Desátek

Desátek (z latinského - desetina) označuje původně zhruba desetiprocentní daň placenou náboženské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci nebo starověkému božstvu. Tato povinnost byla běžná v mnoha starověkých kulturách a to přes celý středověk až do raného novověku.

Sám náboženský desátek může mít několik forem: * desátek povinný, jehož výběr garantuje svými zákony stát, * desátek povinný, jehož placení nařizuje anebo systematicky vyučuje nějaké náboženské společenství (např. mormoni, letniční a charismatické hnutí, Adventisté sedmého dne), * desátek chápaný jako osobní povinnost k Bohu, kde je jeho placení otázkou osobní odpovědnosti a víry. +more Např. v některých církvích, které nevyučují a nekontrolují odvádění desátků, jsou někteří křesťané přesvědčeni, že mají Bohu a církvi desátek platit.

Desátky ve starověku

Desátky byly ve starověkém světě velmi rozvinutou praxí a to již dlouho před příchodem desátků v židovsko-křesťanské kultuře. Existovaly například v Babylónii, Egyptě, Libyi, Jižní Arábii, v Římě, Kartágu a vůbec nejčastěji v Řecku. +more Nejčastěji byl desátek odváděn Apollónovi, Artemis, Athéně, Héře, Heráklesovi, Niké, Poseidonovi, Démétér a Diovi.

Babylónie

Desátek byl placen především hlavním chrámům (největší počet dokladů je dochován ze Sipparu a Uruku) jmenovitě z úrody obilí a datlí (mohl být vyplacen také ve stříbře), ze zahradních plodů, dobytka, drůbeže, ryb, dříví, kovových výrobků, polodrahokamů i zlata. K vybírání desátků byli chrámem ustanoveni zvláštní funkcionáři, rab ešre, ‚představený desátků‘. +more Do míst ležících ve větší vzdálenosti od chrámu byli vysíláni zvláštní poslové. Odvádění desátků bylo kontrolováno nadřízenými orgány (představeným města, místodržícím aj. ). V případě prodlení byl poplatník povinen zaplatit další úroky, které spolu s vedením chrámu také působily na určení jeho výše. “.

Egypt

V prvním nilském kataraktu na ostrově Sahel je na skále vytesán nápis „O sedmi hladových létech“, jímž král Džoser (III. dynastie 2700 př. +more n. l. ) oznamuje, že nařídil vybírat desátky pro Chnum-Rea (egyptské božstvo):.

„Král dává oběť Chnum-Reovi, pánu kataraktů, náčelníku jebské župy za to, co jsi mi prokázal: …Ode všech rybářů, lovců, ptáčníků i lovců lvů na poušti dám vybírati desátek ze všeho, co uloví. Ze všech telat, která vržena budou na těchto mílích, budiž dodáván desátek do (chrámových) stájí k pečení při každodenních obětech. +more Budiž odváděn desátek ze všeho zlata, slonoviny, ebenového dřeva a všeho ostatního, co přivážejí Nubové a Sudanci i každý jiný, jenž přichází s nimi do Egypta. Žádný úředník nebude vydávati rozkazy v tomto území a nebude vybírati nic od jeho (obyvatelů), čím by ztenčeny byly dávky tvému chrámu… Kameníci, řemeslníci, sochaři, zlatníci a všichni tovaryši, kteří zpracovávají tyto kameny se zlatem, stříbrem, mědí, olovem, budou platit desátek ze všeho, co obdrží za každou práci, kterou vykonají. A dále budiž odváděn desátek ze vzácného kamení, jež dopraveno bude z hořejšího území a budiž (ustanoven) správce vah, jenž bude vážiti zlato, stříbro, měď a drahokamy. “.

Také významné egyptské chrámy vybíraly desátky: „sajský chrám Nejtin dostal od (egyptského) krále Nechtnebofa (řecky - Nektanebos, vládl v roce +more_l. '>380 př. n. l. ) právo vybírati v městě Naukratidě desetiprocentní daň z veškeré průmyslové výroby tohoto města a desetiprocentní clo z veškerého zboží dovezeného do tohoto města po Egejském moři. “ A také: „Ésetin chrám v Pilaku a Chmúnův chrám v Jébu (řec. Elephantiné) měly právo vybírat desetiprocentní daň ze všeho dovozu z Nubie. “ Ale také králové v V. dynastii (2500 př. n. l. ) je vybírali: „Král řídí a chrání lid zákony, které vydává a které jsou závazné pro úředníky a soudy. Poddaní jsou mu za to povinni vykonáváním určitých prací, např. na stavbách, vydržováním královských poslů a placením desátek z polí, pastvin, dobytka, kůží a stromů. “ A také úředníci: „Tito úředníci vybírali daně, někdy značně brutálně; v pozdějších stoletích byly zřejmě vyměřovány ve výši desetiny sklizně. “.

Soubor:Sehel-steleFamine (cropped). jpg|alt=Hladová stéla na ostrově Sahel. +more Král Džoser v ní oznamuje, že nařídil vybírat desátky pro Chnum-Re. : „Ode všech rybářů lovců, ptáčníků i lovců lvů na poušti dám vybírati desátek ze všeho, co uloví. |Hladová stéla na ostrově Sahel. „Ode všech rybářů lovců, ptáčníků i lovců lvů na poušti dám vybírati desátek ze všeho, co uloví. Soubor:NAMABG-Siphnos Treasury Frieze 1. JPG|Kolorovaný reliéf z desátkové pokladnice Sifnijských. Muzeum v Delfách. 525 př. n. l. Soubor:Botorrita 1. jpg|Desky z Botorrity. Je na nich psáno: „…jestliže zmocněnec úrodu sváží, kterou by vně či uvnitř sklidil - ať desátek odvádí. “ Soubor:NectaneboI-Stele. png|Dekret z Naukratisu nařizuje: „Nechť je dána desetina ze zlata, stříbra, ze dřeva, řemeslného zboží a všeho, co přichází po moři. “ Soubor:Statue of Zeus. jpg|Socha Dia na Olympii, kterou Feidiás zhotovil z desátku kořisti uloupené Peršanům. Soubor:07Delphi Kore01. jpg|Jedna ze dvou caryatid z desátkové pokladnice ostrova Sifnos v Delfách.

Arábie

Rovněž v jižní Arábii byly odváděny desátky. Jihoarabský nápis (asi z r. +more 900 př. n. l. ), který se dochoval na východních hradbách zříceného města Ma‘in, zní: „…z kamení a dřeva až na krov, z čestných darů, jež zasvětili ‘Atharu (božstvo) z Kabadu ‘Ammijada‘ a zbožní zakladatelé, a z poplatku, jejž mu odváděli, a z desátku, jejž mu spláceli, když podnikali obchodní cesty do Egypta, Gazy a A´šuru a zůstali bez pohromy skrze slovo ‘Athara z Kabadu a Wadda. “.

