Emil Hradecký

Technology

12 hours ago

Author

Emil Hradecký (16. ledna 1913, Praha - 18. listopadu 1974, Praha) byl český muzikolog, hudební skladatel, hudební pedagog a archivář.

Život

Studia

Emil Hradecký se narodil 16. ledna 1913 v Praze v rodině pozdějšího odborového přednosty Jiřího Hradeckého a jeho manželky Zdenky. +more Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu (1931) vstoupil na filozofickou fakultu UK, kde studoval u Z. Nejedlého a O. Zicha hudební vědu a estetiku. Souběžně studoval také Státní konservatoř v Praze jako posluchač skladby ve třídě Ot. Šína. Obojí studia řádně absolvoval a to promocí 7. března 1936 dosáhl doktorát filosofie v oboru hudební vědy a estetiky a v červnu 1936 absolutoria Státní konservatoře v oboru hudební skladby.

Na podzim 1936 získal složením příslušných státních zkoušek způsobilost pro výuku hudební výchovy na středních školách a od 15. října 1936 byl ustanoven výpomocným učitelem na 2 státním reálném gymnasiu v Praze. +more V té době již působil jako stálý externí hudební referent v pražském denním tisku (Národní Střed 1934-1935, Národní politika 1935-1940). Zároveň také pokračoval ve studiu skladby na mistrovské škole Státní konservatoře jako jeden z posledních žáků třídy Vítězslava Nováka a obor dějepisu na filozofické fakultě UK, složením státních zkoušek na FF UK dosáhl učitelské způsobilosti z dějepisu a hudební studia ukončil v roce 1939 získáním diplomu mistrovské školy. Za svojí absolventskou skladbu Orchestrální předehra obdržel cenu České filharmonie.

Profesura na konzervatoři

V letech 1937 - 1940 absolvoval s výborným prospěchem tříletou postgraduální Státní archivní školu. V roce 1939 se oženil s Karolinou Finkovou (4. +more11. 1909 Praha - 23. 7. 1999), profesorkou gymnázia v Roudnici nad Labem[url=https://www. geni. com/people/Karolina-Hradeck%C3%A1/6000000018707124673]. ]Záhy však nastaly potíže kvůli jejímu [[Holokaust|židovskému původu[/url]] a aby nebylo ohroženo Hradeckého profesorské místo na konservatoři dohodli se na formálním rozvodu, ale dál spolu žili jako manželé. Po jejím jejím návratu z Terezínského gheta se po válce znovu vzali roku 1945. Hradecký začal výpomocně pracovat na Státní konservatoři v Praze, kde se podrobil konkursnímu řízení a jelikož mezi uchazeči v nejvyšší míře splňoval kvalifikační předpoklady hudebně teoretické a historické specializace, byl v roce 1940 jmenován profesorem hudební teorie se zvláštním zřetelem k dějinám hudby. V této funkci působil až do konce války, od roku 1943 též jako zástupce administrativního ředitele.

Založení AMU

Od roku 1938 se scházela každou sobotu večer v kavárně Slavie skupina hudebních přátel, které předsedal tehdejší režisér opery Národního divadla Ferdinand Pujman; kromě Hradeckého byli jejími členy Václav Holzknecht, Iša Krejčí, Pavel Bořkovec, František Bartoš, Václav Dobiáš a další. S některými z nich se dr. +more Hradecký sešel ve výboru Sdružení pro soudobou hudbu - Přítomnosti.

S dr. Václavem Holzknechtem a dr. +more Karlem Janečkem Emil Hradecký během okupace tajně připravoval zřízení vysoké hudební školy a po květnu 1945 se iniciativně účastnil reformy konservatoře a zřízení Akademie múzických umění (AMU), přičemž odborná stránka vybudování hudební fakulty byla z podstatné části Hradeckého dílem. Od zřízení AMU Hradecký Hradecký jako profesor konservatoře, na katedře hudební výchovy pověřen přednáškami z hudební teorie, jmenovitě z harmonie jako své užší specializace.

Po roce 1948

26. 2. +more 1948 byl dr. Emil Hradecký akčním výborem konservatoře a AMU pro ideologické rozpory distancován od výkonu všech funkcí. Otevřeně se totiž hlásil ke svému katolictví, hrál na varhany v několika kostelích (mj. v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla) a i tzv. původem patřil do okruhu potenciálních nepřátel vládnoucí strany. Protože se odmítal podřídit a dát požadované záruky ideologické konformity (což byla nabídka učiněná až po přímluvě Zdeňka Nejedlého), sám požádal o přeložení do státní archivní služby a byl převeden na místo podřízeného vědeckého pracovníka v Archivu země České. V této době se nemohl odvážit ani náznaku veřejné hudební vědecké činnosti a začal se plně věnovat historickému výzkumu. Publikoval objevné studie v oblasti pramenů novějších domácích hospodářských dějin (zemské katastry) a v roce 1952 připravil k vydání jeden z prvních svazků Berní ruly. Po roce 1954 byl zřízen Státní ústřední archív v Praze, kde byl Hradecký roku 1955 pověřen funkcí vedoucího oddělení, které vzniklo z bývalého Archivu země České.

