Bitva u Domažlic

Bitva u Domažlic se odehrála 14. srpna 1431 v lokalitě mezi městy Domažlice a Kdyně. Husitská vojska pod velením Prokopa Holého zde téměř bez boje porazila účastníky čtvrté křížové výpravy vedené markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim. Debakl křižáckého vojska definitivně přesvědčil katolické církevní kruhy o zbytečné snaze pokořit Čechy silou, díky čemuž bylo s husity zahájeno vyjednávání, které vedlo k diskusi o platnosti čtyř artikulů pražských při slyšení na basilejském koncilu.

Předehra

4. března 1431 dorazil na říšský sněm do Norimberku zmocněnec papeže +more'>Martina V. kardinál Julián Cesarini, pověřený legát pro válku s husity. Během několika dní svého působení zvrátil předchozí jednání a za využití všech dostupných prostředků vyburcoval římskoněmeckého krále Zikmunda Lucemburského, říšská knížata, šlechtu i města k organizaci čtvrté kruciáty proti českým kacířům. Již 18. března začala královská kancelář rozesílat výzvy k celoříšským přípravám a o dva dny později kardinál vyhlásil odpustkové buly pro účastníky výpravy. Strategický plán počítal s vytvořením sedmi vojsk, která měla tvořit pět útočných skupin, přičemž sraz těchto oddílů se měl konat mezi 20. červnem a 1. červencem na čtyřech různých místech poblíž českých hranic. Tyto záměry však zůstaly pouze v rovině teoretické, neboť účastníci se začali shromažďovat později než bylo stanoveno a jejich množství neodpovídalo předpokladům. Kvůli těmto okolnostem byl tedy pozměněn plán výpravy a hlavním křižáckým shromaždištěm se stalo bavorské město Weiden, kam se postupně sjely oddíly z celé Římskoněmecké říše. Z Norimberka zde v doprovodu tří set kopí družiny českého šlechtice Jindřicha z Plavna dorazil i kardinál Cesarini, jehož pod římskou korouhví následoval arcibiskup Kolínský, pod korouhví papežovou vévoda Saský, pod korouhví královou Jan kníže Bavorský a pod korouhví Království českého Jan biskup Vircburský. Do Weidenu dále postupně dorazily jednotky z Braniborska, Mohuče, Bavorska, vojáci někdejšího švábského městského spolku a řada dalších zástupců říšské šlechty i měst. Mimo Bavorsko pak operoval čtyřtisícový odřad shromážděný u míšeňského Freibergu a vojsko Albrechta Habsburského, jenž plánoval vpadnout do Čech přes Moravu. Vrchním velitelem kruciáty se měl stát Zikmund Lucemburský, nicméně ten se účasti na výpravě vyhnul, a do čela vojska jmenoval braniborského markraběte Fridricha. Toto královo rozhodnutí však vneslo mezi účastníky výpravy značné rozčarování a posílilo vzájemnou nedůvěru, jež panovala mezi jednotlivými veliteli vojska.

Husité na hrozící nebezpečí reagovali poměrně odhodlaně a na výzvu povolávající je do pole se koncem června u Plzně shromáždili vojáci všech svazů i husitských měst; jako host se dostavil i litevský kníže Zikmund Korybut. Zúčastnění se svorně podřídili autoritě kněze Prokopa Holého, jenž zahájil operace na výhodných vnitřních liniích podél západních českých hranic. +more Avšak prodleva při shromažďování křižáků u Weidenu a jejich neochota zaútočit na nepřítele vyčkávajícího na úzkém prostoru měly za následek, že se husité dostali do zásobovacích obtíží a byli nuceni ustoupit hlouběji do vnitrozemí. Teprve v té chvíli se Fridrich Braniborský rozhodl k úderu a 1. srpna křižáci překročili české hranice směrem k Tachovu. Kardinál Cesarini chtěl město ihned dobýt, patrně kvůli pozvednutí morálky, proti němu se však postavil bavorský vévoda, jenž považoval Tachov za své dědictví a nepřál si, aby byl demolován dělostřelbou, potažmo vydrancován nebo výrazněji poničen. Po několikadenním neúspěšném obléhání se křižáci 8. srpna vydali ke Kladrubům, kde se dozvěděli o soustřeďování husitů v okolí Berouna. Rozhodli se proto změnit trasu pochodu a zamířili k Domažlicím, které dal vévoda Bavorský ihned oblehnout. Toto obléhání probíhalo již poměrně úspěšně a situace posádky se brzy stala kritickou.

