Důl Jindřich (Moravská Ostrava)

Historie

Kutací práce

V budoucím důlním poli Jindřich prováděla před založením dolu činnost C. k. +more kutací a vrtební komise, zastupující Vysoký montánní erár (Rakouský stát), vyhledáváním uhelných slojí pomocí hloubení kutacích jam. Výnosem ministerstva financí z roku 1842 bylo na Ostravsku přikázáno zahájit pokusné kutací práce, následně získat potřebná důlní pole a zahájit těžbu. Na základě udělení kutací koncese bylo 2. listopadu 1846 započato s hloubením kutací jámy č. X, nazvané podle stejnojmenného kutacího okrsku.

Od roku 1848 byla prováděna přestavba jámy kutací na důlní víceúčelovou jámu. V roce 1853 byla zahájena přestavba kutací jámy na hlubinný důl č. X.

Historie dolu Jindřich

V roce 1856 koupila důl ve výstavbě od rakouského státu spolu s dalšími doly v revíru společnost Výhradně privilegované dráhy císaře Ferdinanda. Krátce na to byl důl přejmenován na Jindřich (Heinrich schacht), údajně na počest generálního sekretáře společnosti Heinricha (Jindřicha) Sychrovského. +more Roku 1859 byly na celém dole zavedeny bezpečnostní lampy.

Nový vlastník zahájil výstavbu povrchových objektů a zařízení v areálu dolu. V roce 1861 byla ukončena otvírková díla a v roce 1863 po udělení důlních měrDůlní míry (dolové míry) - výměra pozemku, pod nímž se propůjčovalo právo (tzv. +more propůjčka) k dobývání vyhrazených nerostů, jestliže byly kutáním (vyhledáváním) odkryty. Důlní míra je pravoúhelník o ploše 45 116 m2, jehož kratší strana je minimálně 106 m. začala pravidelná těžba uhlí. Další rekonstrukce a modernizace dolu proběhla na konci 60. let a 1. polovině 70. let 19. století. Největšími rekonstrukcemi důl Jindřich prošel v období 1913 - 1916, kdy bylo dosaženo konečné hloubky jam, následovala modernizace v roce 1924.

Na začátku 70. let +more_století'>19. století byla ze strany dolu Jindřich zajišťována výstavba nového dolu Jiří v Moravské Ostravě.

30. +more března 1888 při velké povodni v Ostravě došlo k provalení vody do dolu jámou. Byla to jedna z nejtěžších havárií, která důl postihla. Zmáhání následků zatopení dolu a čerpání vody trvalo více než 2 měsíce.

V rámci koncentračních záměrů společnosti SDF byla v roce 1932 ukončena těžba vlastní jámou a důl byl přičleněn k dolu František v Přívoze. Až do roku 1960 sloužil důl Jindřich jako pomocný závod pro důl František pro potřeby větrání jižního pole, mimořádnou jízdu a dopravu materiálu do dolu. +more Od roku 1960 začala postupná likvidace dolu Jindřich, budovy byly předávány jiným uživatelům (např. OKD-Doprava). Pak bylo přikročeno k likvidaci jam zasypáním, které bylo ukončeno v roce 1982, přičemž spodní úsek jámy, (od staničení pod 3. patrem), v délce 330 metrů zůstal nezaložen, horní část jámového stvolu, byla založena v délce 110 metrů výpěrky frakce 0-200 mm, následovala 50 metrů mocná betonová zátka a vrchní úsek v délce 47 metrů vyplňovaly výpěrky frakce 0-80 mm. Při výstavbě hotelového domu byly budovy zbourány. Jámová budova a těžní věž zůstaly zachovány, bohužel strojovna, která s nimi tvořila logický celek, byla také zbořena.

Deska s informacemi o uzavřeném dole

Současný stav

Těžní věž z příhradové ocelové nýtované konstrukce a jámová budova z režného cihlového zdiva jsou jedinými pozůstatky dolu Jindřich. Zatímco věž je, až na lomené oblouky v horním patře, utvářená s důrazem na konstrukci, jámová budova je příkladem aplikace secesního tvarosloví v trojosém průčelí se segmentovanými štíty a postranními pylony. +more Uhelný důl hlubinný, z toho jen věž s jámovou budovou dolu Jindřich, byl zapsán do státního seznamu památek 3. května 1958.

Strojní a technické zařízení

V souvislosti s přestavbou kutací jámy na těžní v roce 1853 byla rekonstruována kotelna, postaven nový komín a v dalším roce (1854) byl na místo původního těžního stroje, který sloužil k hloubení jámy, osazen silnější parní vahadlový těžní stroj, parní vodotěžný stroj a ventilátor o výkonu 6 HP.