Kartágo

Starověké africké město Kartágo pravidelně obětovalo desátky bohu Melkartovi v Týru: „S Karthaginou v Africe byl Tyrus provždy v čilém styku a Karthago nikdy nezapomnělo na tyrský svůj původ. Ještě ve druhé smlouvě s Římany (r. +more 348) jmenuje se Tyrus vedle Karthaginy (Polybius 3,24). Až do dob nejpozdějších zvláštním poselstvem Karthagiňané ročně dodávali desátek bohu Melkartovi v Tyru. “ A také: „Ke slavnostem Melkartovým vypravovaly všechny osady do Tyru poselství a odváděly desátek ze vší kořisti. “ Také Pečírka připomíná: „Každoročně bylo z Kartága do Tyru vysíláno poselstvo, které přinášelo oběť bohu Melkartovi, pokládanému v té době za hlavní foinické božstvo, ve výši jedné desetiny kartaginských ročních státních příjmů. “.

Další božstvo, kterému byl desátek odváděn, byl Herkules: „Poselstva (z Kartága) pokaždé přinášela oběti Héraklovu (Melkartovu) chrámu. Je-li pravda, že se tyto oběti zpočátku rovnaly desetině státních příjmů (jak tvrdí Diodóros Sicilský XX,14), lze v nich spatřovat jistý druh poplatku. +more“ A Justinus napsal: „Když pak mezitím Karthalo, syn Mazea, vůdce z vlasti vypovězených vojínů, vracel se mimo otcovo ležení z Tyra, kam byl od Karthagiňanů poslán, aby tam dopravil Herkulovi desátý díl kořisti, které jeho otec v Sicilii dobyl, povolal ho otec k sobě, ale on odpověděl, že dříve vykoná povinnosti veřejné bohoslužby a potom teprve povinnosti soukromé lásky synovské. “ A Tertullianus žijící v Kartágu píše: „Nechci mluvit, jak se chováte při obětech, když obětujete zabitá již se rozkládající zvířata, když z tučných a zdravých doma přebytečných zvířat obětujete odpadky a kopyta, což obvykle dáváte doma otrokům a psům, když z desátků, který máte odevzdat Herkulovi, nedáváte ani třetinu desátku na jeho oltář. “ A ještě jednou píše o tom, že desátky pohané odvádějí Herkulovi: „Saliové, ti tančící kněží, aby mohli hodovat, potřebují, kdo by jim na to půjčil. Úředníci vypočítávají náklady herkulánských desátků na hostiny. “.

Řecko

V Řecku bylo odvádění desátků bohům už od prastarých časů nepsaným zákonem: „U Řeků platil v dávných dobách zákon, že když dobudou nějaké město, pošlou Apollónovi desátý díl kořisti, například ze sta býků deset, stejně z koz a stejně i ze všeho ostatního, z peněz, z mužů, z žen.“

A Flaceliéra,píše: „V klasické době už vítězové neobětovali bohům vše, co nepřátelům ukořistili, ale jen desetinu (dekaté), desátek. Takový je tedy původ těch často nádherných památníků, sousoší nebo pokladnic, jež stály hustě vedle sebe kolem posvátných cest k panhelénským svatyním, například do Delf, a které později tak pobuřovaly řecké vlastenectví Plutarcha, kněze Apollóna Pythijského: „Je možné nepohoršit se při pohledu na všechny ty památníky, které ze všech stran obklopují boha, na ty prvotiny a desátky, plody řeží, válek a loupeží, a na ten chrám naplněný válečnou kořistí získanou na Řecích . +more“.

U historika Livia se v knize „Dějiny“ píše o desátku, který v roce 396 př. n. +more l. Římané obětovali Apollónovi. Římané se na válku připravovali tak, že poslali posly do Delf, aby jim od tamějších věštců přinesli zprávu, zda mají jít bojovat a jak případná bitva dopadne. Tento postup Římané zvolili také, když nastala válka s etruským městem Veje. Římský diktátor Marcus Furius Camillus obdržel z delfské věštírny příznivý výrok: „Až skončíš válku, přines jako vítěz hojný dar k mým chrámům a obnov otcovské obřady…“ Camillus se proto před bitvou odhodlal ke smělému slibu: „Apollóne Pýthijský, tvým božstvím podnícen spěchám, abych zničil město Veje, a tobě proto desetinu kořisti zaslibuji. Tebe také, Iuno Královno, která nyní přebýváš ve Vejích, prosím, abys nás jako vítěze provázela do našeho města, jež se má brzy stát i tvým, aby tě tu uvítal chrám, důstojný tvé vážnosti. “ Desátky a postavení chrámu se tedy mělo stát oním darem, který si diktátor umínil dát svým božstvům. Pro Římany tato válka skončila vítězně a postavení slíbeného chrámu se tak mohlo uskutečnit, s desátky však nastaly nečekané problémy. Vojáci a lid totiž nepospíchali, aby z bohaté kořisti obětovali desetinu: „Pak se začalo jednat o daru Apollónovi. Když Camillus prohlásil, že mu zaslíbil desetinu kořisti a když nejvyšší kněží - pontifikové mínili, že národ má své náboženské povinnosti dostát, nesnadno se tu dal nalézt způsob, jak poručit, aby lid přinesl zpět kořist, aby z ní byla oddělena povinná část pro svatyni. Konečně se utekli k tomu, co se jim zdálo nejmírnější: kdo by chtěl sebe i svůj dům zbavit té náboženské povinnosti, nechť sám pro sebe ocení svou kořist a odvede cennou hodnotu jedné desetiny do státní pokladny, aby z toho mohl být zhotoven zlatý dar, hodný skvělosti toho chrámu i velebnosti toho boha podle důstojnosti národa římského. “ Camillus byl touto vlažností Římanů zděšen a stále je burcoval k odvedení desátků: „Znovu a znovu na všech místech pronášel řeči, že ovšem není divu, že obec upadla v zuřivost; je vázána splnit slib bohům a považuje starost o všechny jiné věci za přednější, než aby učinila zadost své náboženské povinnosti; on prý nic nemluví o darování, které vypadá spíše jako almužna než jako desátek, protože se každý k němu zavázal jako soukromý občan, ale byl zbaven té povinnosti jako člen národa; nedovoluje mu prý jeho svědomí, aby zamlčel, že jenom z té kořisti, která se skládá z majetku movitého, se ustanovuje desátek, ale že se neděje ani zmínka o dobytém městě a o území, což je také zahrnuto ve slibu. “ Historik Livius však zamlčel jednu důležitou okolnost, o které píše Appiános: „Když se po dobytí Vejí objevila nepříznivá znamení pocházející od Jova, tvrdili věštci, že byly opomenuty nějaké náboženské úkony, a Camillus se upamatoval, že zapomněl dát desetinu kořisti bohu, jenž dal věštbu týkající se jezera. Senát přikázal, aby každý, kdo dostal jakýkoliv díl kořisti z Vejí, jej sám ocenil a desetinu pod přísahou přinesl. Ze zbožnosti neváhal ani obětovat desetinu půdy prodané již jako kořist. Z těchto peněz byl dán do Delf zlatý kráter, který stál na bronzovém podstavci v pokladnici Římanů a Massilských…“.

