Marie Hübnerová

Plaketa Marie Hübnerové Podpis Marie Hübnerové Marie Hübnerová, rozená Marie Rufferová (12. října 1865 Slatina nad Zdobnicí - 5. srpna 1931 Praha) byla význačná česká divadelní herečka počátku 20. století.

Život

Po otcově smrti byla vychovávána v německém klášteře v Brně, v roce 1882 odešla ke Košnerově divadelní společnosti. Odtud přešla v roce 1887 k div. +more společnosti F. Ludvíka. V sezóně 1891/1892 byla angažována v Národním divadle v Brně. V závěru roku odešla s ředitelem divadla Václavem Hübnerem do jeho vlastní nově vytvořené divadelní společnosti České lidové divadlo na venkově. Po smrti Hübnerovy manželky Anny (1861-1891) se za něj 11. února 1893 v Uherském Hradišti provdala.

Do roku 1893 používala v divadle pseudonym Slatinská.

V únoru roku 1896 byla přijata do souboru Národního divadla v Praze, kde setrvala až do své smrti. Vytvořila zde přes 370 rolí, některé i opakovaně (např. +more Martu v Goethově hře Faust, Fanku v Čapkově Loupežníkovi a Kláskovou v Jiráskově Lucerně).

Často hostovala i v dalších českých městech (Plzeň, Brno, Olomouc a jiné) a v Bratislavě. V Praze též hostovala na menších scénách (např. +more v roce 1908 v Pištěkovo divadle, v roce 1914 v Uranii a v Intimním divadle. V letech 1910 a 1929 vystoupila úspěšně ve Vídni, v roce 1928 ve Varšavě a v roce 1931 v Jugoslávii, kde obdržela řád sv. Sávy.

Byla učitelkou hereček A. Sedláčkové, L. +more Ostrčilové, E. Vrchlické, J. Kronbauerové, O. Scheinpflugové, M. Májové, B. Durasové, Z. Baldové, A. Iblové, M. Pačové, M. Wintrové-Bečvářové, J. Svaté a dalších.

V roce 1931 vystupovala v jediném filmu, a sice v roli Fanky v Čapkově „Loupežníkovi“ v režii Josefa Kodíčka.

Zemřela 5. srpna 1931 v podolském sanatoriu. Je pochována v Praze na Olšanských hřbitovech.

Citát

Divadelní role, výběr

1896 Ladislav Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, Markéta, Národní divadlo, režie Josef Šmaha * 1898 Alois Jirásek: Emigrant, Pepka, Národní divadlo, režie Josef Šmaha * 1899 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Lísa, Národní divadlo, režie Josef Šmaha * 1902 F. F. +more Šamberk: Jedenácté přikázání, Františka, Národní divadlo, režie Alois Sedláček * 1903 Molière: Zdravý nemocný, Toinetta, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1905 Alois Jirásek: Lucerna, Klásková, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1906 J. W. Goethe: Faust, Marta, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1907 Aischylos: Oresteia, Chůva Orestova, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1910 J. W. Goethe: Faust, Marta, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Paní Dulská, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1911 Henrik Ibsen: Hedda Gablerová, Slečna Juliana Tesmanová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1912 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Alina Solnessová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1916 Alois Jirásek: Lucerna, Klásková, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz * 1918 Jaroslav Kvapil: Oblak, Jeho matka, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil * 1919 A. N. Ostrovskij: Bouře, Marfa Kabanová, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz * 1921 Karel Čapek: R. U. R. , Nána, Národní divadlo, režie Vojta Novák * 1921 Molière: Zdravý nemocný, Belida, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar * 1923 J. W. Goethe: Faust, Marta, Národní divadlo, režie Vojta Novák * 1924 William Shakespeare: Romeo a Julie, Chůva Juliina, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar * 1925 Karel Čapek: Loupežník, Fanka, Národní divadlo, režie Vojta Novák * 1929 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, Paní Wolfová, Národní divadlo, režie Vojta Novák * 1929 František Langer: Velbloud uchem jehly, Peštová, Národní divadlo, režie Vojta Novák * 1930 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Kordula, Národní divadlo, režie Karel Dostal * 1930 Zofia Nalkowska: Dům žen, Celina Belská, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda * 1930 Edmond Konrád: Nahý v trní, Teta Máli, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal * 1930 Jaroslav Hilbert: Třídič štěrku, Paní Vinická, Národní divadlo, režie Karel Dostal * 1931 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Runa, Národní divadlo, režie Vojta Novák.

