Edmund Halley

Royal Greenwich Observatory

Edmund Halley (někdy Edmond, 8. +more listopadu 1656 - 14. ledna 1742) byl anglický astronom, geofyzik, matematik, meteorolog, fyzik a demograf.

Život

Halley se narodil v Haggerstonu v Londýně, jako syn bohatého mydláře a solnaře. Už jako dítě se hodně zajímal o matematiku. +more Studoval v St Paul's School a od roku 1673 na The Queen's College v Oxfordu. Ještě jako nedostudovaný publikoval práci o sluneční soustavě a slunečních skvrnách.

Na Oxfordu se setkal s královským astronomem a ředitelem Greenwichské observatoře Johnem Flamsteedem. V roce 1675 mu napsal dopis, ve kterém ho upozornil na chyby v jeho astronomických tabulkách, které se týkaly pohybu Jupitera a Saturnu. +more Tím si získal Flamsteedovo uznání, pomohl mu publikovat první vědecký článek v časopise Philosophical Transaction, a roku 1676 ho udělal v Greenwichi svým asistentem. Teprve později je oba vědce rozdělily vášnivé spory.

V roce 1676 se ještě nedostudovaný Halley, finančně podpořen králem anglickým Karlem II. +more, vydal na jihoatlantický ostrov Svatá Helena s úmyslem studovat tam hvězdy z jižní polokoule. Do Anglie se vrátil v listopadu 1678. Následující rok vydal Catalogus stellarum australium, který obsahoval detaily o 341 jižních hvězdách. Tyto jeho dodatky do hvězdné mapy mu zajistily srovnávání s Tycho Brahem.

Během ročního pobytu na Svaté Heleně také velmi zkoumal podmořský svět. Pozoroval sépie, ale především měřil slanost mořské vody, čímž chtěl určit stáří Země. +more Jeho odhady, ač dnes chápané jako poměrně nepřesné, mu každopádně znepřátelily anglikánskou církev, neboť vysoce překračovaly obvyklé výpočty stáří Země na základě údajů z Bible. Zkoumání moře ho také přivedlo k celoživotnímu zájmu o zdokonalení potápěčského vybavení.

Po návratu z expedice byl zvolen členem Royal Society (od 1685 jejím sekretářem) a na přímluvu krále získal konečně i magisterský titul (Master of Arts) na Oxfordu.

V roce 1688 Halley vydal druhou část výsledků ze svojí expedice, šlo o pojednání o pasátech a monzunech. V této práci také označuje sluneční ohřívání jako příčinu pohybů atmosféry. +more Také zjistil vztah mezi barometrickým tlakem a nadmořskou výškou. Jeho tabulky se staly důležitým přínosem pro nově vznikající obor vizualizace informací.

Halley se oženil v roce 1682 a usadil se v Islingtonu. Většinu času strávil pozorováním Měsíce, ale také se zajímal o problematiku gravitace. +more Jeden z problémů, který ho zaujal, byl Keplerův zákon o pohybu planet (1. Keplerův zákon). V srpnu 1684 odjel do Cambridge aby to prodiskutoval s Isaacem Newtonem. Dověděl se, že Newton už problém vyřešil, ale nic o tom nesepsal. Halley ho přesvědčil aby napsal Principia mathematica philosophiae naturalis (1687), kniha potom vyšla na Halleyovy náklady.

V roce 1690 dokončil plány na potápěčský zvon, přístroj, který umožňoval dlouhodobý pobyt pod vodou s oknem pro podmořský výzkum. Do zvonu se měli vejít tři lidé a měli mít možnost se potopit do hloubky až 18 metrů. +more V Halleyově plánu je vzduch doplňován barely se vzduchem, které jsou posílány z hladiny dolů.

V roce 1691 vypuklo nepřátelství mezi ním a Flamsteedem, když se Flamsteed postavil proti Halleyově profesuře astronomie na Oxfordu. Halley reagoval sžíravou kritikou Flamsteedovy studie o přílivu a odlivu. +more Isaac Newton se marně snažil oba vědce usmířit. Později Flamsteed zuřil, když Halley nechal v nakladatelství Královské společnosti vydat Flamsteedovo ještě nedokončené dílo Historia Coelestis Britannica. Skoupil skoro všechny exempláře a demonstrativně je spálil.