Camillus nakonec dosáhl svého: „Sbor pontifiků přibral k poradě Camilla a uznal za správné: co z té kořisti bylo v majetku Vejských před učiněním toho slibu a co po tom slibu přešlo do moci národa římského, z toho aby desetina byla zasvěcena Apollónovi. Tak město i venkovské polnosti byly podrobeny cenovému odhadu. +more Peníze byly vyplaceny ze státní pokladny a byl uložen úkol vojenským tribunům s mocí konsulskou, aby za ně nakoupili zlato. “ Livius dále napsal, co s vybraným desátkem Římané udělali: „dali zhotovit zlaté měsidlo, aby bylo dopraveno Apollónovi do Delf. “ Tento Camillův desátek je zaznamenán také ve výtahu z Liviova díla: „Diktátor Furius Camillus dobyl Vejí, které byly obléhány po deset let. Přenesl do Říma sošku Junoninu a desetinu kořisti poslal Apollónovi do Delf. “ Tento desátek obětovaný Apollónovi je jednou z nejlépe zaznamenaných obětí ve starověku.

Desátky byli v Řecku dávány zcela konkrétním bohům jako oběť do Delf, Olympie a Athén a na další místa.

Soubor:Kore with a dove. jpg|Socha z Akropole s nápisem: „Lysias věnoval Athéně prvotiny; Euarchis věnoval desátek Athéně. +more“ Soubor:Nike from Olimpia. JPG|Socha Nike věnovaná Diovi jako desátek z válečné kořisti. Soubor:Bronzový desátkový hadí sloup který byl zhotoven z desátků a obětován do Delf jako dík za vítězství. jpg|Bronzový hadí sloup, na němž byla dříve umístěna zlatá trojnožka zhotovená z desátků. Soubor:Weihgeschenk des Hermonax. jpg|Socha ženy s nápisem: Hermonax a její syn dali tuto sochu Apollónovi jako desátek ze zisku své práce. Soubor:Waffen aus Olympia1. JPG|Hrot kopí s nápisem: „Tarentines olympijskému Diovi jako desátek“. Hrot kopí je zcela vpravo. Soubor:Cuneiform tablet- account of esru-tithe payments, Ebabbar archive MET ME86 11 225. jpg|Klínopisná tabulka z Babylonu. Účet zaplacených desátků (ešru). Asi z r. 576 př. n. l.

Desátky obětované do Delf

Aigeus: „Měl v Athénách svoje héróon a v Delfech sochu, věnovanou prý mezi jiným z desátku válečné kořisti Marathónské. “ Hérodotos píše v Dějinách: „…Za desátý díl svého jmění dala (Rodópis) zhotovit rožně na pečení celých kusů skotu, celé ze železa, tolik kusů, na kolik desetina stačila a poslala je do Delf…“ A Xenofón píše: „uchránil zemi přátel před pleněním, kdežto nepřátelskou vybrakoval tak, že za dvě léta mohl obětovat delfskému bohu víc než sto talentů jako desátek. +more“ A jinde píše: „Potom Ágis přišel do Delf a obětoval desátek…“ A dále napsal: „Agésiláos dorazil do Delf a obětoval Apollónovi desátek z kořisti, který nebyl menší nežli sto talentů. “ V Delfách byl dřevěný kůň: „Na podstavci pod dřevěným koněm je nápis, že sem byly dary věnovány jako desátek z kořisti bitvy marathónské. “ A Pausanias píše: „Tarantští odeslali do Delf ještě jiný desátek, když zvítězili nad barbarskými Peuketii. “ A dále píše o Delfách: „V samé blízkosti lva je umístěn Apollón Messalských jako desátek z námořní bitvy s Karthagiňany. “ A Herodotos napsal: „Ti z Řeků, kdo se bez přinucení poddali Peršanovi, ač jejich věci stály dobře, budou z jedné desetiny učiněni otroky boha delfského“ A jinde píše: „Z desetiny kořisti z té bitvy byly postaveny ony veliké sochy, stojící okolo třínožky před chrámem v Delfech a jiné takové v Abai. “ Do Delf byly také odvedeni lidé jako desátek: „na Euboii prý kdysi vypukl velký hlad a Chalkidští situaci vyřešili tak, že věnovali desetinu svého obyvatelstva delfskému chrámu, což se na jedné straně jevilo jako zbožný čin, ale zároveň to bylo i účinné opatření, jak přijatelným způsobem snížit počet vlastního hladovějícího obyvatelstva. Takové desátky ovšem nadlouho v Delfách zůstat nemohly, a tak se novým domovem Chalkidských stalo místo na nejjižnějším cípu Itálie, kde kolonisté založili z Apollónova pověření město Rhégion. “.

Dále byli desátky do Delf odváděny z řeckého ostrova Sifnos. Pausanias píše: „…nalezneme pokladnici ostrova Sifnu, nejbohatší v posvátném okrsku. +more Pausaniás vypráví, že byla zbudována na Apollónovu žádost z desátku výnosu zlatých dolů na ostrově Sifnu. Když ale peněz chtiví obyvatelé ostrova přestali tuto daň platit, byli tvrdě potrestáni: doly zmizely a ostrov byl potopen. “ A také Hérodotos napsal: „…měli na ostrově zlaté a stříbrné doly, a to tak bohaté, že z desetiny jejich výtěžku zbudovali v Delfech pokladnici, která se vyrovná nejbohatším. “ Pausaniás dále o Sifnu napsal: „Ostrov Sifnos vydával na světlo zlatou rudu i přikázal bůh jeho obyvatelům, aby z užitku odevzdávali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však od dávky ustoupili ve své nenasytnosti a tehdy jim také zlaté doly moře zatopilo. “.

Také Etruskové ze zaniklého starověkého města Spiny, ležícího v Itálii, tam odváděli desátky: „…město bohatlo a v posvátných Delfách, kam se posílaly desátky jako dík bohům, stála pokladnice spinských občanů po boku pokladnic tak proslulých králů, jako byli Gyges a Kroisos…“ A nakonec Pausaniás o Delfách píše: „…sochy jež jsem přepočítal, vytvořil Feidiás a po pravdě řečeno jsou i tyto desátky z kořisti v bitvě…“

Desátky obětované do Olympie

Pausaniás píše: „Také obětují Poseidónovi onoho býka a hned po oběti ryby pochytají. Jako desátek lovu umístí votivní dar v Olympii a v Delfách. +more“ Ve smlouvě mezi Athénami a Chalkidou je psáno: „A ten, kdo přísahu nesloží, nechť ztrácí svá občanská práva a jeho majetek nechť je proměněn v obecní a desetina z toho majetku nechť je nedotknutelným desátkem Dia Olympského. “ A o další soše Dia v Olympii: „Nápis na ní hlásá, že je to desátek z války Fóků a Thessalských. “.

