Apollónios z Pergy

Technology

12 hours ago

Author

Apollónios z Pergy (řecky Ἀπολλώνιος ὁ Περγαῖος) byl starověký řecký geometr, matematik a astronom ze 3.-2. století př. n. l. Byl též zván "Velký geometr". Byl Archimédovým současníkem, ale spíše s ním polemizoval. Vydal se jinou cestou než on, navázal na Eukleida a eleatskou školu.

Život

O jeho životě je známo minimum. Všechny údaje pocházejí buď od Pappa Alexandrijského, nebo z Apollóniovy vlastní předmluvy k jednomu ze dvou dochovaných děl. +more Pocházel z města Pergy v Pamfýlii (dnes jižní Turecko). Vystudoval v Alexandrii, u Euklidových žáků, nějaký čas tam pak i učil. Posléze působil v Efezu a Pergamu. Jeho práce vnesly geometrická témata do islámské středověké vědy. V Evropě začaly sehrávat velkou roli od renesance (první evropské vydání jeho hlavního díla Kónika od antických časů je datováno do roku 1566, kdy vyšlo v latinském překladu Federica Commandina v Bologni).

Kráter Apollonius na Měsíci je pojmenován po něm.

Dílo

Apollóniovo odvození kuželoseček z řezu kužele

Proslul zejména osmidílným dílem Kónika - Pojednání o kuželosečkách, které napsal ještě v Alexandrii. Čtyři díly se zachovaly v řeckém originálu, tři v arabských překladech, poslední, osmý díl, se zcela ztratil. +more Před Apollóniem byla definována jediná kuželosečka - kružnice, on doplnil a definoval elipsu, parabolu a hyperbolu. Dokázal, že všechny kuželosečky lze odvodit z rovinného řezu dvojitého kužele, přičemž kužel deﬁnoval jako těleso vznikající pohybem bodu přímky po kružnici, pakliže je tato přímka v jiném bodě upevněna. To dlouho v dějinách vědy nebylo považováno za příliš praktický objev, dokud Issac Newton neobjevil, že tělesa ve vakuu se pohybují v gravitačním poli právě po kuželosečkách. Tehdy došel Apollónois docenění a jeho dílo začalo být nejen studováno, ale objevily se i snahy ho plně zrekonstruovat - učinil tak anglický astronom Edmund Halley, který "dopsal" chybějící osmý díl. Za zcela revoluční lze považovat, že v jisté chvíli Apollónios došel k tzv. asymptotám hyperboly. Tím totiž nakročil již za euklidovskou geometrii, neboť otevřel téma nekonečna a de facto zpochybnil Euklidův axióm o rovnoběžkách. Ač je pravděpodobné, že Apollónios čerpal ze starších prací o kuželosečkách (patrně zejména Menaichma, Aristaia staršího, Euklida, Konóna ze Samu a Nikoleta z Kyrény), jeho práce byla tak průkopnická, že prakticky své předchůdce vymazala a jejich díla se přestala opisovat (podobně jako se to stalo třeba v případě Euklida).

Napsal též dvoudílný spis O dotycích. Ten se nedochoval, avšak díky Dějinám matematiky Pappa Alexandrijského víme, že v této práci formuloval geometrickou úlohu zvanou dnes Apollóniova, tedy úkol nalézt kružnici, která se dotýká tří daných geometrických útvarů - bodů, kružnic a přímek (nejtěžším případem jsou tři kružnice), a to za použití kružítka a pravítka.

V oblasti astronomie Apollónios věřil, že se planety pohybují kolem Země, což byl sice omyl, ale při jeho rozvíjení zavedl důležité pojmy: deferent a epicyklus, což byl pojem, jež znovu zdvihl Klaudios Ptolemaios (díky jeho Almagestu také o tomto Apollóniově přínosu víme) a byl pak užíván až do časů Koperníkových. Složením několika epicyklů šlo podle Apollónia vysvětlit každý pohyb planety v jakékoli dráze, při jakékoli rychlosti. +more Když byla v pohybu planet nalezena nerovnost, vložil se nový epicyklus. Časem však věda dospěla k tomu, že pohyb planet nelze odvodit čistě geometricky, neboť geometrie nepočítá, krom jiného, s gravitací.

Důležitým byl jeho vstup do optiky. Ač se jeho práce o "zápalných zrcadlech" nedochovala, můžeme ze zmínek pozdějších autorů vyvozovat, že se zde věnoval zejména problému ohniska parabolického zrcadla a otázce, kam se odrazí paprsek světla z různých bodů takového zrcadla - jako první si uvědomil, že to není do středu zrcadla, jak soudili autoři před ním. +more Potenciál tohoto objevu byl ohromný, jak víme dnes, po rozvoji parabolických antén.

Podle Eutokia Apollonios určil číslo Pí přesněji než Archimédes.

Pappos vyjmenovává šest Apollóniových děl, která se ztratila: De Rationis Sectione, De Spatii Sectione, De Sectione Determinata, De Tactionibus, De Inclinationibus, De Locis Planis. Někteří starověcí autoři ovšem citují i jiná jeho díla, například Proklos.