Cesko.wiki Berijev A-50
Author
Albert FloresBerijev A-50 je sovětské letadlo vyvinuté konstrukční kanceláří OKB-153 Sergeje Pavloviče Berijeva a určené pro dlouhodobý přehled vzdušného prostoru, zpravodajství a velení. Letoun byl postaven na základě bombardéru Tu-126 a byl navržen pro sběr informací o letecké aktivitě protivníka, jako jsou včasná detekce a sledování letadel, radary, řízení střelby a komunikace. Berijev A-50 byl poprvé představen v roce 1978 a byly vyrobeny pouze čtyři kusy. Letadlo mělo unikátní vzhled, který zahrnoval "indyjskou anténu" na horní části trupu, která sloužila k příjmu a vysílání signálů. A-50 bylo vybaveno vyspělými radary, které umožňovaly monitorovat velké množství vzdušných cílů v širokém dosahu. Berijev A-50 se osvědčil během různých válečných konfliktů, jako byla afghánská válka, válka v Zálivu a konflikt v Jižní Osetii. Letoun byl schopen provádět jak vojenské akce, tak i humanitární mise, při kterých poskytoval potřebné informace o situaci na určitém území. V současné době A-50 slouží v ruském letectvu a je stále jedním z nejvýznamnějších letounů pro leteckou zpravodajskou službu.
Berijev A-50 (kód NATO "Mainstay") je sovětský, resp. ruský letoun včasné výstrahy (AWACS) založený na draku nákladního letounu Iljušin Il-76. Vyvinut byl jako náhrada za stroje Tupolev Tu-126 "Moss" a první vzlétl v roce 1978. Do služby vstoupil roku 1984 a do roku 1992 bylo vyrobeno asi 40 kusů.
A-50 mohou být použity k detekci a sledování vzdušných cílů, ale i hladinových plavidel. Získané informace jsou následně poskytovány automatizovaným systémem řídících a velitelských stanovišť ruských ozbrojených sil.
.jpg)
Vývoj
Na počátku 70. let +more_století'>20. století se ukázalo, že letouny Tu-126 plnící úkoly protivzdušné obrany již nesplňují požadavky sovětské armády. Vybavené radarovým systémem Liana nejen že nemohly konkurovat nejnovějším americkým letadlům Boeing E-3A, ale ani nebyly schopny sledovat vzdušné cíle letící v malých výškách. Usnesením ústředního výboru strany byla konstrukční kancelář pod vedením A. K. Konstantinova (v závodě Berijev) v roce 1973 pověřena zkonstruovat letadlo A-50.
Ačkoliv letadlo vycházelo konstrukčně ze stroje Il-76, tak bylo nutné provést velké množství úprav, což zabralo 5 let práce. První prototyp A-50 tak vzlétl až 19. +more prosince 1978, přičemž let provedl ještě bez namontovaného radiolokátoru. Státní zkoušky A-50 vybaveného radiolokátorem byly zahájeny 16. srpna 1979. Sériová produkce letadel začala v prosinci 1984 a trvala až do roku 1992. Zkušební provoz A-50 byl zahájen v roce 1985 a pokračoval následující čtyři roky. K oficiálnímu zařazení letadel do služby došlo v roce 1989, kdy začaly postupně nahrazovat zastaralé Tu-126.
Dne 10. září 2007 se začalo testování zmodernizovaného letadla na verzi A-50M. +more V letadle došlo k výměně zastaralých analogových přístrojů za digitální elektronická zařízení, čímž se výrazně zlepšilo zpracování informací a zároveň zkrátila doba potřebná k jejich zpracování.
Poslední modernizovaná verze známá také jako A-50U, byla ohlášena již v roce 1995, ale její testovací fáze začala až v roce 2008. První stroje zmodernizovány na tento standard vstoupily do služby v roce 2011 a s jejich použitím se počítá až do roku 2020.
Konstrukce
Letadla A-50U jsou vybavena radarovým varování a naváděcím systémem Šmel-M od společnosti Vega. Základem tohoto systému je:
* Radarová stanice, * Systém předávání dat stíhacím letadlům, * Digitální počítač, * Identifikační zařízení IFF - přítel nebo nepřítel, * Řídící rádiové spojení na koordinaci stíhaček, * Kódovaný komunikační systém, * Zařízení pro rádiové spojení, * Telemetrie, * Zařízení na registrování dat.
Radarový systém má schopnost sledovat 50 až 60 (ve vylepšeném provedení údajně až 150) cílů současně a navádět na 10 až 12 stíhacích letounů najednou. Celková hmotnost radioelektronického komplexu je 20t. +more Radiolokační stanice pracuje v centimetrovém pásmu a je schopná detekovat: * Cíle ve velikosti stíhačky letící v malé výšce na pozadí Země do vzdálenosti 200-400 km, * Cíle ve velikosti stíhačky letící ve vysoké nadmořské výšce do vzdálenosti 300-600 km, * Hladinové cíle do vzdálenosti 400 km.
O pohon se starají 4 dvouproudové motory D-30KP, každý o tahu 117,7 kN. Ty umožňují A-50 letět maximální rychlostí 800 km/h dosáhnout výšky až 12 000 m. +more Hlídkování se obvykle provádí v nadmořské výšce 5 000-10 000 m.
Služba
Po svém zařazení do služby operovala letka 16 až 25 letadel A-50 ze základen na pobřeží Baltského moře. Po rozpadu Sovětského svazu byly letouny přesunuty severněji na základnu Pečora. +more V současnosti jsou všechny stroje trvale dislokovány na základně Ivanovo-Severnij a podle potřeby přemísťovány na patřičně předsunutá letiště. Letadla A-50 se často účastní i cvičení ruského letectva na Dálném východě. Během války v Perském zálivu létaly dvě ruské A-50 v oblasti Černého moře a monitorovaly aktivity ve vzdušném prostoru.
Začátkem dubna 2000 si Indie pronajala od Ruska dvě letadla A-50 a během července 2000 byly nasazeny podél hranic s Pákistánem, aby zjistily, na jakou vzdálenost jsou schopny identifikovat cíle.
Od 21. prosince 1994 byly do bojové zóny v Čečensku nasazeny letouny A-50 a ruská armáda získala úplné radarové pokrytí nad územím Čečenska a nad přilehlými oblastmi. +more Poskytovaly tak podporu stíhačkám MiG-31 a Su-27, které nad Čečenskem hlídaly a snažily se zabránit vytvoření vzdušného koridoru pro dodávky zbraní nebo posil.
Koncem prosince 2015 začaly letouny A-50 poskytovat podporu ruským stíhačkám působícím v Sýrii. Berijev A-50 byl poprvé zpozorován nad severozápadní Sýrií 27. +more prosince. Letadlo letělo nad uvedeným územím ve výši 6 km po dobu čtyř hodin. Není známo, že by nějaké ruské letouny včasné výstrahy a řízení byly dislokovány na některé ze základen v Sýrii. Pravděpodobnější je, že vzlétají ze základny na ruském území, jakou je například letiště Mozdok. Jak uvedl zdroj z ministerstva obrany Spojeného království, ruské stroje A-50 se nesnažily ozařovat radarem letadla RAF ani dalších zemí západní koalice, létající v syrském vzdušném prostoru.
Varianty
A-50M - modernizace původní A-50, která zahrnuje vylepšení radiolokačního, komunikačního, navigačního systému, jakož i systému vlastní ochrany * A-50U - modernizace A-50 určená pro ruské letectvo, která je vybavena lepším radiolokátorem, novějším počítačovým systémem, družicovou navigací a CRT obrazovky byly nahrazeny LCD displeji. V porovnání s A50M je radar A-50U lehčí a schopen lépe detekovat střely s plochou dráhou letu, helikoptéry a ostatní nízko letící vzdušné cíle. +more Nová varianta se od předchozích strojů liší i tím, že v letadle přibyl odpočinkový prostor pro posádku, jídelna a pohodlné WC. * Izdělije-676 * Izdělije-776 * Izdělije-976 (SKIP) * Izdeliye-1076 * A-50I * A-50E/I - modernizace, která byla určena pro indické letectvo. Tato verze vznikla ve spolupráci s Izraelem, který dodal radiolokátor Phalcon. * KJ-2000.
Specifikace (A-50)
Technické údaje
Osádka: 15 * Délka: 49,59 m * Rozpětí: 50,50 m * Výška: 14,76 m * Nosná plocha : 300,00 m² * Hmotnost (prázdný): 75 000 kg * Maximální vzletová hmotnost: 170 000 kg * Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor D-30, každý o tahu 117,68 kN
Výkony
Maximální rychlost: 900 km/h * Dolet: 6 400 km * Dostup: 12 000 m
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://web.archive.org/web/20101125022529/http://www.spyflight.co.uk/mainstay.htm]Spyflight.co.uk - Beriev A-50 Mainstay[/url]
A-50 Kategorie:Sovětská a ruská vojenská letadla Kategorie:Letadla včasné výstrahy