Desátky obětované do Athén

Pausaniás píše, že Megarští mají na vrcholu Akropole chrám Apollónův a k němu náleží: „Apollón zvaný Pýthijský (Pythios) a Přinášející desátky z kořisti (dekatéforos) se podobají nejspíše dřevěným sochám.“

Dále Pausaniás píše: „Jsou tu dva dary pořízené z desátku válečné kořisti Athéňanů: bronzová socha Athény z věcí vzatých Médům, přistávším u Marathónu, dílo to Feidiovo, boj Lapithů s Kentaury na štítě a ostatní vypouklé práce vytepal Mýs…“ a dále říká: „Také bronzový vůz tu je, pořízený z desátku kořisti odňaté Boióťanům a Chalkidským na Euboi. “ V Athénách rovněž byly: „…také dvě sochy objednané u Feidia za desátek z válečné kořisti, Athéna Promachos, která „bojuje v prvních řadách“ a Athéna Lemnia, darovaná obyvateli Lemnu. +more Socha Athény Promachos byla zhotovena z bronzu byla vysoká 7,5 m a měla korintskou přilbu, kopí a štít. Socha Athény Lemnie… znázorňuje opačnou stránku bohyně - je beze zbraní a přilbu drží v ruce… připomíná mírumilovnou kolonizaci Atiky. “ Ze starověkých bohů, kterým byl desátek obětován jsou nejčastěji zmíněni:.

Apollón

O Krotoňanech je psáno: „Když pak slíbili Apollinovi desátý díl kořisti, přislíbili mu Lokřané, když i o božské odpovědi i o jejich slibu zvěděli, devátý díl a tajili tuto věc, aby nebyli sliby předstiženi. “ A Xenofón napsal: „Thébané… si dělali nároky na Apollónův desátek dekelejský…“ Otto píše: „Ve starších dobách i celé podmaněné národy od vítěze zasvěcovány některému bohu, zejména delfskému Apollónovi; anebo obce v těžkých dobách desátek svých obyvatelů bohu věnovaly. +more“ Macrobius píše o orákulu: „Slučte se s nimi, desátek pošlete Foibovi (příjmení Apollóna) , hlavy pošlete Hádovi a muže otci. “ Soubor:Závaží ze Susa. jpg|Bronzové závaží jako desátek z kořisti ze Susa. Soubor:Dedanitský nápis. jpg|Dedanitský nápis jako desátek. Soubor:Inscribed base for a monumental statue dedicated to Athena by a potter named Pelkon vowing to give 10 percent of his profits, Acropolis of Athens, 510-500 BCE, Epgraphical Museum Athens. jpg|Podstavec s věnováním Athéně. 510-500 př. n. l. Soubor:San Sosti axe-head 2. jpg|Bronzová hlava sekery s věnováním. 520 př. n. l. Soubor:Athens Acropolis Museum Decree of Boule of Athens, 446 5 BC (27824790793). jpg|V Athénském dekretu je psáno: "jeho majetek bude zabaven a desátek z něj bude věnován Olympijskému Diovi. " Soubor:Athéna Promachos s věnováním. jpg|Bronzová socha Athéna Promachos s nápisem na podstavci: „Meleso ji věnoval Athéně jako desátek“. 475-470 př. n. l. Artemis.

Xenofón napsal: „Desátek, který vybrali pro Apolona a pro efezskou Artemidu, rozdělili si velitelé mezi sebou, takže každý opatroval svou část pro bohy. “ V září 2006 byl během vykopávek na západní straně Agory objeven kamenný blok, na kterém je vyryto: „Eupolemos syn Simalose věnoval andron pro Artemis Astiás jako desátek. +more“ Xenofón pak znovu píše: „Z posvěcených peněz dal Xenofon postavit oltář a chrám, a i do budoucnosti určil desetinu plodin z pozemků na pořádání obětí bohyni. “ A jinde píše: "Chrám, byť malý, připomínal velký chrám v Efesu a socha bohyně, třebaže zhotovená z cypřišového dřeva, je jako ta zlatá v Efesu". Poblíž chrámu stojí tabule s tímto nápisem: „Tento pozemek je zasvěcen Artemidě. Kdokoli zde žije a sklízí úrodu, musí z ní každý rok obětovati desátý díl a z toho, co zbude, nechť udržuje chrám. Nebude-li to dodržováno, bohyně si to vyřídí. “.

Asklépios

„Amphimnastos byl dovozce ryb. Tento muž dodával ryby v Arkádii, přísahal, že věnuje Asklépiovi desátek z prodeje ryb, ale svůj slib nesplnil. +more A když prodával ryby v Tegea, náhle se objevili komáři ze všech stran (Podle jiného čtení do ryb udeřil blesk a spálil je) a vrhli se na něho. Shromáždil se velký zástup a sledoval to divadlo. Amphimnastův podvod byl odhalen. Tehdy prosil Boha, aby mu dal další ryby a desátek již Amphimnastos věnoval Asklépiovi. “.

Athéna

Hérodotos píše: „Desetinu výkupného obětovali bohyni, dali za ni pořídit měděné čtyřspřeží. Byl na něm tento nápis: …Železným poutem ztlumili tvrdě nepřátel pýchu. +more Z desátku Palladě zde čtyřspřeží postaveno. “ Dále v Athénském nápise z r. 445 př. n. l. je napsáno: „ať je stižen atimií on sám i jeho děti a jeho majetek ať je zabaven a desetina ať patří bohyni…“ Také v zakládací listině druhého Athénského námořního spolku z r. 378 př. n. l. je psáno: „jeho jmění ať je zabaveno a desetina ať připadne bohyni; a ať je postaven před soud Athéňanů i spojenců…“ Xenofón napsal: „Kdo poškodí zájmy athénského lidu… aby majetkem propadl lidu a desátek aby se dostal bohyni. “ A dále píše: „Bude-li rozhodnuto, že jsou vinni, nechť podstoupí trest smrti… ať propadnou majetkem lidu, jeho desátá část ať náleží bohyni. “ Hejnic objasňuje, že tato nejmenovaná bohyně byla Athéna: „tj. Athéně, která byla v Athénách státním božstvem a do jejíž pokladnice se ukládaly desátky ze zkonfiskovaného majetku. “.

Héra

Hérodotos v Dějinách píše: „Desetinu svého zisku, šest talentů, Samští vzali a dali za ni pořídit bronzovou nádobu… Nádobu obětovali do chrámu Héřina…“

Herkules

Otto napsal: „Zejména panovalo u Římanů mínění, obětoval-li kdo Herkulovi 1/10 jmění, že mu tento pomáhal k jeho rozmnožení. “ a jinde píše: „Záhy zavedena i oběť soukromá (decima), při níž vojevůdcové po vzoru Herkulově obětovali bohu desátý díl kořisti, soukromníci pak zejména obchodníci, desátý díl zisku nebo jmění…" a dále píše: "Desátý díl jmění Herkulovi prý obětovali Sulla, Lucullus a Crassus… Z vojevůdců obětovali Herkulovi desátek L. +more Mummius Achaicus při svém triumfě v Reatě r. 145, jenž mimo to bohu zřídil v Římě svatyni se sochou, pocházející patrně z kořisti korinthské, dále bez pochyby též Marius při svém triumfě r. 104. “ O Crassovy psal také Plutarchos: „…potom jako konsul zasvěcoval Héraklovi (ode všeho) desátek…“ Macrobius zmiňuje Herrenuse, který: „stal se obchodníkem a protože se mu vedlo, obětoval desátek ze svého výdělku Herculovi“ a také připomněl Varra, který napsal: „že naši předkové byli zvyklí obětovat Herculovi desátek. “ A Cicero píše: „Také Herkulovi nikdy nikdo neslíbil desátek s motivem, aby se (na oplátku) stal moudrým. “.

