Bekasina sibiřská

Systematika

Druh poprvé popsal Charles Lucien Bonaparte v roce 1831. Bekasina sibiřská se řadí do početného rodu bekasin Gallinago.

Rozšíření a populace

Druh hnízdí v sibiřském Rusku v oblasti zhruba ohraničené severním Uralem na západě, západními oblastmi Kamčatky na východě (na Kamčatce nicméně nehnízdí) a Zabajkalskem a Mongolskem na jihu. Na zimu táhne do jižní a jihovýchodní Asie do oblasti ohraničené Pákistánem na západě přes Indický subkontinent, ostrovy v Indickém oceánu až po Bangladéš, Barmu, Thajsko, Indočínu a Indonésii na jihovýchodě. +more Výjimečně zavítá i na Filipíny, do Austrálie a do Japonska, zatoulaní jedinci byli pozorováni ve východní Africe.

Popis

Bekasina sibiřská v letu Jedná se o malého slukovitého ptáka s nenápadným opeřením, které hraje hnědými a krémovými barvami s černými pruhy a fleky. +more U bekasiny sibiřské se nevyskytují pohlavně ani sezónně podmíněné variace opeření, tzn. samec a samice mají stejné opeření, které se během roku nemění. Zobák je jen krátký, u kořene zelenavě šedý a tmavě hnědý na konci. Nohy jsou nezelenavě šedé až hnědé. Délka těla dosahuje 25-27 cm, zobák je dlouhý 55-70 mm, ocas 42-55 mm, křídlo 125-143 mm. Váha dospělce se pohybuje kolem 115 g.

V Palearktické oblasti, kde se areál výskytu řady druhů bekasin z rodu Gallinago překrývá, je velmi složité od sebe jednodlivé druhy odlišit z důvodu komplexity opeření. Snad největší potíž nastává u rozlišení bekasiny sibiřské od bekasiny lesní (Gallinago megala), jelikož ani jeden z druhů nemá žádné výrazné rozlišovací znaky. +more V terénu jsou oba druhy v podstatě k nerozeznání. Jediným bezpečně odlišujícím znakem obou druhů je tvar jejich vnějších ocasních krovek, který však lze dobře prozkoumat pouze po odchycení bekasin. Bekasina sibiřská má 6-9, nejčastěji 8 párů tenkých vnějších krovek ocasních, jejichž šířka nepřesahuje 2 mm. Bekasina lesní má pouze ten nejkrajnější pár (nejdále od středu) ocasních krovek nezvykle tenký, avšak i tak šířka této krovky dosahuje 2-4 mm, čili více než u bekasiny sibiřské. Bekasina sibiřská má 24-28 (typicky 26) ocasních krovek, bekasina lesní jich má 18-26 (typicky 20). Dalším podobným druhem je bekasina otavní (Gallinago gallinago), která má však delší zobák i ocas.

Biologie

Detail hlavy K tahu bekasin sibiřských na zimoviště dochází během srpna a září, zpět na hnízdiště se vydávají v březnu a počátkem dubna. +more K zahnízdění dochází mezi květnem a srpnem. Hnízdí v močálovitých oblastech, vzácněji využívá i sušší habitat. K zahnízdění dochází do nadmořských výšek 2300 m n. m. Doba hnízdění se vyznačuje namlouvacími rituály samců, kteří se předvádí samicím skupinovými i individuálními lety nad hnízdišti s hlasitým volání tčeka-tčeka-tčeka-tčeka. Samice klade 3-4 vejce do hnízda, které představuje mělký důlek přímo na zemi ukrytý v husté vegetaci. Inkubuje patrně pouze samice, rodičovskou péči obstarávají oba partneři. Živí se bezobratlými živočichy jako jsou měkkýši, larvy, žížaly a hmyz. Potravu sbírá hlavně v bahně a na wattovém pobřeží.

Ohrožení a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh hodnotí jako málo dotčený. Populační trend k roku 2016 nicméně nebyl znám a početnost druhu byla uváděna v širokém rozmezí 50 000-2 000 000 jedinců.

K hrozbám druhu patří ztráta vhodných habitatů (hlavně wattů) vlivem lidské činnosti, lov (hlavně v Číně) a globální oteplování.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Slukovití Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti