CAC Boomerang

Commonwealth Boomerang byl australský jednomístný jednomotorový stíhací letoun používaný za druhé světové války. Vznikl jako reakce na nebezpečí, které hrozilo Austrálii ze strany Japonska.

Vznik

Australské letectvo nemohlo v prvních letech války počítat s dodávkami strojů z Velké Británie. Jejich letecký závod Commowealth Aircraft Corporation s ústředním sídlem ve Fishermen's Bend stát Victoria (CAC) vyráběl licenčně pouze americké cvičné stroje North American NA 33. +more Připravovala se licenční výroba letounu Bristol Beaufort, ale to bylo vše. Zdánlivě nezkušení konstruktéři se urychleně vydali cestou jisté improvizace a právě na základě letounu NA 33 připravili lehký bombardovací typ CAC Wirraway.

V únoru 1942 australská vláda pověřila společnost CAC zkonstruováním a zavedením do výroby domácího stíhacího typu, který by byl nezávislý na dodávkách komponentů z dovozu. Zároveň s objednávkou vývoje přišla i závazná objednávka na 105 sériových letounů.

Manažer a šéfkonstruktér firmy CAC, Wing Commander Lawrence Wackett, se z časových důvodů rozhodl využít pro nový stíhací stroj co největší počet stavebních dílů, komponentů a technologických prvků ze sériové výroby Wirrawaye. Za pohonnou jednotku byl zvolen licenčně vyráběný čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G Twin Wasp s dvoustupňovým kompresorem o výkonu 882 kW, který již poháněl australské Beauforty. +more Výzbroj tvořila čtveřice pevných kulometů Browning ráže 7,7 mm zabudovaných v křídle a dva kanóny Hispano ráže 20 mm v centroplánu.

Nový projekt obdržel typové označení CA-12 a již v době příprav také bojové jméno Boomerang.

Vývoj

Commonwealth CA-19 Boomerang (MH-Y) Z křídla letounu Wirraway byl převzat centroplán, vnější části křídla však dostaly menší rozpětí. +more Vnitřní konstrukce byla zesílena z důvodu vyššího zatížení, odštěpná vztlaková klapka, probíhající i pod trupem na spodní straně centroplánu, zůstala zachována. Ocasní plochy byly pouze místně zesíleny, kokpit byl změněn na jednomístný s pancéřováním pilotního sedadla. Zatahovací podvozek byl kompletně převzat z výroby Wirrawaye.

První letoun s označením CA-12 (sériové číslo A46-1) vzlétl 29. května 1942 s továrním zkušebním pilotem Kenem Frewinem a prakticky okamžitě začala jeho sériová výroba. +more Během ní byly prováděny dílčí úpravy, např. přírubového uchycení vrtule, chlazení motoru, polohy gyroskopického zaměřovače a brzd na hlavních kolech.

První série 105 kusů (A46-1 až A46-105) byla hotova do června 1943, na ni navázala další série, označená CA-13 (A46-106 až A46-200), která byla mírně zmodernizovaná novým pilotním sedadlem, duralovým potahem křidélek namísto plátěného a výfukovým tlumičem z letounu Beaufort. Původní hydraulické nabíjení zbraní bylo nahrazeno mechanickým již před vzletem.

Další typ CA-14 (A46-1001) byl vybavený americkým kompresorem General Electric poháněný výfukovými plyny, britskou vrtulí de Havilland a měl nové svislé ocasní plochy. Postaven byl pouze jeden prototyp.

Poslední z typů - CA-19 (A46-201 až A46-249) byl dodán v lednu 1945 s novými pneumatikami Dunlop a od stroje A46-211 byl do zadní části trupu montován fotografický přístroj F-24.

Sériová produkce Boomerangů byla ukončena v lednu roku 1945.

Bojové použití

Boomerangy 84. +more perutě RAAF První Boomerangy byly v létě roku 1942 zařazeny ke 2. operační cvičné jednotce RAAF na letišti Mildura.

Bojově začaly létat tyto stroje až počátkem roku 1943 u 84. squadrony dislokované na ostrově Hornu u mysu York v severní Austrálii. +more Jejím úkolem bylo hlídkování nad spojeneckou základnou Merauke na Nové Guineji. Dalšími jednotkami s výzbrojí Boomerangů byla 83. squadrona se základnou v Gove v severní části Austrálie a 85. squadrona v Pearce na západě kontinentu. Letoun se osvědčil při průzkumu a při přímé bojové podpoře Australanů v džungli u 4. squadrony na Nové Guineji, Šalomounových ostrovech a Borneu. Obdobně nasazovala své letouny také 5. squadrona RAAF na Bougainvillu.

Díky své obratnosti se dokázal ubránit i rychlejším strojům protivníka, v boji byl spolehlivý. Boomerangy ničily i malé cíle a dokázaly navádět jako stopaři na cíle rychlejší typy amerických letounů.

Specifikace

+morejpg|náhled'>CAC Boomerang CA-13 Boomerang v Temora Aviation Museum.

Technické údaje

Osádka: 1 * Rozpětí: 10,97 m * Délka: 7,77 m * Výška: 2,92 m * Nosná plocha: 20,90 m² * Hmotnost prázdného letounu: 2437 kg * Vzletová hmotnost: 3740 kg * Pohonná jednotka: 1 × čtrnáctiválcový dvouhvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G Twin Wasp s dvoustupňovým kompresorem * Výkon pohonné jednotky: 895 kW

Výkony

Maximální rychlost: 491 km/h * Stoupavost: 14,9 m/s * Dostup: 10 363 m * Dolet bez / s př. nádrží: 1497 / 3050 km

Výzbroj

2 × kanón Hispano ráže 20 mm s 60 náboji na zbraň * 4 × kulomet Browning ráže +more303_British'>7,7 mm * 4 × 9kg dýmovnice pod křídlem.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

[url=http://wp.scn.ru/en/ww2/f/989/81/0]Kamufláže letounu CAC Boomerang[/url]

Boomerang Kategorie:Australská stíhací letadla