Niké

Pausaniás napsal: „Pod sochou Níky je umístěn zlatý štít s vyobrazenou tváří Medúsy Gorgony. Nápis na štítě prozrazuje dárce i příčinu, proč jej věnovali… Tento zlatý zde štít chrám obdržel zásvětním darem… Argejští s Athéňany a s Ióny dali jej ulít na paměť vítězné bitvy, kořisti desátý díl. +more“.

Poseidon (Erechtheus)

Otto napsal: „Socha jeho (Erechthea) stála v Athénách na Agoře a do Delf z desátku marathónské kořisti věnována jeho socha Feidiem vytvořená.“

Démétér

Buttinová píše: „Démétér dostává desátek z ječmene a pšenice. “ A Callimachus píše v Epigramech o Démétér, které Akrisios: „dává dary jak desetinu jeho zrn. +more Protože to tak slíbil. “.

Zeus

Pausaniás napsal: „Kteří lidé věnovali sochu bohu (Diovi), a čí je to dílo, hlásají napsané verše: Kleitorští dali tu sochu bohu, co desátek vzácný, pažemi zdeptali vojska, zkrotivše nejedno z měst. “ a jinde píše: „Rozestav ke všem branám stráže z kopiníků a ti ať odnímají kořist těm, kdo ji vynášejí a prohlašují, že je z ní třeba obětovat desátek Diovi. +more“ Otto píše: „Zhotovil z kovu kolosální sochu Zevovu, kterou Řekové po bitvě Platajské (r. 479 př. n. l. ) z desátku kořisti uloupené Peršanům věnovali do Olympie. “ A Pausaniás píše: „U nohou Diových pak je starými písmenami napsáno toto čtyřverší: …Ti, kdo abantský kraj kdys zabrali, s pomocí boží z thronijské kořisti dali toto zde, desátý díl. “.

Soubor:Athenian Treasury. JPG|Desátková pokladnice Athén v Delfách. +more Soubor:Dekret z Brea. JPG|Dekret z Brea. Je v něm zapsáno: "jeho majetek by měl být zabaven a připadnout z něj desátek bohyni (Athéně)" Soubor:Apollo Piombino. jpg|Apollón z Piombina. Řecký nápis na noze říká, že byla dána jako desátek Athéně. Soubor:Stéla demokracie. jpg|Athénská „Stéla demokracie“ říká: „jeho majetek ať je zabaven a desátek připadne bohyni. “ Soubor:Snake column Hippodrome Constantinople 2007. jpg|Bronzový „Hadí sloup“, pro zlatou trojnožku, zhotovenou z desátků, který Řekové poslali do Delf. Soubor:Ancient Collection MfA Boston 0198-2. jpg|Desátek od Mantiklose. 700-675 před n. l.

Desátky v Bibli

Desátky před vydáním Mojžíšova zákona

Poprvé se desátky objevují v příběhu, kdy Abrahám obětuje králi a knězi Melchisedechovi desetinu ze všeho. Tento desátek zaplatil z uloupeného majetku ve válce. +more Melchisedech dostal od Abraháma 10 % z válečné kořisti a 90 % z této kořisti vrátil Abrahám sodomskému králi.

Dále je v Bibli zmíněn Jákob, který za splnění několika svých podmínek slíbil Bohu odvedení desátku. Není uvedeno komu Jákob tento desátek měl dát.

Desátky v Mojžíšově zákoně

Mojžíšův zákon přikázal židům dávat desátky a jejich praktikování spojil s požehnáním. Izraelité odváděli tři rozdílné druhy desátků.

První desátek

První desátek ( ma'aser rišon), byl odváděn každý rok kromě sedmého roku odpočinutí a náležel Levitům:

Bůh určil, že desátky jsou jejich dědictvím, a že je smí jíst spolu se svými rodinami kdekoliv. Levijci tento desátek nejedli pouze v Jeruzalémě ale na všech místech kde bydlili. +more Levijci podle Bible vlastnili 35 měst (Nu 35,7 a Joz 21,1-2. 41) ve kterých bydlili se svými rodinami. Jak Levijci nakládali s desátky je napsáno v Neh 10,37-40:.

Levijci vybírali desátky a pak je odnášeli a skládali ve svých městech, kde žili. 90 % z vybraných desátků patřilo těm levijcům, kteří je měli jako obživu ve svých městech spolu se svými rodinami. +more Z vybraných desátků levijci museli přinést desátý díl do Božího domu v Jeruzalémě. Třikrát je zdůrazněno (Nu 18,29. 30. 32), že musí kněžím dát tu nejlepší desetinu z desátků, které dostanou.

Soubor:Monier22. JPG|Odvádění desátků v chrámě. +more Obraz Pierra Moniera Soubor:Lmlk-seal impression-h2d-gg22 2003-02-21. jpg|LMLK pečetě jsou důkazem o odvádění desátků v okolí Jeruzaléma. Soubor:Tithe Stone, Warnham - geograph. org. uk - 2073093. jpg|Desátkový kámen ve Warnhamu. Soubor:Hersfeld zehntverzeichniss. jpg|Přehled desátků v opatství Hersfeld v letech 880 až 899. Soubor:Tiendpaal 10-06-2008 14-06-08. JPG|Desátkový kámen v Sint-Margriete v Belgii. Soubor:Uit-lesing vande tienden der kudde, objectnr A 19828. tif|Odvádění desátků ze stáda. Kresba Jana Luykena. 1683 - 1735.

Druhý desátek

První zmínka o příkazu desátku se týká tzv. druhého desátku ( ma'aser šeni). +more Ten byl centrálně spojen nikoliv s levijci, ale s pravidelnými svátky v Jeruzalémě, které přikazoval dodržovat zákon. Tyto desátky přinášel jejich majitel do Chrámu, kde je zkonzumoval ve stavu rituální čistoty před Hospodinem.

Je zde popsán způsob dávání desátků z dobytka: Izraelita odděloval desátek tak, že vyháněl dobytek ze stáje a každý desátý kus označil holí namočenou v barvě jako desátek. Tento kus již nemohl vyměnit ani vyplatit, protože byl zasvěcen jako oběť Hospodinu. +more Je zde napsáno, že to měl být jen každý desátý kus a nikoliv každý první kus z deseti. Měl-li Izraelita devět a méně kusů dobytka, potom desátek neodváděl, protože podle Zákona měl Bohu patřit jen každý desátý kus.

Desátky z úrody mohly být vyplaceny, majitel však musel namísto 10 % dát o celou pětinu více. Takto vyplacená úroda se stává povolenou ke konzumaci na libovolném místě. +more Majitel pak donese do Chrámu namísto ní peníze, kterými ji vykoupil, a ty utratí za jídlo a pití stejným způsobem, jako by jedl desátek.

Tento druhý desátek byl přinesen na vyvolené místo (Sílo, později Jeruzalém) a tam ho jedl obětující se svou rodinou a s levijcem. Je zde příkaz, aby obětující jedl své desátky. +more Bude probíráno dále v Dt 14,23-26 a 26,14.

O druhém desátku, který Židé během svátků jedli v Jeruzalémě, je psáno také v Dt 14,22-27, kde se lze dočíst:

Desátky byly dávány pouze z úrody a dobytka. Stříbrem (penězi) mohly být jen po určitý čas, jako povolená výjimka během přepravy na vyvolené místo. +more Tam za stříbro musel majitel koupit „náhradní“ desátky v naturáliích - víno, opojný nápoj a jiné potraviny k hostině.

Židé znali a používali stříbro (jako platidlo), a přesto Bůh nedovolil, aby byly desátky dávány ve stříbře.

Soubor:Pieter Brueghel the Younger (or workshop) The Payment of the Tithes Bonhams. jpg|Odvádění desátků. +more Pieter Brueghel mladší. 1621 Soubor:Zehent. jpg|Sedláci odevzdávají desátky kněžím. Německý dřevořez z r. 1468 Soubor:Odvádění desátků. jpg|Odvádění desátků. Ary Johannes Lamme. Soubor:Bengt Nordenberg-Tiondemöte i skåne. JPG|Výběr desátků z úrody země v Skåne. Malba Bengta Nordenberga (1822-1902) Soubor:Zehnt Bauern. png|Zemědělci odvádějí desátky v 16. -17. století Soubor:Odvádění desátků v Betlémě. jpg|Odvádění desátků v Betlémě, obraz od Pieter Brueghel the Younger (1564-1638).

Desátek chudých

Dále je v Mojžíšově zákoně zmíněn třetí druh desátků. V Dt 14,28 -29 je napsáno:

„Každého třetího roku odneseš všechny desátky ze své úrody toho roku a složíš je ve svých branách. I přijde lévijec, protože nemá s tebou podíl ani dědictví, a bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách, a budou jíst dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal při každé práci, kterou bude tvá ruka konat. +more“.

Ve třetím a šestém roce sedmiletého cyklu se pravidla pro rozdělování desátku měnila. První desátek obdrží levita stejně jako v předchozích dvou letech; druhý desátek oproti tomu získá cizinec (hebrejsky: „ger“ - bezdomovec, cizinec, host, dále překládáno jen „cizinec“), sirotek a vdova.

V Dt 26,12-14 je psáno:

„Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Hospodinem, svým Bohem: „Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to lévijci a bezdomovci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. +more Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. “.

Je zde uvedeno, že třetí rok měl tento desátek jíst levijec, cizinec, sirotek a vdova a také je uvedeno, jak by se s desátky nemělo zacházet: # Obětující je nesměl jíst v zármutku (zřejmě je myšlen zármutek nad mrtvým. ) # Nemohl z nich nic odstranit, byl-li nečistý. +more # Neměl z nich dát pro mrtvého. Zřejmě je zde míněn zvyk židů pořádat nákladné pohřební hostiny o nichž píše Flavius: „Tento obyčej je pro mnohé Židy příčinou chudoby, protože z nutnosti hostí mnoho lidí; kdyby to totiž někdo opominul, není považován za zbožného. “.

Nelze však také vyloučit možnost, že je zde míněn pohanský zvyk dávat oběti zemřelým do hrobu.

V Mal 3,7-10 jsou dvě poslední starozákonní zmínky o desátcích:

„Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. +more Ptáte se: „Jak se máme vrátit . “ Smí člověk okrádat Boha . Vy mě okrádáte. Ptáte se: „Jak tě okrádáme. “ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod. Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání. A bude po nedostatku. “.

Současníkem proroka Malachiáše, byl Nehemiáš. Oba žili v polovině pátého století př. +more n. l. Proroctví Malachiáše hovoří o desátcích na dvou místech, Nehemiáš pak hovoří o desátcích sedmkrát.

V Mal 3,5 je psáno, že jsou utiskováni nemajetní (námezdníci, sirotci, vdovy a cizinci) kteří byli rovněž příjemci desátků.

V proroctvím Malachiáše je zmíněna kletba na židy, kteří neodvádějí desátek. Tato kletba však:

* 1) Není zmíněna mezi kletbami v Dt 27. a 28. +more kapitole. * 2) Není součástí desatera přikázání. * 3) Není zmíněna v Pentateuchu. * 4) Není zmíněna v Novém zákoně. * 5) Není zmíněna zakladatelem křesťanství Ježíšem Kristem. * 6) Není zmíněna apoštolem Pavlem. * 7) Malachiášova kletba neplatí pro křesťany neboť: „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe. “Ga 3,13.

Soubor:Grosses Fass vonW J Delff 1608. jpg|Druhý největší vinný sud na světě tzv. +more Grosses Fass na desátkové víno. Z r. 1751. Soubor:Zemědělci odvádí desátky v dominikánském klášteře. Malba z roku 1873. jpg|Zemědělci odvádí desátky v dominikánském klášteře. Malba z roku 1873. Soubor:Chatel-Guyon - Pierre de dime (2). JPG|Desátkový kámen ve Chatel-Guyon. Sloužil k odměřování desátků v obilí Soubor:TabladiezmosXVII. JPG|Desátková tabule ze 17. století se soupisem plátců desátků. Soubor:Desátková kamenná míra ve Francouzském Marval. JPG|Desátková kamenná míra v Marvel ve Francii Soubor:Desátkový vinný sud v Mikulově z roku 1643. JPG|Desátkový vinný sud v Mikulově z roku 1643.

Desátky v Novém zákoně

O desátcích mluví Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu (23,23), kde kritizuje počínání zákoníků a farizeům (viz také L 11,42) a kárá je, že ve své snaze dávat desátky z každé zeleniny zanedbali důležitější (těžší) věci v Zákoně, a sice právo, milosrdenství a víru.

V L 18,10-13 Ježíš říká známé podobenství o farizeovi a publikánu, kteří se společně modlí v chrámě. Farizeus vypočítává své zásluhy. +more Mezi nimi také, že: „…dávám desátky ze všeho, co získám. “ Naproti tomu publikán prosí Boha o milost. V závěru je napsáno, že Bůh ospravedlnil publikána a nikoliv farizea.

Desátky v judaismu

Ortodoxní Židé dnes nemají chrám ani levijské kněžstvo, proto když oddělují desátky z úrody pole a stád dobytku (Židé je v souladu s Tórou nedávají z výplaty ani v penězích), tak mají přikázáno s desátky naložit takto: # Mohou je dát Levijcům (pokud nějakého znají). # Zakopou je do země. +more # Dají je chudým lidem. # Sami je sní. # Vykoupí je za minci, kterou pak důkladně zahodí, tak aby ji nikdo nenašel.

Desátky v křesťanství

První církev

V počátcích křesťanství nebyl desátek vybírán. Tertullián (155-222 n. +more l. ) píše o financích v církvi: „Předsedají zkušení starší, kteří se osvědčili ve víře. Je to důstojnost, která se nekupuje za peníze. Nic totiž, co je od Boha, se nedá koupit za peníze. I když máme jakýsi druh pokladny, neukládá se do ní poplatek, cosi zač si možno koupit víru. Měsíčně tam ukládá skromný poplatek každý, kdo chce, jestli chce a jestli může. Nikdo není nucen. Přináší to každý dobrovolně. Jsou to jakoby uschované peníze. Vždyť neslouží k tomu, aby se z nich pořizovaly hostiny, při kterých se lidé přejídají a opíjejí, ale slouží k výživě potřebných, na pohřeb, k pomoci osiřelým chlapcům a děvčatům a opuštěným rodičům, nemocným lidem, těm, kdo se ocitli v neštěstí, odsouzeným do dolů, poslaným na ostrovy a do vězení…“.