Těžní jáma byla víceúčelová, v roce 1857 dosáhla hloubky 161 m a v roce 1861 hloubky 208,9 m, čímž byla ukončena první etapa hloubení jámy.

Důl měl v první fázi výstavby podobu úhlové těžní budovy s dřevěnou pyramidální těžní věží vysokou 18,8 m a lanovnicí o průměru 4 m. V roce 1873 došlo k požáru těžní budovy a nad těžní jámou byla postavena nová pyramidální ocelová těžní věž a lanovnicemi o průměru 4,0 m, a to jako první v ostravsko-karvinském revíru. +more V roce 1870 byl instalován dvouválcový parní těžní stroj o výkonu 80 HP vyrobený Strojírnami knížete Salma v Blansku.

V roce 1913 byla nad těžní jámou postavena vzpěrová příhradová těžní věž, její výška od ohlubně po osy lanovnic je 36,6 m, lanovnice mají průměr 6 000 mm. Instalován byl těžní elektrický stroj pro hloubky do 800 m, vyroben v Železárnách Vítkovice, elektrickou část dodala firma Siemens-Schuckert, Vídeň. +more Výkon motoru byl 420 kW, bubny měly průměr 4500 mm a šířku 1250 mm, lano mělo průměr 46 mm, klec měla 2 etáže pro 2 vozy na etáž vedle sebe nebo mohlo fárat 12 osob v etáži. Rychlost jízdy s lidmi 6 m/s, rychlost při těžbě 10 m/s.

Po ukončení provozu v roce 1979 byl elektrický těžní stroj s unikátními elektrickými brzdami převezen na Důl Jeremenko ve Vítkovicích a ve stejném roce byla zasypána větrni jáma. Zasypání těžní jámy bylo ukončeno po technických komplikacích v roce 1982.

V roce 1858 bylo v blízkosti těžní jámy zahájeno hloubení větrní jámy, které bylo ukončeno v roce 1864 v hloubce 210 m. Po ukončení hloubení větrní jámy se v dole začaly používat větrní pece, které byly postaveny na 2. +more patře u větrní jámy. Původní malý ventilátor o výkonu 6 HP byl odstaven.

V roce 1870 byl u větrní jámy postaven nový ventilátor soustavy Rittinger s parním pohonem o výkonu 25 HP, vyrobený Strojírnami knížete Salma v Blansku, větrní pece byly ponechány v záloze.

Další ventilátor ventilátor soustavy Guibal vyrobený Strojírnou knížete Salmav v Blansku s původním parním pohonem byl instalován roku 1893.

V roce 1913 byla nad větrní jámou postavena nová jámová budova, která byla vybavena v letech 1915 a 1916 elektrickými ventilátory Guibal a Capell dodané firmou Breitfeld-Daněk, Slaný s elektrickými motory Brown-Boveri, Vídeň. Elektrický motor pro ventilátor Guibal měl výkon 74 kW a byl v záloze, pro Capell měl výkon 92 kW.

Větrní jáma měla v roce 1928 ležatý dvojčitý parní stroj z roku 1907 pro hloubku 600 m, který vyrobila firma Bromovský, Schulz & Sohr, Hradec Králové. Těžní bubny měly průměr 2900 mm a šířku 1000 mm, lano o průměru 29 mm, těžní klec měla 2 etáže pro 1 vůz na etáž nebo 6 osob na etáž, rychlost jízdy 5 m/s s lidmi a 10 m/s pro těžbu, výška věže byla 24,3 m od ohlubně po střed lanovnic, průměr lanovnice 2900 mm. +more Věž byla vyrobená Strojírnami knížete Salma, Blansko.

Na dole byl v provozu pístový kompresor s výkonem 6 600 m3/h s elektrickým motorem o výkonu 544 kW.

Čerpání důlní vody zajišťovalo 6 čerpadel. Na 3. +more patře z hloubky 200 m čerpalo třípístové čerpadlo důlní vodu na povrch, čerpadlo z roku 1906 dodala firma Bromovský, Schulz & Sohr, Hradec Králové, výkon 500 l/ min. vody, výkon elektromotoru 35 HP. Na 7. patře byla 2 stejná třípístová čerpadla z roku 1906 a 1919, která čerpala důlní vodu z hloubky 452 m na povrch, čerpadla dodala firma Bromovský, Schulz & Sohr, Hradec Králové. Výkon čerpadla byl 1000 l vody za minutu, výkon elektromotoru 130 HP. Na 8. patře byla 2 stejná 7stupňová odstředivá čerpadla z roku 1921, která čerpala důlní vodu z hloubky 528 m na 7. patro. Čerpadla dodala Strojírna Andritz, výkon 500 l/min. , výkon elektromotoru 258 HP. Dále na 8. patře bylo jedno dvoupístové čerpadlo z 1917, které čerpalo důlní vodu z hloubky 528 m na 7. patro, čerpadlo dodala firma Weise & Monski, Halle nad Sálou, výkon 500 l/min. , pohon stlačeným vzduchem.

V období 1856 -1857 byla na dole Jindřich postavena jednoduchá tz. splávková úpravna uhlí.

Kotelna měla plošný výměr 520 m2, byly v í 3 kotle typu Cornwall s otopnou plochou 286,5 m2, komín byl vysoký 50 m, průměr v horní části 1,5 m, jako palivo bylo vytěžené uhlí.

Pro horizontální dopravu v dole bylo v roce 1869 na těžní patro spuštěno prvních osm koníků. Za 6 let bylo v dole už 17 km tratí pro koňský provoz. +more V roce 1910 byly zavedeny důlní lokomotivy a důlní koně vyfárali na povrch.

V roce 1928 byly 4 benzínové lokomotivy Deutz o výkonu 16 HP, jedna důlní lanová dráha 360 m dlouhá s pojezdným vrátkem a pět koní.

Vlečka dolu měla délku 1,212 km a odbočovala z Báňské dráhy v km 0,974.

Těžba uhlí

První vytěžené uhlí bylo získané z ražeb otvírkových děl. V závěru roku 1855 to činilo cca 10 tun. +more Šlo jen o symbolickou těžbu. V následujícím roce 1856 bylo vytěženo 1580 t. Pravidelná těžba byla zahájena v roce 1863. Dobývaly se sloje hrušovských vrstev ostravského souvrství, pilířováním se základkou nebo na zával, ve slojích 50 - 100 cm (sloj Štěpánka i přes 300 cm), v úklonu 0 - 90 °. Důl byl činný v období 1848 - 1982, těžba vlastní jámou byla v letech 1861 - 1932 s roční těžbou ve 20. století 91,5 - 126,4 tisíc tun. Uhlí se těžilo z hloubky cca 550 m.

Údaje o dolu Jindřich (Moravská Ostrava).

Koksovna

V blízkosti dolu Jindřich v prostoru dnešní základní školy na Ostrčilově ulici, byly postaveny koksové plamenné baterie. Koksovna byla rozšířena v letech 1894 - 1898. +more Výstavbou nové koksovny na dole František v Přívoze byla tato v roce 1911 zastavena a úplně zrušena v roce 1912.

Briketárna

V blízkosti koksovny byla v roce 1864 jako první v revíru OKR postavena továrna na výrobu briket - briketárna. 2 lisy typu Middleton-Détombay s výkonem 5 tun za hodinu vyráběly cihlové, později kulovité brikety, o váze 4 kg. +more Brikety byly vyráběny z prachového uhlí nejen dolu Jindřich, ale i z okolních dolů. Veškeré vyrobené brikety byly určeny pro výtopny SDF. Stroje byly poháněny ležatým parním strojem s výkonem 12 HP. Briketárna vyhořela v roce 1898 (když se stavěla nová). Nová briketárna měla jeden lis, od roku 1906 dva lisy systému Couffinhal na výrobu 5 kg briket s výkonem 10 t/hod. a byla v provozu až do roku 1910, kdy SDF postavila koksovnu František v Přívoze. Nová koksovna spotřebovala veškeré drobné uhlí.

Zachované domy pro ubytování horníků na Bieblově ulici č. 8 a 6

Ubytování

Pro ubytování havířů společnost SDF postavila Jindřišškou kolonii nebo také Kolonie jámy Jindřich (německy Hienrichsschachtkolonie) či Jindřichova kolonie. Stála západně od dolu Jindřich a předěl tvořila Nádražní ulice (Bahnhofstrasse). +more Založena byla pravděpodobně v roce 1862. Bylo postaveno 47 domů, ty stály i v koloniích Jiřská a kolonii U Dubu. Demolice domů začala v letech 1940 - 1942. V roce 1957 byl zpracován projekt výstavby sídliště Jindřiška a přízemní domky se zahrádkou nahradila paneláková výstavba. Zachovaly se dva domy v Bieblově ulici č. 6 a 8.

K dolu Jindřich patřila také kolonie U Dubu postavená v letech 1868 - 1869. Demolice kolonie proběhla v roce 1938.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003

Související články

Doly Severní dráhy Ferdinandovy

Externí odkazy

[url=http://podzemi.solvayovylomy.cz/histhor/lokality/okr/26.htm]Historie hornictví[/url] * [url=http://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/dul-jindrich-v-ostrave/]Zdař Bůh[/url]

Jindřich Jindřich Kategorie:Moravská Ostrava a Přívoz