Filmové role

1931 K. Čapek: Loupežník, role Fanky, režie Josef Kodíček

Divadelní osobnosti o Marii Hübnerové

Jaroslav Kvapil * Pracoval jsem s Marií Hübnerovou jako režisér osmnáct let a viděl jsem ji ve všech fázích jejího dozrálého umění. Dorostla jistě zatím v největší současnou českou herečku a byla poslední z té někdejší plejády, o níž dnes už jen vypravujeme nevěřícím. +more Dožila, ale nepřežila se: jediný Vojan vedle ní mohl vychutnávat všechnu svou slávu a svou autoritu ještě za živa.

* Na Národním divadle hrále víc než pětatřicet let: kolik to zatím vedle ní vyšlo a zapadlo hvězd a hvězdiček. Hned po jejích prvních úspěších povídal jsem jednou chtěje charakterisovat její nadání z boží milosti: "Tahle Hübnerka, to je Mošna v sukních. +more" Snad se tenkráte nemohlo říci o herečce jejího druhu nic lichotivějšího.

Ladislav Boháč * A pak Marie Hübnerová. Hrála paní Evansovou, matku jednoho ze tří mužů. +more Svou zpověď ženy, která prošla nejkrutějšími zkouškami života a má proto právo požadovat od druhých oběti, vyjádřila s takovým mistrovstvím, s takovou neuvěřitelnou prostotou, že na ni dodnes nemohu zapomenout. Jsem vděčný, že mi bylo dopřáno pracovat po boku této umělkyně. Byla to herečka z rodu oněch mimořádných osobností, které přicházejí na svět jednou za řadu desetiletí.

* Hodně jsem s ní hrál; malé, a později i větší role. Jednou jsem ji doprovázel z premiéry domů, nesl jsem jí kytice, které dostala. +more Bydlela blízko Národního divadla, v Pštrossově ulici. Cestou se zastavila u kostela svatého Vojtěcha a polovinu květin položila do výklenku ke kříži. Byla velmi zbožná.

František Černý * V Národním divadle pracovali tehdy za vedení Jaroslava Kvapila největší představitelé tohoto stylu, Hana Kvapilová, Marie Hübnerová a Eduard Vojan, kteří byli zároveň vůbec největšími českými hereckými talenty té doby. K těmto mistrům se hlásili i mladí herci - např. +more Leopolda Dostalová, Růžena Nasková, Rudolf Deyl.

* Kritika samozřejmě oceňovala i Marii Hübnerovou, obecně označovanou za největší tehdy žijící českou herečku, která hrála Martu již ve čtvrté inscenaci Fausta na Národním divadle. Hübnerová byla prostě Hübnerová.

Leopolda Dostalová * Každá příprava Hübnerové na vstup na jeviště byla důkladná a pečlivá. Musela být naprosto hotova s oblečením i celou úpravou téměř hodinu před začátkem představení. +more Pak už by v šatně nebyla vydržela, vyšla na jeviště, procházela se, potom posedávala v zákulisí a čekala. - Byla velmi citlivá a hluboce zbožná - a pověrčivá. Nebyla by vyšla na scénu - i na zkoušce - aniž by se v skrytu někde krátce nepokřižovala a snad i pomodlila. Vždycky, vždycky měla na sobě alespoň kousíček světlemodré barvy, ať už to byl jen tyrkysek nebo maličká ozdůbka, špendlík. V tu barvu nějak věřila. To vše se ovšem vystupňovalo až v pozdějších letech po smrti mužově.

