El-Hidaje

Organizace ʻilmijje Království Jugoslávie el-Hidaje (z arabského al-hidaja',' což znamená návod, navedení „na správnou cestu“) bylo stavovské sdružení islámských duchovních (arabsky duchovní je ʻálim, v pl. ʻilmijja) v Bosně a Hercegovině mezi lety 1936 a 1945.

Historie

Krátce před první světovou válkou v Bosně a Hercegovině vzniklo několik stavovských organizací islámských pedagogů a duchovních. Dne 11. +more září 1909 byl založen Muslimský muallimský a imámský spolek (Muslimansko muallimsko i imamsko društvo za Bosnu i Hercegovinu), jehož předsedou byl Murad Hulusi-efendija Hajrović. K němu na ustavující schůzi 9. března 1912 (resp. na zakládajícím shromáždění 28. září 1912) přibylo ještě Sdružení bosensko-hercegovské ʻilmijje (Udruženje bosansko-hercegovačke ilmijje), jemuž předsedal Mehmed Džemaluddina-efendiji Čaušević. Obě organizace se pak spojily (Udruženje bosansko-hercegovačke ilmijje) do jediné u příležitosti inaugurace nového reisu-l-ulemy Čauševiće v březnu 1914. Sjednocené sdružení prakticky zaniklo za první světové války a po válce již nebylo obnoveno. Spolky vydávaly periodika Muallim (Učitel, 1910-1913), Misbah (Světlo, 1912-1914) a Jeni Misbah (Nové světlo, 1914).

Sdružení el-Hidaje vzniklo začátkem roku 1936 jako Organizace ʻilmijje Království Jugoslávie (Organizacija ilmije Kraljevine Jugoslavije "El-Hidaje"), a to s cílem náboženského, morálního, osvětového a sociálního pozvednutí muslimů v Jugoslávii. Organizace pak začala tisknout periodikum el-Hidaje (1936-1945). +more Založení spolku mělo přímou souvislost s uvolňováním politického dohledu nad činností Islámského společenství v Bosně a Hercegovině po atentátu na jugoslávského krále Alexandra I. (1934), ostatně v témže roce byla přijata i nová Ústava (Statut) islámské obce v Jugoslávii.

Ustavující schůze organizace se uskutečnila 8. března 1936, načež 16. +more září 1936 bylo svoláno zakládající shromáždění. Vůdčí osobností při obnovení stavovské organizace byl duchovní a pedagog Muhammed-efendija Tufo (1882-1939). Hlavním ideologem sdružení byl po dlouhou dobu pedagog Mehmed Handžić (1906-1944, na studiích 1926-1930), který patřil ke konzervativnímu křídlu mladých vzdělaných duchovních v rámci Islámského společenství. Handžić, stejně jako Šaban-efendija Hodžić (1897-1962, na studiích 1925-1929), Ali Aganović (1902-1961, na studiích 1924-1928), Besim-efendija Korkut (1904-1975, na studiích 1925-1931), Muhamed-efendija Fočak (1907-1978, na studiích 1927-1931), Abdullah-efendija Dervišević (1909-1981, na studiích 1934-1937), Kasim-efendija Dobrača (1910-1979, na studiích 1928-1935), Mustafa-efendija Sahačić (1910-1999, na studiích 1932-1938), Husein-efendija Đozo (1912-1982, na studiích 1933-1939) a Ibrahim-efendija Trebinjac (1912-1982, na studiích 1934-1935), absolvoval islámská studia v Káhiře na Univerzitě al-Azhar, předním učilišti sunnitského islámu. Mezi islámskými učenci v Bosně a Hercegovině přitom bývalo zvykem odcházet za vysokoškolským vzděláním do Istanbulu, politického i kulturního centra osmanské říše.

Čelní představitelé organizace el-Hidaje se nijak politicky neangažovali, nicméně často vystupovali kriticky vůči královskému režimu v Jugoslávii a dominantnímu politickému hnutí mezi bosenskohercegovskými muslimy, Jugoslávské muslimské organizaci (JMO). Rozpad Jugoslávie a vznik fašistického Nezávislého státu Chorvatsko (NDH) proto mnozí duchovní chápali jako příležitost změnit panující poměry v Islámském společenství v Bosně a Hercegovině, tj. +more znovu posílit pozici kléru v náboženské hierarchii, poté co roku 1936 došlo k laicizaci islámské obce a zavedení politického dohledu (po zavedení královské diktatury, resp. po roce 1930). Učence v tomto směru podpořili marginální politici, ale horliví přitakávači chorvatských ustašovců Hakija Hadžić a Adem-aga Mešić, kteří tímto zaútočili na své politické oponenty z řad JMO. Středobodem zájmu duchovních se stala změna Ústavy (Statutu), kterou se Islámské společenství od roku 1936 řídilo. Své návrhy duchovní, mezi nimi prakticky celé vedení el-Hidaje, v létě 1941 předložili vůdci NDH Ante Pavelićovi. Pavelić jejich požadavky ovšem taktně oslyšel, jelikož nechtěl jednoznačně podpořit ani duchovní, ani světské křídlo muslimské elity v Bosně a Hercegovině (tu tvořil mj. reisu-l-ulema Fehim-efendija Spaho a nezávisle na něm politik a někdejší předseda JMO Džafer Kulenović).

El-Hidaje stála za tzv. Sarajevskou rezolucí, kterou 14. +more srpna 1941 podepsalo 108 význačných muslimů. Rezoluce apelovala na úřady Nezávislého státu Chorvatsko, aby ustoupily od své agresivní politiky vůči srbskému obyvatelstvu, což mělo negativní dopad i na muslimy, a nepodněcovaly etnické násilí v Bosně a Hercegovině.

Roku 1943 při Hlavním výboru el-Hidaje vznikla sekce pro mládež nazvaná Mladí muslimové (Mladi muslimani), který působila i v četných regionech. Neformální studentská skupina (jejími členy byli Esad Karađozović, 1918-. +more, Tarik Muftić, 1920-2013, Emin Granov a Husref Bašagić) vznikla již koncem 30. let pod vlivem egyptského Muslimského bratrstva a zprvu se vymezovala proti rituálnímu či formalizovanému pojetí islámu, který podle ní představovala ulamá, institucionalizovaná náboženská hierarchie.

Po převzetí moci komunistickými partyzány byli někteří čelní představitelé sdružení zatčeni a odsouzeni k vysokým trestům (mj. Kasim Dobrača, Ibrahim Trebinjac, Mahmud Traljić, Derviš Korkut, Hasan Ljevaković a Muhsin Rizvić, nadto Mustafa Busuladžić byl roku 1945 zastřelen). +more Jiní, mezi nimi Muhammed-efendija Pandža, Sulejman-efendija Kemura, Naim-efendija Hadžiabdić, Besim-efendija Korkut a Mustafa-efendija Sahačić, podpořili nový režim a nově působili v organizacích nepřímo řízených Komunistickou stranou Jugoslávie. El-Hidaje se prakticky rozpadla na konci druhé světové války a nikdy již nebyla obnovena. Teprve až roku 1950 vzniklo nové Sdružení islámských náboženských pracovníků v Lidové republice Bosně a Hercegovině (Udruženje islamskih vjerskih službenika u Narodnoj republici Bosni i Hercegovini, od 1963 Udruženje islamskih vjerskih službenika u Socijalističkoj republici Bosni i Hercegovini), které podléhalo přísnému státnímu dohledu.

Předsedové el-Hidaje

1936-1938 háfiz Mehmed Ali-efendija Ćerimović (1872-1943) * 1938-1939 Muhammed Emin-efendija Dizdar (1880-1939) * 1939-1944 Mehmed-efendija Handžić (1906-1944) * 1944-1945 Kasim-efendija Dobrača (1910-1979)

List el-Hidaje

První číslo listu el-Hidaje vyšlo na přelomu let 1936 a 1937 jako tiskový orgán Organizace ʻilmijje Království Jugoslávie (Organizacija ilmije Krajevine Jugoslavije). Od německé agrese v Jugoslávii v dubnu 1941 pak jako orgán Organizace ʻilmijje v Nezávislém státu Chorvatsko (Organizacija ilmije Nezavisne Države Hrvatske).

šéfredaktoři: * roč. I 1936/37, č. +more 1-8 háfiz Muhammed-efendija Pandža (1897-1962) * roč. I 1936/37, č. 9-12, a roč. II 1937/38 hadži Mehmed-efendija Handžić (1906-1944) * roč. III 1938/40 Šaban-efendija Hodžić (1897-1962) * roč. IV 1940/41, V 1941/42, VI 1942/43 a VII 1943/44 hadži Mehmed-efendija Handžić (1906-1944) * roč. VIII 1944/45, č. 1-8, Kasim-efendija Dobrača (1910-1979).

 Související články

Islám v Bosně a Hercegovině * Islámské společenství v Bosně a Hercegovině

Reference

Kategorie:Islám v Bosně a Hercegovině