Benin

Benin , plným názvem Beninská republika, je stát v západní Africe ležící u Guinejského zálivu, který byl do roku 1975 známý pod názvem Dahome ( také Dahomé). Na západě hraničí s Togem, na severozápadě s Burkinou Faso, na severu s Nigerem a na východě s Nigérií. Na území o rozloze 112 622 km² tu žije 10,6 milionů obyvatel (údaj z roku 2014). Hlavním městem je Porto Novo, sídlem vlády je však největší město Cotonou.

Dějiny

Více informací naleznete v článku Dějiny Beninu. +morejpg|náhled|vlevo'>Mapa Dahomského království, 1793 Francouzská invaze roku 1892 Vlajka Beninské lidové republiky Yayi Boni během prezidentské inaugurace v roce 2006 Nálezy z prehistorické doby svědčí o raném využívání a zpracovávání železa a jiných kovů a o přechodu k zemědělství (ve 2. pol. 1. tis. ) na území dnešní Beninské republiky. V této oblasti se dříve nacházela proslulá historická Beninská říše, jež sem - na území Dahome (tj. Beninské republiky) zasahovala z území nynější západní Nigérie obývané Joruby. Její ifeská dynastie se datuje asi od r. 1300, ale vrcholu moci dosáhla v 15. a 16. stol. kdy obchodovala s Portugalci. Z Beninské říše pochází mnoho dochovaných uměleckých výtvorů, včetně proslulých bronzových sošek.

Legendy hovoří o městských monarchiích, jež se na Dahomském území zformovaly od 17. století, Porto Novo, Abomey aj. +more V Abomejském království se sjednotili Evové žijící na pobřeží Beninského zálivu. V průběhu 18. století se podařilo abomejským vládcům (zejména Agadžovi, vládnoucímu v letech 1708-1728) podstatně rozšířit své území, ale vrcholu bylo dosaženo až za vlády Gheza (1818-1858). Tento "osvícený despota" zaváděl nové plodiny, aby se dosáhlo lepších výsledků v zemědělství. V době, kdy na jeho říši stále více dotírali Evropané, dopouštěl se i ukrutností, zejména při potlačování místních vzpour. Pobřežní kmeny totiž nestály o poddanství Dahomské říši, zejména, když se ukázaly výhody přímého obchodu s Francouzi.

Základem beninské (dahomské) ekonomiky (co se týče státních příjmů) byl ovšem vývoz otroků, zajatců z četných válek. Toto probíhalo už od smlouvy s Portugalci (1472) až do druhé poloviny 19. +more století. Tehdy, v důsledku rušení otroctví v evropských koloniích a na americkém kontinentu, začal zájem o otroky upadat, což vedlo k hospodářskému úpadku království Dahomey. Poslední otrokářská loď odplula z Dahomey do Brazílie r. 1885. Otroctví ale nebylo to nejhorší, co mohlo zajatce potkat, stovky jich byly zabíjeny při různých "slavnostech. ".

Kulturní život říše vyplýval z obyčejů a tradic fonské etnické skupiny.

Roku 1851 uzavřeli s Ghezem Francouzi obchodní dohodu, po níž začali postupně podrobovat své moci pobřežní kmeny a získávat pozice v městských centrech. Porto Novo se dokonce stalo francouzským protektorátem. +more Roku 1878 podvodem získali na novém dahomském králi jménem Glele (1858-1889) pobřežní území jeho říše. Když král přestal tuto nepoctivou dohodu uznávat, Francouzi proti němu vojensky zakročili. Nebyli však schopni Dahomce porazit a museli začít vyjednávat. Uznali dahomskou svrchovanost a za to upevnili své pozice v Cotonou a v Porto Novu. Nicméně následovala válka (1892-1894), v níž se projevila technická převaha výzbroje Francouzů. Roku 1900 se území stalo francouzskou kolonií, řízenou francouzským guvernérem. Expanze pokračovala směrem na sever (království Parakou, Nikki, Kandi) až k hranicím tehdejší Horní Volty. 4. prosince 1958 se z území stala autonomní republika Dahomey, která 1. srpna 1960 získala od Francie plnou nezávislost. V roce 1975 byla přejmenována na Lidová republika Benin.

Mezi lety 1960 a 1972 následovala řada vojenských převratů, která přinesla mnoho vládních změn. Poslední z těchto převratů přivedl k moci majora Mathieu Kérékoua, který se stal hlavou režimu prosazujícího striktní principy marxismu-leninismu. +more Revoluční strana Lidé Beninu (PRPB) zůstala u moci až do začátku devadesátých let.