V roce 1693 napsal Halley článek o životních rentách (důchodech), který obsahoval rozbor věku blízkého smrti. Údaje získal ve Vratislavi (Breslau) ve Slezsku (tehdy součást České koruny, resp. +more Habsburské monarchie; dnes v Polsku), díky tomu, že město si vedlo velmi pečlivé záznamy. Tímto umožnil anglické vládě prodávat životní důchod za odpovídající cenu založenou na věku kupujícího. Halleyova práce silně ovlivnila nauku o pojišťovnictví. Sestrojení životní tabulky pro Vratislav, které následovalo po mnohem primitivnější práci Johna Graunta, je dnes považováno za hlavní událost v historii demografie.

V roce 1698 byl pověřen kapitánem lodě Paramore, aby vykonal rozsáhlá pozorování zemského magnetismu. Tento úkol splnil při výpravě v Atlantiku od 52 stupňů severní šířky po 52 stupňů jižní šířky, která trvala dva roky. +more Výsledky publikoval v díle Obecná mapa o odchylkách kompasu (1701). Byla to první mapa, na které se objevily izogony, zvané též Halleyovy čáry.

V listopadu 1703 byl jmenován profesorem geometrie na Oxfordské univerzitě a v roce 1710 získal čestný titul doktora práv. V roce 1705 s použitím historických astronomických metod vydal titul Synopsis astronomia cometicae, kde vyslovil svou domněnku o tom, že v případě pozorování komet v letech 1456, 1531, 1607 a 1682 šlo o stejné těleso, o kterém předpověděl, že se v roce 1758 vrátí. +more Když se tak opravdu stalo, kometě se začalo říkat Halleyova kometa.

V roce 1716 Halley navrhl přesné změření vzdálenosti Země od Slunce pomocí měření doby přechodu Venuše. V roce 1718 objevil pohyb „stálých“ hvězd tím, že porovnal svá astrometrická měření s poznatky starověkých Řeků. +more Jejich poznatků si velmi vážil, přeložil Apolloniův spis O kuželosečkách a dokonce se pokusil zrekonstruovat jeho ztracený osmí díl.

V roce 1720 vystřídal zesnulého Flamsteeda na místě královského astronoma a tuto pozici si udržel až do smrti. Byl pochován v kostele sv. +more Markéty v Lee v jihovýchodním Londýně.

Dutá Země

V roce 1692 Halley předložil myšlenku o duté Zemi. Zem se měla skládat ze skořápky silné asi 800 km, dvou vnitřních soustředných skořápek a nejniternějšího jádra podobně velkých jako průměry planet Venuše, Marsu a Merkuru. +more Skořápky od sebe dělila atmosféra a každá také měla vlastní magnetické póly. Tyto koule měly rotovat různou rychlostí. Halley nabízel tuto myšlenku jako vysvětlení neobvyklých měření kompasem. Předpokládal, že vnitřní atmosféry svítí (a jsou možná obydlené), a domníval se, že unikání těchto atmosfér z vnitřku Země na její povrch způsobuje polární záři.

Pojmenováno po Halleyovi

Halleyova kometa - Halley předpověděl její návrat * Halleyův kráter na Marsu * Halleyův kráter na Měsíci * Halleyova výzkumná stanice v Antarktidě

Odkazy

Reference

Literatura

Sagan C.: Komety - tajemní poslové z hvězd, Eminent, Praha 1998, str. 39-67,

Externí odkazy

[url=http://www. pierre-marteau. +morecom/editions/1693-mortality. html]Edmond Halley, An Estimate of the Degrees of the Mortality of Mankind (1693). [/url] - Odhad o Stupni Úmrtnosti Lidstva. * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=1942ASPL. 4. 103A]Edmond Halley, Considerations on the Changes of the Latitudes of Some of the Principal Fixed Stars (1718). Znovu vytištěno v R. G. Aitken, Edmund Halley and Stellar Proper Motions (1942)[/url] - Úvahy o změnách v pozici některých hvězd * Materiály o Halleyově životní tabulce pro Vratislav: [http://www. york. ac. uk/depts/maths/histstat/lifework. htm#h] * Několik portrétů Edmunda Halleyho v National Portrait Gallery: [url=http://www. npg. org. uk/live/search/]Prohlédněte si sbírku[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110805120153/http://www. seds. org/messier/xtra/Bios/halley. html]Životopis Edmonda Halleyho (SEDS)[/url].

Kategorie:Muži Kategorie:Narození 1656 Kategorie:Úmrtí 1742 Kategorie:Narození 8. +more listopadu Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Angličtí matematici Kategorie:Britští fyzici Kategorie:Britští astronomové Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Demografové Kategorie:Osobnosti na severomakedonských poštovních známkách.