Salinita

světového oceánu Slanost (salinita) označuje obecně podíl minerálních látek (solí) rozpuštěných v roztoku (obvykle ve vodě). Ve smyslu fyzikální veličiny se nejčastěji jedná o hmotnostní koncentraci (udávanou zpravidla v gramech na litr) nebo o hmotnostní zlomek (udávaný zpravidla v promile (‰), někdy vyjadřovaných jako g/kg).

Obvykle se slaností myslí celková koncentrace minerálních látek v mořské vodě, příp. ve velkých jezerech jako např. +more Kaspické moře. Největší podíl mezi látkami rozpuštěnými v této vodě má chlorid sodný.

Slanost vody má také vliv na snížený bod tuhnutí, který u běžné mořské vody může činit okolo −1,8 stupňů Celsia.

Příklad výpočtu

Je-li slanost mořské vody 36 g/l, znamená to, že v každém litru roztoku je rozpuštěno 36 gramů soli. * Je-li slanost mořské vody 35 ‰, znamená to, že v každém kilogramu roztoku je rozpuštěno 35 gramů soli.

Obě jednotky jsou pro vodné roztoky s nízkou salinitou velmi blízké, neboť hustota takových roztoků je blízká 1000 g/l. Je-li průměrná hustota mořské vody při hladině 1025 g/l, odpovídá její salinitě vyjádřené hmotnostním zlomkem 35 ‰ hodnota vyjádřená koncentrací 35,875 g/l.

Salinita mořské vody

Mořská sůl je tvořena chloridem sodným přibližně ze 70 %. Slanost mořské vody není všude stejná, zejména mezi vnitřními moři jsou značné rozdíly. +more Salinita je ovlivněna následujícími faktory: *výpar * srážky * přítok vody z řek * přítok vody tajících ledovců * cirkulace mořské vody.

Obecně platí, že subtropická moře v oblasti obratníků jsou slanější než polární, a to z důvodu vyššího výparu, menšího přítoku sladké vody z řek atd. Nejvyšší slanost má Rudé moře (42 ‰), které má relativně málo říčních přítoků, omezený kontakt s oceánem a vysoký výpar. +more Pro srovnání, slanost Mrtvého moře (které je vlastně bezodtokým jezerem) je asi 330 ‰.

Nejnižší salinita je v Baltském moři, zejména v Botnickém zálivu. Důvodem pro tento fakt je nízký výpar, omezený styk s oceánem a významné říční přítoky.

Průměrná salinita mořské vody je asi 36 ‰. Smíšená mořskoříční voda s nízkou salinitou se označuje jako brakická voda.

Salinita nejen že je ovlivňována cirkulací mořské vody (mořské proudy přivádějí slanější nebo méně slanou vodu), ale sama o sobě se také podílí na mořském proudění - slaná voda je totiž těžší, a proto se tlačí ke dnu, odkud vytlačuje lehčí sladší vodu vzhůru. Významný je tento proud například v Gibraltarském průlivu, kde po dně vtéká slaná voda (přestože je teplejší) směrem do Atlantského oceánu, zatímco nad ní se valí obrovské masy sladké vody opačným směrem, protože hladina Středozemního moře je nižší. +more Slanost mořské vody se vyznačuje na speciálních mapách pomocí izohalin, čar, které spojují místa se stejnou salinitou.

Podíl soli v některých mořích:

* Rudé moře - 42 g/l * Středozemní moře - 38 g/l * Černé moře - 19 g/l * Baltské moře - 4 g/l

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www.stoplusjednicka.cz/zapomente-na-mrtve-more-tohle-je-5-nejslanejsich-jezer-na-zemi]Článek o pěti nejslanějších místech na planetě Zemi v časopise 100+1[/url] * *

Kategorie:Hydrosféra Kategorie:Voda