Arbogast starší

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Flavius ​​Arbogast (4. století - 8. září 394) byl římský magister militum franského původu, Císařem Theodosiem I. byl jmenován comitem Galie. Později získal římský trůn pro rétorika a uzurpátora Eugenia.

Podle poznámek Jana z Antiochie byl Flavius ​​Arbogast údajně synem římskofranského magistra militum Bauta, významného generála a rádce císaře Valentiniana II. +more, ale tato informace je nejistá. Pokud by informace Jana z Antiochie byla správná, pak by to znamenalo, že Arbogast byl synem muže, který měl v římské říši významné postavení a navzdory jeho jménu byl Arbogast spíše římského původu a nikoliv germánského.

Životopis

Ve službě císaře

Arbogast od roku 388 do roku 394 působil jako magister militum v římské armádě, nejprve ve službách Theodosia I. +more proti uzurpátorovi Magnusi Maximovi. Podle protikřesťansky smýšlejícího spisu historika Zósima byl Arbogast prvním římským magistrem militum, který nebyl jmenován císařem, ale vyhlášen jeho vlastními jednotkami. V takovém případě by pro císaře bylo obtížné ho odstranit. Pro zaujatost spisů, ale někteří moderní historikové předpokládají, že Arbogast byl do funkce jmenován Theodosiem I. , od něhož dostal na dohled mladého Valentiniana II. , císaře v západní části říše. V té době to znamenalo především zajišťování limes Romanus na Rýně, kde roku 388 byli římskými vojsky poraženi Frankové snad pod vedením Marcomera, kteří podnikli represivní výpravu přes řeku Rýn. Arbogast vítězstvím v bitvě dokázal situaci na hranici Rýna znovu stabilizovat. Vyplývá to ze zprávy Sulpicia Alexandra, která se dochovala v historické práci Řehoře z Tours. Ačkoli nebyl křesťanem, měl dobré vztahy například s milánským biskupem Ambrosiem.

Arbogastova moc však rostla a tak když se mladý Valentinian pokusil osvobodit od vlivu mocného Arbogasta a veřejně mu předložil odvolací listinu, Arbogast podle Zósima listinu roztrhal se slovy, že císař mu nedal jeho moc, a proto mu ji nemůže ani sebrat. +more Krátce nato, 15. května 392, byl ve svém paláci ve Vienne Valentinian nalezen oběšený. Okolnosti úmrtí nejsou zcela známé, protože historické zdroje v informacích nejsou jednotné. Některé z nich píšou, že císaře zavraždil Arbogast. Je však velmi pravděpodobné, že Valentinian, který byl ponížený a proti Arbogastovi zcela bezbranný, již tuto situaci a příkoří nezvládal a tak sám spáchal sebevraždu. Tuto možnost podporuje skutečnost, že Arbogast po Valentinianově smrti čekal tři měsíce na jmenování nového císaře z východní části říše. Pravděpodobně doufal v to, že novým císařem Theodosius I. bude jmenovat svého nezletilého syna Honoria, kterého by mohl znovu ovládat a tím si moc zajistit pro sebe. Theodosius I. ale váhal a zpočátku císaře v západní části říše nejmenoval.

Eugeniova uzurpace trůnu

Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a 22. srpna 392 dosadil na trůn rétorika Eugenia. +more Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali pohané jako Quintus Aurelius Symmachus Eusebius a Nicomachus Flavianus si jmenováním loajálního Eugenia, zajistil moc a nadvládu pro sebe. S Eugeniem na trůnu získala na moci především pohansky smýšlející frakce římské elity, a tak ihned po jeho jmenování, křesťanská církev odmítla s císařem i Arbogastem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v římském senátu uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance všech náboženství. Na konci 4. století bylo křesťanství ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smýšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul pontifex maximus.

Jmenování Eugenia císařem Theodosia vyprovokovalo. +more Jmenování nedynastického spoluvládce neuznal a odmítl i všechny diplomatické nabídky od Eugenia a Arbogasta. Naopak se vydal na válečné tažení proti oběma vzbouřencům. Do čela armády postavil Arbogastova strýce Richomera, ten ale cestou z východu na západ zemřel. Eugenius se s Arbogastem a armádou vydal proti nim. Obě armády se střetly 5. a 6. září 394, v extrémně krvavé bitvě na řece Frigidus v údolí řeky Vipavy, přítoku řeky Soči. Pro Eugenia i Arbogasta bitva skončila drtivou porážkou. V bitvě rovněž padlo mnoho vojenských vůdců, z jejichž ztráty se nejlepší vojenské jednotky západní části říše již nikdy nevzpamatovaly. Eugenius byl po prohrané bitvě popraven a Arbogast krátce nato spáchal sebevraždu.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top