Studoval intermitentní klaudikace (kulhání po únavě při obliterující trombangiditidě - zánětu tepen vedoucímu k jejich ucpání), o níž podstatně rozšířil vědomosti a vybudoval i její léčbu.

Vytvořil českou internistickou školu, či spíše ona se utvořila kolem něho. I většina dnešních českých internistů jsou pokračovatelé jeho žáků. +more K tomu přispělo i to, že rozšířil lékařské publikační možnosti - kromě časopisu Sborník lékařský začal v roce 1889 vydávat menší práce v Sbírce přednášek a rozprav, později nazývané Thomayerovou sbírkou. Napsal téměř 200 různých časopiseckých a knižních publikací z oboru medicíny.

Byl ojedinělým pedagogem. Na univerzitní přednášky byl vždy pečlivě a svědomitě připraven a své bohaté zkušenosti a znalosti z lékařské praxe předával posluchačům. +more Na druhou stranu vyžadoval od studentů přesnost, pravdivost a spolehlivost. I v neděli dopoledne museli alespoň projít klinikou.

Až do své smrti žil jako starý mládenec. Jeho obraz je mnohobarevný. +more Měl velké množství obdivovatelů i obdivovatelek, ale i stejné množství nepřátel. Přátele měl i v literárních kruzích (jedním z nich byl spolužák z gymnázia Emil Frida, kterému Thomayer vymyslel pseudonym Jaroslav Vrchlický) a sám psal a vydával povídky pod pseudonymem R. E. Jamot (fonetický anagram Thomayer). Byl známým spisovatelem, kterého uznávali např. Jan Neruda, Alois Jirásek, Zikmund Winter, Karel Václav Rais nebo Karel Matěj Čapek-Chod. Své postavení si vydobyl stovkami fejetonů a obrázků z cest. I v jeho dalších dílech vyniká láska k přírodě.

Do důchodu odešel předčasně v roce 1921. „Já nejsem žádná primadona, já jdu do penze, dokud jsem ještě neztratil hlas,“ komentoval svůj odchod do výslužby. +more Odcházel zřejmě v souvislosti s těžkým onemocněním (rakovina konečníku), kterému v roce 1927 podlehl. Svoje nemalé jmění odkázal Ústřední matici školské, knihovnu a výtvarné sbírky Národnímu muzeu a Národní galerii. Pochován je na hřbitově v rodném Trhanově.

Zajímavosti

Až přehnaný byl jeho vztah k Šumavě a k okrajovým oblastem Čech. Jako rodilý Chod byl přesvědčen, že kulturní a intelektové bohatství českého národa pochází odtamtud. +more Dokonce to byl on, kdo podnítil Aloise Jiráska k napsání Psohlavců.

Pohrdal (a dával to najevo) obyvateli středních Čech. Vymyslel pro ně výraz dementia mesobohemica (středočeská zblbělost), který často používal. +more Traduje se, že když některý student při zkouškách neuměl, vždycky se ho zeptal, odkud je. Když se dověděl, že ze středních Čech, triumfoval.

Vážnější byla jeho nesnášenlivost s chirurgy. Nikdy nedoporučoval pacienta na operaci apendicitidy (zánětu slepého střeva), ani když šlo o nemoc akutní, pravděpodobně hnisavou. +more Pakliže pacient vymáhal operaci, ukázal velebným gestem směrem k Maydlově (chirurgické) klinice se slovy: „Chcete-li umřít, jděte tam. “ Sám bojoval s rakovinou konečníku bez operace. Zemřel v roce 1927, rok před objevením antibiotika penicilín.

Byla po něm pojmenována Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze 4, která byla založena v roce 1954 přeměnou Masarykových domovů (sociálních ústavů pro důchodce) na nemocnici. V roce 1954 byla ustavena zvláštní komise, která měla rozhodnout, po kom bude nemocniční areál pojmenován. +more Tato komise nakonec dala Thomayerovi přednost (jméno Masarykovo již z politických důvodů nepřicházelo v úvahu) před doktorem Ivanem Hálkem, synem spisovatele Vítězslava Hálka, přestože MUDr. Ivan Hálek byl velkým zastáncem Židů a jako lékař chudých a levicově orientovaný antifašista splňoval lépe tehdejší marxistická kritéria.

V rámci charitativní činnosti nechal v roce 1907 vybudovat novorenesanční chorobinec a azyl chudých v rodném Trhanově u Domažlic podle návrhu českého architekta Antonína Wiehla.

V roce 1922 byl jmenován prvním čestným členem Purkyňovy společnosti.

Dílo

Odborná literatura

O významu některých komplikac plicních v průběhu tyfu střevního se vyskytujících (1884) * Úvod do drobné praxe lékařské (1886, 1900) * Bezvědomí a jeho diagnostický význam (1889, 1905) * O přetížení prací zvláště ve školách (mezi 1889 a 1900) * Pathologie a therapie nemocí vnitřních (1893, 1921) * O substituci svalové (1895) * Ischias scoliotica. Příspěvek k její poznání (1897) * O studiu vnitřních nemocí (1902) * Zúžení střevní (1903) * O obrnách dnavých (1904) * Klinické výklady prof. +more dra. J. Thomayera (3 svazky, 1905-1906) * K diagnostice nádorů míšních (1907).

Populárně-naučná a krásná literatura

Čtení o pěti smyslech člověka (1880) * Příroda a lidé (1880, 1896) * Vedle cesty (1895) * Význam některých snů (1896) * Po různých stezkách (1902) * Žloutne listí (1905) * Z pamětí lidí nepatrných a jiné práce (1913) * Z lidské biologie (1915) * Nebezpečí života. Úvahy diagnostické a prognostické (1918) * Sebrané spisy Josefa Thomayera: *# Pestré kapitoly (1919) *# Paběrky, Chuť a čich (1919) *# Z pouti životní (1920) *# Z lidské biologie a jiná prósa (1920) *# Viděné a slyšené (1920) *# Dojmy pocestné (1920) *# Různé příběhy, V ovzduší Aeskulapově (1921) *# Příroda a lidé (1921) *# Kulturně historické obrázky z oboru lékařského (1921) *# Studie a vzpomínky (1922) *# Ze zápisků starého lékaře (1925) * Výbory z díla: ** Život v trávě (1975) ** Ze zápisků lékaře (1977)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120023991 autor: O Janečková - 2010]Olga Janečková: Život a dílo Josefa Thomayera, dipl. práce[/url]

Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští internisté Kategorie:Čeští profesoři lékařství Kategorie:Čeští spisovatelé Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách Kategorie:Narození 1853 Kategorie:Úmrtí 1927 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 23. +more března Kategorie:Úmrtí 18. října Kategorie:Narození v Trhanově Kategorie:Pohřbení v Trhanově.