Benin byl v roce 1989 ve vážné hospodářské situaci. Na 4 miliony obyvatel připadal roční HNP ve výši 940 milionů dolarů a dluh ve výši 1 miliardy dolarů. +more Přes odpor místní univerzity a stávky se Mathieu Kérékou nechal v srpnu 1989 znovu zvolit prezidentem republiky. Několik dní před volbami byl v Paříži zatčen Amadou Ahmed Cissé, do roku 1988 Kérékouův ministr pro bezpečnost a vztahy s islámským světem (Cissé byl negramotný člověk, který zbohatl z podvodů v Beninu, například ze zpronevěry peněz z Beninské obchodní banky), což ještě rozjitřilo již značné pochybnosti o beninském režimu.

Kérékou reagoval amnestií politických odpůrců žijících v cizině a změnami ve vládě. Paříž přislíbila Beninu podporu 160 milionů franků výměnou za opuštění marxistické ideologie a svolání národní konference, která měla vést k nastolení demokratické vlády. +more Benin podmínky splnil - národní konferenci předsedal Mgr. Isidore de Souza, arcibiskup Cotonou), záměr uspořádat svobodné volby za účasti více stran byl stvrzen ještě v roce 1990. Výkonnou moc přenechal Kérékou novému předsedovi vlády - Nicéphorovi Soglovi (bývalý ředitel Světové banky pro Afriku) - a sám se připravoval na svobodné volby. Na konci 1989 byl ve Francii propuštěn Ahmed Cissé na kauci 20 milionů francouzských franků.

V roce 1991 byl ve svobodných volbách Kérékou nahrazen Nicéphorem Soglem a opět se do funkce dostal zpět po demokratických volbách v roce 1996.

Ve druhém kole voleb do Národního shromáždění, konaném v březnu 1995, byla Soglova politická strana Parti de la Renaissance du Benin největší politickou stranou, ale nezískala většinu. Úspěch strany tvořené příznivci bývalého prezidenta Kérékou (který oficiálně odešel z aktivní politiky) přiměl Kérékouho k úspěšné kandidatuře v prezidentských volbách v letech 1996 a 2001. +more Mapa Beninu.

Během voleb v roce 2001 však došlo k údajným neregulérním a pochybným praktikám, které vedly k bojkotu rozhodující volby hlavními opozičními kandidáty. Čtyřmi nejsilnějšími soupeři se po prvním kole prezidentských voleb stali: Mathieu Kérékou (úřadující prezident) 45,4 %, Nicéphore Soglo (bývalý prezident) 27,1 %, Adrien Houngbedji (mluvčí Národního shromáždění) 12,6 % a Bruno Amoussou (státní tajemník) 8,6 %. +more Druhé kolo voleb, původně stanovené na 18. března 2001 bylo o několik dní odloženo, protože Soglo a Houngbedji odstoupili z důvodu údajného volebního podvodu. Toto znamenalo, že Kerekou soupeřil s vlastním státním tajemníkem Amoussou.

V březnu 2003 se konaly volby do národního shromáždění a byly považovány za svobodné a spravedlivé. Přestože se vyskytly některé chyby, nebyly považovány za vážné a nenarušily výsledky hlasování. +more Tyto volby vedly ke ztrátě křesel hlavní opoziční strany.

Prezident Mathieu Kérékou a bývalý prezident Nicéphore Soglo nekandidovali ve volbách v roce 2006, protože jim ústava zakazovala se voleb účastnit z důvodu jejich věku a u prezidenta Kerékou také z důvodu dvou předchozích období v prezidentské funkci. Prezident Kérékou byl všeobecně chválen, že se nesnažil, jako jiní Afričtí vůdci, změnit ústavu, aby mohl zůstat ve funkci nebo znovu kandidovat ve volbách. +more Volby, považované za správné a svobodné, se konaly 5. března 2006 a po souboji s Adrienem Houngbédjim v nich zvítězil Yayi Boni . Prezident Yayi Boni zastával úřad dvě funkční období a to v letech 2006-2016. Za jeho vlády sice došlo ke změnám vedoucí k rozvoji země, zejména budování infrastruktury, avšak rozbujelá byrokracie vedla k neovladatelné korupci a tím přibrzdila tak potřebný rozvoj země. V březnu 2016 vyhrál prezidentské volby Patrice Talon, úspěšný podnikatel v oblasti zpracování a prodeje bavlny, jehož aktiva se odhadují na 400 milionů USD. Svého soupeře v prezidentských volbách, předsedu vlády Lionela Sinzou, porazil přesvědčivě (65,37% oproti 34. 63%), přičemž Lionel Zinsou porážku přiznal. Patrice Talon si vzal do svého týmu zkušeného politika a ekonoma pana Abdoulaye Bio Tchane, který v letech 1998-2002 jako ministr hospodářství a financí vytáhl svoji zemi z těžkých dluhů, kdy země patřila k nejvíce zadluženým zemím. V roce 2002-2008 pracoval jako ředitel MMF pro Afriku a 2008-2011 jako předseda Západní africké rozvojové banky. Abdoulay Bio Tchane jako ministr pro rozvoj společně s prezidentem Talonem vytyčil nový směr pro rozmach Beninu. Zásadní boj s korupcí, omezení byrokracie, tvrdé potrestání zkorumpovaných úředníků, respektování platných zákonů země. Podpora informačních technologií, elektronizace státního systému, změny ve školství, ve zdravotnictví, v pracovně právních vztazích a hlavně vytváření podmínek pro zahraniční investory, to jsou atributy této nové vlády.

