Biochora
Author
Albert FloresBiochora je prostorová jednotka, používaná v botanice, zoologii, geografii, ad. Úroveň a velikost jednotky se v každém z těchto oborů liší.
Biochora (biogeografie) je vyšší typologická (opakovatelná) jednotka biogeografického členění ČR. Biochora člení území bioregionu na menší jednotky, které mají heterogenní ráz a vyznačují se svérázným zastoupením, uspořádáním, kontrastností a složitostí kombinace skupin typů geobiocénů. +more Tyto vlastnosti jsou dány kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu. Biochora tedy vychází z potenciálních podmínek krajinné sféry, zpravidla se ale vyznačuje i osobitým zastoupením aktuálních biocenóz. Velikost jednoho segmentu biochory bývá zpravidla v intervalu 0,5-102 km2.
Biochory jsou základními rámci pro: * Vymezování reprezentativních biocenter regionálního významu a výjimečných biocenter místního významu * Vymezování územního systému ekologické stability místního významu * Hodnocení funkčnosti a reprezentativnosti regionálního ÚSES * Vymezování nižších biogeografických jednotek, především skupin typů geobiocénů * Biochory mohou sloužit jako zástupné územní jednotky pro hodnocení krajinného rázu * Biochory začínají být užívány jako jednotky vhodné pro krajinné a územní plánování, především k definování přírodních podmínek
Vymezení biochor v Česku
Na území Česka bylo vymezeno 366 typů biochor (celkem 9 186 segmentů biochor - uzavřených polygonů). Průměrná plocha jednoho segmentu biochory je kolem 8 km2. +more V hercynské podprovincii bylo vymezeno 330 typů biochor, v polonské jen 23 typů, v západokarpatské 66 typů a v severopanonské 29 typů. V jednotlivých bioregionech bylo vymezeno 2 až 49 typů biochor a 2 až 381 segmentů biochor. Z hlediska hodnocení krajinného rázu je biochora základní jednotku. Charakteristiky všech 366 typů biochor jsou obsahem publikace CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl.
Názvosloví
Název biochora je používán např. dle Bučka et al. +more (1991) pro vyjádření jednotky bioty a neživé přírody (Köppen 1900), jako životní prostorové jednotky krajiny a ekosystémů je chápe Schmithüsen (1968), jako jednotky dělení vegetace v regionální dimenzi je pojímá Zlatník (1975) a Rejmers (1980) definuje biochoru jako soubor shodných biotopů. Pojem biochora vychází však především z terminologie užívané německou školou geografie krajiny (Neef 1967). Tato škola zavedla jednotky s příponou -chory. Tyto jednotky mají hierarchickou úroveň, a to mikrochory, mezochory a makrochory. V geografii pak existují i chory s předponami např. geochory nebo pedochory.
Označení biochory
-2IA Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. +more v. s. - PR Růžový vrch 5US Zaříznutá údolí v kyselých metamorfitech 5. v. s. - PR Zemská brána Pro snadnou identifikaci typů biochor byl vytvořen čtyřmístný kód složený z jednoho znaménka, jedné číslice a dvou písmen. Proto například typ biochory Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v. s. je označen -2IA.
1. znaménko - uvádí se pouze znaménko "-" (minus), je však uvedeno pouze u biochor v případě, že se nacházejí oblasti srážkově relativně chudé.
2. číslice - vyjadřuje převažující vegetační stupeň v biochoře. +more Je použito členění podle A. Zlatníka, který pro ČR vymezil 8 vegetačních stupňů:
. %" v |
* 1. dubový
* 2. bukodubový
* 3. dubobukový
* 4. bukový %" v |
* 5. jedlobukový
* 6. smrkojedlobukový
* 7. smrkový
* 8. klečový
3. písmeno - vyjadřuje druh georeliéfu, v rámci ČR bylo vymezeno celkem 18 kategorií georeliéfu:
%" v | * A - antropogenní georeliéf (haldy, navážky, doly) * B - rozřezané plošiny (s mělkými údolími) * D - sníženiny (deprese, zpravidla podmáčené) * H - hornatiny * I - izolované vrchy (zpravidla neovulkanické kužely) * K - ledovcové kary * L - širší nivy (luhy) * N - užší nivy * P - pahorkatiny | %" v | * Q - pahorkatiny se skalními městy * R - plošiny (roviny) * S - svahy * T - podmáčené roviny (mimo nivy) * U - údolí (výrazná zaříznutá) * V - vrchoviny * W - vrchoviny se skalními městy * Y - hornatiny se skalními městy * Z - hřbety (výrazné) |
---|