Jarmila Kronbauerová

Jarmila Kronbauerová (11. srpna 1893 Královské Vinohrady - 6. listopadu 1968 Praha) byla česká herečka a zpěvačka, v letech 1913-1960 (s výjimkou let 1942-1945) členka Národního divadla v Praze.

Život a tvorba

Narodila se na dnešních pražských Vinohradech, její otec Rudolf Jaroslav Kronbauer byl spisovatel, novinář a divadelní kritik. I proto Kronbauerová od mala k divadlu tíhla a již při studiu na gymnáziu (maturovala v roce 1911) a později při studiu na Filozofické fakultě soukromě studovala herectví a zpěv. +more Jejími učiteli herectví byli Otýlie Sklenářová-Malá, Karla Slavíková-Welsová, Marie Laudová, Marie Hübnerová a Leopolda Dostalová. Zpěv studovala u barytonisty V. Viktorina.

S divadlem začínala u pražských ochotníků (např. soubory Volné divadlo, Divadlo umění), na pozvání Jaroslava Kvapila pak hostovala v roce 1912 v Plzni v titulní roli v jeho hře Princezna Pampeliška. +more Ředitel Budil jí nabídl angažmá, které však odmítla a hrála ještě další rok v různých venkovských divadlech. Na konci roku 1912 byla pohostinsky pozvána do Národního divadla v Praze, kde pak působila až do roku 1960, s výjimkou válečných let 1942-1945.

Pěvecké nadání uplatnila v kabaretu Červená sedma, kde vystupovala pohostinsky jako šansoniérka od roku 1919 téměř dva roky.

Byla dvakrát provdaná, nejdříve jako Kozlerová, pak, jako Pollaková.

Byla vyšší, štíhlé postavy, měla lahodný a tvárný hlas s překrásným citem pro čistotu českého jazyka. Díky svému dívčímu půvabu, šarmu a živelnosti výrazu byla zpočátku obsazována do moderních konverzačních her, významné byly její role Lízy Doolittlové ve hře G. +more B. Shawa Pygmalion (1920) nebo paní Cheveleyová v Ideálním manželovi O. Wilda (1928). Kromě salónních postav vytvářela i postavy intrikánek a erotických dámiček. Režisér K. H. Hilar v ní objevil talent k postavám tragickým. Kronbauerová vytvořila tři výrazné tragické postavy - Hippodamii v trilogii J. Vrchlického a Z. Fibicha (1923), Ofélii v Shakespearově Hamletovi a Iokasté v Sofoklově Králi Oidipovi (1932).

Uplatnila se rovněž v žánru pantomimy a v roce 1922 vytvořila v pražském Národním divadle hlavní ženskou roli v Legendě o Josefovi od R. Strausse. +more Tutéž roli získala v roce 1923 ve Státní opeře v Berlíně.

Po Hilarově smrti se vrátila ke společenským konverzačním hrám, za ztvárnění řady postav ve francouzských hrách se stala roku 1936 Důstojnicí francouzské akademie. V letech 1942-1945 nesměla hrát, protože se odmítla dát rozvést se svým manželem židovského původu. +more Po roce 1948 se změnil repertoár našich divadel natolik, že už jen málokdy dostala role vyhovující jejímu projevu.

Kronbauerová také zprvu soukromě, později na konzervatoři (1946-1949) vyučovala herectví, mezi její žáky patřili např. Raoul Schránil, Josef Langmiler a Miroslav Macháček. +more Díky svému výraznému a bezchybnému přednesu se uplatnila také v rozhlasových dramatizacích a pásmech.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1913, ale mnoho příležitostí nedostala. Debutovala ve filmu společnosti ASUM Maxe Urbana Konec milování, který se jako jeden z mála Urbanových filmů dochoval. +more V němém filmu hrála hlavní postavu Řiny ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu jejího otce R. J. Kronbauera. Ve svém prvním zvukovém filmu Sextánka (1936) hrála maminku hlavní postavy Evy Martenové v obsazení Hanou Vítovou, otce si zahrál kolega z Národního divadla Jiří Steimar. Ke konci života ještě hrála větší roli v přepisu povídek Karla Čapka Čintamani a podvodník, kde byla majitelkou vzácného perského koberce; poslední rolí byla hraběnka v přepisu Turgeněvových Jarních vod.

Ke konci života napsala knihu vzpomínek Hodiny pod harlekýnem, která vyšla až po hereččině smrti, roku 1973. Synovec Jarmily Kronbauerové Viktor Kronbauer (* 1949) je divadelním fotografem. +more Kronbauerová je pohřbena na Olšanských hřbitovech v Praze v úseku VI. , v části 16, v hrobě 75.

Ocenění

1935 dopisující členka Francouzského literárního a uměleckého institutu * 1936 členka španělské Akademie pro vědu a umění * 1936 Důstojnice francouzské akademie * 1953 titul zasloužilá umělkyně

Filmografie

1913 Konec milování, role: Lolotta, režie Otakar Štáfl a Max Urban * 1925 Josef Kajetán Tyl, role neuvedena, režie Svatopluk Innemann * 1926 Řina, Kateřina Sezimová zvaná Řina, režie J. S. +more Kolár * 1929 Znáš onen malý domek u jezera. , Alice, režie Max Kimmich a Viktor Brumlík * 1936 Sextánka, pěvkyně Irma Lukavská, Martenova žena, režie Svatopluk Innemann * 1946 Housle a sen, madame de Valveur, režie Václav Krška * 1964 Čintamani a podvodník, majitelka koberce Eleonora Zanelliová, režie Jiří Krejčík * 1968 Jarní vody, hraběnka Despraunová, režie Václav Krška.

Odkazy

Reference

Literatura

Československý biografický slovník, Praha 1992, * Český hraný film I. , 1898 - 1930, NFA Praha 1995, * Český hraný film II. +more, 1930 - 1945, NFA Praha 1998, * Český hraný film III. , 1945 - 1960, NFA Praha 2001, * Český hraný film IV. , 1960 - 1970, NFA Praha 2004, * Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 45, obraz. část str. 65-8 * Jan Grmela: Za oponou, vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1944, str. 89-98 * Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 114, 372-3, 412, 433 * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 55, 69, 77, 84, 97, 122-3, 128-9, 133, 188 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 253-5 * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju. Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 14, 27, 33-4, 36-9, 43, 45, 65, 76, 99, 120,.

Externí odkazy

[url=http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=11&name=Kronbauerov%E1+Jarmila]Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století[/url] *

Kategorie:Narození 1893 Kategorie:Úmrtí 1968 Kategorie:České herečky Kategorie:České zpěvačky Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Čeští divadelní pedagogové Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí 6. +more listopadu Kategorie:Narození 11. srpna.