Edvard Valenta

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Edvard Valenta (22. ledna 1901 Prostějov - 21. srpna 1978 Praha) byl český prozaik, básník a publicista.

Život

Mládí

Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. +more Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů.

V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka.

Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík (manžel sestry zemřelé matky), v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. +more Kovařík (po sloučení Wikov), politik a předválečný ministr.

Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou

Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. +more Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech.

Novinář

Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry (1918-1920) a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. +more V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939.

Za německé okupace

V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. +more Ke konci války, když již žil v jiném domě, ukrýval Valenta se svou ženou ve Voznici sovětskou partyzánku-lékařku. (Příběh ukrývané partyzánky popsal Valenta ve Svobodných novinách pod pseudonymem Emil Krejčí, aniž by uvedl, že se jedná o jeho osobní zážitek. ).

Po druhé světové válce

Po válce byl odpovědným redaktorem týdeníku Dnešek a Knihovny Svobodných novin; byl redaktorem Svobodných novin. (Lidové noviny, které vycházely v průběhu okupace musely být takto přejmenovány a k původnímu názvu se vrátily až 9. +more 5. 1948). V té době (1945-1948) byl šéfredaktorem Svobodných novin Ferdinand Peroutka. Na sklonku roku 1948 byl Edvard Valenta zatčen a držen ve vazbě půl roku. Soud ho následně zprostil obžaloby.

Eduard Valenta zemřel 21. 8. +more 1978 v Praze. Od roku 2005 jsou jeho ostatky umístěny na prostějovském hřbitově, poblíž hrobu jeho přítele z mládí Jiřího Wolkera.

Rodinný život

Se svou první ženou měl tři děti, dceru Edvardu a syny Martina a Jiřího. Na sklonku života ovdověl a oženil se podruhé. +more V stáří trpěl chorobou vnitřního ucha (Menièrova choroba), která vedla k jeho ohluchnutí.

Posmrtná pocta

Na počest svého rodáka pojmenovalo město Prostějov ulici Edvarda Valenty a Základní školu Edvarda Valenty.

Dílo

Literární dílo

Jeho prvním významným spisovatelským počinem je knižní zpracování příběhů českého polárníka Jana Welzla z třicátých let, na kterém pracoval společně s přítelem Bedřichem Golombkem. Jeho stěžejním dílem je psychologický román Jdi za zeleným světlem (1956) odehrávající se na sklonku 2. +more světové války; jím navazuje na linii prózy 30. let 20. století, ale též na díla soudobá - Ptáčníkův Ročník jednadvacet (1954) a Otčenáškův román Občan Brych (1955). Přijetí románu kritikou bylo v době vydání rozporné - od nadšení k odmítání. Dosud nedoceněný je Valentův posmrtně vydaný román Žít ještě jednou.

Soupis publikovaných děl (v závorce první vydání)

Zrána (Vladimír Žikeš, Plzeň, 1926) * Trh před svatým Mikulášem (Vladimír Žikeš, Plzeň, 1927) * Voříškova dobrodružství (text k obrázkům Ondřeje Sekory, Brněnské knižní nakladatelství, 1928) * Třicet let na zlatém severu (autor Jan Eskymo Welzl za spolupráce Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, Fr. Borový, Praha, 1930) * Po stopách polárních pokladů (autor Jan Eskymo Welzl za spolupráce Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, Fr. +more Borový, Praha, 1932) * Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě: Nejtěžší léta Eskymo Welzla (autoři Edvarda Valenta a Bedřicha Golombek, Fr. Borový, Praha, 1932 * Ledové povídky (autor Jan Eskymo Welzl za spolupráce Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, Fr. Borový, Praha, 1934) * Několik let (básně, Fr. Borový, Praha, 1934) * Královnino tajemství (il. Eduard Milén, příloha sborníku Grafické práce Hollar, Praha, 1935) * Tajemný Zlíňan (vydal A. Drégr, Praha, 1935) * Návrat (il. Karel Svolinský, F. Brázdil, Prostějov, 1936) * Po stopách polárních pokladů (autor Jan Eskymo Welzl za spolupráce Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, Fr. Borový, Praha, 1936) * Lidé, které jsem potkal cestou (americké povídky, Fr. Borový, Praha, 1939) * Strýček Eskymák (podle vyprávění Eskymo Welzla, Čin, Praha, 1941) * Druhé housle (román o velké cestě Emila Holuba, ELK, Praha, 1943) * Kouty srdce a světa (povídky, ELK, Praha, 1946) * Kvas (ELK, Praha, 1947) * Novoroční Arizonou (St. Kuchař, Hradec Králové, 1947) * Světem pro nic za nic (příběhy z potulek, St. Kuchař, Hradec Králové, 1947) * Poprvé a naposledy (Jaromír Mrskoš, Praha, 1948) * Jdi za zeleným světlem (román, Československý spisovatel, Praha, 1956) * Nejkrásnější země (příběhy z potulek, Československý spisovatel, Praha, 1958) * Trám (Československý spisovatel, Praha, 1963) * Dlouhán v okně (detektivní román, Československý spisovatel, 1965) * Srdce a poklad (dřevoryty Michael Florian, Československý spisovatel, 1969) * Život samé psaní (zážitky z dětství a mládí, až po vstup do brněnských Lidových novin, kresby Eduard Milén, Symposium, 1970) * Žil jsem s miliardářem (samizdatová Petlice 1977, potom Blok, Brno, 1990) * Žít ještě jednou (vydáno posmrtně: samizdatová Petlice, 1980 a 1981; potom exilový Index, Kolín nad Rýnem, 1984, dále Akropolis, Praha, 2000).

Rozhlasové hry

Z nového světa (1963) * Ukradený vynález (1964) * Včera, jednou, tenkrát… (1964)

Filmografie

Den v Káhiře a Nilskou deltou do Alexandrie (komentář k dokumentům, 1956) * Případ ještě nekončí (autor scénáře, 1957) * Jdi za zeleným světlem (autor námětu TV filmu, 1968)

Na jeho počest natočili prostějovští amatérští filmaři dokument podle stejnojmenné knihy Život samé psaní. Premiéra se uskutečnila v lednu 2010.

Novinářská práce

Publikace v periodikách Lidové noviny, Moravská orlice, Lumír, Niva, Topičův sborník aj.

Zajímavost

O tehdejší popularitě dnes už polozapomenutých autorů Edvarda Valenty a Bedřicha Golombka, stejně jako o popularitě jejich díla o Eskymu Welzlovi, svědčí román Válka s Mloky (poprvé v Lidových novinách 1935-1936). Karel Čapek v něm v části Pan Golombek a Pan Valenta nechal své redakční kolegy, coby reportéry, zpovídat kapitána van Tocha (Vantocha). +more Kapitán van Toch navíc hovoří jazykem podobným vyjadřování Eskymo Welzla.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top