Vladimír Krajina

Vladimír Krajina (30. ledna 1905 Slavice u Třebíče - 1. června 1993 Vancouver, Kanada) byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem.

Osobní a profesní život

Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. +more Jeho odborným zaměřením byla botanika. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem.

Protinacistický odboj

Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I. , která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. +more Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny.

Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu: Antonín Pešl a +more_Václava_Holého'>Václav Holý za PÚ, František Andršt a Karel Bondy za PVVZ a Josef Churavý a Josef Balabán za ON. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě.

Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od +more_červen'>15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl v Turnově gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina. Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Terezíně.

Při výsleších ve snaze zachránit si život prozradil gestapu šifrovací klíče pro spojení s Londýnem. (Jiné prameny uvádějí, že nevyzradil aktuální, ale starý šifrovací klíč; případně tyto informace označuje přímo za vykonstruované a lživé. +more) Díky tomu se Němcům podařilo dešifrovat řadu telegramů a rozkrýt komunikaci domácího odboje s Londýnem. Navíc si v rozporu s přísným zákazem schovával kopie odesílaných telegramů včetně zpráv od agenta A-54. Ty po nalezení gestapem posloužily k doplnění poznatků o československých šifrovacích klíčích i o činnosti ÚVODu. K. H. Frank s ním po německém vítězství počítal jako s hlavním svědkem obžaloby proti E. Benešovi.

Když 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, nacistický pohlavár Karl Hermann Frank chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití, a zahájit jednání s Američany o kapitulaci. +more Krajinu, který měl této vládě pravděpodobně předsedat, nechal Frank přivézt z Terezínského vězení, a spolu s ním několik dalších významných vězňů (například Kamila Kroftu, Arnošta Heidricha či Jaroslava Kvapila). Všichni však účast v této vládě odmítli.

Poválečný osud

Po válce Krajina vstoupil do národně socialistické strany a stal se jejím generálním sekretářem. Zasedal za ni v letech 1945-1946 v Prozatímním Národním shromáždění a po parlamentních volbách v roce 1946 v Ústavodárném Národním shromáždění.

Komunistická strana Československa se ho, jako jejího zásadního odpůrce, pokusila ještě před Únorem 1948 politicky zdiskreditovat na základě vykonstruovaných obvinění. Komunisté z politického zpravodajství vložili do spisu K. +more H. Franka zfalšovanou Frankovu výpověď, uvádějící, že Krajina po svém zatčení začal s Němci spolupracovat a měl by tedy být postaven před Národní soud, což se jim nepodařilo. Veřejný žalobce Jaroslav Drábek tento pokus včas odhalil a zmařil. Falšování výpovědi stálo místo přednostu zpravodajského odboru politického zpravodajství Bedřicha Pokorného.

+morePelantova. and. others. jpg|náhled|Deska_se_jmény_na_symbolickém_hrobě_Milada_Horáková'>Milady Horákové na Vyšehradském hřbitově Botanické zahrady Univerzity Karlovy v roce 2002. Autorkou pamětní desky je Nina Jindřichová. Krajina byl následně v roce 1947 jedním z aktérů Krčmaňské aféry, která spočívala v neúspěšném pokusu o atentát na členy čs. vlády Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu. Těm byly lidmi spojenými s KSČ 10. září 1947 odeslány poštou tři balíčky obsahující výbušninu, což odhalil právě V. Krajina. Dokončení vyšetřování případu zabránil únorový převrat.

Dalším zlomem byl převrat v únoru 1948. Krajina byl Akčním výborem vyloučen z vedení Univerzity Karlovy a později byl zatčen a až po Benešově intervenci byl propuštěn. +more Podařilo se mu uprchnout za hranice, které překročil poblíž Železné Rudy.

V září 1948 pak proběhl politický proces s tzv. Krajinovou kanceláří, ve kterém bylo souzeno 51 osob, převážně funkcionářů ČSNS. +more Ti byli obžalováni z toho, že pod vedení Vladimíra Krajiny vytvořili „vyzvědačskou kancelář“. 4. září 1948 byl Krajina odsouzen k „25 letům přísného žaláře s tvrdým lůžkem“, „konfiskace majetku“ a „ztráty cti navždy“, kdy byl uznán vinným z většiny bodů obžaloby, včetně kolaborace s německým protektorátním režimem, v důsledku čeho bylo několik českých odbojářů odhaleno a dopadeno, čímž měl (nepřímo) způsobit jejich mučení a smrt. Vykonstruovaný proces byl ale tehdy ještě připraven špatně a skončil propuštěním řady obžalovaných.

V exilu se Krajina stal místopředsedou Rady svobodného Československa a také předsedou Čs. strany národně socialistické v exilu. +more Zemřel v roce 1993 v kanadském Vancouveru, urna s jeho popelem je uložena na Vyšehradském hřbitově.

Ocenění

Václav Havel mu v roce 1990 udělil Řád Bílého lva I. třídy. +more V lednu roku 2020 bylo oznámeno, že zastupitelé za pirátskou stranu navrhnou udělení čestného občanství města Třebíče Vladimíru Krajinovi.

Jeho jméno nese Krajinova posluchárna v budově katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Benátské ulici.

Reference

Literatura

DRÁBEK, Jan. Dva životy Vladimíra Krajiny. Praha : Toužimský & Moravec, 2016. . S. 288.

Externí odkazy

[url=http://www. libri. +morecz/databaze/kdo20/list. php. od=k&start=90&count=1]Heslo Vladimír Krajina[/url] na Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století * [url=http://www. radio. cz/cz/clanek/33237]Český rozhlas: Vladimír Krajina, Cyril Svoboda, Aja Vrzáňová[/url] *.

Kategorie:Absolventi Gymnázia Třebíč Kategorie:Absolventi Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští botanici Kategorie:Osobnosti Politického ústředí Kategorie:Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího Kategorie:Osobnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme Kategorie:Telegrafisté Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Členové České strany národně sociální Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Vyučující na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva I. +more třídy Kategorie:Narození 30. ledna Kategorie:Narození 1905 Kategorie:Narození ve Slavicích Kategorie:Úmrtí 1993 Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí ve Vancouveru Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Muži.