Emanuel Čančík

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Emanuel Čančík (11. března 1902, Košíře - 6. září 1972, Praha) byl český pravoslavný kněz a teolog, který se stal jedním z předních teologů pravoslavné církve v Československu. Narodil se v rodině pravoslavného kněze a od mládí byl ovlivňován pravoslavnou tradicí. Po absolvování gymnázia studoval teologii na Karlově univerzitě, kde se seznámil s myšlenkami ruských teologů, zejména Nikolajem Alexandrovičem Berďajevem. Po dokončení studií byl roku 1927 vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil jako kazatel v několika pražských pravoslavných chrámech a také jako učitel náboženství na několika středních školách. Aktivně se zapojoval do práce pravoslavné církve, byl členem redakční rady časopisu "Pravoslaví" a podílel se na překladech děl pravoslavných teologů do češtiny. Jeho přínos spočíval v propojování pravoslavné teologie s moderními intelektuálními proudy, jako byla filosofie existencialismu či fenomenologie. Byl jeden z prvních teologů, kteří se pokusili uvést pravoslavnou tradici do dialogu s moderním světem. Jeho dílo se zaměřovalo na témata jako svoboda, člověk a jeho vztah k Bohu, důvěra a osobní setkání s Bohem. Emanuel Čančík zemřel roku 1972, ale jeho teologické myšlenky a přínos jsou nadále uznávány jak v rámci pravoslavné církve, tak i mezi ostatními křesťanskými teology.

Emanuel Čančík (31. července 1916 Temešvár - 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl český chemik a protikomunistický odbojář, který byl za svou činnost (tzv. Prokešův puč) po vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a popraven. Byl jednou z prvních obětí komunistického režimu v Československu. V době smrti mu bylo pouhých 33 let.

Život

Narodil se 17. července 1916 v Temešváru. +more Jeho otec byl poštovním úředníkem, matka pracovala v domácnosti. Obecnou a reálnou školu absolvoval v Dejvicích, poté se vyučil automechanikem a vystudoval chemickou průmyslovou školu. V letech 1934 - 1936 sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Získal hodnost podporučíka. Po návratu do civilu pracoval jako chemik. V roce 1941 se oženil, později se v manželství narodily dvě dcery. Od roku 1942 pracoval ve Škodových závodech v pokusném ústavu. Po válce pracoval ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Vstoupil do ČSSD, ve které setrval až do jejího násilného sloučení s KSČ. Zároveň ještě stačil studovat na Přírodovědecké fakultě. Do úspěšného zakončení mu zbývaly pouhé dva semestry.

Po komunistickém převratu se angažoval v odbojové činnosti. Dne 17. +more května 1949 byl zatčen pro údajnou účast na tzv. Prokešově převratu, rozsáhlé akci, která měla vést ke svržení komunistického režimu (převrat měl vést sám Karel Kutlvašr). Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, Čančík měl dle obžaloby navíc za účelem převratu přechovávat zbraně, shromažďovat a organizovat skauty a sokoly a plánovat obsazení mělnické vysílačky. Spolu s dalšími odbojáři Josefem Charvátem, Jaroslavem Borkovcem, Vratislavem Jandou, Vratislavem Polesným a Květoslavem Prokešem byl 5. listopadu 1949 v pankrácké věznici popraven.