Joža Götzová * Jestliže se dnes u nás tak často mateřství chápe v novém živelném tvaru, jak jej vytvořila paní Marie Hübnerová, jestliže dnes nemůžeme pořád ještě vnímat hrdinství jinak, než jak je vytvořil Vojan, jestliže moderního vnitřně rozleptaného a běsy posedlého člověka vidíme dnes v podobě Vydrově, typ moderní milenky v podobě A. Sedláčkové a typ dívčí jednak v podobě J. +more Horákové a jednak O. Scheinpflugové, je to proto, že tito herci vytvořili základní typy, jež vytušili v hlubinách doby, ale dali jim definitivní formu.

* Marie Hübnerová byla bytost skrz na skrz kladná, směřující ke kladné ctnosti, k dobru, lásce, čistotě, něze, k životodárným silám. . +moreMarie Hübnerová byla, je a bude sláva, chlouba a radost české soudobé scény.

Eduard Kohout * S chutí jsem si zahrál . v Jiráskově Lucerně ustrašeného učitelského mládence Zajíčka. +more Tím jsem byl ještě v novém nastudování o deset let později. Změnili se hlavní představitelé, mlynář, kněžna, Hanička i vodníci, ale zůstala jedinečná Klásková Marie Hübnerové, na jejíž výstupy jsme se těšili stejně jako obecenstvo.

* Na rozhraní dvacátých a třicátých let zasadila smrt činohře Národního divadla několik těžkých ran. Marie Hübnerová zemřela 5. +more srpna 1931. Jako by zůstala svědomitá až do konce a zvolila si dobu hereckých prázdnin, kdy její odchod nezpůsobí repertoárové potíže. Na cestě k jejímu Vašíčkovi na Olšanech nás ji doprovodilo pramálo. Já přijel s Scheinpflugovou ze Salcburku; opustili jsme Mozartovo město i místní přátele a spěchali jsme domů, abychom drahé „bábušce“ naposled projevili svou úctu a lásku. O její role se od příští sezóny dělily tři vynikající herečky, Nasková, Baldová a Dostalová, každá však nahradila jen část všestranného génia velké mrtvé.

Ladislav Pešek * Dovedla vytvořit lidový charakter s takovým mistrovstvím, že se to na jevišti hned tak nevidí. Obdivoval jsem a studoval její práci od okamžiku, kdy jsem přišel do Národního divadla. +more Nejen já. Pro nás všechny, tenkrát mladé začínající herce, byla Marie Hübnerová tajuplné božstvo, kterému jsme se klaněli. Hübnerová umělkyně - Hübnerová člověk. Jaký to byl úžasný kontrast. Na jevišti nepřetržitý ohňostroj, jas a elán. Nikdy na ni není možné zapomenout. V životě zdrženlivá, stále s cigaretou v ruce, skoupá na slovo a na sebemenší projev citu. Mluvila vždy tiše, stále pozorovala ze zákulisí zkoušku a večer představení. Před jeho začátkem se pomodlila. Zády k obecenstvu se dívala kamsi do provaziště-klid, důstojnost, suverenita.

Edmond Konrád * Herečka země i nebes, herečka nekonečné lásky, neustává Marie Hübnerová působiti nám rozkoš neochablou svěžestí svého svrchovaného mistrovství.

Jindřich Vodák * U Hübnerové jsme se mohli věru učit, co to je, ztotožnit se s každým exemplářem našeho lidství, buď si jaký buď, každý aby nám byl stejně blízký a stejně drahý, stejně žádoucí poznání.

* Dvě stě čtyřicet a více postav vytvořila Hübnerová za těch pětadvacet let, co vstoupila do Národního divadla, asi deset postav průměrně ročně a to by ani tak nepřekvapovalo, poněvadž byly mezi nimi úložky drobné. Ale byly to postavy. +more Hübnerová uměla hrát rozkročenou, masitou, rozesmátou a kamarádskou markytánku ve Valdštýnovi a uměla hrát ztělesněnou tichou výčitku a úzkost, paní Alinu Solnessovou.

