Otilie Sklenářová-Malá

Život

Otilie Sklenářová-Malá (kresba Jan Vilímek, 1883) Narodila se ve Vídni, v rodině vojenského lékaře Jana Malého (1808-1901). +more Matka byla Němka. Byla vychovávána německy, a česky se začala učit až po smrti matky v osmi letech, když ji otec poslal k babičce do Dolního Bousova, kde se jí zalíbilo. Celý rok tam žila s místními dětmi a chodila do školy. Již ve Vídni v roce 1862 vystupovala v divadelním spolku, s českými ochotníky, pod pseudonymem „Svobodová“ . Když otcova rodina přesídlila do Prahy, studovala zde zpěv u Františka Pivody. Z důvodů vysokých finančních nákladů na studium zpěvu však přešla k činohře, a pokračovala v divadelních lekcích u Elišky Peškové.

Jako herečka poprvé vystoupila v Praze v květnu roku 1863 v roli Panny Orleánské, a ihned získala velký úspěch a angažmá v Prozatímním divadle, také díky svému impresáriovi a současně manželovi Josefu Sklenářovi (1835-1890), který byl tajemníkem tohoto a také Národního divadla. Provdala se za něj ve Zdicích 18. +more února 1867, bydleli na Novém Městě v domě čp. 1415/II. Z manželství vzešli dva synové: Jiří (1869-1873) zemřel čtyřletý, Jan (1871-1922) se stal magistrátním úředníkem. V prvním roce své kariéry se představila v patnácti rolích nejrůznějšího charakteru. O jejím hereckém projevu se v ve svých recenzích pochvalně vyjádřil Jan Neruda.

Když byl v roce 1866 během války s Pruskem rozpuštěn soubor Prozatímního divadla, stala se členkou nově utvořeného družstva. Často hostovala také na venkově. +more V roce 1873 se vydala na umělecké turné po Čechách, hrála s ochotníky ve 22 městech a všechny honoráře věnovala do sbírky na výstavbu Národního divadla. Sklenářová v roce 1881 přešla do souboru Národního divadla a zde setrvala až do roku 1903. Vynikala krásným zevnějškem, znělým hlasem a skvělou recitací, což ji předurčovalo především k rolím tragických a patetických hrdinek. S velkým úspěchem ztvárnila např. Lady Macbethovou v Shakespearově hře, titulní roli ve Faidře Jeana Racina, Strabu v Zeyerově hře Neklan, Markétku v Goethově Faustovi. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverzačních (Katka v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Marie Terezie v Bozděchově Zkoušce státníkově, Porcie v Shakespearově Kupci benátském). Její nejslavnější a nejvíce hranou postavou byla němá postava Fenelly ve hře Daniela Aubera Němá z Portici. Po posledním představení 3. května 1903, ve kterém vytvořila roli Hermiony v Zimní pohádce, studenti se místo koní zapřáhli do divadelního kočáru a herečku odvezli do jejího bytu v Resslově ulici.

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

V letech 1873-1874 vyučovala v operní škole, zřízené Bedřichem Smetanou, v období 1892 až 1894 byla profesorkou dramatické školy ND, a později vyučovala na Pražské konzervatoři. Dávala také soukromé lekce, a k jejím žačkám patřily např. +more Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Růžena Šlemrová, Hana Benoniová a další, včetně operních pěvců Pavla Ludikara/Vyskočila, nebo Emy Destinnové. Byla členkou Amerického klubu dam založeného Karolínou Světlou a Vojtou Náprstkem. Vystupovala také u české menšiny ve Vídni, v roce 1896 v Záhřebu. Napsala také paměti, v nichž zachytila nejdůležitější etapy svého hereckého života a vzpomínky na své divadelní kolegy.

V roce 1910 onemocněla rakovinou a o dva roky později zemřela. Byla pohřbena do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.

Citát

Odraz v kultuře

V roce 1933 byl v Praze odhalen pomník Otilie Sklenářové-Malé od Ladislava Šalouna.

V televizním seriálu Hrdinové okamžiku z roku 1961 ji ztvárnila Vlasta Chramostová.

Odkazy

Reference

Literatura

Anna Řeháková: Otylie Sklenářová-Malá : fragmenty životopisné studie, Praha : vlastní náklad, 1914 * * ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. +more Praha : Orbis, 1960, str. 48, 57, 75-6, 96, 114-5, 131, 143-4, 198, 224, 227, 255, 258, 300, 308, 317, 319, 329, 336 * ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 59-62, 75, 83, 86, 178, 236, 243, 299, 300 * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 73, 186, 320, 321, 388, 394, 406, 543. * * KOHOUT, Eduard. DIVADLO aneb SNÁŘ. Praha: Odeon, 1975, str. 36, 44 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 445-7 * VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 36-46.

Související články

Pomník Otilie Sklenářové-Malé

Externí odkazy

[url=http://vufind. lib. +morecas. cz/Search/Results. lookfor=Ot%C3%BDlie+Sklen%C3%A1%C5%99ov%C3%A1-Mal%C3%A1+&type=AllFields&submit=Hledat]Otilie Sklenářová-Malá v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * (seznam rolí, pedagogická činnost…).

Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:Čeští divadelní pedagogové Kategorie:Vyučující na Pražské konzervatoři Kategorie:Lidé s dvojitým příjmením Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození 12. +more prosince Kategorie:Narození 1844 Kategorie:Úmrtí 23. února Kategorie:Úmrtí 1912 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Americký klub dam.