Od roku 1956 byl na Hradeckého vytvářen tlak od Ministerstva vnitra, které bylo archivu nadřízeno s tím, že kádrově neodpovídá svému zařazení. Tlak vyvrcholil požadavkem na bezpodmínečný vstup do KSČ a aktivitou StB, která zvala Hradeckého na výslechy a požadovala po něm vypracovávání písemných zpráv o jeho kontaktech. +more V této době byla možnost opět navázat na členství ve Svazu čs. skladatelů a více se věnovat hudební oblasti alespoň ve volném čase. V letech 1956 - 1959 tak Hradecký pracoval na rozsáhlé práci Úvod do studia tonální harmonie, která vyšla knižně v roce 1960. Mezitím musel, po kádrových opatřeních roku 1958 a neochotě vstoupit do KSČ, v roce 1959 opustit vedoucí místo ve Státním archivu. Do roku 1963 byl potom jen členem Svazu skladatelů a odkázán na drobné příležitostné činnosti.

Práce v Hudebním oddělení Národního muzea

Díky začátku uvolňování politické situace mohl 17. 6. +more 1963 nastoupit jako odborný pracovník do Hudebního oddělení Národního muzea v Praze. Od práce v muzeu si Hradecký sliboval možnost návratu k vědecké odborné a publikační činnosti. 1. srpna 1966 byl jmenován vedoucím hudebního oddělení Národního muzea takže musel odložit své plány na odbornou činnost a věnoval se rekonstrukci tohoto pracoviště. V dubnu 1967 obhájil v kandidátském řízení na Ústavu pro hudební vědu ČSAV svou dosavadní vědeckou činnost a získal hodnost kandidáta věd o umění. Sám se o řízení, kdy byl přezkušován odborně méně znalou komisí i o slavnostním aktu předání hodnosti vyjadřoval jako o trapných událostech.

Až do své smrti se Emil Hradecký aktivně účastnil odborné práce jako člen organizací jako např. Joseph Haydn Institut v Kolíně nad Rýnem, Internationale Mozart - Stiftung v Salcburku, nebo členství výboru brněnského hudebního festivalu. +more Účastnil se konferencí, na kterých přednášel své příspěvky, ve volném čase psal knihu o Paulu Hindemithovi, která vyšla v roce 1974 pod názvem Paul Hindemith: svár teorie s praxí. V roce 1972 vyšlo doplněné vydání Úvodu do studia tonální harmonie, kniha se stala jedním ze základních zdrojů hudebního vysokoškolského studia.

PhDr. Emil Hradecký, CSc zemřel 18. +more listopadu 1974 po dlouhé nemoci, kterou trpěl již od 60. let. Odkaz jeho pedagogické a odborné činnosti stále žije díky nadčasovostem jeho stále citovaných prací, kromě činnosti ryze odborné nesmíme však zapomenout ani na jeho popularizační přednášky v čs. rozhlase, které ve své době přibližovaly hudební téma i širšímu publiku.

Dílo

Vědecké publikace

Výběr z hudebnin

další hudebniny naleznete v [url=http://aleph.nkp.cz/F/8NJS2PU12PQCAL5TLPDD3K418VDQJHFUVX9QB478KN4631S6IY-50676?func=FIND-ACC&acc_sequence=000134196]Seznamu děl databáze Národní knihovny[/url].

Skladby

E. Hradecký je autorem mnoha drobných skladeb a těchto rozsáhlejších děl: *Concertino da camera pro violoncello, malý smyčcový orchestr a klavír [1938] *Ouvertura pro větší orchestr [1939] (cena České filharmonie 1939) *Dětská suita pro dechové kvinteto [1959], nahrávka r. +more 1992 v archivu ČRo http://www2. rozhlas. cz/archivy/index. php. HLEDPO=698428 *Estrádní pochod, nahrávka r. 1969 v archivu ČRo http://www2. rozhlas. cz/archivy/index. php. HLEDPO=552630.

Články

Dr. Emil Hradecký publikoval recenze, články a referáty zejména v následujících periodikách: *Národní Střed 1934 - 1936 *Národní politika 1936 - 1940 (ukázka recenzí r. +more 1940 - [url=https://docs. google. com/file/d/0B9bFlQkYlMcCRWtLYUp6WDF1MTQ]koláž[/url]) *Rytmus 1937 - 1940, 1945. 1946 *Tempo - Listy HM 1946 - 1947 *Živá hudba - 1973 *Hudební rozhledy - . - 1974.