Růžena Nasková * Všude, kde žilo nahé lidství silně a pronikavě, promluvilo pronikavě a silně i herectví Marie Hübnerové. Koruny a trůny byly příliš mimo svět člověka, kterému tak dokonale rozuměla, ty jen zdržovaly prudký běh a svazovaly rozevlátý pohyb umění, které rostlo z krve a žilo krví. +more Jaká síla a zdravá krása umět jít až ke kořenům člověka tak odvážně, bezohledně a řekla bych požitkářky rvavě, jak to dovedla Marie Hübnerová.

* Marie Hübnerová se našla hned ve svých začátcích. To je veliké štěstí a málokomu je dopřáno. +more V staré divadelní hantýrce se tomu říkalo všedně a nevýstižně temperament, pozdě stejně tuctově sexappeal a bůhví jak se dnes jmenuje toto jiskřivé tryskání životního jasu a ženské síly. S tímto nepojmenovatelným mocným kouzlem v srdci šla po léta Marie Hübnerová neohroženě těžkým, hladovým životem venkovské herečky, jím si vybojovala i nadšené uznání obecenstva na svém přelétavém putování. A z tohoto kouzla rodila se a rostla už pozoruhodná herečka, jejíž pracovitá čilá mysl se chápala všeho, co vedlo k velkosti.

Odkazy

Reference

Literatura

B. Bezouška, V. +more Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 52, 77, 81, 239, 322 * Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 61, 75-8, 158, 160 * Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147 * František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15, 75, 123, 128, 134 * František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 46, 190-1, 196, 202, 232, 241, 284-5, * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 87, 102, 104, 109, 110, 120, 168-170, 178-9, 183, 219, 230, 232, 268, 291, 299 * František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, 1970, str. 9, 32, 85, 90 * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 149, 174, 175, 253, 321, 323, 348, 391, 424, 527. * Vlasta Fabianová: Jsem to já. , Odeon, Praha, 1993, str. 9, 230, * Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 13, 21, 26, 83, obraz. příl. 7-14 * Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 56, 218, 338, 345, 349, 374, 392, 409, 412 * Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 56, 218, 338, 345, 349, 374, 392, 409, 412, * Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987 * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 32, 36, 58-9, 68-9, 74, 78-9, 81, 86, 101, 104, 116 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 18, 21-3, 34, 63, 74, 77, 117, 122, 124-6, 137, 170, 246, 588, 597, 609, 638, 640, 643, 645 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 170-3 * Hana Konečná a kol. : Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 85, 118-129, 134, 140, 191, 323, 353, 386, 391-4 * František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 77, 93, 95-6, 116, 301, 346 * Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 262, 469-474 * Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 94-5, 151, 194-5, 249, 250 * Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884-1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 90-94. * Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 37, 58-9, 126, 150, 162, 198, 254 * Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928-1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 56-7, 127, obr. přílohy 72-3 * * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 35, * Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 75-91 * Jindřich Vodák: Tři herecké podobizny, Melantrich, Praha, 1953, str. 52, 66, 103-160, 178, 183-6, 194-7, 199 * Jindřich Vodák. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 107-113. * Eva Vrchlická: Marie Hübnerová, In: Josef Träger a red. : Divadelní zápisník, ročník I. , 1945-1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 159-172.

Externí odkazy

[url=http://vufind.lib.cas.cz/Search/Results?lookfor=Marie+H%C3%BCbnerov%C3%A1&type=AllFields&submit=Hledat]Marie Hübnerová v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * * * * *

Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:Herečky Národního divadla Brno Kategorie:Čeští divadelní pedagogové Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Lidé ze Slatiny nad Zdobnicí Kategorie:Narození ve Slatině nad Zdobnicí Kategorie:Narození 12. +more října Kategorie:Narození 1865 Kategorie:Úmrtí 5. srpna Kategorie:Úmrtí 1931 Kategorie:Ženy.