Soubor:Výběrčí desátků. jpg|Výběrčí desátků. +more Malba Gerarda Thomase (1663-1720). Soubor:Vibert+-+Le+retour+de+la+dîme. +98x70cm. +Oil+on+canvas. jpg|Kněz se navrací s vybranými desátky. Obraz Jeana-Georgese Viberta (1849-1902). Soubor:Hans Böheim. jpg|Hans Böheim káže lidu. Vyobrazení ve Schedelschen Chronik z roku 1493. Soubor:Desátková válka. jpg|Desátková válka v Irském Carrickshocku. Soubor:William Spears. jpg|Socha Williama Spearse z Eyemouthu, který vedl vzpouru proti odvádění desátků. Soubor:Tithe memorial - geograph. org. uk - 975135. jpg|Desátkový památník v Elmsett připomíná incident kdy byl majiteli pozemku zabaven majetek.

Zavedení desátků do církve

Prvním, kdo z vlastní iniciativy zavedl křesťanské desátky, byl sv. Severinus ve 2. +more polovině 5. století. Všechny desátky dával chudým a potřebným. Desátky byly uzákoněny závazně teprve na synodě v Mâcon (dnešní východní Francie) v roce 585, kde bylo doporučeno desátky odvádět do biskupovy pokladnice. Povinným se stává desátek v církvi teprve v raném středověku. V době Karla Velikého byl desátek stanoven zákonem a z hlediska kanonického práva jej uzákoňuje Decretum Gratiani z roku 1140. Rolníci museli odvádět během středověku desátý díl své úrody, řemeslníci desetinu své produkce. K úschově desátků sloužily v Evropě tzv. desátkové stodoly, které byly zbudovány ve vesnicích a které představovaly po kostele největší stavbu vesnice. Na podporu provozu kostela či kláštera mohly být zakoupeny či darovány celé vesnice.

Problémy s desátky

Nemilosrdně zaváděný desátek v Evropě v mnoha zemích vyvolal odpor, ba krvavé války. Bouřili se hlavně svobodní sedláci; například v Jutsku zabili kvůli desátkům roku 1086 dánského krále Knuta Svatého a ještě koncem 12. +more století - za arcibiskupa Absalona - povstali kvůli desátku Skaňané. “.

Alkuin z Yorku (735-804 n. l. +more) si stěžoval: „křesťanské mise v Sasku by měly rozhodně větší úspěch, kdyby se kněží věnovali se stejnou horlivostí kázání jako vybírání desátků a peněžitých trestů. “ a dále píše: „víra Sasů byla zničena desátky. “ Alkuin o misii mezi Sasy rovněž napsal: „A nechť je to zvěstovatel Kristova poselství a ne vyběrač desátků, protože nová duše se má živit mlékem apoštolské víry…Desátky však, jak se říká, podkopávají víru Sasů. “.

Soubor:A carved record of the judgement in a tithe dispute, in a darkened corner of Clodock Church - geograph. org. +moreuk - 1691566. jpg|Kamenné desky v anglickém Clodocku. Z r. 1805. Soubor:Stedingen. jpg|Památník v Altenesche. 27. 5. 1234 zde křižáci kvůli desátkům vyvraždili celé rolnické město. Soubor:Monument to the tithe war - geograph. org. uk - 729076. jpg|Památník desátkové války v anglickém Suffolku z roku 1934. Soubor:Memorial to the Tithe Martyrs of Llangwm - geograph. org. uk - 366183. jpg|Památník desátkových mučedníků z Llangwmu z r. 1887. Soubor:Montépilloy (60), borne dîmière, rue des Bordes - rue du Four. jpg|Desátkový hraniční kámen z r. 1543 ve Francii. Soubor:125 Musée du Léon. jpg|Otočná míra k odměřování desátku z 15. století.

V 9. století pak Hraban Maur odsuzuje: „Praktiky kleriků, kteří nepouštěli lidi do kostelů dříve, než se přesvědčili, zda odvedli správně desátky ze všeho svého majetku. +more“.

V roce 1230 odmítli obyvatelé Stedingu (oblast v Sasku) platit desátky Brémskému arcibiskupovi. Ten na ně proto uvalil klatbu. +more Stedingové se však nezalekli jeho hrozeb a setrvávali ve svém odporu k jejich placení. Arcibiskup požádal papeže Řehoře IX. , aby vyhlásil křížovou výpravu proti „heretikům“. Papež považoval odpírání desátků za tak kacířský čin, že žádosti ihned vyhověl. Dne 25. 5. 1234 křižáci po urputné bitvě nad rolníky zvítězili. „Kristovi vojáci“ v boji zabili u obce Altenesche na 6000 rolníků (což byli téměř všichni Stedingové).

Velmi ostře se proti desátkům stavěli také husité. V Manifestu táborských hejtmanů z roku 1430 píší: „Přijímají od lidu desátky. +more Na kázáních je vymáhají, jako by se odevzdávaly poprávu a tvrdí, že lidé jsou povinni je dávat. V té věci hlásají lež a nemohou dokázat z Nového zákona, že by byl Pán Ježíš Kristus kdy přikázal dávat desátky. Je sice pravda, že ve Starém zákoně byl příkaz o dávání desátků, z toho však nemohou odvodit, že i nyní je křesťanský lid povinen je dávat. Vždyť tento starozákonní příkaz o desátcích ztratil platnost umučením Kristovým právě tak, jako ztratil platnost příkaz o obřízce. Dejte tedy pozor, milovaní, a uvažte, jak velice vás svádějí vaši biskupové a učitelé a jak vám sypou prach do očí požadavky a výroky, které nelze prokázat. Vždyť náš Pán Ježíš Kristus praví v 2. kapitole u Lukáše: „Dávejte almužnu. “, ale neříká: „Dávejte desátky“ ze svého jmění. “.

Další obětí desátků byl v roce 1476 německý pastýř Hans Böheim z Niklashausenu. Zpráva Jana Trithemia o něm říká: „Považujeme za hodné námahy, abychom uvedli všechny, nebo alespoň nejdůležitější bludné artikuly, pro které bylo lidem zakázáno se sbíhat, a pro které ten ubohý člověk byl na prach spálen… napodoboval jed husitského kacířství, neboť tvrdil, že nesmějí být od lidu požadovány ani desátky, ani roční platy, mimo to, co každý dá dobrovolně - lhostejno kdy a komu - z Boží vůle. +more Nechtěl totiž trpět, aby je od lidu požadovali a vybírali kněží Páně a ti, jimž byl užitek z desátků církvi přenechán. “ Würzburský biskup Rudolf II. von Scherenberg nechal Böheima za jeho názory upálit.

Desátky také byly jednou z hlavních příčin německé Velké selské války v roce 1524.

