Eduard Vojan

Eduard Vojan - reliéf Eduard Vojan (5. května 1853 Praha-Malá Strana - 31. května 1920 Praha) byl český herec, člen Národního divadla, v němž vyvrcholilo české mimické umění na rozhraní 19. a 20. století.

Život

Eduard Vojan, zakladatel moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy, přišel na svět 5. května 1853 na pražské Malé Straně, v domě čp. +more 67 v Míšenské ulici, v rodině Františka Vojana, podřízeného úředníka u zemské pokladny a Anny Vojanové, dcery tesařského mistra Josefa Krejčího z Volar. Kromě Eduarda měla rodina ještě čtyři dcery. Otec chtěl ze syna mít důstojníka rakouské armády.

Ale Vojan snil již od mládí o kariéře herce - touha po herectví ho pak neopustila ani tehdy, když jej otec za trest vzal ze studií na reálce a dal vyučit litografem: Vojan i pak ochotnicky hrál v malostranském souboru Thalia.

Hraní v tomto souboru pak bylo příčinou vážné Vojanovy roztržky s otcem - Vojan po této roztržce odešel ve svých šestnácti letech z domova a přidal se 24. února 1869 k divadelní společnosti Jiljí Krämera, která vystupovala v Unhošti u Prahy. +more Byl přijat v oboru "hrdinský milovník" za 12 zlatých měsíčně. F. L. Šmíd mu později zprostředkoval i účinkování ve staropražských šantánech.

Brzy se ale Vojan neúspěšně pokusil o návrat domů - po smrti matky (v roce 1869) doufal, že se s ním otec usmíří, ale čekalo ho zklamání. Následovaly dlouhé roky jeho účinkování v různých venkovských divadelních společnostech, kde dostával postupně stále významnější role. +more Prošel tak div. společnosti E. Rotta (1870-1) a Václava Brauna (1872-3). Po vojně odsloužené u 35. pěšího pluku (1873 až 1876) nastoupil v divadelní společnosti Josefa Emila Kramuela (1876-8) a pak u Jana Pištěka (1879-81).

Od roku 1881 pak Vojan hrál v plzeňské divadelní společnosti Františka Pokorného, který získal k provozování městské divadlo v Plzni. Zde v letech 1881 až 1884 vytvořil Vojan 70 postav. +more V Plzni dosáhl značných úspěchů a v roce 1883 byl pozván na zkoušky do pražského Národního divadla, avšak nakonec nebyl přijat. Divadlo pro léta 1885 až 1886 převzal Pavel Švanda ze Semčic. V prosinci 1885 však Švanda ohlásil odchod a Vojan požádal o převzetí plzeňského divadla. Divadlo mu bylo 16. června 1886 přiděleno, ale během měsíce se jej vzdal, neboť nedostal přislíbené peníze na provoz. Vojan se tedy vrátil v létě 1886 ke Švandovi do Prahy, u něhož pak hrál v letním divadle na pražském Smíchově a v zimě (1886-1888) v Brně. Švanda přijal do divadla rovněž nadějnou malostranskou ochotnici Hanu Kubešovou (později provdanou Kvapilovou), se kterou se Vojan sblížil důvěrněji při působení divadla v zimní sezóně v Brně a začátkem roku 1887 se tajně zasnoubili.

Hana Kvapilová Ve Švandově divadle v letech 1886 až 1888 začala růst Vojanova sláva jako herce schopného citlivě rozlišovat charaktery svých rolí a postihnout vnitřní svět hrané postavy, Švanda jej proto stále častěji začíná obsazovat do psychologických rolí - společně s Hanou Kubešovou, jeho budoucí dlouholetou hereckou partnerkou, vytváří Vojan ve Švandově divadle nový herecký styl - psychologický realismus.

V polovině roku 1888 se Vojanovi splnil dávný sen - byl přijat do angažmá v pražském Národním divadle. Zde jej ale, stejně jako Kubešovou-Kvapilovou, čekalo zklamání - konzervativní publikum si žádalo operetu a výpravné hry, v činohře stále převládal romantický deklamační styl, realisticky ztvárněné drama si na jeviště Národního divadla hledalo cestu jen velmi obtížně - Vojan nebyl přijat příznivě, jako herec stál v pozadí.

Ke zlomu ve Vojanově kariéře došlo v roce 1894, když si spisovatel a spoluautor hry Maryša V. Mrštík vymínil, že postavu Francka bude hrát právě Vojan - Vojan se Mrštíkovi za projevenou důvěru odměnil mistrovským výkonem, který pak stál na počátku jeho slávy a uznání. +more Role pro Vojana si pak vyžádali ve svých hrách např.  i Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil či Jaroslav Hilbert a mnozí další.

Pod režijním vedením J. Kvapila, zastánce moderního a ansámblového provedení divadelní hry, pak Vojan ztvárnil mnohé významné role - hrál Veršinina v dramatu A. +more P. Čechova Tři sestry, Astrova ve hře Višňový sad stejného autora, objevným způsobem ztvárnil titulní postavy W. Shakespeara v dramatech Hamlet, Othello, Macbeth, Richard III. atd. , hrál i v hrách H.  Ibsena Stavitel Solness či John Gabriel Brockman, zářil též v dramatu E. Rostanda Cyrano z Bergeracu či jako Mefisto v Goetheho Faustovi. Eduard Vojan, herec Národního divadla Za dobu svého působení v Národním divadle vytvořil Eduard Vojan na 309 postav v 278 divadelních hrách, z toho velká většina těchto postav byla postavami hlavními - již tímto se nesmazatelně zapsal do dějin moderního českého divadla. Zvláštní místo zaujímá i mezi tehdejšími herci evropskými. Ve srovnání s nimi vyniká u Vojana silně individualistické založení postavy.

