Cesko.wiki Karel Matěj Čapek-Chod
Author
Albert Flores
Život
Mládí a rodina
Narodil se v rodině středoškolského profesora na reálné škole v Domažlicích (německy Taus) Jana Čapka a matky Josefy (1839-. ), rozené Jakubšové. +more Pokřtěn byl jako Mathias (Matěj) Čapek. Měl staršího bratra Václava (1853-. ), který též žil v dospělosti v Praze, kde pracoval jako poštovní zřízenec. Další bratr Jan (1865-1892) byl knězem, zemřel jako kooperátor v Lošticích ve věku 27 let na souchotiny. (Podle jednoho zdroje prožil mládí v Mlázovech, kam měl též později za sestrou a matkou zajíždět. Mlázovy byly inspirací pro jeho drama Begův samokres a povídku Berany berany duc. ).
Po studiích na gymnáziu v Domažlicích pokračoval Matěj Čapek studiem práv v Praze. Tato studia však nedokončil.
Novinář v Olomouci
Jako novinář začínal v Olomouci, kde působil jako redaktor v letech 1884-1888 v novinách „Našinec“. V té době bydlel v domě Jindřicha Wankla. +more Přátelství s Jindřichem Baštou z Olomouce přetrvalo téměř 40 let. Čapek-Chod obdržel od svého přítele v letech 1888-1926 na 37 dopisů.
Novinář v Praze
Čapek-Chod (stojící vlevo) a Adolf Velhartický u Antonína Sovy, 1926
V Praze byl policejně hlášen od roku 1889. V letech 1888-1890 pracoval jako redaktor ve staročeském Hlasu národa a následně (1890-1900) v Národní politice.
Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. +more Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (*1874), se kterou měl syna Víta (1896-1920). Počínaje rokem 1898 byl policejně hlášen na Královských Vinohradech.
Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem Národních listů.
Styky s významnými osobnostmi
Jak vyplývá z korespondence K. M. +more Čapka-Choda uložené v Památníku národního písemnictví, stýkal se a přátelil s mnoha významnými osobnostmi své doby. Rozsah jeho kontaktů přesahoval literární okruh a korespondenci vedl krom literátů například s malířem Vojtěchem Hynaisem, zpěvačkou Emou Destinnovou, herečkou Marií Hübnerovou.
Závěr života
+moreČAPEK-CHOD. jpg|náhled'>Spisovatelův hrob na Vinohradském hřbitově Zemřel krátce po operaci střev v sanatoriu v Praze-Podolí. Karel Čapek věnoval Čapku-Chodovi obdivný nekrolog v Lidových novinách a obdobně zaznamenal jeho úmrtí veškerý český tisk.
Je pochován na pražském Vinohradském hřbitově (odd. IV-I, hrob 601).
Úpravy jména
Křestní jméno Karel
Podle Čapkových vlastních, žertovně laděných vzpomínek se křestní jméno nelíbílo nejmenovanému redaktorovi, který mu odmítl otisknout první povídku se slovy: „. račte uvážiti, že můj týdeník jest časopisem salonním a jak by to vypadalo, kdyby ležel na stole v dámském budoáru s povídkou, kterou napsal - Matěj Čapek. +more“.
Literatura uvádí, že odmítajícím redaktorem byl Josef Václav Sládek, kterému se neliterárně znějící jméno nelíbilo. (Do časopisu Lumír, jehož byl Sládek redaktorem, přispíval Čapek-Chod od roku 1884 a podepisoval příspěvky K. +more M. Čapek).
Přídomek Chod
Zdroje obvykle uvádějí, že přídomek Chod si osvojil od roku 1917, kdy s ním bratři Čapkové pracovali společně v redakci Národních listů, aby nedocházelo k záměně s Karlem Čapkem. Dvojité příjmení Čapek-Chod však užíval již dříve. +more Jako autor je K. M. Čapek-Chod uváděn v tiráži knih již od roku 1902 (Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští, družstvo Máj, 1902), tedy v době, kdy Karel Čapek ještě studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Národních listech se příjmení Čapek-Chod objevilo již v roce 1912 v souvislosti s jeho článkem ve Zlaté Praze. V té době byl Karel Čapek studentem filozofické fakulty.
