Faust
Author
Albert FloresThe Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus Christophera Marlowa
Faust je legendární postava vzdělance, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Legenda je německého původu, ale rozšířila se i do dalších evropských zemí. +more Příběh o doktoru Faustovi a jeho smlouvě s Mephistophelem je od 16. století jedním z nejčastěji zpracovávaných námětů v evropské literatuře.
Předlohou pro postavu doktora Fausta byl Johann Georg Faust (asi 1480-1540), potulný alchymista, astrolog a mág, o kterém již za jeho života kolovaly zvěsti o jeho spolčení s ďáblem a jeho hrozném konci. Ty daly vznik mnoha legendám a poskytovaly spisovatelům, kteří se zabývali jeho postavou, značnou volnost. +more Mezi motivy, které se opakují v různých zpracováních, patří Faustova touha po vědění a moci, pakt s ďáblem a Faustovy erotické spády.
Jedním z nejstarších literárních podání legendy je německá Historia von D. Johann Fausten Johanna Spiese z roku 1587. +more Zatímco starší populární kultura zobrazovala Fausta jako blázna a šarlatána, od 18. století se zpracování faustovské problematiky prohlubuje. Hlavním motivem se stává rozpolcenost člověka mezi vírou v Boha a touhou po neomezeném poznání. Faust je pojímán jako silný a ctižádostivý jedinec překračující hranice svého určení, člověk, v němž se vyhraněný egoismus sváří s touhou po společenském uznání.
Faustovský námět ovlivnil a dodnes ovlivňuje spisovatele, dramatiky, hudebníky, výtvarníky i filmaře. Velmi známá zpracování pocházejí od Christophera Marlowa a od Johanna Wolfganga Goetha.
Faust jako literární postava
Renesance a baroko
Knihy kouzel (grimoáry), vyšlé po roku 1500, obsahovaly tzv. zaklínání pekel, která byla připisována Johannu Faustovi. +more Časem víra v zázraky poklesla, ale vzrostl zájem o Fausta jako literární postavu. Jako symbol muže, jenž odmítl středověkem vyžadovanou pokoru, ale jehož ctižádost se zvrhne v hybris, se stal oblíbeným symbolem pomíjivosti. Zpravidla býval pojímán buď jako blázen, nebo jako zloduch.
První komplexní dílo, které se zabývalo životem Johanna Fausta, se objevilo v roce 1587, kdy knihtiskař Johann Spies publikoval v podobě knížky lidového čtení Historia von D. Johann Fausten. +more Obsahuje řadu příběhů a anekdot, mnoho z nich s legendárními prvky. Spies informuje o Faustově studiu teologie a lékařství, jeho posedlosti čarodějnictvím, spojenectví s ďáblem a o hrozném Faustově odnesení do pekla. Kniha podává negativní obraz Fausta a vyzývá k bohabojnému životu. Získala velkou proslulost: mezi lety 1588 a 1611 byla přeložena do angličtiny, nizozemštiny, francouzštiny a češtiny. Faustovská látka tak pronikla do zahraničí.
Roku 1589 vytvořil Christopher Marlowe dramatizovanou verzi Spiesovy „Historie“. Tragická historie o doktoru Faustovi obsahuje všechny její důležité prvky, ale Faustova postava již nese výrazné rysy renesance. +more Tento Faust touží po světské moci a opovrhuje teologií s její orientací na věčnost. Upisuje se magii a ďáblu, což také vede k jeho strašnému konci. Přesto je v díle vidět Marlowova sympatie k hlavnímu hrdinovi. Jedná se o první zpracování této látky, v němž má postava Fausta také kladné rysy.
Marlowovo drama bylo kolem roku 1600 dovezeno do Německa anglickými divadelními společnostmi a převzato německými herci. V následujících letech však byla hra rozmělněna a redukována na komické prvky. +more Faust se stal komickou postavou, srovnatelnou s Kašpárkem. Pojetí Fausta se v divadelních zpracováních té doby obvykle pohybuje mezi směšnou postavou a démonickým monstrem.
Po roce 1750
V éře osvícenství přibývají pokusy postavu Fausta obhájit a zásadně přehodnotit. Gotthold Ephraim Lessing zveřejnil v roce 1759 několik scén ze svého plánovaného dramatu (zůstalo nedokončeno). +more Faust je tu zobrazen jako po poznání lačnící renesanční člověk. Právě díky této touze po vědění se zachraňuje z paktu s ďáblem. Faust nyní symbolizuje osvícené umělce a vědce, kteří již nemohou být pojímáni jako zásadně negativní postavy.
Další významnou fázi reinterpretace Fausta nacházíme od roku 1775 v době hnutí Sturm und Drang. Mnoho mladých básníků se zabývalo faustovským tématem; Faust jim ztělesňoval vůli k duchovnímu a smyslovému dobrodružství uprostřed fádního, přespříliš civilizovaného a přírodě odcizeného světa. +more Paul Weidmann napsal alegorické drama, kde Fausta navštíví jeho rodiče a on se obrátí. Jakob Michael Reinhold Lenz popsal ve své básni Fragment aus einer Farce, die Höllenrichter genannt, einer Nachahmung der βατραχοι des Aristophanes Faustův život bez lásky jako pekelná muka.
V populární kultuře se objevuje dosud často ještě Faust coby záporná postava. Například v Hamburku v roce 1785 pyrotechnik známý jako Girandolini uvedl efektní podívanou pod širým nebem „Doktora Fausta jízda do pekel“. +more Tato starší poloha faustovské látky byla využita také v dobových satirách. Klingerův román Faustův život, skutky a pekelná jízda (1791) je směsí osvícenské satiry a románu ve slohu Sturm und Drang.
Od 19. století tato tradice plynule přechází do podoby melodramatu. +more Za zmínku v této souvislosti stojí Kringsteinerův Johann Faust (1811) a Klingemannův Faust (1815), populární hororová dramata. Také Louis Spohr hledal v materiálu pro operu Faust (1818) spíše přitažlivé libreto než myšlenkově hluboký obsah. Že symbolika marnosti v 19. století již nebyla brána vážně, je vidět z travestií, jako například ta od Geweye z roku 1815, v níž se předměty ve Faustově studovně - lebky, kostry, folianty, zbraně, glóby, mapy - pohybují a zpívají ve sboru skoro jako v Disneyově filmu.
V roce 1808 vychází Faust. +more Prvý díl tragédie od Goetha. Goethe se snažil látku zbavit pesimismu. Dal svému zpracování náznak šťastného konce, aniž by jej podřídil náboženským dogmatům. Druhý díl Fausta, vydaný v roce 1832, už je považován spíše za kulturní a kritický esej než za divadelní hru. Goetha tato látka zaměstnávala téměř šedesát let; představil Fausta jako renesančního člověka a humanistu, jako moderního intelektuála, osvobozeného od poručnictví církve. Jeho podání klade důraz na Faustovu touhu po znalostech a mnohosti zkušeností. Tragédie učence dospěje k svému vrcholu, když si Faust musí přiznat, že jeho vlastní síly k touženému poznání světa nestačí. Goethe tedy odůvodňuje smlouvu s ďáblem smýšlením, které není zásadně zavrženíhodné. (Nakonec i Lessing považuje zvídavost za nejvznešenější pud člověka. ) Kromě toho Goethův Faust spojuje touhu po vědění s tragédií Markétky. Markétka, Faustem svedená, je oproti němu ztělesněním čisté nevinnosti.
V roce 1836 se objevilo drama Der vollendete Faust oder Romanien in Jauer od Baggesena - satira na část Goethova Fausta. Významný estetik, kritik a znalec Goetha Friedrich Theodor Vischer napsal parodii (cílící jak na Fausta, tak na výklady a vykladače této básně) Faust. +more Der Tragödie dritter Teil (1862, 2. vydání 1886). Faustovská látka byla použita také jako námět několika baletů a oper. Nejslavnější hudební zpracování je Gounodův Faust z roku 1859. (Z úcty k Goethovi se opera v německé jazykové oblasti nazývá Margarethe. ) Ještě raný americký muzikál The Black Crook (1866) využívá faustovský materiál jako záminku k zábavné podívané.
20. století
Pojetí postavy Fausta ve 20. století se nevrací k optimistickému Goetheho zpracování. +more Oswald Spengler v knize Der Mensch und die Technik charakterizuje evropskou kulturu nové doby jako faustovskou, a to nikoli v pozitivním smyslu („Faustische Maschinenkultur“). Thomas Mann v románu Doktor Faustus (1947) čerpal z původních „Historia“ z r. 1587 a ze životopisů významných hudebníků a Friedricha Nietzscheho. Přesunul děj do doby 1. poloviny 20. století a v postavě Fausta kriticky zobrazil buržoazní třídu v Německu. V centru románu Mefisto Klause Manna stojí postava herce Hendrika Höfgena, který se pro svou kariéru neváhá zaplést s nacistickým režimem. Bulgakovova satira Mistr a Markétka útočí na ateistickou sovětskou říši 30. let 20. století.
