Bavorov (Polsko)

Kostel svatého Josefa Bavorov je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství v okrese Hlubčice, sídlo gminy Bavorov. Leží v historickém území Horního Slezska (ačkoliv původně bylo součástí Moravy) na řece Cině a z geomorfologického hlediska se rozkládá na severních svazích Opavské pahokartiny. Žije zde 2 954 obyvatel.

Dějiny

Pravděpodobným zakladatelem městečka byl Bavor II. , představitel českého šlechtického rodu Bavorů ze Strakonic. +more První písemná zmínka pochází z roku 1296. Patřilo Opavskému knížectví, které se roku 1318 odtrhlo od Moravy jako samostatné léno Koruny české a nejpozději od konce 15. století bylo považováno za součást Slezska. Nadále však Bavorov až do roku 1972 spadal pod olomouckou diecézi, což napomáhalo udržení kulturních vztahů s Moravou a kontaktu s českým jazykem.

V roce 1340 prodal tehdejší majitel Jindřich z Kravař a Plumlova bavorovské panství včetně Sulkova, Červenkova a Děhylova konventu dominikánek z Ratiboře. Patřilo jim až do sekularizace v roce 1810. +more Po rozdělení Opavského knížectví roku 1377 se Bavorov stal součástí Krnovska. V roce 1575 ztratil trhové právo, které mu bylo obnoveno za vlády císaře Karla VI. v roce 1718.

Po první slezské válce byl Bavorov spolu s většinou Slezska připojen k Pruskému království. Spadal pod okres Hlubčice ve vládním obvodu Opolí v provincii Slezsko, později v provincii Horní Slezsko. +more Výstavba železniční tratě Ratiboř - Hlubčice v roce 1856 a následně Bavorov - Kozlí (1908) a Bavorov - Opava (1909) přispěla k rozvoji průmyslu. Vznikla cukrárna, cementárna, tři cihelny, dva parní mlýny, sladovna, mlékárna a továrna na výrobu kachlí. Roku 1928 byla připojena obec Jaronov (Jaroniów, Jernau) ležící na protějším břehu Ciny. S ní přesáhl počet obyvatel Bavorova v roce 1939 čtyři a půl tisíce.

Po první světové válce si Československo nárokovalo oblast Hlubčicka a Ratibořska včetně Bavorova s odvoláním na historické a etnické argumenty. Pojednává o tom osmé memorandum Edvarda Beneše pro pařížskou mírovou konferenci. +more Československý stát získal však pouze jižní část ratibořského okresu odteď známou jako Hlučínsko. Otázka včlenění města do Československa vyvstala opět po druhé světové válce, ale mocnosti rozhodly o přiřčení celého před válkou německého Slezska socialistickému Polsku.

Polské období v dějinách Bavorova se pojí s ekonomickou stagnaci. Městečko na okraji Opolského vojvodství ztratilo svůj průmyslový význam a v 90. +more letech byl postupně zrušen provoz na všech železničních tratích, které se v Bavorově křižovaly. Počet obyvatel dosahuje pouze 60 % stavu z roku 1939.

3. února 2018 byla na zdi bývalé radnice odhalena pamětní deska vězňů německého tábora smrti Auschwitz-Birkenau, kteří byli mučeni a zavražděni během Pochodu smrti v roce 1945.

Doprava

Bavorov leží na silnicích III. tříd, které do města vedou z Kietrze, Hlubčic, či Velkých Petrovic. +more Po zmíněných silnicích jsou vyznačeny též cyklotrasy, které jsou regionálních významů. Město je akcionářem župního a komunálního sdružení dopravy zvaného „Pogranicze“, které organizuje veřejnou osobní dopravu v místním regionu.

Do města je zavedena jednokolejná železniční trať z Ratiboře. Na počátku 90. +more let 20. století však došlo ke snižování počtu osobních vlaků. V září 1991 byla zrušena osobní vlaková doprava do nedaleké obce Pilszcz a o rok později byla zrušena také doprava nákladní. V lednu 1993 byla tato trať zcela uzavřena.

Jazyk

Bavorov byl nejsevernějším místem ve Slezsku, kde se používalo nářečí lašského typu. Spolu s Jaronovem tvořil jazykový ostrov na rozhraní mezi územím lechické slezštiny („vasrpolštiny“) na severu a německojazyčnými obcemi na jihu, vzdálený zhruba deset kilometrů od souvislého pásu lašského osídlení, který začínal Chrastilovem a Velkými Petrovicemi. +more Místní o sobě říkali, že jsou Moravci, a svůj jazyk označovali za moravský. Do roku 1870 byl Bavorov čistě lašským/moravským městečkem, v kostele se kázalo česky a na lidové škole se používaly učebnice z Moravy.

V následujících desetiletích se většina obyvatel poněmčila, zčásti kvůli přirozenému obratu k dominantní kultuře v období industrializace, zčásti v důsledku asimilační politiky pruského státu. Poslední česká bohoslužba se konala v roce 1922 a jazykovědec Felix Steuer odhadoval v roce 1937 počet aktivních uživatelů lašského nářečí na pouhých 170 z 4 335 obyvatel Bavorova.

Po druhé světové válce byla většina původních obyvatel odsunuta spolu s Němci nebo emigrovala. Ostatní se jazykově asimilovali s okolními Slezany a polskými přistěhovalci.

Památky

Dřevěný barokní kostel svatého Josefa z roku 1702 * Farní kostel Narození Panny Marie přestavěný do nynější novobarokní podoby v roce 1922 *Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, z roku 1889. * Radnice z 19. +more století * Soubor domů na náměstí a v okolních ulicích (Kozielska, Raciborska, Krakowska) z 19. století * Vyhlídková věž Bavorov (ul. Wiejska).

Partnerská města

Odkazy

Reference

Literatura

Dziedzictwo językowe Rzeczpospolitej (Jazykové dědictví Polska): [url=http://www.inne-jezyki.amu.edu.pl/Frontend/Language/Details/14/History]Gwary laskie (Lašská nářečí)[/url], 2020.

Externí odkazy

[url=http://www.baborow.pl/]Webové stránky městského úřadu[/url]

Kategorie:Gmina Bavorov Kategorie:Města v Opolském vojvodství Kategorie:Slezská města Kategorie:Sídla v Opavské pahorkatině Kategorie:Pruská Morava