Díogenés ze Sinópé

Johna Williama Waterhouse Díogenésze Sinópé (asi 413 př. n. l. (dle jiných zdrojů 399 př. n. l., nebo 400 př. n. l.), Sinópé (dnešní Sinop, Turecko) - asi 322 př. n. l., nebo 323 př. n. l. Korint) byl starořecký filosof, radikální zastánce kynismu.

Mládí

Díogenův otec Hikesios byl odsouzen za penězokazectví a s ním i jeho syn, který byl ze Sinópé vyhoštěn. Není zcela jisté, zda se na falšování peněz skutečně podílel. +more Pokud ano, je možné, že svůj pozdější život chápal alespoň zpočátku jako určitou formu pokání.

Díogenés žákem Antisthena

Jean-Léona Gérôma, 1860 Po vyhnání odešel Díogenés do Athén, kde se připojil k posluchačům filosofa Antisthena, domyslel zásady do krajních důsledků a řídil se jimi ve skutečném životě. +more Antisthenés jej zpočátku odháněl holí, ale Díogenés mu nastavil hlavu a řekl: „Nenalezneš dost tvrdého dřeva, abys mě s ním odehnal. “ Stal se pak Antisthenovým přítelem a byl také posledním, kdo seděl u jeho smrtelné postele.

V čele kynické školy

Po Antisthenově smrti se Díogenés stal hlavním hlasatelem jeho filosofie. Opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. +more A také jako pes žil ve psí boudě nebo v sudu v Metróu, chrámě matky bohů Kybely. Tvrzení o sudu může být však smyšlené, protože ve staré řečtině existoval stejný výraz jak pro sud, tak i pro konec vesnice. V létě lehal na horkém písku, v zimě objímal zasněžené sochy.

Od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém ani neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a etikou. Všechny filosofické systémy se naopak snažil vyvracet a negovat, jejich tvůrce pak zesměšňovat, filosofickou argumentaci odsuzuje jako sofistický podvod, který jen zastírá a znejasňuje skutečnost.

Životní příběhy

Díogenés hledá s lucernou člověka v pravé poledne, Hans-Peter Klut a Elke Estel, 1642 +more_Matthews_(1914). jpg|náhled'>Díogenés a Alexandr Veliký.

O Díogénovi se traduje mnoho historek a anekdot. Zpravidla už nelze rozhodnout, které z nich jsou pravdivé a které smyšlené, protože nemáme k dispozici žádné jeho dílo. +more Zda byl Díogenés literárně činný, je problematické; ze spisů, které mu byly připisovány, se nedochovalo nic, kromě zjevně podvržených dopisů. Těžiště jeho činnosti bylo nepochybně v ústním kázání a v rozhovorech. Díogénovy názory a historky o něm známe především z díla Diogena Laertia. Žákem a hlavním pokračovatelem Diogenovým byl Kratés z Théb.

Díogenés byl velkým kritikem Platóna, ale ne pouze na úrovni Aristotela, který vedl kritickou diskusi a vlastně tak Platóna podpořil, ale v přímé opozici k němu. Na rozdíl od Platóna zpochybňoval možnosti jazyka. +more Platón tvrdil, že je jím možno postihnout realitu, používal na vše poučky a definice, kdežto Díogenés toto rázně napadal. Proti všem filosofiím zásadně prosazoval praktický život, jen to, co vidíme, slyšíme, cítíme a co můžeme ve svém životě použít. Když se ho například zeptali, co soudí o myšlence elejské školy, že pohyb neexistuje, vstal a začal se procházet.

Proslavil se také výrokem při rozhovoru s Alexandrem Makedonským. Vojevůdce, postupující na válečném tažení Řeckem, prý filosofa vyzval, ať si zvolí přání, které mu bude splněno. +more Díogenés odpověděl: „Odstup mi ze slunce. “ Jindy se v pravé poledne procházel s lucernou po athénském náměstí a volal: „Hledám člověka. “.

Na otázku, jaké víno má nejradši, odpověděl: „To z cizího sklepa. “ Když byl na návštěvě u bohatého občana, ten mu přísně zakázal, aby si v jeho domě kdekoliv na zem odplivl. +more Díogenés si tedy odplivl na jeho obličej s tím, že se mu v celém domě nepodařilo najít horší místo.

Stavěl se proti všem zásadám, zvykům, mravnostem a obyčejům, honbě za majetkem a slávou, odsuzoval lidi za modlářství. Neuznával manželství, ženy a děti měly být společné všem mužům. +more Kritizoval pokrytectví společnosti a tvrdil, že náboženství jen zneužívá druhé. Tvrdil: „Pýcha je předsudek, bránící vidět pravdu“.

U Athéňanů byl velmi oblíben pro svůj neobvyklý způsob života, zvláštní nápady a skvělé řečnictví. Jeho rétorika byla zcela jistě ovlivněna sofistickou argumentací, ačkoli on sám se proti ní ostře stavěl. +more Nazývali ho proto „ztřeštěným Sókratem“, pro jeho životní styl psa (řec. kyón), k čemuž se sám hrdě hlásil. Z tohoto slova nejspíše pochází označení kynikové. Výraz možná vznikl z Antisthénova působiště, gymnázia v Kynosarges. Díogenés věřil, že všichni ostatní jsou otroky různých věcí: žádostivosti, pýchy, strachu, zármutku a hlavně slasti.

Konec života

Díogenés, Jules Bastien-Lepage, 1873 Díogenés opustil Athény, až když byl zajat mořskými loupežníky a odvezen na Krétu. +more Tam se nechal koupit, ovšem nikoli jako otrok, nýbrž jako pán, muž, který umí vládnout jiným lidem. Koupil jej korintský kupec Xeniadés, v jehož rodině pak Díogenés žil až do konce svého života, jeho děti vychoval skromnosti a střídmosti. Zemřel ve vysokém věku, asi roku 323 př. n. l. v Korintu. Na příčinu smrti je několik názorů - snad to byla cholera, možná se sám udusil nebo jej pokousali psi, s nimiž se chtěl podělit. Po smrti jej pohřbili Xeniadovi synové nebo jej snad jen tak pohodili, jak si přál, „. aby z něj všechna dravá zvířata dostala svůj díl. “.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

BONDY, Egon. Antická filozofie. +more Praha: 1994. * DÍOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filozofů. Praha: 1995. * * * MACHOVEC, Dušan. Dějiny antické filozofie. Praha:1993. * STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha: 1993. * TRETERA, Ivo. Dějiny filozofie - Nástin dějin evropského myšlení. Praha: 2003. .

Související články

Antická filosofie * Kynismus * Diogenův syndrom

Externí odkazy

Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Řečtí filosofové Kategorie:Žebráci +more_n. _l. '>Kategorie:Narození 5. století př. n. l. Kategorie:Narození v Sinopu Kategorie:Úmrtí 4. století př. n. l. Kategorie:Muži.