V roce 1910 hostoval v Národním divadle v Záhřebu a v Národním divadle v Bělehradu v rolích Hamleta, Shylocka a Othella.

Dne 29. dubna 1895 se Vojan oženil s Růženou Štěpánkovou, dcerou zámožného pražského krupaře a 25. +more února 1896 se jim narodila dcera Olga. Studovala herectví u Maxe Reinhardta v Berlíně, avšak zemřela tragicky 9. listopadu 1922. Druhorozená dcera Milada, narozená v prosinci roku 1900, zemřela v červenci 1903.

Eduard Vojan stanul na divadelních prknech naposledy 2. května 1920. +more Zemřel dne 31. května roku 1920 v Praze. Pohřeb za účasti prezidenta T. G. Masaryka se konal dne 3. 6. 1920. Je pochován v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze. (Olšanský hřbitov VI, odd. 10b, hrob 28) Jeho manželka Růžena zemřela o dvacet šest let později, 21. prosince 1946.

V nekrologu uveřejněném v časopisu Světozor bylo zdůrazněno, že se "navždy se scénou rozloučil nedostižný Žižka, Hus, Gero, Hamlet, Richard III. a Marcus Antonius. +more Jeho životní, podmanivé umění bude dlouho vzpomínáno jeho současníky a v historii českého divadla bude vepsáno na místo nejčestnější. Umřel opravdový suverén jeviště, zanechal tisíce srdcí v zármutku a své místo nevyplněné. ".

Citát

Ocenění

1913 čestný občan města Prahy * 1913 čestný titul vrchního režiséra Národního divadla * 1954 zahrada ministerstva financí, bývalého konventu karmelitek, pojmenována na jeho počest Vojanovy sady coby malostranského rodáka z blízké Míšeňské ulice čestný titul vrchního režiséra

Osobnosti českého divadla a kultury o Eduardu Vojanovi

Jiří Mahen * Byl z nejpoctivějších umělců, které kdy české divadlo mělo. Jeho pracovitost byla prostě úžasná. +more Divadlo a umění nebylo mu jenom planou láskou, bylo mu vášní, která stravovala celý jeho život. Všechen zájem u tohoto ducha soustřeďoval se jenom v divadle. České jeviště s jeho postavou vzrůstalo na jeviště, o němž se mluvilo v cizině s úctou, která zase byla vyvolávána pouhým citováním jména "Vojan". Nikdy nestavěl se na půdu laciných úspěchů, a proto nikdy před našima očima nestárl. Byl nejlepším z herců českého divadla, byl programem, k němuž se budeme muset navracet.

Odkazy

Reference

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 16, 37 * B. +more Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 55-6, 81, 113, 142, 144, 149, 196, 249, 266, 309, 331 * Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 18, 64, 99, 100, 117, 124, 130, 231, 234 * Jan Jaroslav Bor: Eduard Vojan, kritické kapitoly, vyd. Jar. Benda u Edv. Leschingera, Praha, 1907 * Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147 * Pavla Buzková: Hana Kvapilová, Praha: Orbis, 1949, str. 10-12, 14-5, 17, 42 * František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 12, 14, 16, 24-30, 35, 41, 47, 73, 75, 78, 123, 188, 267, 341 * František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 121, 157, 164, 169, 172, 174-7, 180, 183, 188-9, 202, 207-9, 221, 232, 260, 284, 286-7, * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 76, 86, 88, 97-9, 101-7, 109, 110, 112-3, 120, 127, 153-4, 156, 219, 222, 225, 227, 233, 236, 286-7, 291, 296, 299, 300 * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 75, 149, 186, 219, 321, 348, 388, 391, 394, 424, 468, 486, 489, 527, 543, 544. * Rudolf Deyl: Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953 * Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 25-6, obraz. část str. 1-6 * Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 16, 20-1, 34, 50, 54, 62-3, 66-7, 72, 74, 76, 78, 81-2, 87-9, 109, 110, 112-3, 115-6, 120, 123-6, 128, 132, 134, 139, 150, 152-3, 170, 171, 178-9, 194, 207, 209, 213, 227, 231, 234, 264, 270 * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 7, 15, 22-4, 26-7, 30, 32, 36, 50, 52-5, 59-64, 66, 94-7, 99, 100, 118, 123, 161-2 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 13, 21-2, 54, 62, 112, 117, 120, 124, 127, 129, 131-3, 140, 382, 590 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 564-6 * František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 31, 93, 98, 100-1, 110, 116, 136-8, 150, 189, 191-2, 195, 202, 210, 238, 252, 301 * Jiří Mahen: Za oponou umění a života, Český spisovatel, Praha, 1961, str. 26-8 * Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884-1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 196-200. * Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 16, 31, 38, 96, 146, 213, 215, 244-6, 252-3 * Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 55, 58-9, 84, 89, 90, 97, 126, 129, 132, 136, 208, 262 * Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 111-2, 115-6, 129, 136, 164, 218, 246, 253-4, 263, 271, 284, 289, 295-6, 300, 311, 320-1, 323-4, 343-4 * V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 59, 161 * Zdeněk Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 41-4 * Josef Teichman: Eduard Vojan, Orbis, Praha, 1947 * Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 24, 43, 54, 63, 75, 77, 88, 96-103, 112-4 * * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 35-6, 41, * Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 116-120. * Müller, Träger: Eduard Vojan, Orbis, Praha, 1953.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Národního divadla Brno Kategorie:Herci Divadla Josefa Kajetána Tyla Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 5. +more května Kategorie:Narození v roce 1853 Kategorie:Úmrtí 31. května Kategorie:Úmrtí v roce 1920 Kategorie:Muži.