Bohumil Bachura

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Bohumil Bachura (20. prosince 1894, Lom - 27. ledna 1945, Malá pevnost Terezín, Terezín) byl český sokolský funkcionář, za Protektorátu Čechy a Morava důležitý představitel nekomunistického protiněmeckého odboje na severu Čech - velitel významné severočeské odbojové skupiny ÚVOD - Krušnohoří.

Životopis

Před ustavením protektorátu

Bohumil Bachura byl původním povoláním báňský úředník. V obci Bohosudov spoluzakládal Sokol a od samotného jeho počátku jej zastupoval v Sokolské župě Krušnohorské-Kukáňově. +more Koncem 20. let dvacátého století pomáhal při stavbě sokolovny a ve 30. letech dvacátého století působil jako starosta bohosudovského Sokola. Kromě sokolské organizace byl Bohumil Bachura i politicky činný - stál v čele okresního vedení Československé strany národně socialistické (ČSNS) v městě Chabařovice. Ve dnech záboru severočeského pohraničí henleinovci byl Bohumil Bachura členy Sudetoněmecké strany a jejich příznivci surově lynčován. Po záboru německého pohraničí odešel bývalý sokolský funkcionář Bohumil Bachura v říjnu roku 1938 do Prahy.

Odboj

Obrana národa, Tři králové

V hlavním městě se zapojil do práce pro ilegální („vojenskou“) organizaci Obrana národa (ON). V rámci podzemního protiněmeckého hnutí odporu, které ON zastřešovala, byl Bachura pověřen organizováním odboje v severočeském pohraničí. +more Spolupracoval se členy zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové (podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem).

Otto Král

Bohumil Bachura se (spolu s Otto Králem) podílel na zajišťování ilegálních odchodů československých vojáků z protektorátu do zahraničí a spolupracoval taktéž při ukrývání nelegálních radiostanic. V rámci skupiny ÚVOD - Krušnohoří (viz níže) Bohumil Bachura převážně spolupracoval nejen s výše zmíněným Otto Králem, ale také s kapitánem Josefem Kňourkem, poválečným starostou Josefem Vondrou, Václavem Tichým a úředníkem - bývalým italským legionářem Karlem Kubcem.

ÚVOD - Krušnohoří

Od března 1940 působil Bohumil Bachura jako velitel významné severočeské odbojové skupiny ÚVOD - Krušnohoří. Tato skupina operovala v úseku „Ústí nad Labem - Most“.

Odbojová skupina ÚVOD - Krušnohoří se skládala ze sokolských činovníků, kteří po německé okupaci odešli do Prahy, a kteří zůstali v pravidelném styku s ústeckými Čechy. (Bohumil Bachura, Otto Král, kapitán Josef Kňourek, Josef Vondra, Václav Tichý). +more Vedoucím úseku „Ústí nad Labem - Most“ byl úředník a italský legionář Karel Kubec z Ústí nad Labem.

Odbojová skupina ÚVOD - Krušnohoří byla napojena na jednoho z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje - docenta doktora Vladimíra Krajinu.

Petiční výbor Věrni zůstaneme

Ve výše uvedených ilegálních strukturách Bohumil Bachura také fungoval jako „spojka“ s odbojovou centrálou PVVZ. Petiční výbor Věrni zůstaneme byl také znám pod označením odboráři a sestával převážně z nekomunistických levicových intelektuálů, svobodných zednářů, Ženské národní rady, odborových organizací zaměstnanců pošt a železnic. +more PVVZ definoval, udržoval a rozvíjel ideovou základnu nekomunistického odboje.

Radiotelegrafická skupina ON - východ

V létě roku 1940 byla vytvořena „Radiotelegrafická skupina ON - východ“ s úkolem navázat a udržovat rádiové spojení ilegální vojenské organizace ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací. Radiotelegrafická skupina ON - východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou „Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR“. +more Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost ale až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.

Josef Jedlička

Počátkem jara 1941 dostal řídící rezident sovětské vojenské rozvědky GRU v Praze major letectva RNDr. Josef Jedlička od pražského konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby. +more Stanice byly opatřeny rusky psaným návodem k obsluze a provozu. Dále Jedlička obdržel i potřebné spojovací údaje (časový rozvrh vysílaných a přijímaných relací, volací znaky, provozní frekvence, šifrovací klíč apod. ).

Jack a Magda

Koncem června roku 1941 (zahájení německé invaze do SSSR se uskutečnilo 22. června 1941) spustil Josef Jedlička provoz obou dvou „svých“ ilegálních (a dosud skrývaných) radiových stanic. +more Ty začaly fungovat v éteru pod krycím označením Jack a Magda (Magda byla pojmenována dle jména Jedličkovo manželky. ) Obsluhu těchto radiostanic zajišťovali příslušníci radiotelegrafické skupiny ON - východ, kteří tak pomáhali majoru RNDr. Josefu Jedličkovi udržovat radiové spojení jeho pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU. Do organizování spojovacího programu Jack a Magda se v roce 1941 zapojil i Bohumil Bachura.

Emanuel Prüll

V ateliéru malíře Emanuela Prülla v nejvyšším patře smíchovského domu bylo v letech 1940 a 1941 jedno z mnoha stanovišť vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. +more (V Prüllově ateliéru bylo dost místa k natažení antény a protiváhy. ) Vysílačku Magda používali radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim roku 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen. Emanuel Prüll byl rovněž vězněn v KT Mauthausen, ale nakonec se konce druhé světové války dožil.

