Cesko.wiki Chuang Cun-sien
Author
Albert FloresChuang Cun-sien (čínsky v českém přepisu Chuang Cun-sien, pchin-jinem Huáng zūnxiànshí, znaky zjednodušené 黄遵宪, tradiční 黃遵憲; 29. května 1848, Ťia-jing (nyní Mej-čou), provincie Kuang-tung - 28. března 1905, Ťia-jing), byl čínský básník, učenec, diplomat, politický myslitel a reformista. Pocházel z bohaté rodiny obchodníka.
Mládí
Narodil se do velmi početné rodiny, již tvořili jeho rodiče, praprababička, prarodiče, strýcové, tety, mladší sestry a bratři a dvě otcovy konkubíny. Protože jeho sourozenci se narodili rok po sobě, neměla jejich matka dostatek mléka a malý Cun-sien byl vychováván svou prababičkou, madam Li. +more Ta jej naučila lidové písně národnostní menšiny Hakka a básně klasiků.
V roce 1865 se oženil s dívkou příjmení Ye. Čtvrtého měsíce toho roku se okolní oblast jeho rodného města Ťia-jing potýkalo s hladomorem, a koncem desátého měsíce tak pro obyvatelstvo bylo téměř nemožné bránit se Tchajpchingským vojskům (jen někteří byli schopní se bránit). +more Některé přitahovala myšlenka vzepření se starému režimu a přidali se tak na stranu Tchajpchingů. Chuangova rodina uprchla po řece do nedalekého města San-che, avšak i toto město podlehlo Tchajpchingům. Pokračovali tedy dále po proudu do města Čchao-čou (dnes Čchao-an). Během cesty je říční piráti obrali o majetek, jež si stihli vzít před útěkem a mále je zabili. Poté, co se Tchajpchingové stáhli, rodina Chuangů se vrátila domů, kde však našli jen spáleniště na místě, kde stával jejich dům. Tato zkušenost donutila mladého Cun-siena přemýšlet o politických a sociálních problémech. Velmi zuřivě oponoval Tchajpchingům, nicméně poté, co se dozvěděl o kampani čchingské císařské armády, šokovala je jejich neschopnost a barbarské chování. To, co jej nejvíce znechucovalo, byla krutost, již čchingští vojáci projevovali vůči prostým lidem podezřelým z pomáhání Tchajpchingům.
Kariéra
Roku 1867 Cun-sien uspěl u prefekturních zkoušek (jüan-š'), nicméně u provinčních zkoušek (siang-š'), které podstoupil stejného roku v Kuang-čou již neuspěl. Tento neúspěch v mnohém ovlivnil jeho politické myšlenky a poskytl témata na básně. +more Zamýšlel se nad zkouškovým systémem, který fungoval stejně po staletí. V některých básních kritizoval systém čínského vzdělávání, který je příliš zastaralý na to, aby se dokázal vypořádat s problémy současné doby. Po svém neúspěchu se vrátil domů, aby pokračoval ve studiích. A během volného času zaznamenával poezii obyčejných lidí. První potomek, syn Po-jüan se Cun-sienovi narodil roku 1868, což jej ještě více tlačilo k úspěchu. Následujícího roku se opět vypravil do Kuang-čou, nicméně opět neuspěl. Před tím, než jel domů, se zastavil v Hong Kongu, kde se poprvé setkal se západní kulturou. Prosperita života, která v tomto městě panovala jej přímo fascinovala, přičemž napsal sérii několika básní. Po Tchien-ťinském masakru, se Cun-sien začal více zajímat o veřejné věci a studoval překlady západních knih. V roce 1871 dosáhl na první místo ve zkouškách pro učence, kteří již splnili prefekturní zkoušky, a byl mu udělen statut stipendijního studenta (lin-šan-šeng), získával tak příspěvek od vlády. Následující dva roky studoval a obdržel titul senior licenciát prvního stupně (pa-kung-šeng), to mu umožnilo účastnit se zkoušek pořádaných jednou za dvanáct let v Pekingu. Předtím jel ještě jednou na zkoušku do Kuang-čou, kde opět neuspěl. Po návratu domů si vedle domu postavil studovnu a pozoroval zdejší krajinu, která ovlivnila jeho básnickou tvorbu. Roku 1874 jel do Pekingu účastnit se dvorských zkoušek (tching-š') u nichž neuspěl. Rozhodl se chvíli zdržet v hlavním městě, kde jeho otec pracoval na ministerstvu financí. Během svého pobytu si zde našel mnoho přátel mezi intelektuály a také se setkával se svým přítelem Chu Si, který byl básníkem. Za toto období se v něm rozvinul ještě větší zájem o západní kulturu, o níž četl knihy, a s ostatními intelektuály probíral současné dění. Přelomovým okamžikem bylo složení provinčních zkoušek (šun-tchien siang-š'), tím se stal provinčním absolventem (ťü-žen), což mu umožnilo uskutečnit své myšlenky.
