Deftones

Deftones je americká alternative metalová skupina. Kapela pochází z Kalifornie a její počátek spadá do roku 1988. Členové Deftones jsou: Chino Moreno (zpěv a kytara), Stephen Carpenter (kytara), Frank Delgado (klávesy) a Abe Cunningham (bicí). Skupina vydala již devět studiových alb, jejich zatím poslední počin nese název Ohms.

Historie

Počátky (1989-1993)

Když bylo Carpenterovi 15 let, srazilo ho auto během ježdění na skateboardu. Kvůli nehodě musel strávit několik měsíců na invalidním křesle. +more V této době se sám začal učit na kytaru, přičemž hrál písně od skupin jako Anthrax, Stormtroopers of Death a Metallica. Je též známa informace, že řidič oného auta Carpenterovi zaplatil. Ten prý díky tomu nakoupil kapele potřebné vybavení, avšak bubeník Abe Cunningham sdělil v jednom z interviewů, že šlo pouze o „mýtus jak naše skupina začala“.

Carpenter, Moreno a Cunningham chodili na stejnou školu. Byli to přátele od dětství a zůstali jimi skrz jejich společnou zálibu, skateboarding. +more Když se Moreno dozvěděl o Carpenterově zálibě v hraní na kytaru, rozhodl se ve vytvoření kapely (společně s Cunninghamem) a od roku 1988 všichni tři nacvičovali v garáži. Poté, co skupina odzkoušela několik basáků, narazila na Chi Chenga, s kterým brzy nahráli 4 stopé demo. Následující dva roky strávila kapela hraním v mnoha klubech po celé Kalifornii (San Francisco, Los Angeles atd. ), kde se na pódiích setkali např. se skupinou Korn. Mezitím Deftones hledali vhodnou nahrávací společnost, která by jim poskytla kontrakt na nahrání desky. Nakonec se jim podařilo ohromit Maverick Records. Když jim Deftones nechali poslechnout své tři písně, ihned byla podepsána nahrávací smlouva.

Adrenaline (1994-1996)

Debutové album od skupiny nese název Adrenaline, bylo nahráváno v Bad Animals Studiu v Seattlu (Washington) a vydáno 3. října 1995. +more Jako producent této desky se představil Terry Date, který s Deftones produkoval ještě další tři CD. Adrenaline se zpočátku příliš dobře neprodávala, ovšem pořádání mnoha koncertů a propagace přes Internet pomohly kapele vybudovat základnu fanoušků, stejně jako prodat 220 000 kusů nahrávky. Oba singly z alba, „7 Words“ a „Bored“, se nedočkaly žádného hraní v rádiích a jejich music videa se nevysílala ani v jediné televizi. Deftones přispěli nezveřejněnou písní „Teething“ do soundtracku k filmu The Crow: City of Angels (1996) a v jedné scéně jsou dokonce vidět při živém vystoupení. Song „Engine No. 9“ byl použit ve filmu Law Abiding Citizen a skupiny Korn a Suicide Silence vytvořily na tu samou píseň cover verze.

Album strávilo 21 týdnů na Billboard Heatseekers chart (hitparáda pro nově se prosazující interprety) a dosáhlo 23. pozice. +more Když se v jednom rozhovoru zeptali basáka Chenga, co je příčinou úspěchu Adrenaline, odpověděl: „Vytrvalost. Byli jsme pohromadě skoro osm let (na turné dva roky) a dělali jsme to poctivě a čestně. “ Deska byla RIAA (Recording Industry Association of America) 7. července 1999 certifikována jako zlatá (prodeje vyšší než 500 000).

Co se týče nahrávání desky, Abe Cunningham sdělil: „V té době to bylo naše první album - které mám vpravdě rád a myslím si o něm jen dobré - můžete říci že kapela byla příliš mladá. Většinu písní jsem nahráli během vteřiny a měli jsme takovou radost, že jsme ani nepřemýšleli jako naše songy vylepšit. +more“ Moreno zase o Adrenalinu řekl, „bylo nahráno příliš rychle“. Všechen zpěv, který byl použit na albu, vykonal v místnosti s použitím klasického mikrofonu. Kritikové na CD pochválili preciznost a překvapivě důmyslné tempo bicích. Na druhou stranu, kritici odsoudili povrchnost Morenových šeptavých melodií, které zbytečně kazily dojem recenzentů na Adrenaline.

Nakonec bylo album ve Spojených státech označeno 23. září 2008 jako platinové (1000 000+).

Around the Fur (1997-1999)

Druhé studiové album od Deftones, Around the Fur, se tentokrát nahrávalo v Studio Litho (Seattle), přičemž producentem byl opět Terry Date. Deska zamířila do prodeje 26. +more října 1997. Kapela při tvorbě CD spolupracovala se zpěvákem Maxem Cavalerou (Sepultura/Soulfly/Cavalera Conspiracy) na písní „Headup“, která vzdávala hold Cavalerovu zesnulému nevlastnímu synovi Danovi Wellsovi, jemuž byla také celá nahrávka určena. Ačkoliv ještě nebyl členem skupiny, Frank Delgado se objevil jako spolutvůrce pěti songů (tzv. „audio“) a Cunninghamova žena Annalynn poskytla svůj hlas na písni „MX“.

„Když jsme se odebrali do studia, neměli jsme ani tušení, co vlastně chceme nahrát,“ tvrdil Chino Moreno v jednom interviewů pro Chart magazine v roce 1998. Deftones rozšířili škálu používaných zvuků, trávili více času s producentem Terrym Datem a celkově dávali zhotovení Around the Four větší váhu. +more Album bylo kritiky přijímáno lépe než Adrenaline, hlavně díky střídání hlučné a tiché melodie, skvělé dynamice, Morenovu neobvyklému zpěvu a výborné rytmice zaručované Chengem a Cunnighamem. Kritik Allmusic (Stephen Thomas Erlewine) zastával názor, že deskou Around the Fur se Deftones vydali tou správnou cestou.

CD bylo velmi očekávano a odstartovalo slávu Deftones jako nadějné alternative metalové kapely. Tentokrát se singly z alba, „My Own Summer (Shove It)“ a „Be Quiet and Drive (Far Away)“, dočkaly hraní v rádiích a jejich videa byla dokonce odvysílána televizní stanicí MTV. +more Around the Fur se prodalo 43 000 kusů v otevíracím týdnu a vstoupilo do Billboard 200 na 29. místě, udržující se v této hitparádě po 17 týdnů. Deftones vtrhli na celou řadu festivalů, jako např. Warped Tour (odehrávající se ve Spojených státech, Austrálii a na Novém Zélandu), Pinkpop Festival, Roskilde Festival a Ozzfest. Při této příležitosti skupina vypracovala EP Live, vydané 22. června 1999. Around the Fur byla 24. června 1999 certifikována (v USA) jako zlatá (500 000+). Píseň „My Own Summer (Shove It)“ zase našla své místo v soundtracku pro film The Matrix.

White Pony (2000-2002)

Zpěvák Chino Moreno, který figuroval na White Pony jako druhý kytarista 20. +more června 2000 spatřilo světlo světa třetí studiové album od Deftones, White Pony, produkované již známým Terry Datem. CD se nahrávalo v The Plant Studios, San Franciscu (Kalifornie). Deska se vyšplhala na 3. místo v Billboard 200 s 178 000 prodanými kusy v prvním týdnu. Frank Delgado (DJ Speedboat) byl již plnohodnotným členem kapely, přinášející nové prvky hudby do skupiny. Například, melancholická píseň „Teenager“ představuje radikální odklon od stylu Deftones. Tato „love song“, jak jí říká Chino Moreno, obsahuje nádech glitche a trip hopu, přičemž programming ležel na bedrech Morenova blízkého přítele, DJe Crooka. Spolupráce zpěváka Maynarda Jamese Keenana z Tool je prezentována v písni „Passenger“. Refrén songu „Knife Party“ uvádí zpěv Rodleeny Getsicové, a Scott Weiland nazpíval vokály v pozadí k písni „RX Queen“. Moreno je také na White Pony uváděn jako druhý kytarista.

V interviewů pro Alternative Press kapela popsala nahrávací proces White Pony. Poté, co se utrhli z koncertů, strávila skupina čtyři měsíce psaním a nahráváním White Pony, což byl do té doby nejdelší čas, co Deftones věnovali svému studiovému albu. +more Moreno vysvětlil, že většina tohoto času byla strávena psaním písní, a tak se z psaní songu „Change (In the House of Flies)“ stal důležitý bod, kdy začali Deftones pracovat jako sehraná parta. Navzdory tlaku, jakému byla kapela vystavena, nechtěli Deftones vydat desku ani o den dříve. Cheng dále informoval: „Necítili jsme, jako kdybychom neměli co ztratit, tudíž jsme zhotovili nahrávkou takovou, jaká měla být. “ Moreno nechtěl použít běžné melodie a slova, nýbrž chtěl do svých písni zakomponovat prvky fantazie, a jak sám řekl: „Většinou nezpívám ve svých písních o sobě samém, ale snažím se své já dostat pryč z písní a psát o jiných věcech. “.