Geografie

Atakora Území celé republiky je poměrně ploché, průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 100 m n. +more m. Zemi lze rozdělit od jihu na sever do čtyř hlavních oblastí:.

* nízko položené, písčité pobřežní roviny (do 10 m n. m. +more), maximálně 10 kilometrů do šířky. Jsou bažinaté a jezernaté s lagunami vedoucími do oceánu. * náhorní roviny jižního Beninu (20-200 m n. m. ) jsou rozděleny údolími vedoucími severojižním směrem podél řek Couffo, Zou a Oueme. * oblast rovin se skalnatými kopci, které zřídkakdy dosahují výšky 400 m se táhnou v okolí Nikki a Save. * horské pásmo Atacora vedoucí podél severozápadní hranice do Toga s nejvyšší horou Mont Sokbaro (658 m n. m. ).

Na jihu jsou dominantní dva typy krajiny - neúrodná zem s půdou ležící ladem a pozůstatky velkých posvátných lesů. Ve zbytku země najdeme savanu pokrytou trnitými keři a baobaby. +more Podél řek najdeme také lesy. Na severu a severozápadě Beninu najdeme rezervaci národní park W a národní park Pendjari, které lákají turisty toužící zhlédnout slony, lvy, antilopy, hrochy a opice. Tyto národní parky jsou součástí komplexu chráněných území W-Arly-Pendjari, který sahá do sousedního Nigeru a Burkiny Faso a je součástí světového přírodního dědictví UNESCO.

Podnebí

Podnebí je typicky tropické - horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů. Roční průměrný úhrn srážek je 360 mm, což není pro pobřeží západní Afriky mnoho. +more Benin má během roku dvě období dešťů a dvě suchá období. Hlavní období dešťů je od dubna do července, kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek. Kratší a méně intenzivní období dešťů je potom od září do listopadu. Hlavní období sucha je od prosince do dubna a od července do září je potom kratší a chladnější období sucha. Podél tropického pobřeží jsou vysoké teploty a velká vlhkost vzduchu. V Cotonou je průměrná maximální teplota 31 °C a minimální 24 °C. Rozdíly v teplotách se s pohybem na sever do savan a rovin směrem k Sahelu zvyšují. Od prosince do března zde vane suchý vítr ze Sahary zvaný harmatán. Tráva uschne, vegetace zhnědne a země upadne do závoje jemného prachu, což způsobuje zataženou oblohu.

Politický systém

Zahraniční vztahy a ozbrojené síly

Administrativní dělení

Mapa Beninu Benin se dělí na 12 departementů (fr. département) a na 77 obcí (fr. commune).

Města

Cotonou - 734 108 * Abomey - Calavi - 483 273 * Porto Novo - 250 262 * Djougou - 228 314 * Parakou - 182 913 * Bohicon - 140 130 * Kandi - 123 044 * Lokossa - 98 592 * Ouidah - 90 042 * Natitingou - 89 645

Ekonomika

Extensivní zemědělství na severu země poblíž Djougou Benin patřil s 370 USD na hlavu k nejchudším zemím světa ještě v roce 2008. +more Za posledních 8 let se podařilo vybudovat základní infrastrukturu. Nicméně brzdou byla velmi přebujelá byrokracie. Nová vláda prezidenta Talona však vyhlásila boj starým pořádkům a nastoluje postupně nové změny, vedoucí k rozvoji ekonomiky státu. Současné investiční klima je lákadlem pro řadu velkých investorů v oblasti zemědělství , energetiky, průmyslu, těžby kovů a minerálních zdrojů, včetně podpory mezinárodního obchodu. Vyváží se bavlna , ropa, dřevo, olivový olej, ovoce mezi které patří ananas, banány, papay, mango a to především do evropských zemí. Dovážet je zatím potřeba spotřební zboží. Skoro 60 % všech lidí je zaměstnáno v zemědělství. V roce 2006 byl Benin zvětší části oddlužen a tím otevřen slušný prostor k budoucí prosperitě.