Emauzský klášter

Dalším místem, odkud několikrát na jaře roku 1941 operovala vysílačka Magda byl komplex - benediktinský klášter v Emauzích. (Praha 2, Vyšehradská 320/49) Jejími operátory byli opět radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička.

Zpravodajská přepážka

V letech 1940 a 1941 v obchodě s kartáči a hřebeny (na adrese: 110 00 Praha 1 - Nové Město, Jungmannova 32/25) fungovala důležitá zpravodajská přepážka. Zde si vyměňovali informace ilegálové z okruhu vydavatelů časopisu Český kurýr a členové PVVZ. +more Do října 1941 sloužil obchod ke schůzkám vedoucích představitelů ÚVODu a ostatních odbojářů. Sem pravidelně docházeli JUDr. Rudolf Mareš, František Andršt, Karel Prokop, Bohumil Bachura a další. Stejní „ilegalisté“ se scházeli též v nedaleké restauraci „U Jelínků“ v Charvátově ulici.

Rudolf Mareš

Bohumil Bachura byl v odboji napojen na jednoho z vedoucích funkcionářů ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) Rudolfa Mareše. (Rudolf Mareš působil též v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). +more).

Otto Linhart

Bohumil Bachura byl onou osobou, která varovala radiotelegrafistu Otto Linharta ihned po zátahu represivních složek na jinonický akcíz. Otto Linhart nebyl díky tomuto varování dopaden i přesto, že se jeho portrét objevil již 29. +more října 1941 v protektorátním pátracím Policejním věstníku. (Otto Linhart částečně změnil vzhled a podařilo se mu získat fingované osobní dokumenty na jméno „Jan Zach“. ) Více než tři a půl roku pak unikal nástrahám gestapa. Zemřel v Praze 29. března 1980.

Josef Valčík

V polovině května 1942 proběhla na Jiráskově mostě (Praha 5; v letech 1940 až 1945 nesl most název: Dientzenhoferův most; německy: Dientzenhoferbrücke; podle českého architekta a stavitele německého původu Kiliána Ignáce Dientzenhofera) schůzka parašutisty rotmistra Josefa Valčíka (SILVER A) a Jana Kotyzy s Bohumilem Bachurou, který byl v té době napojen i na odbojovou skupinu Parsifal.

Parsifal

Napojení a spolupráce s významnou odbojovou skupinu Parsifal (ta zajišťovala styk se zahraničním odbojem) se Bachurovi nakonec stala osudnou. Radista a „ilegál“ Bohumil Bachura byl zatčen v souvislosti s protiněmeckou činností v rámci odbojové skupiny Parsifal dne 27. +more června 1942.

Spojenecké letecké nálety

Město Ústí nad Labem zažilo až do dubna 1945 prakticky pouze jediný letecký nálet Spojenců a to v sobotu 16. prosince 1944. +more Při něm bylo poškozeno jen pár vilek v Labské ulici, byla zasažena rafinerie cukru, seřazovací kolejiště na střekovském nádraží, kotelna Schichtových závodů a několik rodinných domů nalézajících se nad střekovským krematoriem. O život přišlo 21 osob. Železniční uzel, který sloužil německé armádě k přepravě vojska a materiálu, zůstal po náletu nepoškozen. V některých ústeckých závodech, především v dnešní Armaturce, zbrojní výroba nebyla vůbec přerušena a pokračovala stále naplno dále.

Jiná situace ale nastala při dvou následných dubnových leteckých útocích Spojenců na město Ústí nad Labem v úterý 17. dubna 1945 a ve čtvrtek 19. +more dubna 1945. Bomby dopadly většinou přesně, což bylo později vysvětleno skutečností, že ústecká odbojová skupina Bohumila Bachury už v roce 1941 zpracovala podrobný plán Ústí nad Labem se zakreslením všech vojensky a politicky důležitých objektů a tento plán pak byl přes Prahu odeslán do Londýna. Oba dubnové nálety (provedené americkými leteckými svazy) byly díky tomu vyhodnoceny jako úspěšné.

Leden 1945

Bohumil Bachura byl zastřelen v Malé pevnosti Terezín 27. ledna 1945. +more Podle pramene byl Bohumil Bachura, poté co prošel vězněním na Pankráci i výslechy v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci, umučen 27. ledna 1945 v Malé pevnosti Terezín. Svoji poslední myšlenku zapsal na nalezenou podkovu: „Kdo za vlast umírá, neumírá nikdy. “.

Soubor:Otto. Kral. +more(1904-1943). 30. Leta. 20. stoleti. gif|Otto Král Soubor:RNDr. JosefJedlicka(1897-1942). jog. jpg|Josef Jedlička Soubor:Portrait. Emanuel. Pryl. 1896-1980. jpg|Emanuel Prüll Soubor:Otakar Batlicka. jpg|Otakar Batlička Soubor:JUDr Rudolf Mares (1909 - 1944). year. 1939. JPG|Rudolf Mareš.

Soubor:Karel. Prokop. +more(1893-1943). rok. 1941. jpg|Karel Prokop Soubor:Otto. Linhart. (1895-1980). Zari. 1943. jpg|Otto Linhart Soubor:Operace Anthropoid - Josef Valčík. jpg|Josef Valčík.