Bitva v Korčejevské zátoce

Bitva v Korčejevské zátoce v červnu 1658 proběhla mezi oddílem ruských kozáků pod vedením Onufrije Stěpanova a čchingským vojskem v čele s velitelem Ningguty Šarhudou. Bitvu vyhráli Čchingové a vytlačili tak Rusy z většiny Poamuří.

Před bojem

Po obléhání Kumarského ostrohu roku 1655, které skončilo neúspěchem čchingských vojsk se oddíl ruských kozáků vedený Onufrijem Stěpanovem pohyboval na Amuru bez stálé základny, přičemž z domorodého obyvatelstva - Daurů, Gogulů, Ďučerů a Ačanů vybíral daň v kožešinách (jasak) a potraviny ke své obživě.

Mandžuská říše Čching považovala Poamuří za svou zónu vlivu, ve které nechtěla připustit přítomnost jiné mocnosti. Za její vojenské operace v regionu odpovídal Šarhuda, velitel posádky v Ninggutě. +more Šarhuda se snažil bavit Rusy ekonomické základny přesidlováním domorodých kmenů z Amuru na jih, paralelně připravoval své vojsko. Stěpanovův oddíl zatím slábl, jak mu docházelo střelivo, a s odchodem domorodců Rusové trpěli i nedostatkem potravin.

Ruská vláda v Moskvě mezitím ke správě nově získaných území zřídila Daurské vojevodství do jehož čela jmenovala Afanasije Paškova. Paškov roku 1656 vyrazil s šesti sty kozáky na východ, ale koncem roku 1657 se dostal pouze do východního Zabajkalska, kde přezimoval. +more Stěpanovův oddíl o 540 lidech zimu 1657/58 strávil na dolním toku Amuru a v květnu 1658 vyrazil proti proudu řeky naproti Paškovovi. Napřed poslal 180 lidí v lehkých lodích pod vedením Klima Ivanova, který doplul až k bývalému Kumarskému ostrohu na středním toku Amuru a poté se vracel. Stěpanov zatím se zbytkem oddílu (365 lidí) pomalu plul na 11 těžkých lodích (doščanicích) a do konce června se dostal pouze k ústí Sungari.

Rusové nevěděli, že začátkem června Šarhuda vyrazil s armádou z Ningguty a postupuje po Sungari. Během zimy Mandžuové postavili v nových loděnicích v Girinu 52 říčních lodí (40 bojových a 12 nákladních), se kterými se mohli postavit Rusům na vodě. +more Na lodích se plavilo 1000 mandžuských pěšáků (včetně oddílu korouhevních vojsk převelených z Pekingu), 100 dělostřelců s 50 děly poslaných z Pekingu, 109 střelců z ručnic, 200 korejských střelců z arkebuz, celkem 1400 vojáků. Včetně pomocného personálu, námořníků, sluhů, kuchařů atd. , měl Šarhuda 2100 lidí.

Vojáky rozdělil na lodě rovnoměrně - na každou 25 mandžuských pěšáků v brnění, z nichž vždy 10 mělo luky a zápalné střely, 5 korejských střelců z ručnic, 5 mandžuských střelců a dělostřelců (většinou dva dělostřelci s dělem a tři střelci s ručnicemi).

Bitva

Ráno 30. června 1658 čchingská flotila (podle ruských údajů 47 lodí) vyplula ze Sungari na Amur a vzápětí spatřila zakotvené ruské lodě, zřejmě čekající na příznivý vítr. +more Rusové před nepřátelskou flotilou, převyšující je počtem, začali pod plachtami neprodleně ustupovat po proudu Amuru. Čchingové se rozdělili do tří oddílů a pronásledovali Rusy, přičemž jejich lehčí a rychlejší lodě doháněly a obkličovaly ruské, a zahájili palbu z děl, v níž mělo 50 čchingských děl převahu nad šesti ruskými. Stěpanov pochopil, že ruské lodě nejsou rychlejší a asi po 10 km pronásledování soustředil své lodě do obranné linie v zátoce na levém břehu Amuru.

Čchingové obklopili ruské lodě a rozvinula se prudká přestřelka s použitím děl a ručnic, v níž Rusové podlehli. Děl totiž měli mnohem méně, a s asi třemi stovkami ručnic jich sice měli stejně jako nepřítel, měli však málo střeliva. +more Po čase se Mandžuům a Korejcům podařilo „vyčistit“ paluby ruských lodí od kozáků, kteří částečně ustoupili na břeh, částečně se skryli v podpalubí.

Čchingští vojáci poté vtrhli na ruské lodě a pokusili se je podpálit, Šarhuda však zapálení zakázal, aby nepřišel o jejich náklad, zejména cenné kožešiny. Zaváhání nepřátel využili kozáci, vyhrnuli se z podpalubí a zaútočili na nepřátelské vojáky, kteří utrpěli vážné ztráty, zahynulo však i nemálo Rusů. +more Současně z ruských lodí na břeh prchlo na 100 ďučerských žen. Mandžuové reagovali ostřelováním ruských lodí zápalnými střelami a sedm z nich zapálili. S večerem boj utichl. V noci se kozáci ze zbývajících čtyř lodích shromáždili na jedné z nich a uprchli.

Zbylí kozáci, pokud přežili, ustoupili do lesa na břehu. Z nich 65 kozáků uprchlo pěšky. Na druhý den po bitvě posledních deset kozáků vyšlo z lesa a vzdali se Ćchingům.

V boji celkem zahynulo 209 (podle informací Nikolaje Spafarije ze 70. let 17. +more století), nebo 220 (podle zprávy přeživších kozáků), či 270 (podle odhadu ruského historika 19. století Gennadije Nevelského) Rusů, včetně Stěpanova.

Následky bitvy

Začátkem července k místu bitvy dopluly lodě Klima Ivanova, když kozáci uviděli čchingskou flotilu a zbytky Stěpanovových lodí, ustoupili zpět vzhůru po Amuru. Čchingové je nepronásledovali. +more V srpnu se Ivanovův oddíl setkal s hlídkou vyslanou Paškovem. Poté, co se dozvěděl o rozprášení Stěpanovova oddílu, rozhodl se Paškov nepostupovat na Amur a usadil se v Něrčinsku.

Kozáci přeživší bitvu se rozdělili na několik menších skupin, které postupně odešly do Jakutska a Ilimska.

Po rozdrcení Rusů se Šarhudova armáda vrátila do Ningguty a čchingská vláda opět ztratila zájem o Poamuří, dokud se v něm v 60. letech neobjevilo ruské osídlení s centrem v Albazinu.

Ohlas bitvy v Koreji

V sestavě čchingské armády bojoval i korejský oddíl, stejně jako v bitvě na Sungari o čtyři roky dříve. Vyprávění o tažení těchto oddílů se v 17. +more-19. století v Koreji dočkalo řady literárních zpracování. Roku 1977 byl v Jižní Koreji nalezen a o tři roky později publikován deník velitele korejského oddílu z roku 1658. V Jižní Koreji byly poté bitvy na Sungari a v Korčejevské zátoce zhodnoceny jako událost světového významu, v níž korejští vojáci vedli spravedlivou válku na obranu malých národů Dálného východu a jen vojenské umění a dovednosti Korejců zastavilo ruskou expanzi na Dálném východě a likvidovalo tak ruskou hrozbu světovému pořádku.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Kategorie:Bitvy rusko-čchingské války Korčejevská zátoka Korčejevská zátoka