Následujícího roku se Chuang Cun-sien stal asistentem Che Žu-čanga, který byl jmenován velvyslancem v Japonsku. Za pomocí japonštiny, kterou zřejmě ovládal jen psanou, se vzdělával na poli západní politiky a právní filozofie. +more Díla Jean Jacques Rousseaua a Charlese de Montesquieu mu zpočátku připadaly matoucí, později z nich však vyvodil myšlenku, že je potřeba demokracie k žití v míru. Japonsko ho inspirovalo k napsání mnoha básní.
V roce 1882 byl jmenován čínským generálním konzulem v San Francisku. Zrovna v té době byl zaveden zákon zakazující imigraci Číňanů, související s úspěšnou konkurencí vůči Američanům. +more Vzhledem k tomu, že Číňané často obývali malé prostory ve velkém počtu, považovali je Američané za nehygienické a nechtěli je. Nicméně Chuang Cun-sien jim různými způsoby pomáhal, zajistil například pasy, které jim zaručovali návrat do USA. Ačkoli Cun-sienova matka zemřela dva roky poté, co odjel do USA, mohl se vrátit až rok po její smrti. V Číně pracoval na knize Monografie o Japonsku, ve které popisoval tehdejší japonskou společnost, zákony, ekonomiku či kulturu a také naznačil myšlenky pro reformy.
Roku 1890 byl Chuang Cun-sien navržen, aby doprovázel čínského diplomata Anglie, Belgie, Itálie a Francie do Londýna. Pro Cun-siena byl Londýn se svým počasím depresivní a vlhké prostředí nemělo dobrý vliv na jeho zdraví. +more Během svého pobytu začal psát delší básně, experimentoval s novými myšlenkami. Následně byl poslán do Singapuru jako generální konzul, zanedlouho poté se vrátil domů, aby zařídil otcův pohřeb. V Ťia-jing nezůstal dlouho, opět jel do Singapuru, což pro něj bylo místo inspirace pro básně. Zdejší čínské obyvatelstvo se při přistání lodi často stávalo oběťmi bezpráví od Britů a Malajských zločinců kvůli chybějícím čínským úředníkům. Chuang Cun-sien o tomto problému informoval britské úředníky a zařídil, aby každá loď přivážející čínské pasažéry byla zaregistrována. Tropické klima se podepsalo na jeho zdraví, za dva roky od příjezdu dostal malárii. Také se zasadil o založení vice konzulátů ve větších městech po celé Malajsii.
Po prohře Číny v první čínsko-japonské válce (1894-1895) a podepsání Šimonosecké smlouvy, chtěli Japonci dále vyjednávat, nyní v Su-čou. Chuang byl se svými zkušenostmi z Japonska pověřen vyjednáváním s japonským diplomatem Arakawou Motodži, který souhlasil s šesti bodovou dohodou, v níž stojí, že kontrolu nad silnicemi, jejich správou, včetně policejních záležitostí budou mít na starosti Číňané. +more To rozzuřilo japonskou vládu, nakonec bylo jednání přesunuto do Pekingu, kde byly méně neoblomní úředníci, kteří Japonsku splnili jeho požadavky.
Chuang Cun-sien svými názory ovlivnil dokonce císaře při soukromé audienci, která mu byla udělena roku 1896, kdy císař Kuang-sü začal podporovat reformní hnutí během sta dní reforem. Jeho dílo Monografie o Japonsku sloužila jako podklad k mnoha reformám. +more Roku 1898 založil asociaci proti podvazování nohou u žen, tento zvyk byl u menšiny Hakka a cizinců předmětem pohrdaní, mimoto velmi ohrožoval zdraví žen. Jedním z jeho argumentů pro zrušení tohoto zvyku bylo porušování lidských práv, Chuang tak jako první v moderních dějinách použil lidská práva, aby podpořil práva žen. Ve stejném roce se stal čínským velvyslancem v Japonsku, už podruhé se nakazil úplavicí a své pozice se vzdal. To jej uchránilo od popravy během převratu císařovnou matkou Cch'-si, protože byl podezřelý, že u sebe ukrývá Kchang Jou-weje a Liang Čchi-čchaa, guvernér poslal asi dvě stě vojáků, aby prohledali jeho dům. Když se o tom doslechl Itó Hirobumi, přítel Chuanga, vložil se do situace a vojáci byli staženi.
Tak skončila jeho úřední kariéra. Následně se věnoval poezii a modernímu vzdělávání, kdy trénoval učitele pro své rodné město.