O desátcích pak velmi břitce psal K. H. +more Borovský (1821-1856) v Epištolách kutnohorských: „umínil jsem si nebáti se přitom ani těch horlivých zelotů, kteří myslí, že pán Ježíš jen proto se na kříž přibíti dal, aby jim tím vymohl na věčné časy desátek. “.

V 19. století došlo v Irsku k desátkové válce kde tekly proudy krve a jen v roce 1831 bylo úřady v souvislosti s desátky zaznamenáno 242 případů vražd, 1179 loupeží, 401 krádeží, 203 výtržností, 568 žhářství, 280 případů mrzačení dobytka a 161 nahlášených napadení.

Tyto a další problémy vedly k všeobecnému odporu obyvatel k desátkům, které musely být zákonem zrušeny ve většině Evropských zemí. Soubor:Tithe Pig MET DP871890. +morejpg|Desátkové prase. Satira od Thomase Rowlandsona z r. 1790. Soubor:La Dime (The Tithe) (BM 1948,0214. 500). jpg|Desátkové prase. Satira z r. 1751. Soubor:The old sow in distress, or the country parsons return from Tithing (BM 1988,0514. 19). jpg|Staré nuzné prase aneb farář se vrací s desátky. Satira z r. 1780. Soubor:Merthyron y degwm. jpg|Fotografie mužů, jejichž majetek byl zabaven při desátkové válce v Denbighshire. Soubor:Lüchtringen - 1Mark 1921. png|Německá bankovka zobrazuje placení desátků před hradem Corvey, z r. 1921. Soubor:Tithes in Kind (BM 1948,0214. 526). jpg|Desátek v naturáliích. Satira z r. 1787.

Zrušení povinných desátků

Po reformaci byly desátky zestátněny (zrušeny byly v průběhu 19. +more století) v reformovaných částech Švýcarska, kde stát převzal odpovědnost za financování církví. To samé platí i pro skandinávské země za vlády Kristiána III. Dánského. Vydáním zákona povinné církevní desátky odstranila jako první Francie v r. 1789, dále Švýcarsko v r. 1798, Mexiko v r. 1833, Portugalsko v roce 1834 a Španělsko v r. 1837, Kolumbie v r. 1851, Skotsko v r. 1871, Polsko a Chile v druhé polovině 19. století, Bosna v r. 1876. V Čechách desátky zrušil „Zákon o zrušení poddanských a feudálních povinností“ ze 7. září 1848.

Desátky v dnešních církvích

Desátky dnes v ČR přijímají: * Adventisté sedmého dne * Apoštolská církev * Církev Křesťanská společenství * Evangelická církev metodistická * Mormoni * Novoapoštolská církev. * Pravoslavná církev československá

V EU se církevní daň dnes vybírá v Rakousku a v Německu; v Bádensko-Württembersko se jedná o daň 8% z daně z příjmu, v ostatních německých spolkových zemích je 9% z daně z příjmu (tzn. asi 1% z příjmu).

V USA nejsou většinou desátky církvemi povinně vybírány, ale řada sborů o nich vyučuje. V roce 2007 však platilo desátek podle průzkumu firmy Barna Group zhruba jen 5 % Američanů.

Agentura Reuters poukázala během hospodářské krize v roce 2008 na fakt, že někteří křesťané již přišli o svůj dům, protože se nevzdali placení desátků, a neměli pak peníze na splácení hypotéky.

Soubor:Réforme des droits féodaux. jpg|Reforma různých feudálních práv a desátku. +more Satira z r. 1789 Soubor:Tythe in Kind; or the Sow's Revenge (BM 1872,1109. 323). jpg|Desátek v naturáliích; aneb pomsta sviní. Satira z r. 1784 Soubor:Balaam, - or the majesty of the people. (BM 1851,0901. 133). jpg|Satira na duchovenstvo a desátky z r. 1783. Soubor:Daniel O'Connell as a baker holds a cake inscribed "Irish ti Wellcome V0050229. jpg|Daniel O'Connell jako pekař drží dort s nápisem „irské desátky“. Soubor:The vicar. (BM 1876,1014. 54). jpg|Farář požaduje své desátky. Satira z r. 1790. Soubor:The Vicar of the Parish Receiving His Tithes (SM 1644). png|Farář přijímá desátky. Obraz od Henryho Singletona z r. 1793.

Přenesený význam

V moderním českém úzu se pojmu desátek začalo používat přeneseně, pro úplatek ve výši 10 % ceny veřejné zakázky, který dodavatel (typicky vítěz výběrového řízení) zaplatí příslušnému úředníkovi za její zprostředkování. Systém desátků je obvyklý např. +more mezi stavebními firmami, dodavateli počítačové techniky a u dalších, veřejným sektorem často nakupovaných dodávek.

Boj proti tomuto systému korupce je velmi obtížný, protože desátek platí i ten, kdo ve výběrovém řízení zvítězil legálně, a prověrka nemůže v takovém případě korupční jednání odhalit.

Odkazy

Reference

Literatura

Soubor:Battista Franco, Abraham Paying Tithes to Melchisedek, NGA 55475. jpg|Abraham odvádí desátek Melchisedekovi. +more Kresba Battista Franco. Soubor:Besse page 258 cropped (PXL 20210504 140344487~2). jpg|"Utrpení kvakerů“ zmiňuje stíhání věřících kvůli neplacení desátků v r. 1674. Soubor:Carrickshock Monument. jpg|Památník v Carrickshocku, ukazuje střet rolníků se strážníky, během desátkové války. Soubor:TheMassacreAtGortroe Lithograph MatthewMorgan August1848. png|Litografie zobrazující desátkový masakr poblíž Rathcormacku v r. 1834. Soubor:Noah's Ark improved, or an attempt to land in the teeth of the wind LCCN2004682209. jpg|Satira zachycuje marný boj kněží s novým pořádkem o desátcích a trestních zákonech. Soubor:Pigmy revels (BM 1935,0522. 8. 64. a). jpg|Satira mj. znázorňuje kněze, který odmítá kvůli lásce k bližním vzít si jejich desátkové prase.

Soubor:Ancient Greece Bronze Statuette (28660415051). jpg|Phillo,dcera Charmylidase,věnovala tuto sošku jako desátek pro Athénu. +more 480 př. n. l. Soubor:Kadidelnice z Jemenu. jpg|Kadidelnice z Jemenu zmiňuje desátky z vinice pro boha 'Athtara z Risafu. 2 stol. př. n. l. Soubor:The statues from Didyma. jpg|Socha lva zasvěcená z desátku pro Apollóna. 600 př. n. l. Soubor:Dokument o půdě a desátcích. jpg|Dokument o půdě a desátcích z Babylonie. Asi 225 př. n. l. Soubor:Figurína atleta s nápisem. jpg|Bronzová soška s nápisem: „Svatyně Athény. Desátek od Philaiose“ 470-460 př. n. l. Soubor:Roman Propylea, Shahhat, Libya. jpg|Pokladnice strategů zhotovená z desátku z válečné kořisti. Cyrene. 4 stol. př. n. l.

Související články

Zakát

Externí odkazy

Kategorie:Bible Kategorie:Církev Kategorie:Daně