Ohlasy na White Pony byly zpravidla pozitivní, zaznamenávající stoupající sofistikaci Morenova zpěvu, stejně jako lyričnost a experimentalismus celé skupiny. Jeden kritik na adresu CD napsal: „Deftones změkli, ale působivou metodou. +more“.

Originální album bylo vydáno s 11 tracky, začínalo písní „Feiticeira“ a končilo songem „Pink Maggit“. Tato nahrávka měla také šedivý obal. +more V limitované edici (50 000 kusů) byl obal černý nebo červený a na desce se vyskytovala ještě píseň „The Boy's Republic“. Později Deftones vypustili do světa singl „Back to School (Mini Maggit)“, rapovou verzi písně „Pink Maggit“. Song „Back to School (Mini Maggit)“ byl součástí předběžné verze White Pony, dostávající se do prodeje v dubnu 2000, ale v originálním tracklistu White Pony nebyl. Když se singl „Back to School (Mini Maggit)“ v rádiích prosadil, vynutili si Deftones znovuvydání CD (3. října 2000). Tentokrát figurovala zmíněná píseň na prvním místě v tracklistu a obal byl pro změnu bílý. Kapela, ačkoliv nepříliš šťastná z této situace, dala singl „Back to School (Mini Maggit)“ zdarma k dispozici jako digital download fanouškům, kteří si již White Pony koupili.

White Pony dosáhl platinové certifikace (1000 000+) 17. července 2000 a v USA prodal přes 1,3 miliónů kopií. +more Píseň „Elite“ získala cenu Grammy za nejlepší metalové provedení pro rok 2001 (Best Metal Performance).

Deftones (2003-2005)

Stephen Carpenter, kytarista Deftones Čtvrté album od kapely mělo pracovní název Lovers. +more S ohledem na produkci desky, Cheng konstatoval: „Chtěli jsme se hudebně vydat jakýmkoliv směrem a na této nahrávce jsme chtěli být tvrdí. “ Moreno podstoupil několik hlasových cvičení, jako prevenci vůči zranění hlasivek (při vystoupeních v roce 2001 se mu totiž něco podobného stávalo). Deftones předělali své zkušební místo v Sacramentu na plně vybavené studio, přičemž právě zde byla nahrávana největší část alba (za zanedbatelnou cenu). Skupina k tvorbě CD naposledy přizvala Terryho Datea, a také obdrželi několik cenných rad od Grega Wellse, podílejícího se tak na několika písních zmíněného alba. Kapela později přidala ještě více materiálu v Studiu X (Seattle) a WA, Larrabee Studios v západním Hollywoodu. Celkově trvalo nahrávání desky 12 měsíců a stálo 2,5 miliónů dolarů. Maverick records dokonce pokutovali Deftones za nesplnění domluveného termínu.

V lednu 2003 Deftones opustili studio, aby navštívili několik festivalů. Například v Austrálii a Novém Zélandu hostovali na obrovském Big Day Out. +more Brzy poté skupina vydala své čtvrté studiové album. Stejnojmenné CD Deftones se objevilo na pultech 20. května 2003. Deftones okupovala 2. místo v Billboard 200 se 167 000 prodanými kusy v otevíracím týdnu. Nahrávka zůstala v Billboard top 100 ještě dalších devět týdnů, podporována první singlem z alba, „Minerva“. Ačkoliv druhý singl „Hexagram“ nebyl zdaleka tak úspěšný, Deftones natočili na píseň video, kde je kapela při hraní songu obklopena svými fanoušky. Skupina ještě zhotovila hudební video pro „Bloody Cape“, ovšem toto video se na televizních obrazovkách nikdy neobjevilo a bylo dostupné pouze na stránkách skupiny. Později video pro „Bloody Cape“ obsahovalo jejich B-Sides and Rarities DVD.

Většina kritiků měla k Deftones kladný postoj, hodnotící jej jako tvrdé CD se správným spádem a originalitou, v době, kdy současný metal více méně stagnuje a upadá. Chino Moreno na to řekl: „Všechno je to na desce. +more Každému jsme ukázali, že nepatřímě do té velké hromady nu-metalových kapel, protože když se těmto interpretům nedaří, my s nimi ke dnu nejdeme. “ V jedné recenzi na Deftones, kritik Stephen Thomas Erlewine prohlásil: „„Hexagram", první track na nahrávce, udeří tvrdě - tvrději než jakákoliv píseň předtím, ukazující, jak změklý jsou Staind a jak bezzubí jsou Linkin Park," ale také napsal, „Deftones se trochu moc drží staré a známé tvorby. “ The Onion's A. V. Club (s podobnou recenzí) nazval album „méně hodnotné než předchůdce, avšak stále porážejícího každého rivala v tomto žánru. “ Deftones je v USA označeno zlatou certifikací (500 000+).