Shromážděná česká armáda vyrazila proti křižákům od Berouna směrem k Chotěšovu a tento zhruba 75 km dlouhý úsek urazila během 12. a 13. +more srpna. Zde se Prokop Holý a jeho štáb dozvěděli o svízelné situaci v Domažlicích. Byli si dobře vědomi skutečnosti, že pád města by umožnil protivníkovi se v bitvě opřít o jeho hradby, a proto 14. srpna v brzkých dopoledních hodinách vyrazili rychlým pochodem obleženým na pomoc.

Bitva

Zprávy současníků

Adolf Liebscher: Útěk křižáků od DomažlicO samotném střetnutí informují dva základní české texty. +more První z nich lze nalézt v souboru drobných kronik psaných od sklonku bojovného husitství, jež pod názvem Staré letopisy české do jednoho uceleného díla jako první soustředil historik František Palacký. Druhý se nalézá v Kronice katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek Bartoška z Drahonic. Oba rukopisy tvoří základ pro studium události a opírají se o ně odborné práce starších i moderních historiků.

Josef Mathauser: bitva u Domažlic Mimo tyto dvě zprávy existuje ještě třetí záznam, veršovaná skladba, pocházející z pera literáta, mistra artistické fakulty pražské university a přímého účastníka husitských válek, Vavřince z Březové. +more Je velmi pravděpodobné, že pražský učenec své dílo, které pojmenoval Píseň o vítězství u Domažlic, dokončil ještě před koncem roku 1431, neboť v básni nejsou narážky na následující přípravu české účasti na basilejském koncilu. Obsah básně tvoří fiktivní rozhovory a projevy křižáckých předáků, jež informují o mnoha podrobnostech z útěku od Domažlic. Dílo samotné je významným historickým pramenem jak pro popisované události, tak pro celkovou atmosféru doby. Boj husitů s křižáky z Jenského kodexu považovaný za bitvu u Domažlic, vyobrazení v Betlémské kapli.

Pravděpodobný průběh

Mikoláš Aleš: bitva u Domažlic; kardinál Cesarini ztrácí svůj klobouk

Jakmile se Fridrich Braniborský dozvěděl o postupu husitů, rozhodl se soustředit celou armádu na jednom místě a zajistit si ústupovou cestu přes Všerubský průsmyk. Začal proto své jednotky stahovat směrem ke Kdyni, kde stály rozestaveny oddíly saského kurfiřta, jenž byl hostitelem kardinála Cesariniho. +more Špatná komunikace mezi oddíly však měla za následek, že Sasové nepochopili záměr vrchního velitele a pohyb spojeneckého vojska považovali za útěk. V jejich odřadu vypukla panika, kterou se podařilo německým velitelům zvládnout jen se značným úsilím. Bavorský vévoda posléze nechal někde mezi Domažlicemi a hradem Rýzmberkem vybudovat vozovou hradbu, kterou pomáhali bránit italští žoldnéři z kardinálské gardy. O dalším vývoji situace se pak lze pouze dohadovat, je však pravděpodobné, že rychlost s jakou se husité přesouvali, neumožnila špatně organizovaným křižáckým jednotkám včas zaujmout určená postavení a v jejich táboře propukl zmatek. Existuje domněnka, že ve chvíli, kdy vrchní velitel výpravy zaslechl husitský zpěv a rachot jejich vozů, stáhl své vojsko poněkud vzad, aby jej nepřítel předčasně nezpozoroval. Snad tento manévr v kombinaci s předchozí panikou či samotná blízkost husitů, nedůvěra vojska ve vlastní velitele a stále nedostatečně připravená obrana měly za následek, že mezi vojáky zavládlo zděšení a téměř všichni začali prchat k bavorským hranicím. Podle Starých letopisů českých se husitům do cesty postavila pouze pěchota ponechaná v bojových vozech, aby jejich vozy a děla mohly přes les ujet do Bavorska, ale útočné oddíly (honci) českého vojska mezi ně odvážně vtrhly, zahnaly je z jejich vozů a mnoho jich tam pobily a zajaly. Ačkoli líčení útoku na křižáckou vozovou hradbu vyznívá jako jednoznačná záležitost, není vyloučeno, že boj s tímto zadním vojem se protáhl až do podvečerních hodin. Po překonání sporadického odporu husité vtrhli do okolních lesů, kde zahájili systematické pronásledování rozptýleného a zmateného nepřítele, který odhazoval veškerý majetek a jehož jedinou snahou byl útěk do bezpečí. Kardinál Cesarini prý z bojiště prchal převlečen za prostého vojáka a v doprovodu oddílu Jindřicha z Plavna se ubíral kolem hradu Opálka k Nýrsku. Někde v těchto místech dostihl oddíl würzburského biskupa, spolu s nímž se vrátil zpět na říšské území.