Díla čerpající z faustovské legendy
Dramata
Titulní list prvního vydání Goethova Fausta * Christopher Marlowe: The Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus (asi 1604) * William Mountfort: Das Leben und der Tod des Doktor Faustus (1697) * John Rich: The Necromancer (1723) * Paul Weidmann: Johann Faust (1775) * Johann Wolfgang von Goethe: Urfaust (1775), Faust (1808, 1832) * Ernst August Klingemann: Faust (1816) * Christian Dietrich Grabbe: Don Juan a Faust (1828) * Jens Baggesen: Der vollendete Faust oder Romanien in Jauer (1836) * Friedrich Theodor Vischer: Faust. +more Der Tragödie dritter Teil (1862) * Dorothy L. Sayers: The Devil to Pay (1939) * Friedrich Dürrenmatt: Urfaust (divadelní úprava Goethova Urfausta) * Werner Schwab: Faust, můj hrudník, má přilba (1992) * Matěj Kopecký: Doktor Faust * Václav Havel: Pokoušení (1985).
Próza
Michail Bulgakov: Mistr a Markétka * Tom Holt: Faust Among Equals * Thomas Mann: Doktor Faustus * Klaus Mann: Mefisto * Michael Swanwick: Jack Faust * Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye * Józef Ignacy Kraszewski: Mistrz Twardowski (1840) *Oliver Pötzsch: Kejklíř (2020) *Oliver Pötzsch: Mistr (2021)
Poezie
Heinrich Heine: Der Doktor Faust * Nikolaus Lenau: Faust * Adam Mickiewicz: Pani Twardowska * Wisława Szymborská: Okamžik
Opera a muzikál
Faust, Rembrandt van Rijn, 1650 * Antoni Henryk Radziwiłł: Faust (1810) * Louis Spohr: Faust (1813, druhá verze 1852) * Charles Gounod: Faust (1859) * Arrigo Boito: Mefistofeles (1868) * Ferruccio Busoni: Doktor Faust (1916-25) * Josef Berg: Provizorní předvedení opery Johannes doktor Faust. +more Komorní opera. (1965-1969) * Josef Berg: Johannes doktor Faust. Velká opera o 3 dějstvích. (1963-1969, dokončeno 1981 M. Štědroněm a M. Ištvanem) * muzikál The Little Shop of Horrors (1982) * Jiří Suchý, Ferdinand Havlík: Dr. Johann Faust, Praha II. , Karlovo Nám. 40 (1981).
Hudba
Ludwig van Beethoven - Opus 75 nr 3 (1809) Lied - Aus Goethes Faust* Es war einmal ein König * Hector Berlioz: Faustovo prokletí oratorium (1845-46) * Ferenc Liszt: Faustovská symfonie (1854-57) * Gustav Mahler: Symfonie č. 8, Es dur (1906-1907) * Alfred Sznitke: Faust kantáta (1982-83) * Henryk Wieniawski: Variace na téma opery „Faust“ Ch. +moreGounoda * Agalloch: Faustian Echoes * Cradle of Filth: Absinthe with Faust * Tyler Durden (rapper): Křeslo pro Fausta (2013).
Výtvarné umění
Salvador Dalí: Faust - cyklus obrazů * Rembrandt van Rijn: Faust - akvatinta, suchá jehla
Film
Georges Méliès: Faust et Marguerite, 1897 * Georges Méliès: La Damnation de Faust, 1903 * Friedrich Wilhelm Murnau: Faust (1926) * Jan Švankmajer: Lekce Faust (1994) * Alexandr Sokurov: Faust (2011)
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=http://texty. citanka. +morecz/faustus/dftoc. html]Dr. Čeněk Zíbrt (editor) - Historie o životu doktora Jana Fausta[/url] * [url=http://kramerius5. nkp. cz/search. accessibility=public&sort=relevance&field=title&value=faust]Digitalizovaná vydání faustovských děl[/url] v digitální knihovně Kramerius NK ČR.