Kapela 4. října 2005 vypustila do světa své B-Sides & Rarities. +more CD obsahuje velké množství písní, na které v klasických albech nezbylo místo. B-Sides & Rarities rovněž pojmulo různé cover verze, ukázky živých vystoupeních a kompletní videografii Deftones.

Saturday Night Wrist (2006-2007)

Deftones při živém vystoupení v Glasgow (červen 2006) Saturday Night Wrist je titulek pátého studiového alba od Deftones, vydaného 31. +more října 2006. Deska debutovala na 10. místě Billboard 200, přičemž prodala v prvním týdnu něco přes 76 000 kopií. Umístění v Billboard 200 jasně dokazuje významné snížení prodejnosti Saturday Night Wrist oproti předchozím nahrávkám.

Spíše než spolupráci s dlouholetým producentem Terry Datem, rozhodli se Deftones, že album nahrají za pomoci Boba Ezrina. Abe Cunningham dále informoval: „Užívali jsme si produkci s Terry Datem, ale už jsme opravdu potřebovali změnu [. +more] A tohle je zcela jistě nepoznaný styl naší hudby“. Po nahrání všech potřebných instrumentů na CD, zpěvák Chino Moreno provedl rozhodnutí, že svůj zpěv nahraje odděleně od zbytku Saturday Night Wrist. Moreno tak dokončil nahrávání alba s bývalým kytaristou kapely Far, Shaunem Lopezem. Kolaborace na nahrávce zahrnuje zpěv Annie Hardy z Giant Drag na songu „Pink Cellphone“ a Serja Tankiana ze skupiny System of a Down na písni „Mein“ (pozdějším singlem).

První singl ze Saturday Night Wrist, „Hole in Earth“, udeřil v rádiích 16. října 2006. +more „Hole in Earth“ je také k dispozici (ke stažení) na PS3 & Xbox 360 verzi hry Guitar Hero 3. Druhý (a méně úspěšný) singl „Mein“ se dostal do rádií na jaře roku 2007.

V březnu 2007 měla deska Saturday Night Wrist (v USA) na kontě 250 000 prodaných kusů.

Deftones strávili většinu času let 2006 a 2007 koncertováním a pořádáním různých show po celém světě. Kapela hrála na místech jako jsou Spojené státy, Kanada, Evropa, Jižní Amerika, Japonsko a Austrálie. +more Skupina také vystupovala na festivalech typu Taste of Chaos, Family Values Tour a Soundwave Festival v Austrálii.

Eros a Chengova autonehoda (2008-2009)

Deftones pracovali na očekávaném šestém studiovém albu, Eros, od konce roku 2007. Chino Moreno popsal nahrávku jako tajemnou, neortodoxní, obsahující velkou dávku vytříbené atmosféry a mající, cituji: „fuck you, I hope you die. +more“ styl agrese. Nahrávání započalo 14. února 2008 a jeho vydání bylo původně plánováno na jaro 2009 (později odloženo).

4. listopadu 2008 utrpěl basák Chi Cheng během autonehody těžké zranění (Santa Clara, Kalifornie). +more Důsledkem tohoto zranění (utrpěného při autonehodě) bylo Chengovo kóma. Chengova matka a členové kapely používali svůj blog k informování fanoušků o basákově zdravotním stavu. 9. prosince 2008 byl Cheng převezen do jiné (nejmenované) nemocnice, která se podle slov skupiny specializuje na „mozková zranění“.

Ke konci ledna 2009 uvedli Deftones nové sdělení, začínající: „Náš padlý kamarád ještě neprojevil žádné známky zlepšení, a proto se stane Sergio Vega (bývalý člen Quicksand) novým (a prozatímním) basákem kapely. “ Sergio Vega nebyl v Deftones žádným nováčkem, už jednou zastupoval Chenga při živých vystoupeních v roce 1998. +more 5. února hrála skupina na koncertě poprvé od roku 1998 bez basáka Chenga (na Bamboozle Left Festival v Kalifornii). 20. května 2009 byla uvedena informace, že Chi Cheng už není pacientem intenzivní péče.

