Buvol africký

Buvol africký (Syncerus caffer), nepřesně označovaný také jako buvol kaferský, je mohutný býložravec z afrických savan. Jeho domovinou jsou rozsáhlé oblasti na jih od Sahary.

Popis

Buvol v jižní Africe Stavbou těla je podobný domácímu skotu. +more Má poměrně nízké končetiny, velmi mohutný trup a dlouhý ocas, ukončený střapcem chlupů. Obě pohlaví mají zahnuté rohy, které se na čele stýkají.

Rozlišujeme tři poddruhy: větší, savanovou formu, buvola kaferského (S. caffer caffer), menšího pralesního buvola, S. +more caffer nanus a středně velkého buvola krátkorohého S. caffer brachyceros . Všechny poddruhy se mezi sebou mohou křížit.

Buvol kaferský je nápadný svojí velikostí: v kohoutku dosahuje výšky 1,4-1,7 m, délka těla může překračovat čtyři metry. Vzrostlý býk může vážit až 900 kg, krávy jsou asi poloviční. +more Srst je tmavě hnědá až černá. Rohy mohou být dlouhé více než 1 m, jsou zahnuté do stran a na čele se stýkají do podoby typického štítu. Populace je přibližně 670 000 kusů.

Buvol pralesní je výrazně menší, v kohoutku měří 100 až 130 cm, délka těla se pohybuje okolo tří metrů a váha se pohybuje okolo 200 kg. Samice jsou opět menší než býci. +more Srst je červenohnědá, u telat až žlutavá. Rohy má krátké a poměrně slabé, zahnuté dozadu. Na čele se rohy nestýkají. Stavba jeho těla je přizpůsobena pohybu v hustém porostu. Populace je přibližně 60 000 jedinců. Buvol krátkorohý je vzácný a málo známý. Je poněkud menší než buvol kaferský, kterému se podobá zbarvením, ale tvarem rohů připomíná spíš buvola pralesního. Vyskytuje se v oblasti Súdánu, Čadu a Nigeru na severní hranici rozšíření buvola afrického. Populace je přibližně 133 000 jedinců.

Rozšíření

Vyskytuje se v Celé střední a západní Africe, na savanách a v deštných pralesích. Buvol kaferský preferuje otevřené savany s travním porostem, buvol pralesní žije v primárním deštném pralese nebo v bambusových porostech. +more Buvol krátkorohý obývá savany a bažinaté oblasti západní a středozápadní Afriky, od okolí Čadského jezera až po Senegal.

Způsob života

Žije vždy ve stádě. Přestože se někdy sdružuje v až tisícových stádech, žije spíše v menších rodinných skupinách tvořených 20-30 jedinci. +more Mezi kravami panuje hierarchické uspořádání, na vrcholu ale stojí dospělí samci. Staří býci žijí odděleně.

Pasou se v noci, přes den odpočívají ve stínu. Savanoví buvoli dávají přednost územím, kde mají přístup k vodě a mohou se chladit válením se ve vodě nebo v bahně.

vlevo Rozloha domovského okrsku jednoho stáda záleží na jeho velikosti, pohybuje se od 60 do 1000 čtverečních kilometrů. +more buvol africký Rozmnožování je vázáno na cykly období sucha a dešťů. Kráva je březí 340 dní, tele přichází na svět po období dešťů, kdy je hojnost potravy. Po pěti až 15 měsících je odstaveno, s matkou zůstává až dva roky. Buvoli afričtí jsou dlouhověká zvířata, dožívají se až 30 let.

Jsou to silná a rychlá zvířata, dokážou běžet rychlostí až 55 km/h a útočícímu predátorovi se urputně brání. Jediným přirozeným nepřítelem dospělého buvola je lev, telata někdy padnou za oběť hyenám nebo krokodýlům.

V mnoha oblastech představují pro buvoly velké nebezpečí infekční choroby, přenášené domácím skotem domorodců, např. Masajů. +more Buvol je velmi vnímavý např. k moru skotu, slintavce a kulhavce, naproti tomu je odolný proti naganě. Místy buvolům komplikuje život tzv. říční slepota, parazitóza způsobená vlasovcem, žijícím v podkoží či v oku. Tato choroba je přenášena muchničkami a vyskytuje se i u lidí či domácích zvířat ve vlhkých oblastech Afriky.

Taxonomie

Jde o jediného zástupce rodu Syncerus. Asijský domestikovaný buvol domácí a ostatní asijští buvoli proto nejsou jeho blízkými příbuznými. +more Prehistorickými předchůdci buvola afrického byli zástupci rodu Pelorovis, obrovská zvířata s podivně zahnutými rohy. Žili ve východní a severní Africe v období pliocénu a pleistocénu, před asi 2,5 milionu lety až 5000 lety.

Lov a nebezpečnost

Patří do takzvané velké pětky, což je lidový název pro pětici nebezpečných zvířat Afriky. Společně s hrochem má na svědomí zřejmě nejvíce smrtelných nehod lovců a účastníků safari. +more Pokud je buvol postřelený, je skutečně nebezpečným soupeřem. Postřelený nebo i vyrušený odchází do křoví nebo do rákosí, kde čeká na svého pronásledovatele. Někdy ho dokonce obchází a napadne zezadu. Nepřítele - člověka nebo například i lvici - se snaží nabodnout na rohy. Pokud se mu to podaří, dokáže svou oběť vyhodit do vzduchu a na zemi ji pak rozdupat kopyty. Pro člověka bývá útok buvola zpravidla smrtelný. Pokud ale není znepokojován, člověka sám od sebe nenapadne. Na rozdíl od slona a nosorožce neútočí na automobily.

Buvol africký v českých zoo

Buvol africký není v zoo příliš oblíbeným chovancem pro svou agresivitu. V současnosti je proto chován pouze v Zoo Dvůr Králové nad Labem, která chová dva poddruhy, buvola kaferského (Syncerus caffer caffer) a buvola pralesního (Syncerus caffer nanus).

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Tuři Kategorie:Fauna Afriky