Obyvatelstvo

Cotonou +morejpg|náhled'>Beninské ženy Obyvatelé Beninu se dělí do několika kmenů, z nichž nejpočetnější etnickou skupinou jsou Fonové s 1,7 miliony lidmi hovořícími Fonskými jazyky (2001), následovaní různými skupinami Jorubů (1,2 milionů), Ajů (600 tis. ), Baribů (460 tis. ), Ayizů (330 tis. ), Fulbů (310 tis. ) a Gunů (240 tis. ). V blízkosti přístavů na jihu lze najít také potomky navrácených brazilských otroků. V Beninu najdeme také nepočetné skupiny Evropanů, především Francouze, ale také Asiaty z nichž jsou dominantní Libanonci a Indové. Gramotných je asi jen 35 % Beniňanů.

V Beninu najdeme velké množství etnojazykových skupin zastupujících tři velké africké jazykové rodiny: Nigerokonžskou, Nilosaharskou a Afroasijskou. Posledně jmenovaná jazyková rodina je zastoupena Hausy - obchodníky žijícími převážně na severu země, zatímco Nilosaharská jazyková rodina je zastoupena jazykem Dendi pocházejícím z období Songhajské říše. +more Jazyk Dendi je dominantní v oblastech podél řeky Niger na úplném severu a je používán jako Lingua franca v severních muslimských oblastech: v provinciích Alibori, Borgou a Donga. Nigerokonžská jazyková rodina je zde zastoupena pěti větvemi:.

* Mandská (Mandingské jazyky) - jazyk Boko (Busa), kterým se dnes mluví ve východním výběžku země (jižní část provincie Alibori a severní část provincie Borgou). Dříve byl více rozšířen. +more * Západoatlantská (Atlantské jazyky) - používané nomádskými Fulby, kteří jsou rozptýleni na severovýchodě země * Benuekonžská (Benue-Congo) - používaná Joruby v provinciích Collines a Plateau a také v Sakete a hlavním městě Porto Novu, kam se rozšířil ze západu z království Oyo a Ife v období od dvanáctého do devatenáctého století. * Gur-voltajská (Voltské jazyky) - jsou dominantními jazyky ve čtyřech severních provinciích. Jazyk Baatombu (Bariba) původem ze starého království Borgou, které se rozkládalo na území dnešních provincií Borgou a Alibori a také města Parakou. Dále jazyk Yom, který je užíván v provincii Donga a jeho hlavním městě Djougou a také několika skupinami v provincii Atakora a okolí města Natitingou. Jazyk Waama ve městě Tanguiéta a jazyk Goulmancema. * Kvaská (jazyky Kwa) - především jazyky Gbe, kterými hovoří Tadové v jižních a centrálních provinciích: Ajové (Aja), kteří se usadili v provincii Kouffo. Fonská kultura soustředěná v provincii Zou v okolí starého Fonského hlavního města Abomey, ale také dominantní v Cotonou a jižních atlantických oblastech jako Ouidah, Maxi ve středu provincie Collines, především v okolí Savalou. Ayizové centrálního Atlantiku (Allada), Xwlaové (Xwla) a Xuedové (Xueda) v lagunách na pobřeží, Tofinové v Ouémé a Gunové (Gun) v Porto Novu. Ostatními jazyky Kwa hovoří Aniiové (Anii) v jižní části provincie Donga v oblasti Bassila a Foodové v západní části provincie Donga, v blízkosti města Ouaké.

Náboženství

Křesťané v Beninu Protože většina obyvatel žije v lesích, které pokrývají 30 % rozlohy státu, převažují v Beninu lidová náboženství. +more S animistickými náboženstvími se setkáme v provinciích Atakora a Donga. Náboženské kulty Vodoun (Voodoo) převažují mezi Joruby a Tady ve středu a na jihu země. Město Ouidah na centrálním pobřeží je duchovním centrem Beninského Vodounu.

Křesťanství je tu zastoupeno jen 20 % a to především v jižních a centrálních oblastech země. Většina křesťanů však věří také v kult Vodoun.

Na severu v provinciích Alibori, Borgou a Donga se také šíří islám, který sem v dobách Songhajské říše přivedli Hausští obchodníci. Islám je také rozšířen mezi Joruby.

CIA Factbook uvádí následující rozložení náboženství v Beninu : lidová náboženství 50 %, křesťanství 30 % a islám 20 %.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Státy Afriky Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1960 Kategorie:Nejméně rozvinuté země