Cesko.wiki Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment
Author
Albert FloresAveryho-MacLeodův-McCartyho experiment, také známý jako Griffithův experiment, byl významným příspěvkem k objasnění role DNA v dědičnosti. Byl proveden v roce 1944 Oswaldem Averym, Colinem MacLeodem a Maclynem McCarty na bakteriích pneumokoků. Experiment ukázal, že genetické informace jsou přenášeny přes DNA, což bylo v rozporu s předchozím předpokladem, že tuto roli plní proteiny. Tímto experimentem byla objasněna možnost přenosu genetických informací a význam DNA v procesu dědičnosti.
Oswald Avery Colin MacLeod Maclyn McCarty (s Watsonem a Crickem)
Oswald Avery, Colin Munro MacLeod a Maclyn McCarty v únoru roku 1944 publikovali výsledky jejich slavného experimentu, který dokazoval, že DNA je genetickým materiálem buněk. Studie se zabývá chemickou povahou tzv. +more transformačního principu, který způsobuje změnu virulence pneumokokových bakterií (Streptococcus pneumoniae). Článek vyšel pod názvem Studies on the chemical nature of the substance inducing transformation of pneumococcal types. V závěru své studie uvedli: :Předkládané výsledky jsou ve shodě s vírou, že nukleová kyselina deoxyribózového typu je fundamentální podstatou transformačního principu pneumokoků typu III.
Princip
Avery, MacLeod a McCarty do velké míry navazovali na Griffithův experiment, provedený patnáct let předtím Frederickem Griffithem. Ten míchal živé a mrtvé kmeny různě virulentních pneumokoků a zjistil, že směs nevirulentních (neškodných) živých bakterií s mrtvými virulentními pneumokoky dá vzniknout živým virulentním bakteriím. +more Tím prokázal, že bakterie mohou přijímat jistý „transformační princip“ (vlastně genetický materiál) z okolního prostředí. Tento proces se dnes běžně označuje jako transformace.
Trojice amerických vědců z Rockefeller Institute for Medical Research chtěla zjistit, co je z chemického hlediska oním transformačním principem. V té době se mělo za to, že za dědičnost jsou zodpovědné spíše proteiny. +more Avery, MacLeod a McCarty provedli celou řadu analytických metod (chemické, enzymatické a sérologické, ale i elektroforézu, ultracentrifugaci a UV spektroskopii) a rozpoznali, že transformační princip se z 99,9 % skládá z DNA a není možné v transformačním principu detekovat jinou organickou látku. Připouštěli sice možnost, že je za transformaci zodpovědné stopové množství nějaké jimi nedetekovatelné látky, nicméně v jejich prospěch hrály ještě další důkazy. Zejména smísili transformační princip s ribonukleázami a proteázami, které rozštěpily všechny bílkoviny a RNA. I za těchto okolností však transformační princip nebyl deaktivován (rozložen), takže se nejedná o RNA ani o protein.