Brian „Head“ Welch a jeho dlouholetý přítel Reginald „Fieldy“ Arvizu, společně s dalšími členy Sevendust, Slipknot, Disturbed a jiným rock/metalovými kapelami zhotovili instrumentální píseň nazvanou „Song for Chi“, jejíž výtěžek byl věnován Chengově rodině.

V říjnu 2009 Deftones oznámili, že se připojili k Slipknot v jejich turné po různých místech Kanady a Spojených států. Bylo také ověřeno, že se Deftones zastaví na Smokeout festival v Kalifornii, aby podpořili vystoupení Cypress Hill.

Diamond Eyes a Koi No Yokan (2010-2013)

Chino Moreno při vystoupení v roce 2010 Deftones přes svůj oficiální web oznámili vydání nového alba na 4. +more květen 2010 (dříve uváděný datum zněl 18. května), přičemž název desky zní Diamond Eyes. Na počátku toho samého roku se kapela rozhodla svou nahrávku Eros ponechat v záloze, s neurčenou dobou vydání. 23. února 2010 byl singl „Rocket Skates“ (z Diamond Eyes) dostupný ke stažení.

Producentem CD se stal Nick Raskulinecz (producent skupin Foo Fighters, Ash, Trivium, Stone Sour, Danzig, Velvet Revolver, Shadows Fall, Marilyn Manson, Rush, Coheed a Cambria). Basák Sergio Vega zastoupil Chi Chenga na zmíněném albu.

V roce 2010 Deftones vystupovali na Download Festivalu, Rock on the Range a Vive Latino.

10. března zveřejnila kapela oficiální video k písni „Rocket Skates“ 15. +more března se v rádiích objevil singl „Diamond Eyes“. Obě písně, „Diamond Eyes“ a „Rocket Skates“, měly skvělé ohlasy od kritiků, kteří přirovnávají songy k dřívější tvorbě Deftones, především k albu Around the Fur. Skladba „Sextape“ byla realizována jako singl ve Velké Británii a poslední písní vyslanou do rádií je „You've Seen the Butcher“.

Diamond Eyes vyšlo 4. května a umístilo se na 6. +more místě v Billboard 200 s 67 000 prodanými kusy v prvním týdnu. Deska se dočkala velmi kladných recenzí od kritiků.

Ke konci roku 2010 podniknou Deftones turné po Spojených státech a Kanadě společně s kapelami Mastodon a Alice in Chains. Turné se jmenuje Blackdiamondskye, název vznikl ze spojení slov, které obsahují poslední alba těchto skupin (Black Gives Way to Blue, Diamond Eyes, a Crack the Skye). +more Album Koi No Yokan bylo vydáno v roce 2012.

Gore (2013-současnost)

V roce 2016 Deftones vydali osmé album zvané Gore.

Ohms (2020-současnost)

Na rok 2020 až do roku 2021 nebo tak nějak, Deftones plánuji vydat 9 album nástupce alba Gore z roku 2016. Chino Moreno řekl že to album bude nejtvrdší a neuřvanější album v historii kapely Deftones.

Hudební styl a vlivy

Ačkoliv se zpočátku jevili Deftones jako heavy metalová kapela, jejich hudba měla vždy prvky více stylů, které uměla patřičně využít. Hudební styl kapely je většinou popisován jako alternative metal, art rock, dream pop, experimental rock, nu metal, post-grunge, progressive rock, alternative rock, a rap metal. +more Jejich kompilace, B Sides & Rarities, obsahuje coververze písní od oblíbených umělců, hrající metal, hard rock (Lynyrd Skynyrd), post-hardcore (Helmet a Jawbox), gothic rock, art rock, new wave (Duran Duran, Cocteau Twins a The Cure), R&B (Sade Adu) a hip hop (Cypress Hill).

Deftones jsou často chváleni za svůj inovativní přístup k hudbě, přičemž je to také jedna z mála kapel, která má u kritiků úspěch a přitom se může chlubit slušnými prodeji. Jak napsal recenzent Johnny Loftus: „Kritici často ponechávají Deftones speciální místo, pryč od metalových skupin posledních let [. +more] Deftones byli vždy více kuriózní a nezávislí než ostatní interpreti. “.

Diskografie

Studiová alba

Kompilace

Dema

EP

Singly

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hudební skupiny 1980-1989 Kategorie:Hudební skupiny 1990-1999 Kategorie:Hudební skupiny 2000-2009 Kategorie:Hudební skupiny 2010-2019 Kategorie:Držitelé ceny Grammy Kategorie:Nu metalové hudební skupiny Kategorie:Americké alternativní metalové skupiny Kategorie:Hudební skupiny založené v roce 1988 Kategorie:Umělci Reprise Records