Důsledky a bilance

Věnceslav Černý: husité pronásledující Němce po bitvě u Domažlic Husité pronásledovali prchajícího protivníka dlouho do noci. +more Část jich pak přenocovala mezi německou vozovou hradbou, část se věnovala shromažďování kořisti. Staré letopisy české uvádí, že se Čechům podařilo získat na 300 pušek (děl) a kolem dvou tisíc vozů. Sběru materiálu a zajatců se věnovali i celý následující den a k jejich nejcennějším nálezům patřila bula, jíž papež Evžen IV. vyhlásil čtvrté křížové tažení do Čech, spolu s oděvem a křížem kardinála Cesariniho. Ohledně ztrát na lidských životech historické prameny prakticky nehovoří. O mrtvých a zraněných na straně českého vojska mlčí zcela, pouze Bartošek z Drahonic poznamenal, že husité pobili 200 příslušníků kardinálovy italské gardy. Lze ovšem předpokládat, že v rámci celého křižáckého vojska bylo toto číslo mnohem vyšší.

Po dalším debaklu při pokusu o násilné podrobení husitských Čech, se katolická strana rozhodla zvolit novou strategii. Po poradě s králem Zikmundem a říšskými knížaty, kteří se obávali husitského vpádu do Německých zemí, se kardinál Julián Cesarini rozhodl přizvat české vyslance k rokování na právě probíhajícím basilejském koncilu. +more Toto jednání začalo 16. ledna 1433 a vyvrcholilo 5. července 1436 podepsáním tzv. jihlavských (basilejských) kompaktát. Ta proklamovala konečný mír mezi husity a zbytkem křesťanského světa a uznávala je za členy obecné církve. Nicméně dlouhodobá neschopnost dospět k jednoznačnému kompromisu vedla k neshodám v řadách husitských politických proudů, jež eskalovaly 30. května 1434 drtivou porážkou polních obcí v čele s Prokopem Holým v bitvě u Lipan.

Památky

Koutu na Šumavě Dnes bitvu připomíná gloriet se šindelovou střechou ve tvaru kardinálského klobouku u silnice z Mrákova do Kouta na Šumavě.

Památník bitvy vystavěný na vrchu Baldov nad Domažlicemi Další, avšak méně známá, je v Domažlicích prezentovaná ústřední část předlohy k velkoformátovému panoramatu (9 krát 30 m) ze scény Bitvy u Domažlic od akademického malíře Jana Šebka, která stále čeká na její úplné dokončení a v roce 2015 mezigeneračně dokončený pomník s obřím a zřejmě také největším žulovým prstencovým kalichem v evropském měřítku, vzniklý jeho vydařeným doplněním ze strohého prvorepublikového torza na stejném místě, kde měl původně vzniknout z lidových sbírek a darů husitský Národní památník v Domažlicích, nyní nově pojatý a spojený s naučnou stezkou a originální sochařskou galerií pod širým nebem v Baldovském kopci nad městem. +more Jedná se o základy stavby z roku 1931, do níž bylo slavnostně vestavěno sedm základních kamenů (spolu se dvěma dózami s prstí hlíny) z nejznámějších husitských bojišť (Vítkov, Vyšehrad, Tachov, Německý Brod, Tábor, Domažlice, Lipany). Do památníku byla vložena i měděná schránka s pamětním listem budoucím generacím.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. bellum. +morecz/bitva-u-domazlic. html]Bellum. cz - všeobecné informace[/url] * [url=http://www. sweb. cz/neknihy/Domazlice. doc]Popis bitvy u Domažlic podle Juliana Caesariniho[/url] * [url=https://narodni-pamatnik-domazlice1. webnode. cz/]Národní památník Domažlice[/url].

Domažlice Domažlice Domažlice Domažlice Domažlice Domažlice Domažlice Domažlice Kategorie:Události v Domažlicích Kategorie:14. +more srpen Kategorie:Události ve Kdyni.