Benigno Aquino

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Benigno Aquino (celým jménem Benigno Simeon „Ninoy“ Aquino, Jr.; 27. listopadu 1932 Concepcion - 21. srpna 1983 Manila) byl filipínský politik, vůdce opozičního boje proti diktátorovi Ferdinandu Marcosovi. Při vystupování z letadla na letišti v Manile byl roku 1983 zastřelen najatým vrahem. Jeho smrt vedla k největším protivládním protestům v dějinách země, které nakonec katapultovaly jeho ženu Corazon Aquinovou do pozice nového vůdce filipínské opozice. Corazon Aquinová se nakonec stala v roce 1986 prezidentkou Filipín, v roce 2010 se prezidentem stal jejich syn Noynoy Aquino. Letiště v Manile po něm nese jméno Ninoy Aquino International Airport.

Životopis

vlevo

Narodil se ve městě Concepcion v provincii Tarlac, která se nachází 100 km severně od hlavního města Manily. Jeho rodina patřila mezi bohaté filipínské klany, jejichž příjem pocházel hlavně z vlastnictví půdy. +more Benignův otec Benigno S. Aquino starší, byl během druhé světové války členem vlády, která spolupracovala s okupačními japonskými silami. Benigno Aquino se stal v svých 17 letech nejmladším válečným zpravodajem z Koreje. Po návratu z této země byl vyznamenán filipínským prezidentem (Philippine Legion of Honor).

Po válce byl Aquino jedním z vyjednavačů, kterým se podařilo dosáhnout bezpodmínečné kapitulace hnutí Hukbalahap (vojenská odnož komunistické strany Filipín), které bojovalo proti japonské okupaci a později proti západním silám na Filipínách.

Jeho politická kariéra začala zvolením starostou města Concepcion. Měl v té době pouze 22 let, což byl nejnižší věk starosty, který byl do té doby na Filipínách zaznamenán. +more Ve věku 27 let se stal viceguvernérem provincie Tarlac. O dva roky později byl zvolen za guvernéra této provincie a ve věku 34 let byl zvolen senátorem. Ve filipínském Senátu se začal jeho politický konflikt s Ferdinandem Marcosem. Již během prvního roku působení v senátu varoval veřejnost před tehdy ještě nediktátorsky vládnoucím Marcosem. Upozorňoval na jeho neobvyklé budování armády, snahy o uzurpování moci a porušování demokratických principů v zemi. Tato varování zazněla pouze čtyři roky před vyhlášením stanného práva na Filipínách a přeměnou demokratického režimu na diktátorský.

Aquino několikrát slovně napadl Marcose za mnohamilionové extravagantní excesy jeho ženy Immeldy. Marcos ho v hněvu často nazýval „rozený lhář“. +more V té době se očekávalo, že Aquino bude příští prezident Filipín. Jejich vzájemný konflikt se vyostřil poté, co vybuchly dva granáty na Plaza Miranda. Na tomto náměstí se v době výbuchů konal politický mítink Liberální strany, které byl Aquino členem.

21. září 1972 Ferdinand Marcos vyhlásil stanné právo. +more Téměř okamžitě byl Aquino zatčen a obviněn z mnoha trestných činů. Proces trval roky. Během něj Aquino protestoval proti průběhu procesu hladovkou, která ho málem stála život. V roce 1977 byl shledán vinným a odsouzen k smrti zastřelením.

Během pobytu ve vězení Aquino utrpěl sérii srdečních infarktů. Odmítl však být operován na Filipínách. +more Nakonec mu bylo umožněno vycestovat do USA, kde mu udělali srdeční bypass. Po operaci strávil sedm let v USA v dobrovolném exilu. Nadále přitom tvrdě kritizoval Marcosův režim.

V roce 1983 se rozhodl po letech vrátit na Filipíny. Marcosův zdravotní stav se zhoršoval a Aquino viděl možnost klidné demokratické transformace země. +more Byl si však vědom rizika; před příletem do Manily upozorňoval novináře, aby měli připravené kamery, protože, pokud se ho pokusí zastřelit, tak vše proběhne velmi rychle.

21. srpna roku 1983 přistálo jeho letadlo na letišti v Manile. +more Aquino stačil udělat pouze několik kroků na filipínské půdě, než byl zastřelen. Výstřel směřoval z krátké vzdálenosti do týla jeho hlavy. Aquinova smrt otřásla domácím i světovým veřejným míněním a byla spouštěčem politických změn, které vedly k znovunastolení demokracie na Filipínách.