Ocenění a posmrtné uznání
1920 Státní cena za literaturu * 1924 Státní cena za literaturu * 1927 Státní cena za literaturu
Jméno Čapka-Choda nesou ulice v rodných Domažlicích, Liberci a Olomouci. Pamětní deska byla umístěna na jeho rodném domě v Domažlicích, po demolici domu je uložena v muzeu. +more Místo dnes připomíná kamenný sloup. Na desce umístěné na budově bývalého domažlického gymnazia je jméno Matěje Čapka-Choda též připomenuto.
Díla
Ve svém díle se Čapek-Chod soustřeďoval na atraktivní náměty, na příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců nebo lidí z periférie. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy, odborné termíny i obecnou češtinu. +more V návaznosti na Jana Nerudu se také soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny. S Nerudou ho také srovnával Arne Novák v nekrologu v Lidových novinách slovy:.
Próza
Povídky (1892), povídky * Nejzápadnější Slovan (1893), novela, * V třetím dvoře (1895), román, * Nedělní povídky (1897), * Dar svatého Floriána, Zvířátka a Petrovští (1902), povídky, * Patero novel (1904), * Kašpar Lén Mstitel (1908), román, považovaný za jeho nejlepší. Jedná se o příběh muže, který se rozhodne pomstít svůdci své milé tak, že při práci na jeho domě mu hodí na hlavu cihlu. +more Hlavní hrdina pak zemře na chrlení krve (zřejmě tuberkulóza) při procesu, ve kterém mu však vraždu nelze dokázat. * Nové patero (1910), novely, * Patero třetí (1912), novely, * Z města i obvodu (1913), povídky, * In articulo mortis, novella z cyklu Příběhové Antonína Vondrejce, korektora a spisovatele (1915). * Turbína (1916), román, * Siláci a sloboši (1916), povídky, * Antonín Vondrejc (1917-1918), román, dva díly, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničí pudový vztah ke sklepnici Anně * Ad hoc. (1919), povídky, * Romaneto, Tři chodské grotesky, Pohádka (1920), * Jindrové (1921), román o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti, * Experiment (1922), romaneto, * Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927), dvoudílná románová skladba z prostředí výtvarné bohémy, jejíž příslušník, proletářský sochař prožije po uměleckém neúspěchu světovou válku jako legionář a po návratu do vlasti se ve venkovském městě lidsky i umělecky obrodí láskou. * Větrník (1923), esejistická próza, * Humoreska (1924), novela, * Čtyři odvážné povídky (1926), * Labyrint světa (1926), povídka, * Psychologie bez duše (1928), povídka, vydáno posmrtně.
Divadelní hry
Begův samokres (1911), * Slunovrat (1913), * Výhry i prohry (1915), * Básníkova nevěsta (1926).
Filmové adaptace
Humoreska (1939), režie Otakar Vávra, * Turbina (1941), režie Otakar Vávra, * Experiment (1943), režie Martin Frič, * Mstitel (1959), režie Karel Steklý, * Florián (1961), režie Josef Mach, * Chvojka (1970), televizní film, režie Jaroslav Mach. * Vilém Rozkoč (1975), televizní inscenace, režie Zdeněk Kubeček
Odkazy
Reference
Poznámky
Literatura
Související články
Seznam českých spisovatelů * Česká literatura v letech 1815-1918
Externí odkazy
[url=http://www. libri. +morecz/databaze/kdo18/search. php. zp=11&name=%C8apek-Chod]Karel Matěj Čapek-Chod[/url] v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.
Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Naturalističtí spisovatelé Kategorie:Lidé s dvojitým příjmením Kategorie:Spisovatelé z Olomouce Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Narození 21. +more února Kategorie:Narození 1860 Kategorie:Narození v Domažlicích Kategorie:Úmrtí 3. listopadu Kategorie:Úmrtí 1927 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách.