Convair F2Y Sea Dart

Convair F2Y Sea Dart byl unikátní americký stíhací proudový hydroplán, který ke svému startu používal dvojici vodních lyží. Letoun létal jen ve fázi prototypu a nikdy nebyl vyráběn. Byl to první hydroplán, který byl schopen překročit rychlost zvuku.

Vývoj

Letoun Sea Dart má svůj počátek v účasti společnosti Convair v soutěži námořnictva Spojených států (dále jen US Navy) z roku 1948 na nový nadzvukový stíhací letoun. V té době panovaly velké pochyby o schopnosti nadzvukových letounů působit z palub letadlových lodí. +more To také vysvětluje proč US Navy v té době objednalo velký počet podzvukových letounů. Obavy zde byly z několika důvodů, jednak mnoho tehdejších nadzvukových strojů potřebovalo ke vzletu dlouhou dráhu a přistávaly ve vysoké rychlosti, a za druhé nebyly moc stabilní nebo byly náročné na pilotáž - všechny tyto faktory hovořily proti jejich působení na palubách letadlových lodí.

Společnost Convair svůj návrh označila Convair model 2-2. Návrh byl přijat a 19. +more ledna 1951 byla vystavena objednávka na prototyp XF2Y-1. Ještě než vůbec poprvé vzlétnul byla 28. srpna 1952 vystavena objednávka na 12 sériových strojů F2Y-1. Později byla objednávka rozšířena o 4 ověřovací stroje YF2Y-1. Svůj první oficiální let (viz níže) letoun vykonal 9. dubna 1953. Letouny Sea Dart nebyly nikdy vybaveny žádnými zbraněmi, ale počítalo se zástavbou čtveřice leteckých kanónů ráže 20 mm a neřízenými raketami. Objednávka sériových strojů byla brzy zrušena, byly postaveny jen 4 ověřovací YF2Y-1, přičemž první z nich je označován jako druhý prototyp XF2Y-1.

Popis

Letoun byl navržen jako stíhací letoun s křídlem ve tvaru delta, velkou svislou ocasní plochou a s vodotěsným trupem a s dvojicí zatahovacích lyží pro vzlet a přistání. Pokud se letoun nepohyboval nebo se pohyboval jen pomalu, plaval na vodě, přičemž se odtokovou hranou křídla dotýkal hladiny. +more Lyže se vysouvaly, když letoun dosáhnul během vzletu rychlosti 10 mph (16 km/h). Při vyšší rychlosti lyže vykazovaly takový vztlak, že dokázaly zvednout letoun nad hladinu a na těchto ližinách letoun klouzal až do odlepení od vodní hladiny.

Pohon zajišťovala dvojice proudových motorů Westinghouse XJ46-WE-02, které měly vstupy vzduchu nad křídlem, aby nedocházelo k nasátí vodní tříště. Zpočátku však nebyly tyto motory k dispozici, a proto byly do prototypu a prvního YF2Y-1 (ten byl později vybaven novějšími motory) namontovány motory Westinghouse J34-WE-32 s polovičním tahem 13,7 kN.

Uspořádání lyží

Letoun F2Y v klidu na vodní hladině Prototyp byl vybaven pokusně jednou lyží, což se nakonec ukázalo jako lepší řešení než použití dvou lyží u dalších letounů. +more Aerodynamická stabilita dlouhé přímé jednoduché lyže nezůstala nepovšimnuta ze strany leteckých konstruktérů. To nakonec vedlo k umístění aerodynamické brzdy podobného uspořádání na stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Umístění na ponorkách

V 50. letech +more_století'>20. století US Navy uvažovalo o vnitřním uspořádání svých ponorek, které by umožnilo nést trojici těchto letounů. Měly být umístěny v tlakových komorách, které neměly vyčnívat z trupu. Letouny měly být schopny odstartovat i z neklidného moře. Program zůstal jen na papíře, protože se nepodařilo vyřešit dva základní problémy. Jednak otvor pro zdviž pro vyzdvižení letounu vážně oslaboval pevnost trupu a za druhé zatížená zdviž by jen s velkými obtížemi přenášela zatížení do zbytku trupu.

Operační historie

Letoun byl postaven společností Convair v San Diegu (stát Kalifornie) v závodě na Lindbergh Field. Poté byl přemístěn do zátoky San Diego Bay k testování. +more 14. ledna 1953 letoun, který řídil E. D. "Sam" Shannon, vykonal neočekávaně krátký let během rychlého pojíždění. Oficiální první let proběhl 9. dubna 1953. Letoun XF2Y-1 za letu. Poddimenzované motory zapříčinily to, že letoun byl pomalý. Vodní lyže také nenaplnily očekávání, protože způsobovaly nepříjemné vibrace během startu a přistání. Instalace olejového odpružení situaci poněkud zlepšila, ale problém s výkonem neodstranil. Letoun Sea Dart nedokázal s motory J34 překročit při vodorovném letu rychlost zvuku. Rychlost zvuku při mírně klesavém letu letoun překročil 3. srpna 1953.

Stavba druhého prototypu byla zrušena a jako druhý prototyp sloužil první ze čtveřice ověřovacích strojů. Tento letoun byl následně vybaven motory J46, které umožňovaly letounu dosáhnout výkonů uvedených níže. +more Nicméně rychlostí přesahující rychlost zvuku bylo dosahováno jen při mírném klesání, přesto se jedná o jediný dosud postavený nadzvukový hydroplán. 4. listopadu 1954 se Sea Dart č. 135762 rozpadl ve vzduchu nad zálivem San Diego během předváděcí akce pro důstojníky US Navy a tisk, přičemž zahynul zkušební pilot společnosti Convair Charles E. Richbourg, který během letu nechtěně překročil omezující limity draku letounu. Richbourg byl 31 let starý veterán US Navy z 2. světové války. Byl sice rychle vytažen z vody, ale nepřežil rozpad letounu. Je pohřben na Saint Augustine National Cemetery na Floridě.

Ještě před touto nehodou však námořnictvo začalo o projekt ztrácet zájem, protože problémy s nadzvukovými letouny na palubách letadlových lodí byly překonány. Nehoda projekt definitivně odsoudila do experimentální roviny. +more Výroba všech sériových strojů byla zrušena, ačkoliv 3 zbývající testovací stroje byly dostavěny. Poslední dva však nikdy nevzlétly. Poslední zkoušky byly provedeny v roce 1956.

Přeznačení

Navzdory skutečnosti, že letoun byl oficiálně zrušen a nelétal od roku 1957, se v roce 1962 stále nacházel poslední letoun F2Y ve skladu. Proto bylo rozhodnuto o jeho přeznačení na YF-7A podle nového jednotného značení letounů ozbrojených složek USA z roku 1962.

Vystavené letouny

Sea Dart v San Diego Aerospace Museum Všechny zbývající 4 letouny Sea Dart se dochovaly do dnešních dnů: * XF2Y-1 Sea Dart, Bureau Number 137634 je ve špatném stavu a čeká na restauraci v Smithsonian Institution ve Washingtonu D. +moreC. * YF2Y-1 Sea Dart, Bureau Number 135763 je vystavený v San Diego Aerospace Museum. Letoun byl zapůjčen z Národního muzea námořního letectví (National Museum of Naval Aviation) na námořní letecké základně Pensacola. * YF2Y-1 Sea Dart, Bureau Number 135764 je vystavený ve Wings of Freedom Aviation Museum na námořní letecké základně Willow Grove, stát Pennsylvania. Letoun byl zapůjčen z Národního muzea námořního letectví (National Museum of Naval Aviation) na námořní letecké základně Pensacola. * YF2Y-1 Sea Dart, Bureau Number 135765 je vystavený ve Florida Air Museum. Letoun byl zapůjčen z Národního muzea námořního letectví (National Museum of Naval Aviation) na námořní letecké základně Pensacola.

Specifikace (F2Y-1)

Technické údaje pocházejí z publikace „Encyklopedie stíhacích letounů“ a „The World's Worst Aircraft: From Pioneering Failures to Multimillion Dollar Disasters“.

Technické údaje

Posádka: 1 * Rozpětí: 10,26 m * Délka: 16,03 m * Výška: 6,32 m (s vysunutými lyžemi) * Nosná plocha: 52,30 m² * Plošné zatížení: 142 kg/m² * Prázdná hmotnost: 5 739 kg * Vzletová hmotnost: 7 497 kg * Pohonná jednotka: 2× proudový motor Westinghouse J46-WE-2 * Tah pohonné jednotky: 27 kN

Výkony

Cestovní rychlost: . km/h ve výšce . +more m * Maximální rychlost: 1 328 km/h (825 mph, Mach 1,25) ve výšce 10 975 m * Dolet: 826 km (446 námořních mil) * Dostup: 16 700 m (54 800 stop) * Stoupavost: 86,7 m/s (17 100 stop/min).

Výzbroj (plánovaná)

4× letecký kanón ráže 20 mm * Neřízené rakety

Uživatelé

Spojené státy americké * Námořnictvo Spojených států amerických

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Související vývoj

Convair XF-92 * Convair F-102 Delta Dagger * Convair F-106 Delta Dart

Podobná letadla

Saunders-Roe SR.A/1

Externí odkazy

[url=http://www. youtube. +morecom/watch. v=SOrj2cSDO-M]Video z testování přistání a vzletu letounu[/url] * [url=http://www. joebaugher. com/navy_fighters/f7. html]Convair F2Y (F-7) Sea Dart[/url] na stránkách joebaugher. com.

F2Y Kategorie:Americká stíhací letadla